Heleďte, já pro dnešek přestanu s tím věštěním apokalypsy. V poslední době mám ze sebe pocit, že mě musíte vidět jako zachmuřeného opelichaného krkavce, který sedí na poslední větvi uschlého stromu, obzor za mnou je temný jako před blizzardem a moje černé oči jasně říkají, že ať dopadne zápas jakkoliv, mrchožrout si přijde na své. 

Dnes chci snít. Stalo se mi něco, co zažívám  jednou za čas  a mám chuť se z toho vypsat. Začít ale musím před pětadvaceti roky. 

Je to tady. Letošní polní sezóna končí, je nejvyšší čas začít orat. Jak jsem zde už mnohokrát psal, orba je pro mě základ všeho. Orba dokáže pole odplevelit, orba provzdušní půdu, orba zvedne nahoru odpočatou část země nahoru a naopak tu využitou zaklopí, aby si odpočinula. Orba do země zapraví hnůj, orba vyvraždí nejvíc myší, ale zpravidla neublíží krtkům. Vhodně položené brázdy vzhledem ke svahu zadrží vodu. 

Německé volby si necháme na zítřek. Bude zapotřebí si toho hodně přečíst a v tomto ohledu je nejkvalifikovanějším analytikem Vlk, takže si dám trochu na čas, abych se v tom zorientoval. Teď řeknu jen jednu jedinou věc - Německé volby svým doapdem ovlivní ty naše za čtrnáct dní. 

Dneska si dáme jednu povšechnou úvahu: 

Covid neexistuje

Vyrobili ho v laboratoři

Ještě nikdo na něj neumřel

Ale pokud ho chytnete, pomůže vám jedině Ivermektin. 

Takhle by se daly krátce zhodnotit přistupy našich anticovidních spoluobčanů. Máme už dokonce i ligu proti rouškám, máme i antikoronavirovou politickou stranu, máme plný fejsbůk protirouškových výzev... jen ta epidemie ne a ne znovu přijít. Loni v tuto dobu už se to rozjíždělo na plné pecky a já jsem řešil, jestli ještě odjet do Chorvatska nebo raději to nehrotit. 

Zde je fotka horní části mé zahrady. Posledních osm metrů už neobdělávám. V nejvyšším místě u sousedovy zdi  mám zakopanou nádrž na vodu ze které mohu samospádem zavlažovat celou obdělávanou plochu. V jednom rohu stojí bezprizorní kompostér, soused má u zídky lípu, která stíní a tak mám pár keříků josty. Na zbytku plochy je šest meruňkových stromů. Vypadá to takhle: 

Dneska to bude krátké. Podívejte se na dvě fotky z mého vinohradu: 

Tak tohle mohu letos očekávat jako úrodu. 

Račte se seznámit... 

To velké prasátko se jmenuje Maruška a původně mělo skončit na grilu při našem vidláckém sympoziu. Zůstalo naživu a dneska váží už daleko přes 200kg. Ti čtyři menší kousci jsou její mladší sourozenci z pozdějšího vrhu. Narodily se prvního března letošního roku a budou žít ještě tak čtyři měsíce, kdy to dotáhnou na 160 - 180 kg váhy. 

Všichni pražští kafírníci by se teď měli velmi podrobně dívat, jak skončila Kábulská kavárna... Jak skončili ti, kteří uvěřili Američanům jejich dobré úmysly, ti kteří si mysleli, že vyrostou spolu s americkými kamarády, kteří přijali americké hodnoty a kteří věřili v sílu americké diplomacie, americké soft power i americké hard power. 

Krátký Afghánský úvodník: 

Tak to přátelé vypadá, že Tálibán udělá se všemi těmi diplomaty, kteří se teď nemohou dostat z Kábulského letiště jednoduchý obchod... My vám pustíme domů diplomaty a vy uznáte oficiálně naší existenci. 

Nepochybuju o tom, že nějaký hlupák to nepochopí a odsoudí svoje lidi k smrti a díky tomu to ti ostatní pochopí o to lépe. Takže se můžeme těšit na moc hezkou debatu naší vlády a opozice o tom, jak je zapotřebí uznat teroristickou entitu jako stát, protože jinak nám zabijou velvyslance... 

Přátelé

Přátelé... Začal nám červen a počasí alespoň trochu začalo připomínat konec jara a začátek léta. Už dlouho jsme neměli tak studený máj... který ale naznačuje, že v stodole bude ráj. Něco na tom bude, protože jsem včera koukal na traktor, co se pokoušel v pšeničném poli o jakýsi postřik. Od kol mu létalo bláto. Porosty jsou husté, vítr byl relativně mírný, slunce slabé... Ta jedlá tráva vzniklá z jednozrnky a dvouzrnky má letos založeno na rekord rekordů.