Na téma jedenadvacátého srpna jsem psal během těch osmi let mého blogování mnohokrát a vlastně už nemám, co bych k tomu dodal. Ale když nám plukovník Foltýn na dnešek chystá start nové pozitivní kampaně, která nám má vysvětlit, jak se máme dívat na Rusko a jak máme dávat pozor na pobíhající „rusáky s narativem,“ ještě jednou se k tomuto tématu vrátím. Navíc vznikl otevřený dopis na podporu Otakara Foltýna, který podepsaly známé flexibilní osobnosti naší politické i kulturní scény, takže dnešní článek je pro ně a o nich.

Ještě jednou se vrátím k ukrajinskému výpadu do sousedící ruské Kurské oblasti. Po několika dnech protiřečících si zpráv, záchvatů paniky vojenských blogerů a svolané bezpečnostní rady státu, kde Putin vypadal naštvaně, se válečná mlha poněkud rozplynula a nové bojiště začalo dostávat na mapách konkrétní kontury.

Tak nám Ukrajina zaútočila přes hranice na Kurskou oblast v Rusku. Podle některých informací jim to docela jde, což má logiku, protože tentokrát neútočí proti pěti pásům opevnění jako loni u Robotyne. Také neměli potřebu o tom dopředu mluvit v televizi a dokonce i teď jsou skoupí na slovo. Podle jiných informací sice postoupili o nějaké ty kilometry, ale železná logika této války dronů je neúprosná, logistika je obtížná, protože drony ničí techniku velmi rychle a tak brzy dojde na totéž, co jsme viděli všude jinde. Vykopou se zákopy a chudáci pěšáci to budou schytávat ze všech stran.

Včera jsem zaregistroval, že se kromě běžných státních zaměstnaců začínají bouřit i policisté, protože jejich život podražil stejně jako všem ostatním, také přišli díky inflaci minimálně o třicet procent úspor, také jim jejich výplata přestává stačit na živobytí, i když Fiala tvrdí, jak je všechno růžové… a tak se prý chystají protestovat. Prý na podzim odejde od policie hodně lidí a rozhodně bude horko… Zbytek článku byly běžné bláboly režimních intervjuků, že ministr co slíbil to splnil a podobné kecy.

Ukrajina zastavila dodávky ropy do Maďarska a na Slovensko. Prý kvůli sankcím na firmu Lukoil. Ta nesmí přes ukrajinské území ropu dodávat a tak se nedalo nic dělat, kohoutky se zavřely. Jiné firmy samozřejmě ropu dodávat můžou. Bude to sice úplně stejná ropa, ale na faktuře bude uvedený jiný dodavatel… Přijde vám to absurdní? Máte pocit, že sankce na Lukoil jsou prostě jen záminka díky které Ukrajinci zavřeli kohoutky, protože Fico a Orbán mluví o míru (a tím pádem o ukrajinské prohře)? To ještě nic není…

Přátelé, už mnohokrát jsme zde prokydávali, že celá západní strategie boje proti Rusku stojí na tom, že Ukrajina bude střílet do hloubky ruského území na strategické objekty jako jsou rafinérie, vojenská shromaždiště či mosty, případně bude útočit na Moskvu, bude platit různé teroristické bojůvky, bude k tomu používat západní zbraně, časem možná i letadla startující z letišť NATO… a Rusové si netroufnou odpovědět.

Ve včerejším článku jsem se pokoušel popsat, kroč si myslím, že jsou splněny všechny podmínky pro velkou ba jadernou konfrontaci. Západ navyšuje sázky, Ukrajina potřebuje do konfliktu vtáhnout i další země, protože jí dochází dech, plány na přímý vstup NATO do konfliktu existují a připravují se k realizaci a dokonce existují i proroci, kteří o tom káží a nejsou to nijak bezvýznamná jména. Když něco říká Orbán, měli bychom mu naslouchat.

Dnešní článek uvedu jednou válečnou aktualitou. Ukrajinská armáda o víkendu vystřelila několik raket dostatečně dlouhého doletu na Sevastopol. Hlavice jedné rakety explodovala nad pláží plnou civilistů, několik jich zabila a mnoho dalších zranila. Rusové ihned obvinili Američany, že jsou odpovědní za navádění těchto raket a Američané začali přes média tvrdit, že oni za to nemohou, protože to Ukrajinci vybírají cíle pro své údery. Ať to bylo úmyslné nebo nebylo, prostě se stalo. Takhle to ve válce chodí.

Myslím, že nejlépe zhodnotil mírovou konferenci ve Švýcarsku Petr Hampl, který napsal, že jde v podstatě o konferenci vítězných mocností, které se tam radí, jak naloží s poraženým nepřítelem. Akorát nepřítele ještě zdaleka neporazili. Celá konference je v podstatě snůškou růžových snů o tom, co bude, až Rusko nebude a všichni se tam navzájem přesvědčují, že ten den je už nedaleko. Stačí ještě dodat nějaké zbraně a natisknout nějaké dolary, ze kterých se to zaplatí.