Je to už hodně dávno, psal jsem tady o zemědělství a mnohokrát jsem konstatoval, že ať se stane na světě cokoliv, ať je katastrofa jakkoliv velká, ať je válka nebo mír, ať je hladomor nebo blahobyt, sedláci vždycky vyjedou a obdělají pole. Každé jaro se půda zazelená a každé léto jsou žně. Obdivoval jsem to tehdy… dokonce i na té východní Ukrajině, kde se střílí a probíhá tam totální válka, hned za frontou jezdí po polích traktory a pokud se fronta posune, padlí pak leží ve vzrostlém obilí plném kráterů. Je to věčný princip. Počátek. Nezměnila na tom nic ani průmyslová revoluce.

To je výsledek letošních voleb, přátelé. Jak jsem napsal už včera, po obrovské mobilizaci všech sil majnstrýmu i alternativy, po obrovské mobilizaci sil politických stran se otočil volební výsledek z minulých voleb. Voličů sice přišlo víc a jak demoblok tak ANO získaly víc voličů než posledně, poslanců je ale pořád stejně a tak si Andrej Babiš z demobloku stáhl tři mandáty a zbytek posbíral Petr Macinka. Jazýčkem na vahách jsou Motoristé.

Víte, proč u nás nemusí být rumunský scénář? Protože si to zařídíme sami.

Volby skončily, výsledky jsou sečteny. Svět se točí dál, všední dny začínají, liberálové si zatančili na našich hrobech a po volební kampani přichází politika. Už není koho mobilizovat ani burcovat. Je zapotřebí přemýšlet. Tož vítejte o klasického Vidlákova komentování (nejen) politiky. Vítejte u Vidlákova sarkasmu, který teď není omezován žádnými volebními průzkumy a neobrací se k průměrnému voliči, ale k vám – mým čtenářům. Tož pojdme na ty volby:

Úspěch má hodně strůjců, neúspěch zpravidla jenom jednoho a to jsem v tomto případě já, protože jsem předseda. Věřil jsem v dvouciferný výsledek, ale volič nakonec vsadil na jistotu. Místo vrabce na střeše zvolil holuba v hrsti. Je třeba pogratulovat vítězi Andreji Babišovi k osmdesáti mandátům. Za očekáváními zůstala i SPD, naopak Motoristé vsadili na zhrzelého voliče ODS naprosto správně. Tak správně, že jsou jazýčkem na vahách a mohou zařídit pokračování Fialovy vlády.

Přátelé, dnes není o čem psát. Všechno už se stalo, teď už to jenom nějak dopadne. Nejvíc se těším, až se zase pořádně vyspím ve vlastní posteli a už se nemohu dočkat, až po volbách budu blogersky analyzovat, jak to celé vlastně bylo. V příštím týdnu rozhodně nebudu mluvit o budoucnosti, ale budu se ohlížet zpět. A v této chvíli jsem jen hodně unavený.

Až se zavřou volební místnosti, budu komentovat průběh sčítání a večer vydám článek o výsledcích. Jen nemohu slíbit, že to bude v obvyklém čase. Možná dřív, možná později.

Přátelé, zítra vyvrcholí bezmála čtyři roky naší práce, která začala tím, že v minulých volbách do poslanecké sněmovny propadlo milion hlasů. Za čtyři roky se z malého blogu stal velký blog a z malého blogera se stal předseda hnutí Stačilo! Po celou dobu jste mě podporovali, umožnili jste mi, abych se tomuto úkolu mohl věnovat na plný úvazek a zároveň mít zajištěnou rodinu. Umožnili jste mi pracovat, fungovat, dali jste mi dostatečné finanční zázemí, povzbuzovali jste mě a pak jste se ujali celého hnutí Stačilo!

Vposledních dnech se pětikoaliční strašení změnilo v regulérní paranoiu. Podle Fialy hned po volbách zavolá Putin Babišovi a vzápětí se u nás zmaterializují ruské tanky, protože přijet nemají kudy. K tomu se šušká, že interní průzkum přisoudil SPOLU jen 16% hlasů, takže čekejme, že se ta paranoia ještě o něco zhorší. U Šafra v redakci se musí žrát xanax po kilogramech, protože jejich web vypadá, jako když se otevře peklu chřtán.

Od první minuty, co jsem se zvedl z gauče s vědomím, že nelze jen na internetu nadávat na poměry, ale je zapotřebí opravdu přiložit ruku k dílu, jsem mluvil o spojování. A od prvního dne, kdy jsem vás požádal o podporu, abychom udělali Vidlákovy kydy velkými, jsem se zaměřil na milion propadlých hlasů. Omluvám se, že tuto „banalitu“ pořád opakuji, ale tohle je prostě to nejdůležitější. Napsali jsme program pro tři čtvrtiny českých voličů – tedy ty, kteří ze své mzdy odvádějí skoro půlku do státního rozpočtu, protože z jejich peněženek se u nás platí sociální stát.