Heleďte, já pro dnešek přestanu s tím věštěním apokalypsy. V poslední době mám ze sebe pocit, že mě musíte vidět jako zachmuřeného opelichaného krkavce, který sedí na poslední větvi uschlého stromu, obzor za mnou je temný jako před blizzardem a moje černé oči jasně říkají, že ať dopadne zápas jakkoliv, mrchožrout si přijde na své.
Dnes chci snít. Stalo se mi něco, co zažívám jednou za čas a mám chuť se z toho vypsat. Začít ale musím před pětadvaceti roky.
Svoji průmyslovku jsem absolvoval v Lokti. To je to půvabné městečko na řece Ohři, kde se přímo nad řekou tyčí stejnojmenný hrad. Klíč ke království českému. Byl tam vězněn i malý Karel IV. Bylo mi tehdy patnáct, byl rok 1996 a já si přímo na hradě našel brigádu jako průvodce. To byly ty dřevní doby českého kapitalismu, hrad se pozvolna dával dohromady, nebylo moc peněz ani velké dotace, ale všude bylo plno schopných a vzdělaných mladých lidí a já se tam dostal do kolektivu vysokoškoláků historie, kteří tenkrát za to průvodcování a práci na hradě nechtěli moc peněz. Nakonec jsem tam zůstal po celou střední školu a získal jsem tam vztah k historii, který mi zůstal dodnes. Sice jsem ho v různých etapách života tlumil nebo odsouval, ale mám ho v hlavě napořád. Přičichl jsem tam k historickému šermu, ke kterému jsem se teď zase vrátil a snažím se zájem o něj vzbudit u svých dětí.
Ten hrad se mi strašně líbil. Obzvlášť tenkrát, kdy se tam dalo dělat skoro cokoliv - dohled památkového ústavu byl takový volný, protože nový režim se ještě nerozhodl, jestli si hrad zaslouží dotace nebo si zaslouží privatizaci na cokoliv, co sype. Nakonec přišel na hrad nový ředitel, vytvořila se kupodivu dobrá struktura a dneska je to jeden z nejkrásnějších českých hradů, perfektně opravený, zapojený do kulturního dění ve městě. U těch začátků jsem byl...
Za pár let nato jsem se byl podívat na českém Neuschwansteinu. Neznáte? Zámek a hrad Starý Hrozňatov u Chebu. Románská věž, ve které umučili hladem blahoslaveného Hroznatu z kláštera v Teplé a u toho empírový zámeček z 19. století. Tehdy oběť divoké privatizace. Objekt sloužil jako zástava za dávno vytunelované peníze. Já se tam nachomýtl se svojí novomanželkou při jednom z našich výletů. Právě to oddlužili. Podlezl jsem zamčená vrata, postavil jsem se na to nádherné nádvoří lemované spadlými taškami ze střechy a rozbitými okny a snil jsem o tom, že někde seženu těch mizerných 8 milionů za které to prodávali (a pak seženu dalších padesát na opravu) a stanu se tím hradním pánem ve vlastním zámku. Jak tam bude stylová hospůdka, nějaké ubytování, prohlídková trasa, středověké trhy, jak se zámek stane středobodem kultury v obci. Samozřejmě jsem si uvědomoval, že toho nikdy nedosáhnu, že mi žádná banka tolik peněz nepůjčí, ale ještě několik týdnů mě to drželo a vymýšlel jsem, jak se k těm penězům dostat, s kým bych se musel spojit a koho přesvědčit, že je to dobrý nápad. Pak to koupil nějaký podnikatel a dneska je z toho krásný zámeček... ale jen pro něj. Pro veřejnost je zatím uzavřený.
Pak jsem se stěhoval do Vidlákova na Jižní Moravě, kde jsem se našel v prasátkách, obdělávání polí, vytváření soběstačnosti... s manželkou jsme si pořídili pět dětí, které rostou jako z vody. Opravil jsem dům, zařídil si hezký život a měl jsem radost, že tentokrát to nebyly vzdušné zámky a dotáhl jsem to do konce.
Do Vidlákova jsme přišli zrovna v době, kdy tam dostali velkou dotaci na rekonstrukci tamního zámku. To už byla jiná doba, památkový ústav to měl pevně v rukou, rekonstrukci připravil slovutný architekt Fránek z Brna a já se k tomu nachomýtl zrovna ve chvíli, kdy se rekonstrukce chýlila ke konci. Zámek byl předtím zcela vyrabovaný, nedochoval se žádný mobiliář ani jiné památky, takže tehdy stál Vidlákov před zajímavým problémem. Součástí rekonstrukce byl i pětiletý program návštěvnosti včetně pracovních míst a celoročního provozu. Byl tu zrekonstruovaný zámek, který pět let musí být celoročně otevřený veřejnosti, ale nic v něm. To se potkalo s mojí další vášní - já sbírám Lego. A tak se na místním zámku objevily výstavy místních umělců včetně mých kostiček. Postupně jsme se s kamarádem vrátili k historickému šermu a teď se pravidelně navzájem osekáváme na zámeckém nádvoří. Zase jsem byl u toho...
Proč to celé píšu:
Teď v posledních dnech jsem se z pracovních důvodů probíral nabídkou realit na jižní moravě. Hledal jsem něco úplně jiného, ale vyskočilo to na mě a já nakoukl.
Ve Znojmě se prodává poslední dochovaný mlýn na dyjském kanálu. Tedy dochovaný mlýn - dochovaly se budovy, nikoliv zařízení. Majiteli došly síly uprostřed rekonstrukce. Teď se to prodává za mizerných patnáct mega a protože je to za takovou cenu, tak je v tom určitě ještě nějaký háček... Ale je tam všechno. Vinný sklep, mlýnice, obytné prostory, kanál s náhonem, stodola na druhém břehu, desetkrát větší zahrada než mám teď... Ale zároveň je to česky maličké a krásné.
Nechci sem dávat přímo odkaz, ale když dáte do vyhledávače: Prodej mlýna Znojmo, tak vám to vyskočí.
A já mám najednou zase v hlavě, jak by se tam vešla hospůdka, nějaké ubytování, jak by se tam dala udělat vodní elektrárna nebo replika mlýnského zařízení. Jak by se tam vešel vinohrad s mojí odrůdou, kterou mám na světě jen já, jak by tam mohli žít lidi, jak by se na dvoře dělaly zabijačky, popíjelo se víno, jak by se to zapojilo do městského kulturního života. Úplně se vidím, jak v kostýmu pana otce volám dceru, aby hostům přinesla sklínku mého portského. Vidím plný sklep vína, kravku, vodní kolo, prostě nádhera.
Pár dní se mě to teď bude držet. Budu se zamýšlet, jak dát dohromady peníze, ale je to zhruba stejná chiméra, jako ten Starý Hrozňatov. Nikdy si to na sebe nevydělá, vždycky to bude jen srdcová záležitost, která bude jen a jen žrát peníze. Určitě by se na to daly sehnat i nějaké dotace, dalo by se pro to ledacos udělat. Ale už je mi čtyřicet, závisí na mně celá rodina, dovedu si mnohem lépe představit všechny překážky a průšvihy a hlavně je mi jasné, že bych tam musel stavět a zedničit do konce života.
Tohle zřejmě dlouho na prodej nezůstane, někdo si z toho udělá penzion nebo firemní sídlo a možná, když za pár let pojedu kolem, tak tam bude klapat dřevěné kolo nebo šumět moderní vírová turbína. Ale na chvíli mi bylo zase dvacet a strašně strašně moc se mi chtělo dojet do té realitky a tam křičet na celé kolo, že to koupím, že peníze seženu, prodám všechno co mám a děj se vůle Boží...
Hele není tu mezi vámi někdo, kdo se do něčeho podobně šíleného pustil? Kdo za draho a nesmyslně koupil a pak se dřel dřel a dřel, aby na to vydělal, zadlužil se do konce života, ale vydupal to ze země? Jestli jo, tak by mě zajímalo, jestli se to dá přežít.
Jdu si vsadit Sportku.
- Log in to post comments
Komentáře
Re: Občan Není nikde zakázáno dávat dětem kapesné za
pomoc při domácích pracích.
A čuníci jsou u Vidláka domácí, nikoli dovezení, anebo pronajatí za účelem zpracování.
Chlapecké sny
Mlýn vlastní můj synovec. Dědictví, samozřejmě, ale musel se vyrovnat s jinými/dalšími dědici. Starý, ale nijak historický, uprostřed vesnice. Modernizovaný ve 30.letech minulého století. Turbína, dnes "malá vodní elektrárna". Kdysi vlastně dost velký statek, jak už někdy mlýny bývaly. Moc se na tom nadřel, třeba jen vyčistit a zprovoznit zanesený zanedbaný náhon...... Před dvěma lety se mu zabil dvacetiletý syn v autě..... ech, to jsou osudy.....
S plněním chlapeckých snů je to ošidné. Pár jsem si jich splnil, spíše povahy nemateriální. Někdy dobré, ale párkrát také velké zklamání. Ono je to potom někdy jiné, než si člověk představoval. Hlavně bacha na baby...... strašně zestárly.... :-) .
Člověk v plísni,
který se na českých školách rozlézá jako svrab, má v manuálu https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/1267/file/krehkost-demokracie.pdf str. 29 (podle kterého vymývá dětem hlavy) instrukci, že oslava a ochrana národního státu je jeden z projevu rasismu. Celé to veledílo je vůbec zajímavé čtení, ale dávkujte poskrovnu, jinak vám vybuchne hlava. A protože Svaz Německobruselských Socialistických Republik hodlá přitvrdit v potírání nás zpátečnických rasistů, šovinistů a homofobů, tak si to shrnu, dokud ještě můžu- rodina je muž, žena a děti. Islám je fanatická, nenávistná ideologie založena na strachu, útlaku a teroru. Sloužila k sjednocení arabských kmenů a ovládnutí celého semitského světa (později celého). Její zakladatel byl vrah, lupič a násilník. Homosexualita a transgender je sexuální deviace, nikoliv norma. Multikulturalismus je vlhký sen neomarxistů, nikoliv funkční model. Každá lidská bytost má absolutní buddhovskou podstatu. Bez ohledu na rasu, sexuální orientaci, náboženství, pohlaví, národnost, inteligenci. Každá.
Buddha nebo Mohammed to je jedno
všecko to sou náboženští tmáři, umějí jen vymývat hlavy
jeden za 18, druhý bez dvou za dvacet
žádnou buddhovskou podstatu nemám nejsem úchyl ale normální člověk
.
A Einstein dodal :
Vse je relativni.
Trocha reality pro odlehčení situace
Jsem dojatý. Petra Vlhová to dokázala. Fandím jí stejně jako Ester Ledecké. Československo má dvě zlaté baby!
Vůbec mi nepřipadá důležité, že už jsme 28 let se Slováky rozděleni hranicí.
Mlýn....
Rád bych se zúčastnil debaty na toto téma, je pro mě hodně osobní. Nesmím ale rozvádět nic víc než je nutné, každá vzpomínka mě hodně bolí. Zdědil jsem po strýci mlýn v polorozpadlém stavu, znáte jistě taky to „tady se na nic za našeho života nebude sahat“. Bylo mi přes šedesát let, zabydlenou chatu jsem měl kousek vedle, dcery ani na chatu neměly čas jezdit.
Jednou jsme na chatu vzali vnučku spolu s její kamarádkou-spolužačkou a jejími rodiči. Zalíbilo se jim tam, jak by ne – vyhlášená rekreační oblast. Nechali jsme se po čase ukecat k prodeji, prodali jsme jim, jako správní idealisti , za odhadní cenu. V oblíbené rekreační oblasti kde žádné odhadní ceny neplatí, jen ty tržní. Hezká vyhlídka nás zblbla : holky sem budou jezdit, budou se kamarádit,spolu sportovaly, chodily do stejné třídy, ve stejné lavici. Sotva byl prodej uskutečněn bylo po přátelství rodin a dětí, našli si, dodnes nevím jakou, záminku, a už se s námi nebavili. Trvá to dodnes, nepřátelství z jejich strany, schválnosti a pomluvy. Mlýn je dnes krásný, vztahy na bodu mrazu, nulové.
Určitě už jsem psal o kombinaci věřící Moravák. Nezlobte se na mě nikdo, ale toto byl druhý případ kdy se mi taková kombinace ukázala smrtící.
Věřící morávák
dle mého mínění není kategorie. Patřím mezi ně a znám pár dalších. Někteří jsou fajn kamarádi, jiní jsou až blouznivci (v dobrém slova smyslu) a několika z KDU-ČSL bych ani ruku nepodal.
Dobře, tak upřesňuji toho mého:
Věřící Moravák přišedší do Prahy a volící trvale ODS.
Souhlasím, všechno je relativní.
To je
... vpravdě smrtící kombinace. Ale "cashflow" má určitě dobrý :-).
Škoda že sem neumím dát fotku mlýna...
K té fotce se váže minipříhoda : fotil jsem mlýn z povzdálí z obecní cesty, za chvíli mi volala vnučka co že se děje? Volala jí prý dcera majitele, tedy ta bývalá spolužačka mé vnučky, co že si to dovoluji fotit jejich mlýn! Zůstal jsem paf...
Mlýn
Než si vsadit sportku a vyhrát,to spíš bude pan Vidlák ministrem zemědělství.
Jak i píše Ládik!!!,jen nebrat půjčku a po těch nápadech ČNB,už vůbec ne.
V prvé řadě,vždy posoudit všechny možnosti,pustit se do jakéhokoliv díla,aby to v půlce neskončilo.
Ministrem nebude ...
Bohužel, Vidlák už ministrem nikdy nebude, protože na sebe sám napráskal, že vykořisťuje své děti prací a za peníze. Viz přiznání výše vč. odborného komentáře Občana. :-)
Jóóó a ještě
to maskoval jako výchovu. Tohle je samozřejmě přitěžující okolnost :-).
Něco bláznivého
Když se zde píše o něčem bláznivém, mohu přispět svým příběhem. Rozhodl jsem se splnit si sen a pořídit si les. A ne jen jeden, několik, zhruba v roce 2014. Hned na počátku jsem učinil jedno důležité rozhodnutí, žádný lesní pozemek nesmí být dále než max. 1 hodinu cesty autem od bydliště. Nyní mám asi 9 hektarů. Něco vzrostlých stromů tam už bylo, něco zalesnila příroda, ale před pár lety na mě nastoupila ČIŽP. Do té doby jsem si sázel tak v poklidu zhruba 2000 stromků za rok na mýtiny, kde stromy chyběly. O dotace jsem nežádal, zisk jsem žádný neplánoval, chtěl jsem jediné, aby mně dali všichni pokoj a prostor přírodě. Jak jsem byl naivní!
Když na mě ČIŽP nastoupila, zjistil jsem, že musím sázet daleko více a především jen jednu hospodářskou dřevinu. Zatímco já sázel směs dub zimní, borovice, jedle, buk, dub letní, lípa malolistá. Bříza nalétla sama. Po setkání s ČIŽP jsem začal sázet i smrk, protože jej srny málo žerou a odborný lesní hospodář jej v lese najde.
Od té doby se mé konání podřizuje tomu, abych měl co nejméně problémů s ČIŽP. Do seznamu sázených stromů jsem zařadil ještě javor klen. Dobře a rychle roste.
Nechal jsem udělat kilometry oplocenek. No, nejlevnější nebyly. Zajímal jsem se o dotace a zjistil, že jednak nemám nárok, dotace nemusí být přiděleny, i když žadatel splní všechny podmínky, a hlavně, že jsou dotace rozděleny už v lednu krajem mezi obce, i když pro drobné vlastníky lesa začíná podávání žádostí až v březnu. Kraj prostě do fondu dal pouze peníze, o které budou žádat obce. Na soukromé vlastníky nezbylo nic.
Také jsem se setkal s tím, že les je poněkud jinde, než ukazuje současná katastrální mapa. Resp. jeden les je blízko hranic katastrů, povolal jsem geodety a nechal jej vyměřit. Zjistili, že to není možné, protože krajní lesní pozemky na hranici katastru dle GPS souřadnic přesahují do vedlejšího katastru, kde se překrývají s pozemky jinými. Čili musí dojít k úpravě a lesní pozemky se budou posouvat. Asi tak o 8-10 metrů.
Od setkání s ČIŽP sázím trochu více. Jeden rok 5 380 stromků, další 3800. Na podzim 2021 zatím 900 stromků, 900 jich ještě zbývá na jaro. K tomu použiji své napěstované zhruba 4 metrové stromky. Zbytky po výsadbě jsem zasadil na zahrádce a za těch pár let vyrostly.
Některé stromky uschnou, protože na některých místech stromy nerostly ani předtím. Kamení, skála, málo půdy, vítr. I tam ale stromky zasadím. Dost mě potrápilo, když jsem musel vyčistit jeden pozemek od bezinek, ostružin a malin. Ptáci tam měli hodně hnízd, i dost potravy. Jezevec své doupě. Nechával jsem je, ale museli jít, protože příkaz. No nic, vyčistil jsem to v době mimo jejich hnízdění a nechal jim jen pár bezinek, aby přeci jen měli ještě někde možnost hnízdit. Pod bezinkami jsem měl zasazené buky a duby zimní, takže na les to žádný vliv nemělo. Jen se více dřu, více mě to stojí, ptáci přišli o zdroj potravy, jezevčice se musela odstěhovat (viděl jsem ji, jak odnášela mladé - už jsme byl moc blízko jejího doupěte) a jen ministerstva zemědělství a životního prostředí si zase odškrtla čárku, jak pomohla přírodě.
Čeká mě ještě 900 stromků zasadit na jaře. Dalších asi 100 těch 4 m vysokých. K tomu opravit jednu oplocenku, kterou poničily popadané smrky ze sousedních pozemků. Bylo jich už tolik, že nemělo smysl se s tím trápit během zimy a místo toho počkám, až zimní bouře složí zbytek stromů.
Hodně oplocenek poničí přemnožená černá zvěř. Hodně stromků sežere přemnožená spárkatá zvěř. Je přeci jen rozdíl mezi šťavnatou zelení v oplocence a vypasenou pouští vedle. Něco zničilo sucho nebo udusila ostřice. Jenže příroda si vždy poradí, tak stromy rostou i tak. Žádné brigádníky jsem nesehnal, protože jde o těžkou práci. Tak vše dělám sám, teď už v menším spěchu a stromkům věnuji více péče. Mezitím nějaké další semenáčky nalétly (především smrk a borovice). Odhaduji, že brzy už s tím snad budu hotový a jen porostou dál a dál.
Šel jsme do toho s romantickou představou, že budu sázet jen původní druhy stromů, dám prostor přírodě, trochu tomu pomohu, vykašlu se na zisk a vyroste tam různorodý les. Česká byrokracie mě z naivity vyléčila. Moc tlačí na pilu, přitom hodně malých majitelů lesa by se na zisk klidně vykašlalo, kdyby mohli sázet s menšími náklady a pracností. A když se mě někdo zeptá, zda bych do toho teď šel znovu, odpovídám: "Při znalosti toho, co majitele lesa čeká, bych ČR klidně nechal uschnout!"
Zatím jsem to ještě nevzdal a sázím dál. Ale těším se, až už bude konec. Tedy konec asi nebude nikdy, ale budu sázet javor klen. Buky a duby už v lese dávno mám zasazené. Zase mám dost dřeva na topení a několik velice hezkých míst. :-)
Gerde,
stromy sázejte tak, jak Vám to předepsali.
Měl byste mít desetiletý plán na to, co a jak v lese dělat. Plán dává stát, prostřednictvím Ústavu pro hospodaření v lesích.
Co Vám v lese skutečně poroste ovlivníte sám až se bude les prořezávat.
Skody zvěří by Vám měl zaplatit nájemce honitby, ale špatně se to z něj dostává, musíte prokázat, že pro ochranu před zvěří něco děláte. oplocenky a namazání mladých stromků proti okusu)
Nebo se domluvit na náhradě formou střelenéh prasátka.
OLH
Jane,
bohužel mám zkušenosti, že desetiletý plán na hospodaření v lese stojí za prd. Dělají je od stolu formou nadmořské výšky a toho, co tam rostlo v minulosti. Tu zkušenost nemám jen já. Jiný vlastník lesa osazoval svah u potoka. Dostal předepsanou olši. Na břehu potoka to smysl mělo, ale ve svahu nad potokem, kde je už sucho, mu olše opravdu neroste. Sází ji pořád dál, i když ví, že mu zase uschne. Ale sází, co mu plán předepisuje.
Já se snažím sázet především druhy stromů, co rostou i v okolí nebo přímo na pozemku.
S myslivci se domluvit nedá.
Proti okusu pomáhá sázet 4metrové stromy do ostružin nebo nechat na zemi větve zetlít. Třeba bezinku. No a taky opravovat oplocenky, ale je to nekonečná práce.
Gerde,
já vím, že plán dělají víceméně od stolu. Ale před plánem, cca 1 rok předem prochází lesy taxátor a někdy je možné se s ním na lecčem domluvit. Taxátoři mají sídlo v ÚHÚL Brandýs nad Labem. Když jsem dělal lesníka, bylo možné se s taxátorem domluvit, byli to vesměs rozumní lidé.
Olši měl (musel) zasadit na na celém pozemku. Ale tam kde je sucho měl mezi olši (načerno) vysadit jinou dřevinu a pak by tvrdil že se mu tam sama vysemenila. Olši bych pak už nedosazoval a při prořezávkách bych nechal stromy které tam chci mít. Ostatní bych vyřezal s odůvodněním, že byly suché, zlomené, napadené škůdcem a pod.
Taxátor
Napřed mně předepisoval smrk,o rok později modřín. Jinde svěží bučinu, pak taky modřín. Za ty roky už vím, co kde roste, tak chodím se směsí dvou až tří dřevin a podle typu půdy v jamce už odhadnu, co tam zasadit. Největším problémem jsou srny. Oplocenku přeskočí jako nic, ani ji nepoškodí. Nezavrhuji ani břízu nebo akát, když už na pozemku vyrostou. Roste pod nimi dobře dub i buk.
Děkuji za rady.
Docela jste mě Gerde vystrašil.
Mám malý les, cca 3000 m2, ve velkém svahu, kamenitý terén, staré listnáče, špatně přístupný.
Zatím mě (20let) nikdo s ničím nekontaktoval, nic nepožadoval, ba daň až do loňska (letos nový výnos, nutno zaměřit nevyužitelné, to by se těžko vyplatilo) nulová protože svah a skála.
Uvidíme ...
Petrpavel
Staré listnáče jsou dobré. Pokud je nebudete kácet, jste v pohodě. Ony si už s obnovou lesa poradí, bude pod nimi spousta mladých listnáčů. Tedy kácet samozřejmě můžete, ale s rozumem a málo, aby se stihly samy obnovit.
Pokud máte různé druhy stromů a kácet se tam rozumně nedá, stačí nedělat nic. Jinak postačí tam vysadit třeba 5 sazenic na mýtinku, kde to zvládnete. A jestli je to příliš kamenité, pak nasbírat hrst žaludů nebo bukvic a udělat malou jamku cca. 6 cm hloubky a do ní žalud nebo bukvici zasadit. Zhruba každé 3-4 roky je semenný rok. U smrku a borovice byl naposledy 2018, předtím 2015 u smrku. Dub měl semenný rok 2020.
Pokud je půda samá skála, je jedinou možností přirozená obnova. Stačí počkat a nekácet beze smyslu.
Díky Gerde za radu.
Nekácím vůbec, je špatný odvoz. Padají občas samy, ty zlikvidují příliš "ochotní" chataři okolo.
O popsanou obnovu se pokusím.
Gerde, poklona,
jste velký hombré.
Ládikovi
Děkuji, pořídil jsem si vykácené pozemky a postupně je zalesňuji. Už toho docela dost vyrostlo, hodně pomohla příroda a zbytek postupně dosazuji. Ale docela se těším, až s tím budu hotový. Mezitím sázím třeba jednoleté buky pod vzrostlé smrky. Jdou rychle zasadit a poradí si - postupně.
Tak to je Vidlak o neco…
Tak to je Vidlak o neco mladsi nez ja... a zhruba v te dobe, kdy on pruvodcoval, ja s tatikem daval dohromady rodinne sidlo. Na sestou do hokny, ve dve ven, tatik (protoze sichtak) uz od obeda na sutrniku, ja prijel za nim, cihly, ktere vytahal z marastu a ocistil nalozil na valnik a hura na stavbu. A zitra znova. Kdo nemel tunu cihel na vleku za skodarnou, nikdy nezil :-) rsume tech sedmi let bylo jasne. Uz nikdy!
Nicmene jsem debil. Koaludovat ten dalsi "zivotni projekt" budu asi az pristi rok. Momentalne resim vsak destovky. Rucne :-)
Rodičovské sny
Dovolím si jen krátkou poznámku - vaše sny ať zůstanou jen vašimi, nechejte své děti aby měly svoje. Když si vyberou svojí cestu, tak jim popřejte ať je rovná. Když to dokážete, budete pro ně víc než si dokážete představit.
Já to štestí neměl, ale doufám, že moje děti ano. :-)
Re: Jipák Naprostý souhlas. Dětem dáme nejvíc tím, že
jim nebudeme vnucovat své představy o jejich životě.
viz Targus 10:02
Mám 3 děti a mám s tím nejlepší zkušenosti. Když potřebují, tak se přijdou poradit Kecat do života je cesta do ...
Re: random Jedna věc je pokecat s dětmi, když
samy přijdou, jiná věc je zařizovat jim něco, co samy nechtějí.
Začíná to cpaním dětí do "dobrovolně povinných" kroužků, doučování, hudebních škola, atd. Pokračuje to nacpáním dítěte na školu, na kterou nechce, protože "na to má".
pokus o promítnutí vlastních nenplněných ambicí je pak zakončen "výběrem" životního partnera a nacpáním do zaměstnání, které je potomku lhostejné a v závěru jej pak bytostně nesnáší.
Kdysi to byla jakási norma, ale i dnes se ještě takoví lidé dají najít. Znám traktoristu - bakaláře, je mu zhruba třicet. Otec je uznávaný lékař, matka vydělává hodně dobré prachy v cizině jako specializovaná zdravotní sestra.
Po zvážení všech pro a proti…
Po zvážení všech pro a proti zůstalo - kdo chce moc nemá nic.
Zase ale přijde o ten pocit
k nezaplacení, když se dívá na něco, co se povedlo, co dělal vlastníma rukama. Rodiče před 45 lety koupili za pár korun ruinu s velkým pozemkem 100 km od bydliště.
Já po vojně, otec čerstvě v důchodu, ani jeden předtím nedržel cihlu v ruce. Každý víkend,každou dovolenou jsem trávil dřinou na chalupě.
Z baráku zůstaly jen obvodové zdi bez základů a stavěli jsme vlastně od střechy. Kromě té střechy,elektřiny a rozvodů vody všechno vlastnoručně. Později už sám, jen někdy se švagrem. Dělali jsem práce, o kterých jsme nic nevěděli ( a proto jsme měli tu odvahu se do nich pustit).
Parádní pocit z hotové práce a plánování té další, shánění co nejlevnějšího materiálu a radost, když to vyšlo. Přitom chodit do práce a vydělat na život. Bez půjček a dotací.
Dodnes, když tam občas zajedu, se na výsledek dobře dívá, i když vidím ty chyby. Taky rád hledám v nabídkách něco s historií, co by šlo koupit a zachránit - kdybych tedy byl mladší.
Re: B52 Pokud chcete jen pocit, postačí vám
třeba to, co teď dělám já.
Synek odkudsi zobchoduje hromadu šrotu a já z toho pak udělám motorku, občas i na papírech. Synek na tom v rámci omezených možností docela dobře vydělává, já to dělám vlastně jen za náklady a občas minimální mzdu.
Za dva roky to skončí, synek se postaví na vlastní nohy a odejde z domu. Zbude dobrý pocit, že se mi občas něco málo podařilo a že se kluk ode mne něco málo naučil...
No, ale to je to,
proč jsem celý život snažil dělal něco, za co bych se nikdy nemusel stydět. Když vidíme, co po nás zůstane a povede se to třeba v dětech, žádné peníze to nezaplatí. Stejně dobrý pocit je z dobře dokončené a viditelné práce.
Pořád přemýšlím, jakou spokojenost můžou zažít ti, co se živí třeba rozesíráním diskuzí, lezením do zadku nadřízeným, výrobcům tabulek a hlášení. Zbytečný život.
Líbí se mi třeba na YT Křivonožka, jaderný fyzik, co se vykašlal na kariéru a staví kachláky, a je spokojený.
Nesmíte soudit podle sebe;
některým se v prdelích nadřízených dobře dýchá a mají radost ze své pozice.
Hmmm... sny.
Koukám, že těch bláznů se slabostí pro staré baráky je nás víc. Taky jsem jich pár prolezl. Naposledy na podzim jeden v Žihli https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/738-zamek-zihle Je k mání za 400 tisíc. Ovšem plus dluh, kteý na něm vázne plus náklady na opravu zcela "vybydleného" objektu. Suma sumárum asi 100M. Za ty peníze dostanete sousedství těch několika početných rodin, co dům vybydlely. Takže památeční foto a rychle pryč.
Ten váš mlýn Vidláku vypadá dobře, ale chtělo by to víc detailů a u mě i méně let. Ale protože mám ve "snování" už čtyřicetiletou praxi, nadhodím tu jednu myšlenku, která se ve mě zrodila před pár lety v jednom hezkém domě taky kousek od Znojma. Co takhle akciovka nebo vos? Prostě nějaké sdružení více investorů. Dají se dohromady peníze, za ně se dá dohromady barák a každý akcionář/družstevník bude mít vyhraženou část kapacity adekvátní vkladu, ať už to bude definováno jakkoliv (např v počtu dnů, kdy se může rekreovat v pokoji/bytu a pod.). Nebo v podílu na zisku ubytovacího zařízení, MVE apod. To už by ukázaly možnosti objektu. Ale taky by to znamenalo podíl na nákladech. Teď se začíná hodně mluvit o družstevním bydlení, což je znovuobjevení fenoménu 60. let. Prostě něco na ten způsob, ale s cílem ne bydlet, ale spoluvlastnit objekt. Něco jako apartmánové domy u moře. Na to budeme stejně moct za chvíli zapomenout. A jednou za rok by tam bylo zasedání správní rady ala Postřižiny. Prošli bychom výsledovku, píchli prase, popili pivo-víno a zakončili to obligátním "Musíte se víc snažit pane správče!" :-) A když ještě popustíme uzdu fantazii, může se z toho stát základ Svobodné vidlákovské republiky.
To mi připomnělo Kocoura…
To mi připomnělo Kocoura Mikeše - tam také postavili baráček pro všechny,...
Takovych
pohádek je, 3 malá prasátka,bouřka budko kdoví tobě přebývá
Ano, krásný pohádky, kdysi…
Ano, krásný pohádky, kdysi se mi o mini-domečcích i zdávalo,...
Kdepak
to dneska musíte tvrdit,že z ruiny bude komunitní centrum a budou se tam dělat koncerty a dotace se pohrnou,dobrovolníci budou makat zadarmo a vy se uživíte jen delanim promo akcí
Jako Jaroslav Dušek v Jindřichovicích pod Smrkem :-)
https://www.idnes.cz/bydleni/na-navsteve/herec-dusek-vlastnima-rukama-p…
To tu jedna expertka "objevila Ameriku", tedy hliněné kruhové domky z pytlů na brambory (bába o tom jezdí přednášet!).
Jenže my tu nejsme v Africe a občas tu prší :-), dobrovolníci neměli životní zkušenost, a tak je nenapadlo dosud nezastřešenou stavbu na noc přikrývat plachtou. Do hlíny napršelo, pořádně a do hloubky!, byl říjen, takže už to nevyschlo.
Dušek se tam leda fotil... a celou zimu mu tam v 8 °C, vlhku a plísni bydlela nějaká fanynka, která to tam vytápěla a vysušovala...
Jestli se chcete spolehlivě…
Jestli se chcete spolehlivě rozhádat, tak vymýšlejte nějaké společné vlastnictví, s podíly různých velikostí a s ohromnou kupou práce před Vámi.
Drobná inspirace: Dělal jsem z akciemi při Klausově privatizaci, zůstalo mi cca 30 různých malých firmiček a VŠECHNY byly v následujících letech vytunelovány a jsou dnes bezcenné. A jako totální blbec jsem ještě před 5 lety zaplatil pár tisíc likvidátorské firmě Harvardů. Průsery jsou již i u SVJ a budou se prohlubovat.
Někdo se o to bude muset starat, nejspíš Vidlák, kolik mu chcete platit měsíčně? Účetnictví? Právní služby? Jak budete vybírat řemeslníky, výběrová řízení, co když s tím nebude menší polovina spolumajitelů souhlasit? Budou různé názory na cíle a způsoby rekonstrukcí? Budete se vzájemně přehlasovávat? Co když čas ukáže, že přehlasovaní měli pravdu?
Co způsoby využití? Budou se časem různě měnit, dle hlasování. Většina vždy rozhodne. Co když nakonec z toho bude bordel?
PS: Ale nejspíš se již…
PS: Ale nejspíš se již rozhádáte hned po koupi, kdy se bude řešit, jak vysoký úvěr si vezmete, jestli 5, nebo 15, nebo 50 milionů. Taky na jak dlouho a tedy kolikrát přeplatíte.
Spoluvlastnictvi je vyborny…
Spoluvlastnictvi je vyborny zpusob jak sobe, v lepsim pripade svym potomkum zpusobit bolehlav. Moje lepsi polovicka je spoluvlastnikem takove rekreacni nemovitosti. V tech sedesatkach si ji poridili tri kamaradi. Vyrostly tam o vikendech jejich deti. Pak jejich vnoucata. Uz nezije ani jeden z nich, vlastniku je asi deset. Kazdy ma sve starosti, bydli jinde, pro kazdeho z nich je to jinou priritou. Nekdo uz tam nebyl od devadesatek. Je tam dokonce ji jedno SJM, pricemz to M zaniklo pred ctvrt stoletim. A ted se v tom zkuste domluvit na rekonstrukci strechy. Pro nas je to hezke vikendove a prazdninove utociste hodinu cesty od domova na vikendy, v horach. Splacim to tim, ze sem tam neco opravim. Tu komin, tu oblozeni verandy, obcas sablona na strese. Ale az prijde na to, ze potreba vycabit mega na stul...
U budov je spoluvlastnictví problém,
u pozemků to lze řešit dohodou (u nás to proběhlo rozdělením na tři potřebné skupinky přibližně rovnocenných dílů) a pak losování komu který připadne. Pak písemně Dohoda o rozdělení spoluvlastnictví.
Často je vhodné i rozdělení jednotlivých pozemků na díly, i to se souhlasem příslušného (stavebního) úřadu jde. Nutné je ale na to pozvat a zaplatit geometry, pak geom. plány rozdělení nechat zapsat na katastru nemovitostí.
Ano. Máte pravdu.
Uznávám argumenty všech příspěvků v tomto vláknu. Zase jsem se nechal unést svou hloupou povahou snílka. Společné vlastnictví je cesta do pekla. A jako správný advocatus diaboli ještě dodám, že investovat po vydání Švábovy nechvalně proslavené knihy do nemovitostí (a vlastně do čehokoliv) je sázka do loterie. Genetická paměť sice říká, že vlastit nemovitosti je dobré, ale pokud dojde na Švábova slova, budou zkušenosti našich předků v... zadku.
Např. Hutterité do pekla nejdou.
A Dvanáct kmenů (na Bakalárně se o nich píše, že jsou známí svými " brutálními metodami", na stejné Bakalárně ale vychvalují banderovce a státní terorismus SSA) už vůbec ne, mají naprosto opačnou představu. :-D
Pokud by měl být společenským tmelem jen egoismus toho nejnižšího stupně , včetně narcistních a krevních pout k majetku jako takovému (vlastnictví pro vlastnictví - modla) či dokonce snah o to, jak uchvátit ze společného co nejvíce jen pro sebe (sociální darwinismus ?) , pak určitě jde o cestu ne sice do pekla, ale do běžného našeho každodenního života. Takže nic by se neměnilo, šlo by se prostě jen dál - stejně, ale pod jiným vedoucím.
Zatím se osvědčil nejvíce společenský tmel náboženský.
Tuším že Dvanáct kmenů jsou pak formálně akciovkou, ale to je jen název formy vlastnické (aby císaři dostalo se jeho a Bůh mohl dál jednat po svém) , důležitý je ten obsah. Co se dělá ráno, co přes den, co večer, co v zimě a co v létě a co když přijde na někoho splín...
Jen přípodotek.
Na bakalárně píšou, že v komunitě Dvanáct kmenů " vymývají dětem mozky".
Rozumíte - píšou to zrovna na bakalárně (zavádím zde od nynějška výraz "bakalač" - od slova " pavlač") ....zrovna tam někoho haní (všechny Hany prominou) , že vymývá mozky dětem....:-D.....
Re: ZaS Úplně starý a úplně blbý Ládik pravil, že
napolovic je jenom řiť.
Mně nezbývá, než mu dát za pravdu. Auto a barák MUSEJÍ mít jednoho pána, jinak to nefunguje. Což z principu vylučuje fungování na družstevním základě.
Abych to upřesnil na pravou míru - jsem členem bytového družstva, které má řádově tisíce členů, profi aparát, obrovské pravomoci ředitele a pravidelnou dosti tvrdou kontrolu přes předsednictvo a kontrolní komisi.
Družstvo funguje ZATÍM, protože předsednictvo a kontrolní komise je již sbírkou sklerotických dědků, kteří už jen čekají na skok do truhly a jsou poněkud mimo dnešní dobu. Družstvo už dávno zlikvidovalo skupinu zaměstnanců, kteří se starali o technický stav budov. Nyní se jede metodou výběrových řízení na každé hovno a samozřejmě se těžce uplácí, protože proto. Ale ještě stále se dá jakž takž uhlídat kvalita oprav bytového fondu a všichni těžce mhouří všechny tělní otvory nad tím, jak jistí lidé "pomaloučku" bohatnou. Jistěže jen a jen poctivou prací, jak jinak.
Pak jsem členem ještě jednoho družstva (jeden panelák o pěti vchodech), kde se dělá všecko samodomo a podle toho taky vypadá. Schůzovačka v bývalé prádelně, všichni totálně mimo mísu. Když jsem chtěl přepsat členství na dceru, nebyli schopni se domluvit ani mezi sebou, co vlastně po mně mají chtít. Sednout si a plakat. O nějakých dalších investicích, jako je postupné zateplování, výměna zhnilých stoupaček, blablabla, raději vůbec nemluvit. Vše se zařizuje na čímsi bolavém koleně, výsledky ani ne tak tristní, jako spíše žádné. Občas se objeví nějaký šílenec, který má touhy dát vše do cajku, většinou mu to vydrží asi tak necelý rok.
Sdílená auta
Tedy teď jste zlikvidoval jednu mantru mladých, krásných a chytrých o sdílené ekonomice, především elektromobilech.