Jiří Šifrin je mladý muž (asi 55 let), Čech, vysokoškolák (VŠ technického směru).

Můj milý deníčku!

Předložím ti proud úvah, a není to proud přímočarý. Budu střídat levely zanoření, jako když potrhlý miliardář střídá partnerky. Závistí zbledne i Šehrezáda, pojďme na to.

Dnešním článkem bych chtěl ještě jednou otevřít téma pěstování řepky, jak si přál Kadlas v nedělní diskusi. V té stejné diskusi se objevilo dost odkazů i fundovaných odpovědí, tak ho ještě jednou vidlácky prokydáme. 

Dneska to stálo za to. Tisková konference Andreje s Petříčkem, člověk čeká co z nich vyleze a pak se ukáže, že hoši z BISky mají důstojné a zdatné nástupce. Kauza Ricin dostává nový rozměr a stává se z tragikomedie.  Ricin nikoho neotráví, ale zničí ještě další politické kariéry. Uvidíte ve volbách. 

Lidská práva byl hlavní americký klacek na všechny režimy všude po světě. Práva menšin, práva černochů, rasismus bílého muže a jeho věčná vina. V muslimských oblastech k tomu přispívala obhajoba náboženství na úkor sekularismu, kdy se proti sekulárním ale socialistickým režimům podporovaly různé fundamentální náboženské skupiny. Lidská práva byla praporem při pádu Berlínské zdi i konci SSSR.

Znáte Kačera? Vím že neznáte, alespoň ne pod tímto jménem. Jedná se o jednoho našeho čtenáře, který sídlí v místě mého zrodu v Sokolovské pánvi a díky mému neovvyklému příjmení se ukázalo, že učil mého otce i mého prvního zaměstnavatele. Píše si Kačerův večerník a občas mi pošle na mail glosu toho, co se tu děje. 

Nebýt Kačera, tak už Kydy nevyšly. 

Nejprve krátká glosa... včerejší a víkendové články ukázaly podle mě zcela zřejmě, že na Kydech jsou zastoupeni čtenáři, kteří Izrael/sionismus/židovství fakt nemusejí. Pak jsou tu zastoupení čtenáři, kteří Izraeli fandí a problém vidí především v  arabech a jejich přístupu  a pak jsou tu čtenáři, kteří se v tom nemíní patlat. 

Dlouho jsem přemýšlel, jak vlastně začít. Zda zabrousit až do dob vzniku mytologického kompilátu nazývaného dnes „Starý zákon“, pokračovat šířením křesťanství ohněm a mečem na BV za křižáků a prokousat se postupně do konce 19. století. Jenže když jsem se dal do psaní, došlo mi poměrně rychle, že by z toho asi byla diplomka, kterou by beztak jen málokdo přečetl,  bo moc písmenek.

Tak to vezmu zkrátka.

Včerejší článek měl docela ohlas a ten dnešní na něj volně navazuje. Chtěl bych včerejší téma vlastně jen trochu zevšeobecnit. Téma moci je velmi aktuální, protože právě moc a její možnosti pohřbívají poslední zbytky uspořádání po Druhé světové. Svět se vrátil do starých tisíciletých kolejí a já z toho vůbec nemám radost. 

aké máte neodbytný pocit, že nám další neměnná pravda začíná mizet na smětišti dějin? Navíc se to stalo úplně přirozeně, nemělo to sice stejné příčiny, ale podobné průběhy. Zkrátka a dobře, nějak se nám prohodily národní entity a stačily na to necelé čtyři generace. 

Němci už nemají skoro žádnou armádu. Ale v principu jim to vlastně moc nevadí. Jsou přece viníky těch nejhorších zvěrstev včetně mučení, vraždění, zabíjení, leckdo si to o nich myslí a oni sami se tomu přizpůsobují. A tak už nemají ten wéhrmacht, ale jen uniformy pro těhotné vojačky.