Pamatuju si první velkou demonstraci v září 2022 na Václaváku. Sto tisíc lidí… Nikdo to nečekal. Krásná atmosféra, tisíce českých vlajek a z pódia víceméně zaznělo současné programové prohlášení vlády. A to, co v současném vládním programovém prohlášení není, to se teď stejně plní tak nějak samo. Především ty kecy o ukotvení v EU….

Tak to Petr Pavel stihne takřka na den ve stejném termínu jako Zeman. Vláda bude jmenována v pondělí patnáctého prosince. Fialova vláda vznikla čtrnáctého prosince. Tenkrát jsme byli rádi, že Zeman zdržuje, protože jsme si spolu s ním mysleli „Zeit gewonnen – alles gewonnen.“ Ale Babiš tehdy neměl zájem a nehrnul se do toho.

Že je situace s Evropou vážná, došlo o víkendu i Milionu chvilek. Vydali svoji analýzu, ve které konstatovali, že Spojené státy už opravdu nejsou jejich kamarádi a Donald Trump se vlastně podobá Putinovi, Sitting Pingovi, Erdoganovi a dalším autoritativním vládcům. Zjistili, že Evropa není americkou prioritou v ničem a hlavně, americkou prioritou už není pravda a láska.

Chvilkaři prostě zjistili, že jsou v tom sami.

Nedávno jsem v jednom článku upozorňoval na neuvěřitelný rozhovor Jakuba Landovského, který na Českém rozhlase nahlas řekl to, co my, dezoláti, říkáme už tři roky. Že Evropa nemá ohledně války na Ukrajině žádný plán, že toho víc nakecá než udělá a že s ní teď při vyjednáváních nikdo nepočítá. Že sice „stojíme za Ukrajinou dokud bude potřeba,“ ale v praxi to nic neřeší.

Redaktorka mu na to opáčila, že přesně toto ještě nedávno sám prohlašoval.

Přátelé, pamatujete, jak to bylo po minulých volbách v roce 2021? Den před volbami se nadávalo na Babiše za covid a den po volbách jsme všichni chtěli, aby udělal vládu s ODS. Žádné Volné bloky se nedostaly, nedostala se ČSSD ani KSČM ani Přísaha. Miloš Zeman tehdy Babišovi nabídl jmenování premiérem a ODSáci i přes celé Fialovo SPOLU by s Babišem do vlády šli. Andrej to ale neudělal. Odmítl premiérské jmenování, hladce předal moc i agendu, v opozici postavil stínovou vládu a čtyři roky čekal.

Byl to takový návrat zlatých časů Milionu chvilek. Petice na podporu Petra Pavla. Stojím za svým prezidentem, aby odolal tlaku jmenovat vládu extrémistů a populistů. Taková záchrana před volbami, kde (prozatím) volí i dezoláti a kazí jim to tu krásnou liberálně demokratickou víru. Sto padesát tisíc lidí už tu petici podepsalo! Sice tam bylo napsáno něco trochu jiného, ale v podstatě ti lidé podepisovali, že nemají nic proti, když Petr Pavel prostě novou vládu nejmenuje.

Pamatujete na prezidentskou volbu? Měli jsme týden do prvního kola a soudce Šott měl vyhlásit rozsudek nad Andrejem Babišem v kauze Čapí hnízdo. Všichni byli napjatí, všichni se k tomu vyjadřovali, Tomio Okamura tehdy Andreje vyzval, aby odstoupil z volby ve prospěch Jaroslava Bašty, protože přece bude odsouzen. A pak najednou přišel osvobozující rozsudek.

Týden před volbami Andrej Babiš rozrazil dveře a vstoupil dovnitř celý v bílém…

Dostal jsem vynadáno, že se v posledních dnech zabývám takřka výhradně zahraniční politikou a málo řeším náš domácí rybníček a vynechávám z dění hnutí Stačilo! Tož mi dovolte, abych to dneska napravil a zároveň vysvětlil, proč je jednodušší přemítat o nevyzpytatelném Trumpovi a jeho geopolitických nápadech, než o sestavování nové české vlády. Geopolitiku tedy dneska necháme na pokoji a rozhovory o míru v Moskvě odbuďme laakonickým: „Dohodli se, že se dohodnou.“

A teď k české povolební situaci, která den ode dne více zapáchá:

Generál Zalužný se vrátil na Ukrajinu. Prý všude dobře, doma nejlépe. My, hloupí dezoláti hltající ruskou propagandu samozřejmě víme, že jde o klíčovou postavu celého dramatu, protože je velmi oblíbený, ba dokonce jeho aureola válečníka zastiňovala i Zelenského. Poslední dva roky války strávil v Británii jako velvyslanec a šířil tamodtud velmi znepokojivé myšlenky o ukrajinském nacionalismu, ale také byl znepokojivě realistický po vojenské stránce.

Vposledních dnech jsem se probíral starými dřevoryty z období Třicetileté války. Reje kostlivců, plesy příšer, pazhřivá těla… tehdejší umělci tvořili ve zjitřené atmosféře válečných (i meziválečných hrůz) a na jejich dílech se to projevilo. Věčné pravdy přestaly platit, válka byla náboženská, argumenty na protistranu nezabíraly, válku zastavila vlastně až úplně spálená země. Nikdo na té válce nevydělal, nevyřešila žádné problémy a trvalo dalších sto let, než se zahojily všechny její jizvy.