Dnešní článek bude antitezí včerejšího textu o Baštovi. Víte, já si teď čtu svoje texty staré víc než rok, které jsem psal před parlamentními volbami. Tedy… čtu si hlavně tehdejší komentáře pod články. A mám intenzívní pocit deja-vu. Ono se nám totiž ve na politické scéně ve skutečnosti vůbec nic nezměnilo. Sice nám už víc než rok vládne Blyštivý Péťa, ale předvolební argumentace se nepohnula ani o píď. Dokonce i ten kovid tam pořád hraje zhruba stejnou roli.

Přátelé, moje odhodlání teď chvíli nechat prezidentské volby na pokoji, mi moc dlouho nevydrželo. Měl jsem totiž v posledních dnech několik zajímavých návštěv z kategorie těch, o kterých nesmím nic říct, ale kteří mají k prezidentskému cvrkotu poměrně blízko dostalo se mi celé řady drobných poznatků, které posunuly mé úvahy zase o kousek jinam a já bych se o to s vámi rád podělil. A také se mi na fejsbůku trochu rozjela hysterie, že vedu lid do neštěstí, takže to musím uvést na pravou míru.