Přímo z Vidlákova dvorku IV. Živočišná výroba

Račte se seznámit... 

To velké prasátko se jmenuje Maruška a původně mělo skončit na grilu při našem vidláckém sympoziu. Zůstalo naživu a dneska váží už daleko přes 200kg. Ti čtyři menší kousci jsou její mladší sourozenci z pozdějšího vrhu. Narodily se prvního března letošního roku a budou žít ještě tak čtyři měsíce, kdy to dotáhnou na 160 - 180 kg váhy. 

Jedná se o Přeštické černostrakaté plemeno. Prasátka jsou velice odolná, i zimní vrhy selátek spí běžně venku ačkoliv mají k dispozici infralampu uvnitř. Jejich hlavní výhodou je, že jim téměř neprorůstá sádlo do masa. Takže i dvousetkilové hovado je krásně libové, jen je to maso schované v trubce špeku. Nevýhodou Přeštického prasete  je trochu pomalejší růst. 

Prasátka denně sežerou cca 5kg žrádla každé a denně příbírají cca 1 kg na váze. Mají k dispozici obilný šrot dle libosti. Každý den dostanou nějakou tu trávu, jetel, mlíčí nebo lupeny z vinné révy a dvakrát týdně jim uvařím kotel brambor. Brambory jsou pro ně pochoutka a jsou schopny se jimi strašlivě nacpat. To jim roztahuje žaludky do kterých se pak vejde hodně i jiného žrádla a o to rychleji přibírají. Jak teď začnou klesat teploty, mohou znovu žrát k prasknutí a budou přesunuta s výběhu do menšího prostoru ve chlívě, protože není žádoucí aby běhaly a vydávaly energii. Odteď se po nich chce, aby žraly a spaly. 

Do výběhu se přemístí Xenie: 

Toto je naše chovná prasnice. Váha 400 kg, v současné době březí, vrh se očekává prvního října. Prozatím měla pokaždé minimálně sedm selat. Při kojení může ztratit i sto kilo váhy. Ztráty při odchovu dosahují cca 20%. Běžně tedy o jedno až dvě selata přijdeme. Chovná prasnice se nechává tři roky. Pro Xénii to bude poslední vrh. Až bude kojit, budeme ji letos krmit převážně krmnou řepou a jinou rostlinnou stravou, aby neměla pocit hladu, ale zároveň aby měla nízký energetický příjem. Během kojení vyhubne a pak ji přeřadíme mezi krmníky a velmi rychle ji vykrmíme.  Tím bude mít normálně mladé masíčko a nikdo v chuti a konzistenci nepozná, že jde už o tříleté prase. 

Jak můžete vidět na fotografiích, prasátka u mě žijí na slaměné podestýlce. V létě je kydám méně často než v zimě, protože prase nemá potní žlázy a chladí se tím, že se válí v blátě. Proto jim v létě musím nějaké to bláto umožnit. V zimě naopak zůstávají na čisté slámě v suchu. Ročně spotřebuju dva velké kulaté balíky slámy, čili asi 600 kg. 

Pokud takové prase denně sežere 5kg žrádla a o 1 kg přibude na váze, znamená to, že denně vyrobí cca 4 kg hnoje. Při současných šesti prasatech to dělá cca tři tuny hnoje ročně. Není to tak moc jak by se zdálo. Hnůj po uložení ztratí něco na váze a v našem případě zabere prostor cca 1m3. Zde vidíte prostor na jeho uložení: 

Hnůj přijde v listopadu na zahradu. Zpravidla se o něj podělím s tchánem, protože ho sám tolik nepotřebuju. Každý rok tento prostor naplním a zase vyprázdním. Samozřejmě na hnůj přijde i všechen organický odpad z kuchyně a všechen zelený plevel, který prasata nesežerou. Například nežerou rajčatové lupeny. 

S prasaty mám nejvíc práce. Věnuju se jim každý den deset minut, kdy jim doplním obilný šrot a natrhám nějakou náruč zeleného.  Pak se jim musím věnovat dvakrát týdně asi půl hodiny při kydání. Dvě odpoledne ročně potřebuju na dovoz balíků slámy a další dvě odpoledne potřebuju na návoz obilí. Letos bude pět zabíjaček... takže dalších pět příjemných zimních dní, kdy se sice nadřu, ale výsledek za to stojí. 

Následuje moje tradiční otázka... Je to hodně práce? Je to nezvládnutelné? Jedno prase, to je vlastně méně starostí než se psem...