V uplynulých čtrnácti dnech jsem se zabýval zemědělským protestem a tak trochu jsem odkládal světodějné události, které byly velmi výživné a důležité. Je nejvyšší čas se k nim vrátit a trochu si je probrat. Je to už taková naše česká tradice, že to důležité se stane někde jinde a my k tomu přijdeme až na poslední chvíli. Takže:

Přátelé, můj předchozí článek vzbudil natolik slabou odezvu, že se stal v podstatě zbytečným. Nezbývá mi než konstatovat, že hnutí Česko na prvním místě bude do voleb asi definitivně zapomenuto a sebepohřbeno. Dějiny jdou už jiným směrem. Omlouvám se, jste zvyklí na lepší čtení. Abych vás odškodnil za naprosto zbytný text, pouštím článek na další den s velkým předstihem.

Ano, já vím, že Ukrajina slavně vítězí na všech frontách a Rusko je na kolenou. Celý svět stojí za Ukrajinou, Rusko je izolované, za tři dny mu dojde munice, jídlo, nafta i vojáci a musí krást čipy z praček, aby mohlo sestavovat rakety… Ukrajinu podporujeme tak moc, že ji Petr Pavel ve svém projevu vůbec nezmínil. Ani slovo. A to mu projev psal protokolář Kolář, který je s Američany jedna ruka (obzvlášť s jejich zbrojním průmyslem), takže zřejmě už ví, odkud vítr fouká.

Myslím, že v ukrajinské (a západní) vítězství v této válce už věří jen maršál Petrla. Ani ti zaplacení „analytici“ u Šafra už žádné světlo na konci tunelu nevidí a jen plná zadání zakázek, které dostali. Zelenský se vrátil ze Spolejných států s drobnou almužnou a spoustou doporučení, jak se má s tím ruským nadělením vypořádat sám. EU ještě nějaké peníze asi natiskne a pošle, ale bez amerických zbrojních dodávek se tahle válka prostě vyhrát nedá.

Je to čtrnáct dní, co jsem na odborářské demonstraci řekl, že obchodní řetězce u nás nejsou zdravé konkurenční prostředí, ale oligopol a podle toho by se s nimi mělo zacházet. Řekl jsem, že mimořádná situace si žádá mimořádné opatření. Já o maržích hytlermarketů mluvím už docela dlouho a navrhoval jsem jednoduché řešení – prolomit obchodní tajemství, podobně jako je tomu u nebankovních úvěrů a donutit obchodníky, aby uváděli i nákupní ceny.

Je normální, že lidi mají nějaký názor a stejně tak je normální, že mají špatný a hloupý názor, jehož následování je může přivést do neštěstí. Svět je poměrně složité a místy i velmi nepřátelské místo k životu a od míru, lásky a dokonale funkčního sociálního státu, který dá každému podle jeho potřeb, nás stále něco odvrací a háže tomu klacky pod nohy. Ráj na zemi se vybudovat nedaří a můžeme být rádi, když se alespoň podaří odvrátit peklo na zemi.

Nejhorší není válka, nejhorší je prohraná válka. Na Ukrajině probíhají dva roky ničení, dva roky masové emigrace, dva roky umírání mladých kluků po statisících… a není to nic proti tomu, co Ukrajinu teprve čeká.

Pamatujete, jak Šafrův plátek For rum 24 chrlil oslavné ódy na ukrajinskou ofenzívu? Ukrajinci každý den prolomili poslední obrannou linii. Po tři měsíce téměř den co den, Ukrajinci drtili Rusy na severu, pak je drtili uprostřed, pak je drtili na jihu. Pořád je drtili. Skvělá ofenzíva, už brzy Ukrajinci dosáhnou Azovského moře, rozštípnou frontu vedví a za chvíli budou šturmovat na Sevastopol.

Dnes se znovu vrátíme na blízký východ. O čem jiném bych měl také psát, než o událostech, díky kterým jsme na hraně třetí světové války, že? Jak vidno, zase je to jednou pupek světa. V Tel Avivu byla i za studené války třetí největší koncentrace zahraničních novinářů. Hned po Washingtonu a Moskvě.

Pamatujete na Muammara Kaddáfího? Toho plukovníka, který se v roce 1969 stal vůdcem libyjské revoluce a vládl tam až do roku 2011, kdy ho chytili Západem podporovaní povstalci, zlynčovali ho a zabili. Byl to beduín a tak byl řádně cáklý. Měl výstřední vystupování, byl na hezké holčičky, dovedl politicky různě lavírovat… sbližoval se s Východem i Západem, financoval teroristické skupiny a dával od nich ruce pryč, financoval Sarkozymu i Berlousconimu kampaň, ale vůbec mu to pak nepomohlo.