Vidlák a.a.

Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.  

Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila. 

Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.

Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.   

Články

Vyhoďte televizi z okna

Autor

V posledních týdnech se na mě obrací stále více lidí, že chtějí nějak pomoci, ale nevědí jak. Rádi by něco udělali, protože situace se stále zhoršuje, ale henta demogracie nějak nefunguje, protože k žádné změně nedochází. Stále častěji nacházejí společnou řeč se svými sousedy, stále častěji jsou překvapováni, kdo sdílí jejich názory, ale když se podívají na Události nebo na Novinky, nic se neděje, vláda je pevně v kramflecích, jin vymýšlí další způsoby, jak nás obrat.

Nikdo u mě nebyl

Autor

Dnes si dáme článeček, který tak milují všichni ti verifikátoři pravdy typu Jana Cempera. Zase byl u mě jeden neexistující člověk. Člen aktivních záloh – tankista. Mladý kluk. V poslední době vůbec vidím stále více mladých lidí, kteří stojí na naší straně… Přijel si prostě popovídat o situaci, protože se účastňuje největšího bordelu v naší republice – armády. I když je jen záložák, tak tam vidí věci, které by nám ani na mysl nepřišly a tudíž je ještě více frustrovaný z toho, kam naše republika kráčí.

Respekt bez respektu

Autor
Štítky

Dneska budu pokračovat v dobrých zprávách, kterých v této době nikdy není dost. Máme za sebou kouř od vlády a jejího slavného konsolidačního balíčku a kdo se nechcete opít z té tragédie, pro vás mám takovou malou nepodstatnou reportáž, která ovšem ukazuje, jak se nám doba pohnula a vlastně docela dobrým směrem.

Máme pro vás něco důležitého

Autor

Dnes v poledne nám Fiala s celou svojí skvadrou hodlá představit svoje „reformy,“ které konečně začnou plnit henty předvolební sliby o nižších daních a skoncování s babišovou drahotou. Reformy, které (podle Fialy) vznikaly podle předem určeného harmonogramu… Já si vlastně ani netroufám odhadovat, co nám hodlají představit, ale dovedu si představit, že to bude poslední rána pro tuhle zemi. Že by nejhorší a nejneschopnější vláda v dějinách z ničeho nic představila něco rozumného, to se vymyká mé fantazii.

Diskuse

Autor
Štítky

Přátelé

Po nájezdech trollů z minulého týdne, kteří si přisvojovali identity diskutérů,  jsme prozatímně zavedli registraci nicků. Diskuse je nyní přístupná po přihlášení. 

Jak se přihlásit? 

Napište mi na vidlácký mail a já vám udělám registraci. 

Je to dočasné opatření, než naprogramujeme nové rozhraní, kde toto bude již vyřešeno v podstatě věci. Pokud ale chcete diskutovat zde, je nutné přijmout tento dočasný diskomfort. 

Staří uživatelé, kterým jsem kdysi registraci dělal, ji mají pořád platnou. 

Jsem vám k dispozici

Váš Vidlák

Sbohem vinařská kulturo

Autor

Zajisté jste už zaregistrovali nejnovější nápad naší nejskvělejší, nejschopnější a nejhodnotnější vlády, která chce zavést spotřební daň na tichá vína. Tedy na všechna normální běžná vína, která má u nás na jižní Moravě ve sklípku každý vinař. Mluví se o dani ve výši asi dvacet korun na litr. Už jsem zaregistroval bilbórd, kde vinaři varují Stanjuru, aby na Moravu nejezdil… Tenhle nápad je taková sviňárna, že si ho dneska rozebereme podrobněji.

Ještě se to nestalo

Autor

Můj včerejší článek o čase, který nám ještě zbývá, byl docela depresivní. Ono také není moc důvodů k radosti. Každý den sledujeme, jak se utahují šrouby. Každý den sledujeme, jak se propadáme do dluhů, ale válečná mašinérie jen kvete. Každý den vidíme, jak moc se realita vládních činitelů liší od té naší. Každý den sledujeme, jak moc velkých médií dokáže přehlušit i statistiku, která hlásí přesný opak toho, co náš premiér. Přesto mi dnes dovolte antitezi ke včerejšku. Ještě se to totiž nestalo.

Čas, co nám zbývá

Autor

Dnes skončila v Evropě Druhá světová válka… Nebo zítra, chcete-li. Zbraně utichly, největší ničení v dějinách lidstva skončilo bezpodmínečnou kapitulací nacistického Německa. Rozstřílená Evropa dostala dlouhé období míru. Byl to mír pod hrozbou jaderných zbraní, mír v podmínkách soupeření supervelmocí, mír který se několikrát mohl stát koncem světa… a především mír, který byl vykoupen proxy válkami v jiných zemích. Přesto mír vydržel… podle mě především díky tomu, že většina mocných tohoto světa měla s Druhou světovou válkou silnou osobní nebo předanou zkušenost.

Nezahálíme

Autor

Když stavíte dům, můžete se do něj nastěhovat až když je hotový z pětadevadesáti procent. Do té doby celá stavba jen žere peníze a práci. Ale výhodou stavby domu je, že od první chvíle je ta práce vidět. Čím víc se pak stavba blíží dokončení, tím méně se toho na ní mění. S vaším Institutem českého venkova (je váš, protože ho financujete) je to stejné. Jen s tím rozdílem, že dosavadní práce není ještě nikde vidět.

Dost vražedné gesto

Autor

Když jsem psal svůj včerejší článek, myslel jsem, že na schválení obranné smlouvy s USA je zapotřebí ústavní většina. Ale hned po zveřejnění jsem se dozvěděl, že stačí prostá většina v poslanecké sněmovně i senátu. Tím pádem jejímu schválení nestojí nic v cestě, protože v obou komorách má Pětikolka většinu. Smlouva schválena bude a vláda bude mít v rukou všechny nástroje, které jsem včera popsal. Žádný zázrak se nestane, naše zemička holt bude mít prozápadní orientaci i s vazalskou smlouvou.