Dnes mám narozeniny. Půlkulaté. Je mi pětačtyřicet. Prožil jsem je hezky. Vyrůstal jsem v úplné rodině, byl jsem vždycky obklopen přáteli, učil jsem se ještě podle starých předrevolučních osnov, takže jsem se na základní i střední škole ještě i něco naučil, do práce jsem šel v době, kdy všude bylo plno chytrých, schopných a šikovných lidí, kteří mě naučili pokoře a úctě k lidskému umu. Těžké epizody a maléry měly v mém životě krátké trvání a nakonec se vždycky v dobré obrátily.

Po včerejší krátké exkurzi do dění v Kotlince se dnes vrátíme na Blízký východ, protože situace na bojišti se mění každým okamžikem a tamní dění na nás má vliv, který se už projevil deseti korunami na litru nafty a na Slovensku se naopak paliva skoro nezdražila. Zřetelně tady vidíte, kdo patří na Západ, respektive, kdo patří Západu a kdo mu ještě nepatří. Málokdy se stane, že máte před očima tak zřetelný milník, který v čase několika týdnů ukáže, jestli ještě vůbec existuje nějaký Západ…

Válka proti Íránu je už prakticky vyhraná, holedbal se několikrát Donald Trump. Vzápětí Íránci zapálili několik dalších tankerů, zasáhli další přístavní infrastrukturu pomocí levných dronů, odmítli jednat a odmítli se vzdát. Je tak nějak houby platné, ukazovat grafy, o kolik méně íránských střel denně létá, když toho nejdůležitějšího pořád schopni jsou. Doprava přes Hormuzský průliv je zastavená, přístavy i tankery hoří a lepší to nebude i kdyby se stíhačky F-35 na hlavu stavěly.

Tak nám Peršané oznámili, za jakých podmínek jsou ochotni ukončit válku. Spojené státy se stáhnou ze všech blízkovýchodních základen, zaplatí reparace, omluví se, dají dostatečné záruky, že už nikdy nezaútočí, přestanou mít námitky ohledně íránského jaderného programu a Netanjahu půjde před soud. V podstatě si tím odčiňují dávný střet se Západem v thermopylském průsmyku. Tam to probíhalo obráceně. Západ tam byl v defenzívě a Persie v převaze. Tenkrát Xerxés vyzval Sparťany, aby složili zbraně a oni mu odpovědi, ať si pro ně přijde. Teď se role takřka přesně otočily.

Velký oranžový otec ve Washingtonu dal v pondělí rozhovor, kterým si koupil pár dní času. Řekl v něm, že válka je už skoro u konce, protože jsou oproti plánu bombardování školek a rafinérií v předstihu a tak už to nebude trvat dlouho. Pánům burziánům spadl kámen ze srdce, ceny ropy spadly ze skoro sto dvaceti dolarů za barel někam k devadesáti, burzovní indexy začaly zvolna šplhat vzhůru a všichni si trochu oddechli.

Válka s Íránem je sama o sobě hrozná v tom, že začala vraždami nejvyššího íránského vedení a od první minuty to pro tamní režim je válka existenciální. Nemohou doufat v milost, nemohou doufat v domluvu, nemohou nikomu věřit dobrou vůli a to ani kdyby byla myšlena vážně. Proto nenastalo protirežimní povstání, proto je Trump tak nervózní. Ve Venezuele to přece zafungovalo hezky, ne? Zbavili jsme je prezidenta a oni ihned přilezli ke křížku a ještě rádi se domluvili. V Íránu nějak všechny na dohodu přešla chuť…