O víkendu byl veřejný prostor naplněn pokusem o dehonestaci Jindry Rajchla skrze jakési pornovideo, které z ničeho nic měl k dispozici všem známý Oganesjan, jehož gang se fotil s Řeporyjcem Novotným i Vítem Rakušanem a o kterém si všichni myslíme, že ho Rakušan (spolu s BISkou) kryje. Tentokrát to ovšem Fialajugend poněkud přehnala, protože obtěžovali jeho nezletilou dceru před jeho domem, za což si vysloužili trestní oznámení a bude to mít dohru, protože Jindra si to nehodlá nechat líbit a slova podpory se mu dostalo i od jeho politických soupeřů.

Tak si Viktor Orbán zajel do Washingtonu, popovídal si s Trumpem, pochválil jeho tiskovou mluvčí a vyjednal si výjimku z amerických sankcí na ruskou ropu a plyn. Na tiskové konferenci oba státníci zářili, vyměňovali si lichotky a zmínili i budoucí mírový summit v Budapešti. Dokonce snad došlo i na zrušení sankcí na projekt maďarské jaderné elektrárny, kterou staví Rosatom.

Samozřejmě, to nebude zdarma. Vsadím se, že Maďarsko brzy oznámí, že nakoupí americké tanky, protivzdušnou obranu, nebo tak něco.

Máme za sebou mimořádně příjemný týden. Vláda Petra Fialy podala demisi a je definitivně minulostí, démonbloku začíná docházet, že volby doopravdy prohrál, protože Okamura se hladce stal předsedou poslanecké sněmovny a naopak jejich kandidáti se nestali místopředsedy. Obstrukce prezidenta tímto ztratily jakýkoliv smysl. Andrej Babiš je těžce nad věcí, užívá si vtipná videjka, začíná se mluvit o stavebním zákonu a vůbec všude vládne chuť do práce. Prostě samá pozitiva a sociální jistoty.

Přijdu takhle ráno k počítači, abych zjistil, co si mám podle mééédií dnes myslet a ejhle, Brodníčková tam píše, že Babiš zdržuje své jmenování premiérem… Prý se nijak nehrne k prezidentovi, nepředkládá jména ministrů k veřejné diskusi a vlastně je mu tak nějak jedno, co Petr Pavel bude dělat. Ano, v tomto ohledu je Andrej Babiš úplně jiný, než byl Petr Fiala, který posílal Zemanovi jednu SMS za druhou, kdy už konečně bude jmenován.

Přátelé, sledovali jste alespoň poočku dnešní volbu orgánů poslanecké sněmovny? Já jsem toho nechal ve chvíli, kdy Hayato Okamura hodinu mluvil o své rodině a svém mladším bratrovi, aby si zdůvodnil, proč ho nenávidí. Bylo to tak blbé a ubohé, že se mi normálně zvedl žaludek. V podstatě jsem v jiném vydání slyšel to, co se linulo z evangelického sboru v Miroslavi směrem k pravdomluvným intervjukům, proč bylo správné mě vyhodit. Mají na to asi někde manuál.

Samé hrozné věci, se šeptají v kuloárech, přátelé. Třeba o tom, že v SPD je obrovské pnutí, že jsou straníci naštvaní jak volby dopadly a viní z toho Okamuru. Nejenže pět poslanců za SPD není z SPD a není jasné, jak budou hlasovat, ale dokonce i dlouholetí SPďáci jsou na svého šéfa nabroušení. Nebo třeba se šeptá o tom, že mnoho poslanců hnutí ANO si nedovede představit, že by právě Tomio měl být předsedou sněmovny. Nepředpokládám, že by někdo chtěl volit Bartoška, kterého chtějí Lidovci nominovat, ale náš japonský samuraj to prý nemá vůbec jisté.

To byl nejlepší vtip uplynulého týdne. Andrej Babiš poslal Petru Pavlovi programové prohlášení nové vlády normálně datovou schránkou. Od toho se přece vymyslela, ne? Aby se dalo snadno a přehledně komunikovat se státní správou… Ono to sice moc efektivní a přehledné není, ale tohle byl od Andreje ukázkový trolling na úrovni Donalda Trumpa. Pane prezidente, je to dlouhý a složitý text, v pondělí ho přinesu na Hrad, tak ať se na to o víkendu můžete kouknout… Krása.

Letošní podzim je naprosto ukázkový. Léto bylo poměrně krátké a studené, v podstatě se nám na konci září úplně vyhnulo babí léto a místo toho jsme začali topit, ale jinak je říjen takový, jak by měl být. Teploty zvolna klesají, přišel nějaký ten déšť, ale také svítí sluníčko, které ještě dokáže odpolední teploty vyhnat vzhůru. Listí se barví, ale ještě drží na stromech, takže nakonec to vypadá že skutečně spadne až v průběhu listopadu. Příroda má ráda rovnováhu… když někde ubere, jinde zase přidá.

Přátelé, omlouvám se za dlouhou povolební kocovinu. Měla vícero důvodů. O některých jsem psal, o některých teprve psát budu, ale to, co podle mě bude určující pro příští roky, je život v době postfaktické. Volební vítězství a prohry jsou normální, stejně tak je normální, že se mění politické názory i postoje, protože se mění vnější svět (Lipavský byl propalestinský aktivista, který hladce obrátil, jen se stal ministrem), ale bohužel, musím konstatovat, že rámec, podle kterého jsme posuzovali politické změny a veletoče, je pryč.