Jak na Nový rok, tak po celý rok

- devastuje naši zemi. Andrej Babiš vrátil úder Fialovi ve svém novoročním projevu.

🗣„Co ale nejvíc vyčítám této vládě je, že v době, kdy bylo lidem nejhůř, se pan Fiala a koaliční politici na naše občany úplně vykašlali. Rekordně zvýšili daně, i když slibovali opak. Osekali seniorům důchody a zvýšili důchodový věk na 67 let… A ještě chtějí lidem z kapes vytáhnout dalších 2 460 korun ročně za poplatky za provládní Českou televizi a Český rozhlas. Zato sobě si vláda a politici vládní koalice bez váhání zvýšili platy o desítky tisíc korun,” prohlásil lídr hnutí ANO.

@neCT24

Karim

https://libya360.wordpress.com/2024/12/31/human-civilization-is-profoundly-sick/

Jako sociální vědec jsem se léta snažil pochopit, co udržuje nerovnost na celém světě. Moje práce se často točila kolem sociálních systémů, jako je kapitalismus, rasismus, a způsobů, jakými se tyto systémy vzájemně ovlivňují. Stále častěji však docházím k poznání, že současné významné problémy jsou příznaky hlubší, zákeřnější nemoci v srdci lidstva.

Tato nemoc není jen systémová, ale má hluboký existenciální charakter. Není to jen záležitostí špatně nastavených politických, ekonomických nebo sociálních systémů, ale jde o něco, co zasahuje samotnou podstatu lidské existence. Pramení to ze znepokojivé skutečnosti, že my - empatická většina, která je schopna soucitu a porozumění - jsme dosud nenašli způsob, jak zabránit tomu, aby naše společnost byla utvářena, kontrolována a ovládána malou, bezohlednou menšinou. Tito jedinci postrádají empatii a jsou hnáni nenasytnou touhou po moci. Jsou tím, co mnozí označují jako psychopaty.

Neochvějný pocit, že je něco strašně špatně

Nad naším světem visí napětí, sžíravý pocit, že věci se mají jinak, než by měly být. Lidé to neříkají vždy nahlas, ale je to cítit - je to skrytý nepříjemný pocit, který se táhne napříč kulturami, komunitami a ideologiemi. Lidé se možná neshodnou na tom, co přesně je špatně, ale je nepopiratelné, že něco není v pořádku.

Zeptejte se a uslyšíte nespočet vysvětlení tohoto všudypřítomného neklidu - rasismus, kapitalismus, "wokeness", eroze rodinných hodnot. Lidé se zoufale drží různých vyprávění a snaží se pochopit hlubokou nemoc, která nahlodává naši společnost. Přesto se pod těmito divoce odlišnými interpretacemi skrývá společné poznání: něco zásadního, něco podstatného je nepopiratelně narušeno.

Identifikace příčiny je tak obtížná proto, že velká část problému se skrývá pod povrchem. Systémy, které řídí naše životy - ekonomické, politické a kulturní - jsou pečlivě navrženy tak, aby sloužily zájmům malé elity, zatímco většina lidí si není vědoma toho, jak moc skutečně funguje. Ti, kdo mají moc, ji neprojevují otevřeně; místo toho působí ze stínu a prostřednictvím nástrojů, jako jsou média, vzdělávání a kultura, utvářejí společnost tak, aby si udrželi svou nadvládu.

Tento jev byl již dříve popsán jako "falešné vědomí": narativy, které konzumujeme - ať už prostřednictvím zpráv, zábavy nebo veřejného diskurzu - nejsou neutrální nebo přirozené. Jsou pečlivě vytvářeny tak, aby sloužily zájmům mocných. Tyto příběhy nás nejen informují, ale utvářejí naše vnímání toho, co je možné, normální a pravdivé. Od chvíle, kdy se narodíme, jsme těmito příběhy prosáklí. A protože jsou vším, co jsme kdy poznali, málokdy je zpochybňujeme. Nepřipadají nám jako umělý konstrukt nebo manipulace - připadají nám jako realita sama.

Jsme vychováváni k tomu, abychom věřili, že je normální strávit celý život prací, jako by to bylo jednoduše přirozené uspořádání věcí. Přesto nás málokdy učí zpochybňovat, kdo z tohoto systému skutečně těží. Realita je taková, že naše práce především slouží k obohacení bohatých a mocných, zatímco naše vlastní naplnění a kolektivní blaho společnosti jsou až na druhém místě.

Jsme učeni vnímat individuální svobodu jako nejvyšší ctnost, kde osobní prospěch má přednost před komunitou a altruismem—před aktem obětování sebe sama pro dobro druhých. Zároveň nám říkají, že nekonečná spotřeba znamená štěstí, že úspěch se měří materiálním bohatstvím a že konkurence—nikoliv spolupráce—je hnací silou pokroku. Dokonce i empatie a solidarita jsou vykreslovány jako slabosti, zatímco vykořisťování a sobectví jsou oslavovány jako ambice.

Tyto hluboce zakořeněné myšlenky formují naše vnímání světa a ztěžují nám zpochybňování systému, který podkopává naši lidskost a narušuje základy našich společností.

Tento systém je navržen tak, aby nás udržel v poddajnosti. Vytváří iluzi svobody, zatímco nás nenápadně směřuje k tomu, abychom mysleli, jednali a žili způsobem, který prospívá mocným. Pracujeme, nakupujeme, volíme a konzumujeme v rámci, který ponechává jen velmi málo prostoru pro skutečné alternativy. Je to nenápadná, téměř neviditelná forma kontroly, a protože funguje na pozadí, většina lidí si ani neuvědomuje, že existuje.

Ale i bez vědomého pochopení systému lidé cítí jeho tíhu. Vnímají nespravedlnost rostoucí nerovnosti, ničení životního prostředí a nekonečné války. Vidí, jak společnost selhává v naplňování základních lidských potřeb, zatímco bohatství a zdroje jsou hromaděny malou menšinou. Toto napětí je nemožné ignorovat, a jak se trhliny v systému zvětšují, lidé se stávají stále neklidnějšími.

Tento neklid má velkou sílu, ale je také chaotický. Někteří svou frustraci směřují k destrukci, útočí na nastrčené obětní beránky nebo se uchylují ke konspiračním teoriím. Jiní se začínají organizovat, požadují spravedlnost a představují si svět, který upřednostňuje lidské blaho před ziskem a mocí. Výzvou je nasměrovat tento rostoucí neklid k jasnosti a konstruktivnímu jednání.

Hlavní problém: společnost založená na bezohlednosti

Naprostá většina lidí - obyčejných, empatických lidských bytostí - by raději žila ve světě, který upřednostňuje společné dobro. Ve společnosti, kde nikdo netrpí ponižující chudobou, kde zdravotní péče je základním právem a kde systémy fungují tak, aby povznášely, a ne utlačovaly. Přestože nás je drtivá většina, zůstáváme uvězněni v systémech, které udržují nerovnost a utrpení.

Proč? Protože systémy, v nichž žijeme - kapitalismus, nacionalismus a hyperindividualismus - byly vytvořeny bezohlednou psychopatickou menšinou pro její prospěch. Tito jedinci, nezatížení empatií ani morálkou, využívají svých výhod - bezohlednosti, lstivosti a nedostatku svědomí - k vytváření společnosti, která chrání jejich moc, bohatství a privilegia.

Dvojí znevýhodnění empatické většiny

Jak se zbavit psychopatické menšiny, která pustoší náš svět?  Menšiny, která mění život drtivé většiny normálních, empatických lidských bytostí v peklo. Tato otázka představuje jeden z největších problémů v dějinách lidstva.

Na jedné straně jsme my, většina, omezeni samotným systémem, který nám byl vnucen. Tento systém - zákony, pravidla politického systému, ekonomické struktury a instituce - jsou pečlivě navrženy tak, aby chránily a udržovaly status quo. Každý pokus narušit jeho fungování naráží na překážky a omezení, která jsou do něj pečlivě zabudována. Tento systém funguje jako mechanismus, který nejen posiluje moc a privilegia těch, kdo z něj těží, ale také efektivně potlačuje snahy o změnu nebo odpor. 

Snaha bojovat v těchto mezích často připomíná účast ve zmanipulované hře, kde pravidla určují a prosazují právě ti, kteří z našeho útlaku těží. Misky vah jsou nakloněny v jejich prospěch natolik, že každá snaha o jejich zpochybnění se zdá být marná, jako by o výsledku již bylo rozhodnuto.

Když například lidé pokojně protestují proti nespravedlnosti často čelí přehnané policejní síle. Místo toho, aby systém řešil vznesené stížnosti, reaguje násilím, zastrašováním a zatýkáním s cílem umlčet nesouhlas. Samotné zákony, které údajně chrání svobodu projevu a právo na protest, jsou zneužívány proti lidem. Jakákoli vážná výzva vůči statusu quo bývá omezována na protesty, které nepřekračují pokojné vyjádření nesouhlasu, přesto psychopatická vládnoucí třída tento nesouhlas brutálně potlačuje.

Na druhou stranu, pohybování se mimo hranice těchto systémů je ještě větší problém. Ti, kteří usilují o rozbití stávajícího řádu vědí, že k úspěchu je často zapotřebí bezohlednost. Většina lidí - od přírody empatická a morální - však není schopna postupovat s chladnou a vypočítavou brutalitou, která je charakteristická pro psychopatickou elitu. Když povstaneme, nechceme se zříci svých zásad a postupujeme s ohledem na lidský život, ale to nás často činí zranitelnými vůči neúprosné síle systémů, proti nimž se stavíme.

Stručně řečeno, jsme dvojnásobně znevýhodněni:

1. Bojovat v rámci systému znamená respektovat pravidla, která jsou nastavena pro naše potlačení.

2. Bojovat mimo systém znamená dodržovat morální pravidla v boji s bezohledností, což je bitva s minimální šancí na výhru.

Jádro problému je následující: Jak může lidstvo vytvořit společnost, kterou bude řídit empatická většina, a nikoli bezohledná menšina? Jak můžeme zlomit sevření systémů, které udržují nerovnost a utrpení?

Nemocí naší společnosti není jen nerovnost, kapitalismus nebo rasismus. Je to skutečnost, že většina - empatická, morální a lidská - nenašla způsob, jak překonat vládu psychopatů. To je a vždy bylo existenciální výzvou lidstva: vytvořit svět, v němž se lidstvo bude řídit svými nejlepšími vlastnostmi, a ne těmi nejhoršími.

Stupidis degeneratis a 4x dražší plyn

Budeme dotovat Ukrajince stále víc! A důvod? Sedněte si! Na Ukrajině v roce 2025 se ceny zčtyřnásobí, protože…

Protože snad zdrogovaný Zelenský zablokoval se svojí americkou partičkou přísun do Evropy, samozřejmě nedostane za to ani dolar, natož rubl, došly mu „děngy“ a v prvním kole ztrátu zaplatí kdo? Ukrajinci přece. A nenávist vůči Zelenskému jede i na Ukrajině na nejvyšší obrátky!...

...Hádejde, kdo jim to bude refundovat? Už jste slyšeli Fialu, Černochovou a to divné Leyno, které je dosazeno v Bruselu? A jaké bude další kolo? Amigos se hrdinně nabídnou, že nám přivezou tekutou svobodu ze zámoří, když nebude tajfun, bouřka, zima, či velké horko. Nebo nám dodají ruský plyn přes deset celnic, který objede celý svět. A kdo pak superclo zaplatí?…

Tak už máme, co JSTE voliči Pětidestrukce chtěli… Popěvek Fialovy gardy?...

Petr Pokorný / celý článek zde:  https://skrytapravda.cz/…cek

super článek.

Po jeho přečtení se cítím jako bych se probudil před 300 lety a četl  články nějakého Marxe. Ten popisoval tehdejší společnost obdobně (vzhledem k historické skutečnosti). Jenom jeden rozdíl byl v tom, že východisko viděl v "sociální revoluci" - tedy proti bezohlednosti se nemůže bojovat ohleduplně. Další kamínek do mozajky - složit si JAK NA NĚ!

Komu by měla zvonit hrana?
 
Nejprve jsem chtěla napsat svůj sloupek názorů s nadpisem „komu zvoní hrana“, ale pak jsem si uvědomila, že si širší veřejnost neuvědomuje, komu by měla zvonit hrana, aby se nám  Čechům dařilo lépe.
 
Do vojenské operace na Ukrajině jsem si myslela, že je dobře, že jsme na Západě a naše volby jsem považovala za demokratické, že jsou zárukou všech mých občanských potřeb, ať volím jakkoliv.
 
„Red flag“ mě ještě nealarmoval u covidových událostí, nechala jsem se naočkovat 3x, protože jsem opravdu věřila, že mě to ochrání od smrti z covidu. Očkování má smysl, ale problém asi je, že to nazvali očkováním. Dneska si myslím, že to ani žádné očkování proti covidu nebylo, a že jsem si nechala do sebe napíchat nebezpečné látky s jinými účinky, než jsem si myslela.
 
Tímto chci přeskočit covidová dilemata zejména proto, že jakoby covid přestal hrozit 24.2. 20022, když Rusko začalo speciální vojenskou operaci na Ukrajině. Najednou se přestaly řešit počty covidových úmrtí, roušky, nutnost očkování a do týdne covid jakoby neexistoval.
 
Najednou se řešilo, že chudáčky Ukrajince napadlo to „zlé Rusko“ a že to udělal Putin pro nic za nic. Jakkoliv mě to šokovalo, tak jsem jaksi nemohla sežrat, že by jako Putin udělal něco pro nic za nic. Nakonec mi bylo divné, proč se stejným metrem neměřilo Obamovi, když se pro nic za nic rozhodl zničit Asada v Syrii a Kaddáfího v Libyi.
 
Místo toho, aby Západ udělal vše pro to, aby se docílil mír, tak Západ udělal všechno pro to, aby rozdmýchal válku.
 
Já od české vlády zejména očekávám, aby nás nezavlekla do cizí války. Nechápu postoje Fialovy vlády, že se tak neospravedlnitelným způsobem vměšuje do cizí války, která se nás a priori nijak netýká a plýtvá našimi penězmi pro cizí zájmy. Také nechápu proč se Fiala chvástá tím, že nám zasekl levný plyn z Ruska.
 
Moje první novoroční přání 2025 je, aby v tom novém roce nebyla Evropa zavlečena do horké války s Ruskem a všechno ostatní se postupem doby vyřeší.

Dále bych nám Čechům přála, aby  v příštích volbách Spolu nedosáhlo 11%, Starostové neměli 5%, (u Pirátů se to rozumí samo sebou)  a zbavili bychom se těch největších pijavic a parazitů na první dobrou.
 
Přála bych nám, aby české vlastenecké strany vyhrály volby v roce 2025 a progresivisté skončili mimo parlament a hned by bylo líp.

Jen aby občané pochopili, komu by měla zvonit hrana.
 
Blanice

ps: trochu jsem editovala
 

ale v Koutech a Přemyslově ne.

že není z čeho vybírat, bude rozhodování těžké. Za covidu se Bureš moc nepředvedl a pokud ano, tak jedině tím, že lidem doporučoval jedovaté vakcíny a sliboval jim za to kecky. Kdo si myslí, že to bylo jeho rozhodnutí a že teď bude činit jiná, je ducha mdlého. Tedy s prominutím, ale jinak se to říci nedá.  A všichni jeho veřejní, nebo skrytí souputníci nejsou o nic lepší. Vládnou u nás nadnárodní korporace a podle toho to také vypadá.

Aneb experimentální konečné řešení otázky: Co je horší, auto na benzín nebo baterky?

Možná inzerát na luxusní pojízdné krematorium za pár drobných z půjčovny.

Po 1200 km za volantem vás napadnou různé ptákoviny :-)

Ps: Jak na Nový rok ...

Toto (míněn článek "Lidská civilizace je vážně nemocná") je opravdu skvěle napsáno a je to naprostá pravda. Pravda, která se táhne s lidstvem snad od počátku lidských dějin.

Jenom bych k tomu doplnil dvě poznámky:

1) Řečeno nábožensky: Ohromná většina lidí se nerozhoduje pro Boha a tak nám všem vládne ďábel.

2) Téměř všichni lidé - taková je má zkušenost z Čech a jinde to nebude jiné - si nepřeje rovnost. Každý z nich je přesvědčen o tom, že právě on si zaslouží více než ten druhý. Tady totiž začíná nadvláda jednoho nad druhým a končí to válkami s tím, že tou poslední bude sebezničení celého lidstva. (Pokud se po těch tisících letech uplatňování lidského zla jeden proti druhému nenaučíme lásce k bližnímu.)

Váš Jiří