Přátelé, znáte nějakou zemi, kdy by zvítězil islámský fundamentalismus a následně si tamní lidé uvědomili, že nic takového nechtějí a tak povstali, svrhli svůj násilnický režim a místo něj zavedli demokracii? Promiňte mi, ale já si žádný takový případ za posledních padesát let nepamatuju. Jakýkoliv režim založený na islámském fundamentalismu byl vždycky svržen jen ještě brutálnějším a ještě fundamentalističtějším režimem. Demokracie byla v islámských státech zavedena pouze na amerických bodácích a vytrvala přesně do chvíle, než okupanti odtáhli.

Předchozí tři roky v politice měly jednu výhodu. Člověk se postupně dozvěděl OFF – o fšech fšechno. Mám spoustu přátel mezi státními úředníky, politiky i kamarády politků a tak se toho ke mě hodně donese. Až jednou půjdu do blogerského důchodu, bude z toho pěkná kniha. I teď se ke mně donesou zvěsti jak z rakušanovské opozice, tak z vládních luhů a hájů a dnešním, článkem se hodlám vyventilovat z informací, které mě štvou a naplňují mě hořkostí.

Ve stejné době, kdy probíhala schůze poslanecké sněmovny s hlasováním o důvěře, dojel náš prezidentčík na Ukrajinu. Na vojenském hřbitově zkontroloval výsledky muniční iniciativy, potkal se prý i se Zelenským… a na rtech měl krvavé opary… Pamatujete, jak jsme ho v předvolební kampani zobrazili s upířími zuby a krvavou hubou? Tak už se to začíná vyplňovat. Není divu. Mít podíl na smrti tolika mladých kluků, to se do člověka zapíše. Napořád.

Noc ze středy na čtvrtek byla ve znamení vzájemného ujišťování. Saúdská Arábie ujišťovala Írán, že z jejího vzdušného prostoru nikdo útočit nebude. Stejně tak Izrael ujišťoval, že žádný útok na Írán nezahájí a Íránci prý také ujistili svého „malého Satana,“ že nezaútočí jako první. Do toho přišel Donald Trump s překvapivou informací, že v Íránu krveprolití skončilo, popravy nebudou a tak není důvod zaútočit. Rázem také na sociálních sítích ubylo „zaručených zpráv“ o násilí režimu proti pokojným demonstrantům přibylo zpráv o násilí proti pokojným vojákům, kteří hlídkovali v ulicích.

Po včerejším kritickém článku začneme dneska na optimističtější notu, byť konec textu asi moc veselý nebude. Vězte, přátelé, že fejsbůk po šesti dnech zkoumání mého profilu zjistil, že žádná pravidla neporušuju a z toho mála, co jsem se dozvěděl, usuzuji, že mě tentokrát pravda a láska udávala za to, že přes profil prodávám drogy. Takže mám najednou profily dva a pro jistotu budu oba provozovat, bo mi META nezapomněla připsat, že můj profil je v ohrožení. To víte, sice žádné porušení pravidel neobjevili, ale stín podezření zůstal…

Polovina občanské společnosti je to, že kritika směřuje zdola nahoru. Od lidí k politikům. Od lidí k vládě. Lid si může vládu vyměnit, má právo jí vidět pod ruce, má právo ji kritizovat, třeba i neoprávněně. Vláda naopak nemůže rozpustit lid a zvolit si nový. Vláda tu není od toho, aby svůj lid vychovávala, ale aby prováděla umění možného.

Zatímco svět (a obzvláště Izrael) je ve stavu pohotovosti, protože výsledek mocenské přetlačované v Íránu v podstatě určí velikost současné americké moci, vrátíme se v jednom článku k nám na náš domácí píseček, protože v tomto týdnu se bude hlasovat o důvěře vládě, čímž bude završen celý proces předání moci, ve kterém nakonec Filip Turek ostrouhal a i nadále zůstane terčem pravdy a lásky, protože je vyhodnocen jako nejslabší článek vládní jednoty. Tož využijeme klidu před blízkovýchodní bouří a prokydáme si domácí politickou situaci.

V Íránu se dál protestuje, ale ajatoláhové tam vypnuli internet, takže informací je málo. Občas se objeví obrázky hořících mešit či policejních služeben, občas se objeví Revoluční gardy a střelba. Nejvíc se ale objevují videa s Rezou Pahlávím juniorem, který vyzývá k převratu z amerického exilu… Což je pro každou revoluci spíš špatný signál. Koneckonců, i ten Lenin musel do Ruska osobně dojet a postavit se tomu do čela. Když už Spojené státy chtějí mít v Íránu svého vládce, měli by ho posadit do vagonu plného zlata a poslat na místo… Ale to já jen tak.

Dnes jsem celý den čekal, jestli mi můj fejsbůkový profil Vidlákovy kydy vrátí…. Padesát sedm tisíc sledujících, vypiplaný od nuly, bez jediné koruny do reklam, bez marketingových pouček, jak si zvednout dosah, jen čisté každodenní psaní. Jeden seriózní článek denně a pak trocha satiry. Profil přežil čtyři roky Fialy i Foltýna, přežil zakládání falešných profilů pro moji dehonestaci, přežil Bidenovu éru, přežil faktčekery, Demagogy, Cempery i Oganesjany.