Náš nový náčelník generálního štábu, Miroslav Hlaváč, řekl ve svém prvním rozhovoru pro majnstrýmová lžimééédia, že krize by nás semkla. Věří, že v případě napadení by se Češi zvedli a šli bránit svůj stát. Pominu teď to, že my už žádný svůj stát nemáme, protože nám v něm nic nepatří a nevidím důvod jít bránit napadenou Veolii, napadené hytlermarkety, či napadené nadnárodní korporace… celý ten rozhovor vyzněl tak, že Hlaváč se vlastně těší, až budeme napadeni. On se těší na tu krizi, která nás semkne, on ji vysloveně potřebuje.

Tak jsme se dozvěděli o nové tragédii u ukrajinské Buči. Naše pravdomluvná mééédia nám zprostředkovala informaci, že tam Rusové svojí raketou zabili sedmadvacet lidí. Ihned vyskočili všichni evropsky hodnotní politici a vysvětlili národu, že právě pro takovvá ruská zvěrstva je třeba podporovat Ukrajinu a udělat všechno pro to, aby všichni Ukrajinci pěkně za evropské peníze mazali do mlýnku na maso, protože Ukrajina musí zvítězit a Rusko prohrát.

Hlavním úkolem sobotní brigády ve Vidlákovně byl transport patnácti tisíc DŘEVĚNÝCH dlaždic do podkroví, aby tam přes zimu řádně proschly a pak se z nich udělá nová podlaha. Dále bylo zapotřebí uklidit dvě stě metrů čtverečních OSB desek, čtyři sta metrů čtverečních palubek a podlahových prken. Pan majitel pily nám nejenom dodal na materiál režijní ceny, ale ještě ho podezírám, že „pro jistotu“ přidal dost materiálu navíc. „Vidláku, nejhorší co se může stát, když ti zavolají, že jim chybí dvě prkna… Tak jsme se postarali, aby vám nechyběly…“

Přátelé, dovolte mi dnes zakončit sérii geopolitických úvah o nejbližší budoucnosti. Zítra bude report o brigádě z Vidlákovny a pak zase budeme chvíli nahlížet do českých luhů a hájů. Hodně se toho nahromadilo.

A teď už dnešní text:

Tak nám zablokovali Thomase Pauknera. A myslím, že nebude jediný. My s bráchou teď sledujeme neobvyklou aktivitu kolem Vidlákových kydů a já měl nálet libtardů na svém fejsbůku. A to všechno právě ve chvíli, kdy do Moskvy přiletěl šéf CIA Ratcliffe, zdržel se tam sedm hodin a zase odletěl, aniž by kdokoliv řekl něco oficiálního. A všechna méééédia rázem přepnula propagandu z módu „brzy zvítězíme“ do módu „Rusko napadne NATO.“ Koneckonců, i Petr Pavel v Ankaře prohlásil, že Ukrajina má dva měsíce na uzavření míru… pak se má něco stát.

Nejstarší a nejvíce jistá lidská zkušenost je, že vždycky přijde nějaké to neštěstí. Naše planeta je dost drsné místo a vždycky má v zásobě nějakou tu dokonalou bouři, tornádo, tsunami, bahenní sesuvy v Tibetu, zemětřesení, povodeň, výbuchy sopek… Jednou za čas přiletí nějaký velký meteorit a způsobí vymírání… a doba ledová také nebyla žádná sranda. Naši kolegové, lidé, jsou také pěkná kvítka. Dělají nájezdy, kradou, loupí, vraždí, umějí koncentráky i atomovky… a že to nikdy nebylo lepší, o tom svědčí asi tisíc hradů jen na území České republiky.

amatujete, jak v roce 2007 Putin vystoupil na bezpečnostní konferenci v Mnichově? Rusko bylo omlácené po Jelcinovské éře, mělo za sebou de facto státní bankrot, obrázky bídy a rozvratu byly ještě v živé paměti, Chodorkovský byl čerstvě v base a Berezovský držel hubu. Už existovaly první signály, že se Rusko mění, ale bylo to jako sci fi. Rusko se přece nemůže změnit, je to díra plná ožralých mužiků, kteří umějí jenom chlastat a nechat se okrádat o ropu, protože ji sami ani nedovedou těžit.

Proč máme zdevastovanou půdu? Proč máme zdevastované lesy? Proč se za posledních třicet let nepostavila ani jedna přehrada a o dostavbě Temelína a rozšíření Dukovan se pořád jenom mluví? Proč nám chybí podzemní voda, proč se z polí při každém dešti valí bahno, proč se nerodí děti? Proč jsou lidé na sebe zlí, proč se společnost štěpí na každé návnadě, kterou nám předhodí mééédia? Proč stojí mladí proti starým, proč má stát nesplatitelné dluhy? Kde jsme na naší cestě dějinami špatně odbočili?

Původně měl tento článek vyjít včera, ale bylo zapotřebí vytěžit téma jedenadvacátého srpna a všeho, co s tím souvisí. Včera tedy vyšel článek o Českém rozhlase, který tentokrát není bráněn národem proti okupaci, ale je bráněn před národem vrchním převlékačem kabátů, dozimerickým mafiánem, pirátským vyfetlem a přehlídkou vydlabaných dýní. Porušil jsem tradici posledních čtyř měsíců a přesunul jsem pravidelný report o rekonstruci Vidlákovny na dnešek.

Co uděláte, když jde opravdu do tuhého? Když přichází chvíle, která rozhodně o vaší budoucnosti? Když se chystá rozhodující střet? Co uděláte, když opravdu jde o všechno a především jde o všechno vám osobně? Co uděláte, když víte, že vás nikdo šetřit nebude, že se nebude dávat milost? Co uděláte, když hrajete vabank?

Jdete a uděláte to nejlepší, co můžete, podle svého nejlepšího vědomí. Vytáhnete všechny trumfy.