Přátelé, dnes jsem trochu jak Buridanův osel, který má pře sebou dvě otýpky a neví, ze které má žrát jako první. Máme tady navýsost zajímavé a důležité události v Atlantiku, kde si Američané a Rusové hrají na kočku a na myš a pak zde máme našeho El Presidente, který odmítá jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí, i když ho Babiš hodinu přemlouval.

Tam to celé začalo, přátelé. Tam začala demontáž světového řádu založeného na hentěch pravidlech, která ovšem museli dodržovat jen ti slabší, co prohráli Studenou válku. Ti silnější prostě byli silnější a nemuseli dodržovat nic. Pravidla byla jednoduchá. Když nějaký povstalec bojuje proti Rusku a nebo přátelům Ruska, je to národní sebeurčení. Když nějaký povstalec bojuje proti USA nebo přátelům USA, je to terorismus. Dokud Bin Ládin bojoval proti Sovětům v Afghanistánu, byl hrdina. Dokud bojoval proti Srbům v Bosně, byl hrdina. Když pak začal bojovat proti USA, stal se z něj terorista.

Spojené státy vytáhly z postele venezuelského prezidenta, při speciální vojenské operaci nebyl ztracen ani jeden Američan, „jen“ třicet Kubánců, venezuelská armáda, která má jednu z nejsilnějších protivzdušných obran v regionu, nezasáhla, venezuelští spojenci kromě krotkých protestů rovněž nezasáhli (údajně ochranka složená z Wagnerovců jak na potvoru o den dřív skončila) a tamní viceprezidentka už mluví o vzájemně výhodné spolupráci se Spojenými státy… Na člověka to dělá dojem, že problémem byl vlastně jen Maduro osobně.

Ve Venezuele vládl diktátorský komouš a to byl jediný důvod jejích problémů. Teď byl tento komouš přepaden, vyvezen ze země, postaven před soud a odteď už bude všechno v pořádku, protože venezuelští emigranti v USA slaví… Obávám se, že takhle snadné to nebude, ale je to typicky americké. Problém Iráku i Afghanistánu také byl přece jen v tom, že tam nejsou svobodné volby. Jakmile je zavedeme, nastane demokracie a svobodně vyhraje… Muktada Sadr. Pamatuju si jedny svobodné volby v Gaze – vyhrál to svobodně, demokraticky a suverénně Hamás.

Tak nám Spojené státy nevyprovokovaně zaútočily na Venezuelu. V souladu s americkým právem, ale bez souhlasu Kongresu. Kdo v tom vidí nějaký rozpor, ten je pod vlivem ruské propagandy. Putin je proti Trumpovi břídil – nařídil v roce 2022 svým vojákům, aby zaútočili na vojenské letiště Hostomel… Trump svým vojákům nařídil, aby zaútočili na prezidentský palác a vůbec na všechny zvolené představitele země. Efektivita, vole! Ale jinak může být Putin spokojený. Když to může dělat americký prezident, vyčítat ruskému prezidentovi větší zdrženlivost mohou jen hloupí Evropané. Jinak nikdo.

Netajím se tím, že na amerického prezidenta, Donalda Trumpa, nahlížím se sympatiemi. Za rok ve funkci toho stihl docela dost a jak jsem v předchozích dnech psal, kdyby neudělal už nic jiného, než že odsvětil grýndýl, vysmál se klimatickému třeštění, ukončil masovou migraci a vztyčil prostředníček na Evropskou unii, bylo by to vlastně dost. K tomu se mu podařilo zvýšit růst americké ekonomiky, což se podle všech slovutných ekonomů nemělo stát, protože cla přece nefungují a vůbec zaujal realističtější postoj k problémům světa i globalizace.

Rok 2025 pro mě začal inaugurací Donalda Trumpa. Protože v ten den skončil svět, jak jsme ho znali. Velký oranžový otec z Washingtonu totiž vzápětí rozkopl dveře chrámu globalizace a zeleného údělu, strhal uvnitř všechny obrazy a oltář použil jako kadibudku. A nic se nestalo. Nezasáhl ho žádný blesk shůry, neotevřela se nebesa a ani ho nesmetl lidový hněv liberálních aktivistů. Naopak. Jejich jekot se až příliš podobal dávným obrazům z barbarských dob… Čingischán dobývá další město a na pozadí požárů zní kvílení žen porobených nepřátel.