Podívali jste se na tiskovku Jindry Rajchla? Zdaleka nevyjmenovali všechny hříchy této vládnoucí garnitury. Nevyjmenovali dokonce ani všechny důležitější hříchy této vlády. Byli by tam deset hodin, kdyby se měli jen okrajově dotknout všeho, co Blyštivý Péťa dokázal dojebat. Jindra Rajchl mluví při setkání s občany tři hodiny a to v podstatě vždycky shrne jen aktuální průsery. Česko proti vládě!

Můj včerejší článek o zákonu padajícího komouše měl docela slušný ohlas. Ale upřímně… každý, kdo něco napsal o tom, kterak agent Pávek jmenuje do Ústavního soudu člověka, který se podílel na justičním zločinu, ten musel mít ohlas. Příběh je dobrý sám o sobě. Málokdy se tolik papalášů odvaří na podpoře člověka, který podle tehdejšího práva soudil emigranty, kterým se nelíbilo v totalitě.

Znáte zákon padajícího lejna, že? To nadřízený seřve podřízeného, ten je samozřejmě naštvaný, tak seřve bezdůvodně zase svého podřízeného, ten si zchladí žáhu zase na někom, kdo je o stupínek níž, ten pak doma seřve manželku, ta seřve děti a ty nakopnou psa. U psa se to zpravidla zastaví, protože ten jediný v celém řetězci nebývá pomstychtivý.

Pamatujete? Ještě před čtrnácti dny naši pravdomluvní intervjuci vzletnými slovy hovořili o mírové konferenci v Džiddě, kam se sjede celý svět a kde bude nastolen mírový plán pro Ukrajinu pod taktovkou Ukrajiny (a samozřejmě také USA a celého Západu). Pak se začalo mluvit o tom, že to není žádná mírová konference, ale jen konference, která má za cíl, seznámit henten správný a demokratický svět s ukrajinským mírovým plánem. Od včerejška máme novinku… intervjuci už říkají, že je to Saúdský plán. Asi aby to nebylo další Bidenovo fiasko v řadě.

 Zneužil jsem své krásy, chytrosti a mládí, abych se pokusil zavelet Vidlákovi, o čem by měl JEDINĚ SPRÁVNĚ psát.

      Vidlák mne i mé přání rovnající se téměř rozkazu odpálkoval, řka, že umím mačkat písmenka na klábosnici takměř stejně vznosně, jako jeho maličkost.

      Samozřejmě že kecám. Prostě mi odepsal, že nestíhá a témat má přehršli, tudíž nechť se laskavě pokusím namáhat já sám.

Když jsem se v roce 2012 přestěhoval na jižní Moravu, poradil mi tchán, abych co nejdříve začal přemýšlet o bazénu. Prý nepotřebuji nic velkého… nic na plavání, naopak aby to bylo malé, levné na provoz, v podstatě jde jen o to, mít možnost se v létě zchladit, protože „jinak, zeťáčku, v létě žádnou práci neuděláš. Zdejší vedro tě skolí.“ Měl pravdu. Hned první léto jsme měli v ložnici dvacet devět stupňů už v květnu a úmorná vedra povolila většinou až v druhé polovině srpna. Nikoho z místních to nepřekvapovalo, bylo běžné že trávníky v červnu zežloutly a znovu se zazelenaly až v září.

S chutí jsem si přečetl, že nám ministerstvo vnitra vydalo novou zprávu o antisystémových hnutích. Je to blábol podobný tomu, co psal blahé paměti František Vrabel, když měl své sémantické vize, které svět neviděl, ale přesto stojí za to, si jí přečíst. Píšou tam totiž, že sílíme tak, že už to zastiňuje tradiční extrémistická uskupení.

Jen velmi málo katastrof se stane bez varování… Málokdy přijde něco úplně z ničeho nic. Tu a tam nějaké zemětřesení nebo nečekaná povodeň… tu a tam bouchne sopka, přijde tsunami, či tak něco. Sem tam začne někde hořet. Ale většinou je to tak, že si nejprve dlouho o katastrofu koledujeme, než se doopravdy stane.

Tak jsme se v uplynulých dnech dozvěděli, že v Nigeru došlo ke státnímu převratu, armáda sesadila profrancouzského prezidenta, zakázala vývoz uranu a zlata a… zřejmě pozvala do země Wagnerovce. Francie se ještě chvíli pokusila harašit zbraněmi, mluvilo se invazi, protože převrat se smí dělat je ve prospěch Západu. To je vždy legální. Když je převrat v neprospěch Západu, tak jsou automaticky ohroženy henty hodnoty a může se klidně humanitárně bombardovat…