VBruselu máme v těchto dnech grilování kandidátů na eurokomisaře. Kvůli tomu je zavřený oblíbený bar „Mikimaus“ a v ostatních kaféčkách je teď o to větší nával. Ondra Dostál dneska včera večer položil pár uštěpačných otázek budoucí komisařce pro životní prostředí, vodohospodářskou odolnost a cirkulární ekonomiku Jessice Roswallové (ano, i takové komisaře tu máme). Komisařčinu odpověď si pak rozebere ve svém pořadu „Právní džungle,“ takže koho zajímá Ondrův názor na budoucí záchranářku lesů vod a strání, může si to dnes večer pustit na jůtubu.

Dneska se rozhodne, jakým způsobem budou USA klesat z pozice globálního hegemona. Američané si za prezidenta zvolí buďto Donalda Trumpa a nebo Kamalu Harrisovou. Ač je Američanů víc než tři sta milionů, o prezidentovi rozhodne nějaký US stát s počtem obyvatel o velikosti Slovenska a množství voličů, které definitivně převáží misky vah, bude několik okresů, jestli vůbec.

Vkaždém pojednání o geopolitice se dočtete, že na větě jsou čtyři ohniska napětí. Jedním hranice mezi Ruskem a Evropou, druhým je Izrael a jeho bližší i vzdálenější muslimští sousedé, třetím ohniskem je korejský poloostrov a hranice mezi Korejemi a čtvrtým je ostrov Tchaj-wan. Všechny krize se odehrávají v tomto prostoru. Zde nejsou dávné spory uzavřené, zde se sní o změnách statusu quo.

Vždycky, když jsem optimista, tak říkávám, že každé lidské rozhodnutí se dá jiným lidským rozhodnutím změnit. Je to samozřejmě náročné, má to svoje náklady, ale jde to. Když jsme do EU vstoupili, můžeme si to rozmyslet. Když jsme zavedli emisní povolenky, můžeme od nich odejít. Jestliže jsme privatizovali, je možné dělat také opak. Jistě, není to zadarmo, protože za všechno se platí a když se vydáme špatným směrem, tak to prostě bolí, ale je možné to udělat.

Toto napsal jistý Martin Beer do diskuse na mém fejsbůkovém profilu. Dodal k tomu, že je to sice tvrdé, ale je to tak. O kom myslíte, že to napsal? Napsal to senátorovi Krausovi, který zemřel na embolii, protože to byl zarytý ODSák, který podporoval tuto vládu? Ne, napsal to o Vladimíru Kapalovi, zakladateli svobodného rádia, který zemřel tento čtvrtek nad ránem po dlouhé těžké nemoci.

… padají narativy.

… akorát nám padají na hlavu a hrozí, že nás to zavalí.

Slyšeli jste Oleksije Arestoviče? To je dávný Zelenského kamarád už z doby, kdy Volodymyr ještě nebyl v politice. Dělal pak Zelenskému poradce a byl jedním z válečných jestřábů. Ale zřejmě si odmítl nechat udělat lobotomii, dělal sice propagandu pro plebs, aby radostně narukoval a padnul ve válce proti neschopným Rusům, kteří nemají ani záchody ani čipy a bojují polními lopatkami, ale sám této propagandě nevěřil. Časem se ze Zelenským rozešel a od té doby začal mluvit úplně jinak.

S velkou úpravou po dlouhých diskusích po vypuštění článku

V posledních dnech hýbe internetem informace o tom, že vláda v tichosti schválila němčinu jako druhý úřední jazyk.Po sociálních sítích už to koluje několik dní, leckdo už se k tomu vyjádřil… především Jan Cemper a jeho Manipulátoři, postupně vyšly najevo různé podrobnosti a z původně neuvěřitelné zprávy na úrovni hoaxu se postupně stala realita, kterou objevitel této infromace, Robin Čumpelík, vlastně jen orámoval velmi tvrdými a naléhavými slovy.

Sledujete situaci v Gruzii? Než se dostaneme k věci, dovolte mi krátkou rekapitulaci. V Gruzii byly parlamentní volby, které byly řádně vyhrocené, protože od roku 2008, kdy Gruzie dostala pozvánku do NATO a Michálek Sakašvilli se pokusil vojensky obsadit Jižní Osetii (v době Olympiády), je Gruzie pořádně natlakovaný papiňák. Všichni se tam těší na evropské dotace, protože to dělá u nás tu prosperitu, že jo a zároveň tam mají tak nějak vyzkoušené, že není radno dráždit ruského medvěda. Končívá to okusováním kravaty…

Pamatujete rok 2013 a co mu předcházelo? U moci byla Nečasova vláda a byla velmi velmi neoblíbená. Hospodářství bylo v podobné krizi jako dneska, všobecně vládla blbá nálada, která byla ještě umocňována hádkami v poslanecké sněmovně, kde se Věci veřejné postupně rozpadaly na platformy Karolíny Peake. Člověk už vlastně ani nevěděl, kdo je čeho ministr, protože to bylo víceméně jedno. Všichni jsme si pamatovali jen slabingra Nečase a ministra financí – mefistofela naší politické scény, Kalouska.

Dnes je osmadvacátý říjen, kdy budou mít všichni plná ústa naší státnosti.