Omlouvám se, že dnešní článek vyšel pozdě. Původně jsem už psát nechtěl, jel jsem totiž do Bruselu autem, abych si tam dovezl nějaké věci a cesta zpátky se protáhla na čtrnáct hodin. Ale teď večer mě chytla jedna myšlenka (asi prostě každý den musí jedna úvaha ven), tak jsem ještě vylezl z postele a šel jsem psát.

Přátelé, mýlil jsem se. Mnohokrát jsem napsal, že krajské volby jsou trochu jiné než eurovolby nebo parlamentní volby, protože do nich vstupují místní koalice, regionální osobnosti a regionální témata. Krajské volby řeší krajská témata a proto je každý kraj úplně jiný a někde se dá dobře uspět a jinde hodně prohrát. Je třeba citlivě a dobře vychytat, co voliči chtějí a podle toho stavět kampaň…

Sledujete trochu volební situaci v Německu? Oni tam teď mají zemské volby v Sasku a Durynsku. Očekává se velký nárůst AfD a také BSW Sáry Wagenknecht, což je německá Kateřina Konečná. Sára Wagenknecht byla původně u die Linken a také se nemohla dívat na neustálé oteplování, ozeleňování a omigrování této strany, tak prostě založila novou konzervativně levicovou partaj. Měla úspěch v eurovolbách, teď se očekává, že bude mít úspěch i doma. Průzkumy jí dávají kolem dvaceti procent.

Upřímně, pamatujete si někdo na minulé krajské volby? Byly na podzim v roce 2020. Vzpomenete si bez velkého přemýšlení na něco, co se v nich odehrálo? Upřímně, já politiku sleduju a píšu o ní, ale musel jsem se podívat na mé staré texty z té doby, abych si to nějak připomněl. Mám samozřejmě poznamenané výsledky, ale když jsem si přečetl moje tehdejší prognózy, musel jsem se zasmát. Dějiny šly úplně jiným směrem.

Vsobotu večer zatkli ve Francii Pavla Durova, zakladatele sociální sítě Telegram. Proč? Protože nedává uživatelům korigované informace. Protože jen velmi minimálně moderuje obsah a protože telegramové účty využívají především ruští propagandisté a také Donald Trump. Durov má francouzské a ruské občanství. Do seznamu hledaných zločinců Durova zařadili chvilku předtím, než jeho soukromé letadlo přistálo v Paříži k dotankování paliva.

Dnes máme neděli, kdy pouštím spíše odpočinkový článek a protože za čtyři týdny tu máme krajské a senátní volby, tak si dneska poprvé řekneme něco o nich. Zatím jen tak odpočinkově. Je to totiž v podstatě naposled, co ještě každý může mít svá zbožná politická přání a věřit v zázraky. Stejně tak je to pro politické subjekty poslední možnost, jak se vyšvihnout a nebo jak alespoň utéct hrobníkovi z lopaty. Čeká nás semifinále před vyvrcholením politické sezóny – před volbami do poslanecké sněmovny za rok a něco.

Tak nám Joe Biden odstoupil z klání o amerického prezidenta. Není na tom nic divného, je starý, senilní, zdraví jeřáb, vidí mrtvé lidi, šuká Stoltenbergovi jeho starou, padá ze schodů, z ničeho nic odchází od řečnického pultíku, funguje jen několik hodin denně a nikdo neví, kolik injekcí k tomu potřebuje. Kdybych nechtěl být jízlivý a měl bych ohledy, prostě bych řekl, že je to už velmi starý pán, kterého dohnal jeho věk a zachraňuje to jen moderní medicína. Normálně myslící člověk už minimálně rok tušil, že starý Joe nebude úplně nejostřejší tužka v penále.

Ano, tímto výrokem nás oblažila předsedkyně poslanecké sněmovny, Markéta Pekarová Adamová, v reakci na pokus o atentát na Donalda Trumpa. Kdo seje vítr, sklízí bouři, to bychom prý měli mít na paměti všichni. Jinými slovy, Trump si za atentát může v podstatě sám, protože zasévá nenávist do společnosti.

Myslel, jsem že teď týden budu psát o zemědělství. Žně jsou v plném proudu, mám spoustu nových, zajímavých a aktuálních informací… a ejhle, místo toho se v přímém přenosu koukám na to, jak liberálům ujíždějí nervy a pokračují v politice jinými prostředky. V Americe jakýsi mladý místní Kozák (je mu i docela podobný) prostřelil ucho Donaldu Trumpovi. Zabil při tom snad dva lidi z publika, protože když střílíte do někoho na politickém mítinku, málokdy to uděláte tak jednoznačně jako Cintula, který všechno nasypal výhradně Ficovi do břicha.

Ve Francii se potvrdilo, že Macron měl velice citlivý politický čich a udělal přesně to, co bylo zapotřebí udělat, aby Le Pennová nevyhrála volby. Nahrával mu francouzský dvoukolový systém (který zavedl de Gaule), kdy si voliči v první kole užijí a ve druhém kole se leknou vlastní odvahy. Le Pennová volby správně zhodnotila, že její vítězství je jen odložené. Macron totiž nečekal, až francouzská pravice ještě víc zesílí a Francouzi si ještě víc zvyknou na tamní hýkání progresivistických mééédií a přestanou se „těch fašistů“ bát.