Minulý týden jsem na Vidlákovně přebíral novou střechu. První věc, kterou jsem objednával vlastně bezprostředně po koupi sýpky. Ještě jsem nevěděl, s jakou čtenářskou odezvou se tento projekt setká a můj plán tenkrát, na konci dubna byl, že i v tom nejhorším případě musíme mít celý objekt v suchu. Všechno ostatní se vždycky nějak udělá, ale střecha je prostě základ.

Dneska jsem chtěl psát, že máme na sýpce hotovou střechu a o peripetiích, které jsme s ní zažili. Chtěl jsem ukázat fotky před a po rekonstrukci, a sžíravě okomentovat situaci na trhu se střešními krytinami. Chtěl jsem psát, že jsem ohledně Vidlákovny poprvé udělal objednávku, která nebyla finančně zajištěná a popsat, proč jsem to udělal. Chtěl jsem být optimistický ve světě vyhrávajících vousáčů se samopaly, kteří předvádějí velmocem, že zase nejsou tak velké ani silné.

Tak nám jemenští Húsiti obsadili přístav Muchá a k tomu obrovské území u pobřeží Rudého moře, které měla doteď pod kontrolou prosaúdská klika. Dokonce se vylodili i na několika ostrůvcích ausgerechnet tam, kde proplouvají všechny lodě, které míří do Suezu. Vousáči v sandálech díky tomu ovládají patnáct procent světového obchodu , který prochází Rudým mořem. Ropa Brent je na sto deseti dolarech za barel, plyn v Evropě je za tisíc dolarů na tisíc kubometrů. V Perském zálivu bojují Spojené státy s Íránem tak, že si navzájem potápějí tankery, což musí chudáky civilní kapitány ohromně těšit.

Pamatujete, jak začala válka na Ukrajině? Rusko neobsadilo Kyjev a jeho postup byl mnohem pomalejší, než si všichni mysleli. Ono to ani jinak nemohlo být, první útok na čtyřicetimilionovou zemi byl veden sto padesáti tisíci muži. S tím se dá jedině hlasitě zaharašit a pokud v Kyjevě nevznikne panika, můžete ještě pár týdnů postupovat, ale nakonec se prostě zastavíte, protože každý den přicházejí na frontu noví zmobilizovaní ukrajinští muži a přečíslí vás.

Když se generál Patton probíjel na konci Druhé světové směrem do Plzně, napsal si do deníku, že když osvobozovali různé koncentrační tábory, nahnali tam povinně německé obyvatelstvo z okolí, aby všichni viděli, čeho byli součástí. Aby němečtí „slušní lidé“ viděli, co schvalovali, za co bojovali a proč jim na hlavu padaly spojenecké bomby. Po shlédnutí takového kvalitního Flossenburgu páchali místní němečtí starostové sebevraždy a všichni ostatní pak dvacet let drželi hubu.

Tak se nám nechal slyšet dojče kancléř, Friedrich Merz, že jeho CDU sice prohrála, ale vůbec za to nemůže jeho politika, ale prostě to svoje dobro lidem špatně vysvětlovali. A tak budou na jedné straně kontroloval AfD a na druhé straně budou tu deindustrializaci, zavírání továren Volkswagenu, klimatické odpustky, zdražování a militarizaci vysvětlovat tak, aby to lidé lépe pochopili.

Kvikot všech lepších lidí nad výsledkem zemských voleb v Sasku – Anhlatsku byl velkolepý. AfD drtivě vyhrála a CDU drtivě prohrála. Kancléř Merz je na odpis, protože jeho setrvání ve funkci bude generovat stejné výsledky i v dalších volbách. Nepomohl ani „ruský dron“ na letišti v Lipsku, nepomohly pouliční bojůvky, které proti volebním stánkům AfD používaly jedovaté látky na plynování obilí, nepomohly demonstrace, nepomohlo nic. Prakticky každý druhý volil AfD a nebýt korespondenčních voleb, prohrála by německá pravda a láska ještě mnohem drtivěji.

V Sasku – Anhlatsku vyhrála AfD drtivě volby a my si můžeme vychutnat kvikot majnstrýmových médií nad tou katastrofou, která podle mě nakonec skončí v hořkém uspokojení, že se proti AfD do koalice spojí úúúúplně ganz všechny „demokratické“ strany a sanitární kordon bude ještě chvíli pokračovat. V době vydání tohoto článku sahala AfD po většině, ale nezapomeňte, že i v Sasku – Anhaltsku mají korespondenční volbu a ta se počítá/falšuje až nakonec. Ale to si probereme zítra, včetně dopadů těchto voleb na kanceléře Merze a jeho koalici.

V minulém týdnu jsem měl na svých profilech opět nálet trolů, referentů, bonzáků a jiných příslušníků pravdy a lásky, kteří vytahovali ohranou písničku o mé velmi špatné finanční situaci, kvůli které musím „žebrat na internetu.“ Přidali ono obligátní, že jsem zadlužený, honí mě exekutoři a měl bych si najít práci. A tak jsem si řekl, že je nejvyšší čas zase poreferovat, jak nám to odsejpá na Vidlákovně.

Pamatujete válku v Sýrii? Nebo evropské bombardování Libye? Pamatujete americkou invazi do Afghanistánu, Iráku, Somálska? Pamatujete bombardování Jugoslávie? Dělali jsme si z toho tehdy srandu, protože jsme přece byli součástí toho Fukuyamova konce dějin a byli jsme na té správné vítězné straně. Byli jsme součástí unipolárního světa. Sice jako poslední lokajové, ale mezi námi a jakoukoliv zemí třetího světa zela obrovská propast. I ten poslední sluha na tom byl lépe než Číňan, Rus, Ukrajinec, Syřan, Somálec…