Tak nám náš prezidentčík opět otevřel téma přijetí eura, zrušení práva veta a dobrovolnéím rozpuštění se ve velké šťastné evropské rodině. Prý diskuse o integraci není vlastizrada. Spojené státy evropské by prý získaly na mezinárodním poli větší vliv… a u nás by větší vliv získali Lichtenštejni a Bernd Posselt…

Motto:

Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení!

Přátelé, nalijeme si čistého vína. Ve vrcholné politice se nehraje na osobní sympatie či antipatie, ale prostě a jednoduše o moc. A protože v demokracii je moc rozdělena a kompetence vymezeny, hraje se o správné lidi na správných místech. Tihle správní lidé na správných místech říkají ty správné věty podle rad špičkových marketérů, aby byli zvoleni a pak dosazují na místa náměstků i úředníků další správné lidi. A když se to dělá dost dlouho, ejhle, máme tu dýpstejt, který pak přežije i zvolení krajně nevhodného kandidáta.

A o podobu českého dýpstejtu se hraje právě teď.

Přátelé, ten malý traktůrek na fotografii pod textem se jmenuje Josefína a je součástí inventáře Institutu českého venkova. Jak se k nám dostal, to je na příliš dlouhé vyprávění a tak si ho nechám na dlouhé zimní dny do Vidlákovny, až bude v kachlových kamnech praskat oheň, na stolech bude uzené, kyselé okurky a ve sklenicích dobré víno. Teď jen suše konstatuji, že kolem sýpky máme dva a půl tisíce čtverečních metrů, které se budou obdělávat a co se nebude obdělávat, to se musí udržovat.

Ve včerejším článku jsem psal o tak viditelném symptomu ukrajinského nacismu a banderismu, že si ho všiml i New York times a liceoměrně ronil slzy, že došlo k posunu ukrajinské politiky špatným směrem. O podobných symptomech už sice mluvíme deset let, ale to byly jen ruské dezinformace a bylo nutné na jejich potírání vytvořit novou inkvizici, která má po Evropě desetitisíce zaměstnanců a funguje úplně stejně jako ve středověku. Pravdu nikdo bránit nemusí. Jakmile s tím někdo přijde, je jasné, že bude obhajovat lži. A čím větší lži, tím více peněz a více Foltýnů na to potřebujete.

Ve včerejším článku jsem se krátce dotkl jedné informace, kterou český majnstrým nevidí, neslyší a dělá, že se vůbec nestala. Na Ukrajině totiž uspořádali státní pohřeb se všemi poctami Andrije Melnika, což byl šéf ukrajinských nacionalistů za Druhé světové války, nácek první kategorie, agent říšského Abwehru, zakladatel divize SS Galizien a jeden z těch, kterému se podařilo včas přejít pod americká křídla a nedostal ho ani SMERŠ ani později KGB.

Ve svém pondělním článku jsem se pozastavoval nad oznámením Andreje Babiše, že chce prodat pardubickou Explosii, protože skvěle vydělává a tak je nejlepší chvíle, ji prodat. Položil jsem řečnickou otázku, ve kterém ekonomickém vesmíru se to takhle dělá? Která ekonomická poučka říká, abyste prodali firmu, která má ohromné zisky? Nebyl jsem jediný, kdo měl pozvednuté obočí a kdo za tím čul nějakou čertovinu.

V dnešním textu se ještě jednou vrátím k událostem, kvůli kterým se v Brně konal sjezd Landsmanšaftu a kvůli kterým jsme také demonstrovali. Ne, nebudu se už vracet ani k prezidentské předposelltovanosti, ani k „Ich bin ein Henleiner“ Vystrčilovi, ani k ostatním kolaborantům, kteří se tetelí na to, jak budou Češi znovu lokajovat pro Čtvrtou říši a oni dostanou od svých pánečků z Berlína podobnou odměnu, jakou dostal Emanuel Moravec nebo K.H. Frank. Dnes to bude takové malé varování pro současnost.

Poslední týden jsem se zabýval odkazem našich předků ohledně hrůz Druhé světové války a německé úloze v tomto odkazu a tak jsem trochu zanedbával další události, které se nám nahromadily. Dnes se s nimi letem světem vypořádám a v dalších dnech si některé rozebereme více do hloubky. Dnes budu jen sarkastický, jízlivý a zlý, protože debilita našich i světových elit vystoupala na nový level.