Před pár dny proběhla světovými médii zpráva, kterou se naše pravdomluvné a nezávislé novinářstvo snažilo prodat vlastně hrozně nenápadně. Vladimír Putin ukázal při setkání s africkými lídry podepsanou dohodu o příměří z Ukrajinou z loňského jara.
Přátelé, všímáte si, jak se nám o víkendu jaksi zlomila mediální hra? Jak se najednou i v majnstrýmu objevilo to, co tady prokydáváme celých čtrnáct dní? Wall Street Journal nám napsal, že Ukrajina pozastavuje ofenzívu kvůli obrovským ztrátám… Dokonce i Seznam zprávy to musely nerady připustit. Intervjuk se samozřejmě snažil, aby to nevyznělo tak strašně, ale jako sláma z bot z toho čouhalo, že se Ukrajincům nedaří a ke skutečnému ruskému opevnění se ani nepřiblížili.
Na úvod dnešního textu vám povím poučný příběh ze zemědělské branže. To tak přišel rok 1989 a v této zemi právě finišoval program komunistických plánovačů na stavbu obilných sil. Takových těch vysokých, betonových, která přežijí i ekvivalent atomového výbuchu, jak ukázalo silo v Bejrůtu. Program byl tak ambiciózní, že se k výstavbě obilných sil ještě přidaly Továrny mlýnských strojů Pardubice, které stavěly sila ocelová a také Vítkovické železárny, které stavěly sila skořepinová.
Jak dlouho už běží henta ukrajinská ofenzíva? Týden? Nebo ještě o něco déle? Ukrajina o ní samozřejmě spíše mlčí a mediálně se činí hlavně Rusové. Ukazují zničené Leopardy, americká bojová vozidla, dávají záběry z vrtulníků Kamov, kterak ničí nebohou ukrajinskou pěchotu, ukazují shluky vozidel, která najela na miny jako by to bylo hejno lumíků, pouštějí „odposlechnutou“ komunikaci nepřítele, jak si ukrajinští vojáci uvědomují, že vjíždějí do pasti a jsou hnáni na smrt.
Ještě včera toho byly plné noviny i televize… Kachovská přehrada, díra v hrázi, slušná záplavová vlna po proudu Dněpru až do Chersonu, velký průšvih pro tamní zavlažované zemědělství (především na východním břehu, který je nižší), ještě větší malér pro zásobování vodou na Krym a určité problémy pro chlazení Záporožské jaderné elektrárny. Ale tu naštěstí Ukrajinci ostřelovali tak dlouho, že ji Rusové raději už před časem odstavili a množství vody pro chlazení je už minimální.
Dnes budu pokračovat ve válečném týdnu. Vojenský bacil, který se mě chytil v sobotu, stále ještě nepustil a nutí mě k dalším a dalším úvahám na téma ukrajinské války. Ale asi by mě to drželo i bez zážitku s Andorem Šándorem… Poté, co jsem slyšel Řehku mluvit o velkém konfliktu Ruska a NATO, tak už nic dalšího ke štěstí vlastně nepotřebuju a začínám si přeměřovat sklep.
Od té chvíle, kdy Wagnerovci obsadili celý Bachmut (a Prigožin začal na všechny strany dávat rozhovory) objevila se u nás celá řada reakcí, které si podle mě zaslouží komentář. Ať už jde třeba o Marii Divišovou, která poukázala na to, jak se Wagnerovci dlouhé týdny snažili budit dojem, že jsou slabí a Ukrajině stačí poslat tam ještě další brigádu a další techniku a vítězství bude jejich…. nebo třeba Lucii Sulovskou, která zdůrazňovala démonickou povahu Prigožina, který si nebere servítky, ale je dokonalý psychopat.
Vsobotu jsem vystupoval na akci Rádia Universum, kde jsem se mimo dalších zajímavých lidí potkal i s generálem Andorem Šándorem. Dvě hodiny jsem měl možnost poslouchat jeho názory a asi do mě vlezl nějaký vojenský bacil. Nebo spíš vojenský brouk v hlavě.
Rusko je agresor, agresorovi se nesmí pomáhat a proto je zapotřebí se odstřihnout od ruských energií. To Rusku způsobí hospodářské ztráty, které mu způsobí takové problémy, že nebude schopno pokračovat ve válce. Bezprecedentní západní sankce pak ruskou ekonomiku srazí na kolena.
Kdy to bylo? Chvíli poté, co se Rusové spořádaně stáhli ze svého předmostí na západním břehu Dněpru v Chersonu, jsem poprvé napsal (a řekl), že podle mého rozumu se válka chýlí ke konci. Rusové ustoupili, Ukrajinci na ně nijak neútočili… bylo to tak okaté, že mi to připomínalo nějakou zákulisní dohodu. A když je možná jedna dohoda, jsou možné i další.
