Psát o příměří v Gaze a Trumpově mnohabodovém mírovém plánu na Blízkém Východě bylo zcela zbytečné. Stejně všichni řešili Filipa Turka a jeho fejsbůkové nacipříspěvky. Jen tak, nádavkem, ještě přidali informaci, jak (teď už nejspíš bývalý) kandidát na ministra zahraničí vyhrožoval před osmi lety zaměstnanci saúdské ambasády (to je ta země, která na jedné takové ambasádě rozřezala novináře Chášukdžího) a objevil se celý dokument s patřičnými odkazy.

Dnes se vrátíme k jedné velevýznamné zahraniční události, která zůstala trochu ve stínu domácích kauz a tou je dojednané příměří na Blízkém Východě, kdy se domů vrátili všichni přeživší izraelští rukojmí a obyvatelé Gazy se z improvizovaných táborů vracejí do svých domovů ala Stalingrad.

Tak nám Deník N zveřejnil pěkně seřazené všechny politicky nekorektní výroky Filipa Turka, asi od jeho patnácti let až dodnes. Jo, internet… Cokoliv tam napíšete, to tam zůstane navždy a bude použito proti vám v té nejméně vhodné chvíli. Třeba, když bude Andrej Babiš sestavovat vládu, prezident si bude klást podmínky a natahovat čas, aby neformální mluvčí BIS, Zdislava Pokorná, mohla vypustit patřičný kompromitující materiál. Zajisté je něco podobného nachystáno i na Okamuru. Nejjednodušší totiž je, prostě jen foukat do cizích ohníčků a doufat, že se rozhoří.

ak nám bývalý koordinátor pro bitcoinovou kauzu, Uhlíř, řekl nahlas to, co jsme všichni věděli od začátku. Smlouva mezi Jiřikovským a Blařkovým ministerstvem spravedlnosti byla od počátku neplatná, protože jejím předmětem byl výnos z trestné činnosti. Evička Tričko s Uhlířem zametla ve chvíli, kdy se ukázalo, že není ochoten svým jménem zaštítit tuhle zlodějnu. Soudce Uhlíř, který značnou část svého profesního života strávil v systému, který ho měl učinit neúplatným, nezávislým a statečným, ovšem mlčel až do voleb.

Přátelé, vrátil jsem se domů a hodlám se znovu dívat na svět očima venkovského Vidláka, který si víc hledí svého gruntu než velkého světa, ale dovolte mi začít jedním politickým postřehem, který by měl být zajímavý úplně pro všechny, nejen pro ty, kteří politiku sledují a zajímají se. Pomiňme dnes ještě sestavování nové vlády, která má být dohodnuta v pátek a podívejme se na to, co se děje u naší bývalé, evropsky hodnotné vlády. Ono je to docela důležité pro uvědomění si některých souvislostí, tak se na to dneska podíváme.

Začnu zprávou, která by byla dobrá po každou minutu předchozích čtyř let, ale teď už je to vlastně jedno. Petr Fiala končí. Už se nebude ucházet o znovuzvolení. Jeho role v příběhu končí, ale s následky jeho vládnutí se tu budeme potýkat ještě hodně dlouho. U Babiše se teď totiž střídají šéfové státních úřadů a hlásí mu, že na nic nemají peníze. Chybí peníze na dálnice, chybí peníze na dobrovolné hasiče, chybí peníze na všechno. První zprávy už zvolna probublávají.

Je to už hodně dávno, psal jsem tady o zemědělství a mnohokrát jsem konstatoval, že ať se stane na světě cokoliv, ať je katastrofa jakkoliv velká, ať je válka nebo mír, ať je hladomor nebo blahobyt, sedláci vždycky vyjedou a obdělají pole. Každé jaro se půda zazelená a každé léto jsou žně. Obdivoval jsem to tehdy… dokonce i na té východní Ukrajině, kde se střílí a probíhá tam totální válka, hned za frontou jezdí po polích traktory a pokud se fronta posune, padlí pak leží ve vzrostlém obilí plném kráterů. Je to věčný princip. Počátek. Nezměnila na tom nic ani průmyslová revoluce.

To je výsledek letošních voleb, přátelé. Jak jsem napsal už včera, po obrovské mobilizaci všech sil majnstrýmu i alternativy, po obrovské mobilizaci sil politických stran se otočil volební výsledek z minulých voleb. Voličů sice přišlo víc a jak demoblok tak ANO získaly víc voličů než posledně, poslanců je ale pořád stejně a tak si Andrej Babiš z demobloku stáhl tři mandáty a zbytek posbíral Petr Macinka. Jazýčkem na vahách jsou Motoristé.

Víte, proč u nás nemusí být rumunský scénář? Protože si to zařídíme sami.