Tak se nám prezident Pavel podřekl, že odložit emisní povolenky pro domácnosti se asi nepodaří a jejich zrušení vůbec není na stole. Stejné to bude i s migračním paktem, stejné to bude s uzavíráním uhelných elektráren, podobně bude pokračovat deindustrializace, příchod ukrajinských veteránů po válce a samozřejmě bude dál probíhat zbrojení, kdy si za mnohem víc peněz koupíme mnohem méně těch zbraní, které už nikdo na válčení nepotřebuje, ale je třeba vyprázdnit (americké) sklady.

Takhle to v devadesátkách začalo, ne? Daní za svobodu, protože svoboda není zadarmo a demokracie je úplně něco jiného než totalita. A tak zkrachovaly Harvardské fondy a Kožený se nám za to dodnes směje. Přidejte si Poldi Kladno, plzeňskou Škodovku, DAK Slušovice a stovky a stovky dalších podniků. Pak přišlo velké propouštění na Ostravsku, Sokolovsku, Chomutovsku… A inflace, která vymazala lidem předrevoluční úspory…

Co se vám řeknou, když se ukáže, že jste měli pravdu?

Tři roky jsme mluvili o tom, že ve válce na Ukrajině Rusko tahá za delší stranu páky. Tři roky upozorňujeme, Rusko není na kolenou a jeho ekonomika také ne. To je totiž celá ta slavná ruská hybridní hrozba – dovolujeme si ničit naši hodnotovou propagandu a zpochybňujeme, že je na kolenou. Jinou ruskou propagandu jsem nezaznamenal. Jen to, že zvítězí, bez ohledu na náklady a ztráty, které budou mít. Zpochybnili jsme, že pro Ukrajinu existuje nějaká válečná strategie, díky které by mohla vyhrát.

Pokud chcete poznat nějaký národ a máte málo času, nechte se pozvat na protivládní demonstraci. Ne takovou, kterou organizují mainstreamová mééédia a liberální spolky, ale takovou, kterou organizuje místní alternativa, které majnstrým nadává do extrémistů. Ideální je, když ta demonstrace bude spojena i s pochodem. Jednak obejdete vládní instituce, zastavíte u památníků národní slávy i národních traumat, prozkoumáte národní letoru… Proto jsem nebyl v Maďarsku na jejich Pride, ani v Srbsku, ale byl jsem v Bulharsku a tam jsem zjistil, že demonstrují ze stejných důvodů jako u nás.

Krátký technický úvodník:

Dnes v noci dojde k migraci Vidlákových kydů i Litterate (blog litterate.cz se zatím nepřesouvá, poznamenává master) na nový server. Prosím vás o shovívavost v případě výpadků. Problémy budeme sledovat a řešit.

Update: Migrace na nový server je dokončena. Pokud zaznamenáváte i nadále nějaké problémy s provozem webu, dejte nám prosím vědět.

A teď už dnešní text:

Zatímco na Blízkém východě zavládl rozpačitý a divný mír (který je ovšem pořád lepší než plnotučná válka v místě, kde vznikají ceny ropy), Ukrajina zmizela ze světového tisku tak moc, že Zelenského ani nevzali na summit NATO, kde se má rozhodovat i o jeho budoucnosti, rozhoduje se v luxusních klimatizovaných kancelářích o definitivní likvidaci evropského sociálního státu. Právě v těchto dnech se Evropa přihlašuje k zbrojním výdajům ve výši pět procent HDP.

Tak nám na Blízkém východě zavládl mír. A já nebudu mít ani tu nejmenší námitku. Přestaly padat bomby, přestaly lítat rakety, otevřou se vzdušné prostory nad Dubají i Katarem, takže zazobaní turisté a ještě zazobanější investoři budou moci zase dělat obchody ve světové metropoli byznysu, v Tel Avivu ani v Teheránu nebudou umírat lidé, a všichni mají o čem přemýšlet.

Ukrajina má právo vstupovat do NATO, pokud by chtěla atomovku, má na to taky právo a nějací blbí Rusáci do toho nemají co mluvit, bo Ukrajina je hrdý, svobodný a suverénní stát. Navíc, jsou to teď naši nejlepší kamarádi a mezinárodní právo je to, co prospívá nám a škodí Putinovi. Dlouhé roky jsme varovali před tímto postojem, protože Rusko se s tímto výkladem rozhodně neztotožňuje a na svém předpolí nic podobného nedopustí a když to nepochopíte, budete mít válku.

Bůh má smysl pro ironii…. Americký útok na íránská jaderná zařízení přišel dvaadvacátého června. To je takové proslavené datum, kdy se války jásavě začínají, aby za pár let blbě skončily. Vždycky se při nich dosáhne obrovského úspěchu, nepřítel je během chvíle jasně na kolenou, realita je ještě lepší než plánování, vítězství je nadosah a pak se zjistí, že se válka vede proti obrovskému státu, jehož jeden cíp je blíž k Itálii než k jeho cípu na druhé straně.