Spojené státy sice v Íránu samozřejmě vítězí a odblokují Hormuzský průliv jedním švihnutím malíčku… tedy, jen co se Trumpovi zachce. Stejně snadno by šlo porazit Rusko, stačí jen chtít. Čtyři roky posloucháme stále intenzívněji to stejné zaklínadlo. Jsme mocní, jsme silní a čím více se to rozchází s realitou, tím víc to musíme opakovat, ideálně sborově a na Letné. Je to takový tanec pohanských Baalových proroků, kteří také věřili, že stačí hodně hlasitě křičet tu správnou mantru a realita se změní.

Letadlová loď Gerald R. Ford ukončuje operaci proti Íránu a odplouvá z Rudého moře na Krétu. Nic se nestalo, samozřejmě. Jen na ní „vypukl požár v prádelně,“ který posádka zdolávala třicet hodin a šest set námořníků kvůli tomu přišlo o kajuty. Běžná věc, která na bojeschopnost nemá žádný vliv.

V posledních dnech sleduju trampoty Milionu chlívek, kterak mají problém, proti čemu a za co vlastně mají demonstrovat. Prezident si nepřeje, aby se za něj šikovali, protože mu to kazí vyhlídky na znovuzvolení, Václavka Moravec jim z České televize odešel sám a ještě na ní nakydal tolik špíny, že se libtardi ještě nerozhodli, jestli je neobjektivní Česká televize nebo samotný Moravec. Zároveň se nemohou rozhodnout, jestli jsou pro Gazu nebo pro Izrael, nevědí, jestli Trumpovi v Íránu fandí a nebo jim ta „odporná lidská bytost“ vlastně vadí.

Dnes mám narozeniny. Půlkulaté. Je mi pětačtyřicet. Prožil jsem je hezky. Vyrůstal jsem v úplné rodině, byl jsem vždycky obklopen přáteli, učil jsem se ještě podle starých předrevolučních osnov, takže jsem se na základní i střední škole ještě i něco naučil, do práce jsem šel v době, kdy všude bylo plno chytrých, schopných a šikovných lidí, kteří mě naučili pokoře a úctě k lidskému umu. Těžké epizody a maléry měly v mém životě krátké trvání a nakonec se vždycky v dobré obrátily.

Po včerejší krátké exkurzi do dění v Kotlince se dnes vrátíme na Blízký východ, protože situace na bojišti se mění každým okamžikem a tamní dění na nás má vliv, který se už projevil deseti korunami na litru nafty a na Slovensku se naopak paliva skoro nezdražila. Zřetelně tady vidíte, kdo patří na Západ, respektive, kdo patří Západu a kdo mu ještě nepatří. Málokdy se stane, že máte před očima tak zřetelný milník, který v čase několika týdnů ukáže, jestli ještě vůbec existuje nějaký Západ…

Válka proti Íránu je už prakticky vyhraná, holedbal se několikrát Donald Trump. Vzápětí Íránci zapálili několik dalších tankerů, zasáhli další přístavní infrastrukturu pomocí levných dronů, odmítli jednat a odmítli se vzdát. Je tak nějak houby platné, ukazovat grafy, o kolik méně íránských střel denně létá, když toho nejdůležitějšího pořád schopni jsou. Doprava přes Hormuzský průliv je zastavená, přístavy i tankery hoří a lepší to nebude i kdyby se stíhačky F-35 na hlavu stavěly.

Tak nám Peršané oznámili, za jakých podmínek jsou ochotni ukončit válku. Spojené státy se stáhnou ze všech blízkovýchodních základen, zaplatí reparace, omluví se, dají dostatečné záruky, že už nikdy nezaútočí, přestanou mít námitky ohledně íránského jaderného programu a Netanjahu půjde před soud. V podstatě si tím odčiňují dávný střet se Západem v thermopylském průsmyku. Tam to probíhalo obráceně. Západ tam byl v defenzívě a Persie v převaze. Tenkrát Xerxés vyzval Sparťany, aby složili zbraně a oni mu odpovědi, ať si pro ně přijde. Teď se role takřka přesně otočily.

Velký oranžový otec ve Washingtonu dal v pondělí rozhovor, kterým si koupil pár dní času. Řekl v něm, že válka je už skoro u konce, protože jsou oproti plánu bombardování školek a rafinérií v předstihu a tak už to nebude trvat dlouho. Pánům burziánům spadl kámen ze srdce, ceny ropy spadly ze skoro sto dvaceti dolarů za barel někam k devadesáti, burzovní indexy začaly zvolna šplhat vzhůru a všichni si trochu oddechli.