Když jsem psal svůj včerejší článek, myslel jsem, že na schválení obranné smlouvy s USA je zapotřebí ústavní většina. Ale hned po zveřejnění jsem se dozvěděl, že stačí prostá většina v poslanecké sněmovně i senátu. Tím pádem jejímu schválení nestojí nic v cestě, protože v obou komorách má Pětikolka většinu. Smlouva schválena bude a vláda bude mít v rukou všechny nástroje, které jsem včera popsal. Žádný zázrak se nestane, naše zemička holt bude mít prozápadní orientaci i s vazalskou smlouvou.
Původně jsem chtěl včerejší článek prostě smazat, protože úvaha byla od začátku chybná. Ale pak jsem si řekl, že napíšu tento článek, jakožto syntezi k tomu včerejšímu a jednomu dalšímu, který teprve napíšu. Vidlákovy kydy poskytují názor a v něm bývá schovaná pravda i omyl. Protože taková je realita.
Dokud jsem si myslel, že se přijetí smlouvy dá zabránit, bylo to jednoduché. Je zapotřebí jedenácti opozičních poslanců, SPD v tomto ohledu bude spolehlivá, stačí sledovat, co udělá hnutí ANO. Ale situace je prostě jiná. Obranná smlouva se stane realitou naší politiky. Bez ohledu na opoziční přání, bez ohledu na opoziční vymezování. Ať se v blízké budoucnosti stane cokoliv a jakkoliv, smlouva bude realitou našeho právního řádu a ze smlouvy s velmocí (stejně jako ze smlouvy s ďáblem) se vyvázat nelze. Tedy… dokud sama velmoc nebude chtít.
Já jsem na taktiku… Jasné deklarativní postoje samozřejmě mají své místo, ale podle mě se více dosáhne kličkováním. Samozřejmě, nesmí se ze zřetele ztratit cíl. Podívejte se na vládu. Ta prostě jasně deklarovala prozápadní orientaci, jasně deklarovala pomoc Ukrajině, jasně deklarovala henty evropské hodnoty… a podívejte se, jak to u nás vypadá. Česká republika sice zaujala jasné postoje, ale ani náš Péťa už nejspíš neví, čeho chce vlastně dosáhnout… tedy kromě toho, aby se zalíbil páníčkům.
Včera jsem se snažil říci, že když je možné přijetí této smlouvy zabránit, tak má opozice přímo povinnost to udělat a přes to nejede vlak. Smlouvy s velmocí nakonec budou vždycky problém i kdyby to teď všichni mysleli dobře. Přijdou noví prezidenti, přijdou noví náčelníci štábů, přijdou nové války. Přijdou noví nejvyšší soudci a noví vykladači významu. Smlouva se nakonec vždycky obrátí proti nám, protože jsme malí.
Ale jaké povinnosti má opozice, když je smlouva realitou? Má povinnost se jasně vymezit (a tím proti sobě už rovnou velmoc poštvat?) Nebo je lepší si tak nějak tiše myslet své a zbytečně neprovokovat? Nebo je lepší velmoc chlácholit a v zákulisí pracovat obráceně? Včera bych řekl, že je v silách opozice přijetí zabránit, tím pádem je její povinností to udělat. Ale dneska vím, že opozice ve schvalování žádnou roli hrát nebude. V tom případě má z mého hlediska opozice povinnost se zachovat tak, aby maximalizovala své budoucí šance a minimalizovala dopad této smlouvy.
Tato smlouva je totiž druhý covid. Zase něco, co způsobí trhliny v soudržnosti. Nikdo neví, kam se to celé vyvine, nikdo neví, které články pak budou hrát roli, nikdo neví, co se stane, až jednou Američani řeknou, že už je Evropa nebaví, nikdo neví, jaké přesné záměry s Evropou vlastně mají. Nikdo neví, co se dál bude dít na Ukrajině, nikdo neví, jakou podobu bude mít případné vítězství i případná prohra. Ale ať se stane cokoliv, pořád se budeme vracet k tomuto počátečnímu bodu – k ratifikaci a budeme zkoumat, jakou úlohu v tom kdo sehrál.
Odhlasuje si to Pětikolka… A podle dopadů s ní jednou bude naloženo. Ale to může trvat ještě hodně dlouho…
Opozice v rámci této smlouvy prostě udělá gesto. Vyšle jasný signál… Mnohem jasnější, než to teď vypadá. Nikdo se tomu nevyhne, každý to bude muset udělat. Dokonce i ti mimoparlamentní. Tohle je příliš velká věc, než aby se dala ignorovat a neřešit. Opozice bude nucena říct, jak to vidí.
Nejkomfortnější pozici má SPD. Ta je dlouhodobě proti, jasně deklaruje, že chce vystoupit z EU i NATO (což je jeden z důvodů, proč zřejmě nikdy nebude vládnout) a svůj postoj už vyjádřila. Ti budou hlasovat proti, všichni to čekají a tak nějak bych si myslel, že tím budou obnoveny samurajovy otřesené pozice po prezidentské volbě. SPD je jasně proti, její voliči to očekávají a dostanou to.
Velmi zajímavá bude taktika hnutí ANO. To má voliče, kteří proti americké smlouvě nic nemají, má voliče, kterým je to jedno a pak má voliče, kteří Andreje Babiše volí jako menší zlo a hlasování s Pětikolkou v tomto ohledu pro ně bude přes čáru. Stejně jako za covidu, tohle je zase jeden z momentů, kdy je strašně nevýhodné být stranou pro všechny. Protože ať uděláte cokoliv, někoho tím naštvete a co hůř, na přijetí nebo nepřijetí této smlouvy nemůžete nic změnit. Podle mě je pro ANO nejlepším gestem, odejít ze sálu. Nehlasovat. Nepřebírat za to vůbec žádnou odpovědnost. Z toho budou nejmenší ztráty. Ale každopádně nějaké budou.
Pokud poslanci za ANO budou hlasovat pro tuto smlouvu (a je celkem jedno, kolik z nich), tak už se Babiš nikdy nerozkročí směrem k SPD, protože mu to už nikdo neuvěří. Přes deklarované konzervativní postoje. Pro SPD bude velmi snadné odrážet jakoukoliv snahu o vysbírávání svých voličů prostinkým poukazem na toto hlasování. Najde-li se deset poslanců za ANO, kteří budou pro tuto smlouvu, má SPD svojí pozici jistou a otevřenou cestu k posílení. Voličů ANO, kteří tohle nepřekousnou, těch bude hodně. Okamura si může začít psát projev, že SPD je jediná skutečně vlastenecká strana a vlastně bude mít pravdu.
Mimoparlamentní opozice je ale podle mě v ještě horším postavení než ANO. Aby byl možná nějaká jiná budoucnost než ta Pětikoaliční, tak je zapotřebí uloupnout nějaké zhrzené voliče ODS. Tam je ještě pořád největší nellibtardí potenciál. Tam ještě existují staří konzervativci typu Zahradil, kteří tam zřejmě už dlouho nevydrží a tím pádem tam nevydrží ani jejich voliči. Další takový potenciál je mezi zemědělci, kteří zatím ještě stále volili Nekulu… ale tuhle chybu už znovu neudělají. Akorát zemědělců je u nás celkem asi 70 tisíc, takže to žádný velký převrat z toho nebude. Ale… budou tito voliči ochotní volit někoho jiného než ODS, když ten někdo bude jasně deklarovat, že tady žádné americké vojáky nechce? Znám spoustu konzervativců, kteří stále považují USA za to nejlepší na planetě a mají dojem, že se to tam teď jen trochu zvrhlo, ale to půjde napravit. Toto přesvědčení je stále ještě velmi silné.
Pokud zde nebude potenciál uloupnout voliče pětikolky, tak se jen budou přerozdělovat voliči ANO a SPD. Především pak SPD. Aby nová opozice vyrostla na hlasech staré opozice, to je sice hezké a je možné jim pogratulovat, že to dělají lépe a radostněji než Okamura, ale většina v poslanecké sněmovně z toho nevznikne.
Ta smlouva prostě bude škodit. Jako by jí sám čert v tuto chvíli nastrčil. A nebo je to geniální strategie – předhazovat opozici další a další témata, na kterých se zákonitě bude štěpit, ale vždycky tak, aby neměla šanci z vládního tábora vytáhnout nějaké voliče.
Na druhou stranu… kdo se na opozici s tímto problémem dokáže rozumně vypořádat, ten půjde nahoru.
V příštích dnech bude co sledovat.