Dneska mám pro vás další příběh ze stejné kategorie jako včera. Ano, zase jsem se potkal s bývalým kolegou. A stejně jako včera, mám pramálo chuti říkat k němu nějaké podrobnosti, protože nechci, aby byl svými současnými šéfy rozpoznán, pochválen za vynášení interních informací a byla mu připnuta medaile za whistleblowig. Tak to přece u nás vždycky je, že?

Včera jsem měl zase jednou štěstí, které bych si klidně odpustil. Potkal jsem se s bývalým kolegou z práce. Byla to naprostá náhoda, došel jsem si na oběd a koho v restauraci nenajdu… Náš bývalý elektrikář tam zdolává smažák… Odešel od nás před dvěma roky v té nejlepší době k ČEZu. Respektive k jejich distribuční firmě. Má se tam hodně dobře, jeho plat je možná dvojnásobný oproti tomu, co měl u nás, ale víc se nadře a když někde spadne vedení, tak se nikdo neptá, jestli prší, mrzne, nebo je svátek.

Přátelé, nemožné se stalo skutkem.

Zajisté jste zaregistrovali odkaz na německou protiválečnou píseň, kde rodiče zpívají, že své děti pro válku nedají. Jeden můj čtenář ji přeložil do češtiny a rovnou i nazpíval. Jmenuje se Qíla a já mu vzdávám hold.

Myslím, že se holkám k dnešní demonstraci bude hodit.

Zde je text a pod textem je i nazpívana:

Myslím, že bych vám teď měl dát vědět.

Když jsem publikoval svůj článek o tom, že své děti do války nedám, spustila se i jiná reakce, než ta Cemperova. Nevyskočili jen udavači a samozvaní cenzoři, kteří bdí nad bezpečím ovčanů, aby se náhodou nedozvěděli něco zneklidňujícího.

Dnes se konečně dostaneme k tomu, co jsem chtěl pustit už v sobotu, ale prezidentské téma hýbalo mým fejsbůkovým profilem a tak jsem dnešní článek stále posouval a posouval kvůli aktualitám. Ale k dnešku se to hodí docela dobře. Včera Rusko provedlo další masivní útok na ukrajinskou infrastrukturu a dnešním článkem hodlám nasvítit problematiku tamního konfliktu zase z jiné strany.

Dneska se hodlám vysmívat. Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina.

Přátelé, moje odhodlání teď chvíli nechat prezidentské volby na pokoji, mi moc dlouho nevydrželo. Měl jsem totiž v posledních dnech několik zajímavých návštěv z kategorie těch, o kterých nesmím nic říct, ale kteří mají k prezidentskému cvrkotu poměrně blízko dostalo se mi celé řady drobných poznatků, které posunuly mé úvahy zase o kousek jinam a já bych se o to s vámi rád podělil. A také se mi na fejsbůku trochu rozjela hysterie, že vedu lid do neštěstí, takže to musím uvést na pravou míru.