To byl nejlepší vtip uplynulého týdne. Andrej Babiš poslal Petru Pavlovi programové prohlášení nové vlády normálně datovou schránkou. Od toho se přece vymyslela, ne? Aby se dalo snadno a přehledně komunikovat se státní správou… Ono to sice moc efektivní a přehledné není, ale tohle byl od Andreje ukázkový trolling na úrovni Donalda Trumpa. Pane prezidente, je to dlouhý a složitý text, v pondělí ho přinesu na Hrad, tak ať se na to o víkendu můžete kouknout… Krása.

Letošní podzim je naprosto ukázkový. Léto bylo poměrně krátké a studené, v podstatě se nám na konci září úplně vyhnulo babí léto a místo toho jsme začali topit, ale jinak je říjen takový, jak by měl být. Teploty zvolna klesají, přišel nějaký ten déšť, ale také svítí sluníčko, které ještě dokáže odpolední teploty vyhnat vzhůru. Listí se barví, ale ještě drží na stromech, takže nakonec to vypadá že skutečně spadne až v průběhu listopadu. Příroda má ráda rovnováhu… když někde ubere, jinde zase přidá.

Přátelé, omlouvám se za dlouhou povolební kocovinu. Měla vícero důvodů. O některých jsem psal, o některých teprve psát budu, ale to, co podle mě bude určující pro příští roky, je život v době postfaktické. Volební vítězství a prohry jsou normální, stejně tak je normální, že se mění politické názory i postoje, protože se mění vnější svět (Lipavský byl propalestinský aktivista, který hladce obrátil, jen se stal ministrem), ale bohužel, musím konstatovat, že rámec, podle kterého jsme posuzovali politické změny a veletoče, je pryč.

Přátelé, pamatujete si poslední týdny předtím, než Rusko překročilo ukrajinské hranice a zahájilo invazi? To se tenkrát kolem ukrajinských hranic motaly velké kontingenty ruské armády, cvičení stíhalo cvičení, probíhala různá jednání na mezinárodní úrovni, Ukrajina zase pořádala na druhé straně čáry svoje vlastní cvičení, naše republika ve velkém dodávala Ukrajině dělostřelecké granáty a většina analytiků tvrdila, že na plnohodnotnou válku nedojde, protože není v zájmu ani Ukrajiny ani Ruska.

Po týdnu sýčkování a vidění těch nejhorších možností to dneska bude obráceně. Podíváme se na nějaké nadějné vyhlídky, protože prostě jsou. Ještě jsem měl připravený jeden kocovinový článek, ale když včera vznikající vládní koalice oznámila, že v pondělí podepíše koaliční smlouvu a programové prohlášení vlády o dvě stě bodech, dáme si dneska jeden nadějný článek a k textu o době postfaktické se vrátíme zítra. Dneska to budou samá pozitiva a sociální jistoty.

Zaprvé:

Vposledních dnech jsem smutně sledoval, jak se i poslední parlamentní strana hladce vzdala svého programu referenda o setrvání v Evropské unii a NATO. Neříkám to ve zlém, jen s trpkostí, protože Tomio má pravdu – SPD má jen patnáct poslanců, nikdo jiný z těchto insitucí vystupovat nechce, i když se už dávno obrátily ve svůj vlastní opak. A tak je třeba si zacpat nos, lupnout kinedryl a udělat příslušný kompromis… koneckonců, jde o to, aby už nevládnul Petr Fiala, ne?

Pamatujete, jak vypadaly první dny po volbách v roce 2021? Ta radost demobloku z výhry a draní se k moci, protože byli po osmi letech v opozici řádně vyhladovělí. Jediným obláčkem na jasném, progresivistickém a evropsky hodnotnotném nebi byl prezident Zeman, který ustavení nové vlády poněkud zdržoval… a tak se proti němu rozjelo v podstatě spiknutí ve snaze ho odstavit. Nepovedlo se to jen díky tomu, že kolem Zemana byli lidé, o kterých sice naše pravdomluvná média referovala velmi nehezky, ale kteří mu v kritickém okamžiku zachovali věrnost.

Moje osobní prozření ze skvělého, dokonalého a demokratického Západu přišlo v bombardováním Jugoslávie v roce 1999. Bylo mi osmnáct, akorát jsem maturoval a zároveň jsem přecházel na „temnou stranu síly.“ Tehdy poprvé jsem zapochyboval, že jsme na správné cestě dějinami a ve správném táboře.

Jásejme a radujme se. Konečně se to podařilo. Sice jsme kvůli tomu potřebovali zavést devatenáct kol sankcí a v tom posledním jsme zakázali do Ruska i export hraček s motůrkem, ale konečně se to povedlo. Už tři roky mluví Uršula o nedostatku v Rusku, jak tam bojují pomocí polních lopatek a rabují čipy z praček, co nevidět se jejich válečná mašinérie zastaví a kdyby ne, posílíme schopnosti Ukrajiny útočit v hloubi Ruska na jejich rafinérie či čerpací stanice na ropovodech.

Tohle známe, ne? To byla ta koalice, která byla ochotna spolu se Spojenými státy zaútočit na Irák pod smyšlenou záminkou. Součástí této koalice ochotných byla i Česká republika. Starým zemím EU se do toho moc nechtělo, protože si ještě dovedly domyslet důsledky. I když… myslím, že žádný Kohl, Schroeder nebo někdo další si nedovedl ještě představit, že ty důsledky se zhmotní v podobě chirurgů z dovozu a znásilňovacích novoročních oslav.