Pár let před koncem socialismu dávali v kinech film Pokání. Dnes je ten film vedený jako gruzínský, ale tehdy byla Gruzie součást Sovětského svazu a tak se to presentovalo jako sovětský film.
Film měl sice normální strukturu, ale působil vizuálně dost fantasmagoricky. Aby nemuseli přiznat, že řeší přímo stalinismus a mohli se vymlouvat, že to je o diktaturách obecně, tak tam dali plno anachronismů, takže jste tam mohli vidět strážné ve zbroji tak doby Bílé hory, prokurátora s rubikovou kostkou. Takovýhle věci.
Bylo to s tím filmem trochu surrealistické i jinak. Na sovětské filmy tehdy dobrovolně nikdo moc nechodil, ale tenhle kritizoval socialismus, takže se na něj lidi podívat šli už jen proto, že by měl bejt kvůli tématu vlastně (polo)zakázanej, jako byly naše vlastní trezorové filmy ze šedesátých let. Ale když to přišlo ze SSSR, tak to tu nešlo zakázat. Podobně se pro sem tam nějakou narážku chodilo na Nohavicu, Suchého nebo Cimrmana, podobně se četly knížky z 60 let, schované doma v knihovnách.
Koneckonců, jako protlačil výrobu tohohle filmu Gorbačov, tak kdysi protlačil Chruščev "Jeden den Ivana Děnisoviče."
Jít se podívat na Pokání byla tehdy tak trochu společenská povinnost, protože o tom filmu každej mluvil. Podobně se šlo tehdy i na Formanova Amadea.
Příběh sám byl o tom, že v městě umřel místní, kdysi nejvyšší funkcionář a jeho mrtvolu pak někdo vykope a objeví se v zahradě jeho syna. Syna hraje ten samej herec, co hraje ve flashbackách otce (ale nepletete si je, kvůli jinejm vousům, brejlím a tak).
Mrtvolu znovu pohřbí a pak se jim znovu objeví v zahradě a tak několikrát.
Mezitím se to začne v rodině řešit mezi synem (tak 50) a vnukem (20 a něco). Vnuk byl dědův oblíbenec, ale nic o dědově minulosti nevěděl. Žil si ve sladké iluzi, že má hodného dědečka, kterého si lidi váží. Teprve bádáním nad tím, proč někdo dědečka vykopává a hází jim ho na zahradu zjišťuje, co byl jeho dědeček za prase a odporného člověka a je z toho zhrozen.
My to vidíme jako flashbacky a jsou to scény, jakože se v městě rozkřikne, že přijely klády (pokácený vězněma) a pár zoufalých lidí chodí po nádraží a hledá na nich nápisy od vězňů z gulagu, že tak třeba přijdou na to, že jejich příbuzný je ještě naživu. Nebo na nádvoří úřadu přivezou náklaďák zatčenejch lidí, funkcionář se zlobí na poskoka, co to je. On mu odpoví, že nechal zatknout slušné lidi, jak funkcionář chtěl. Funkcionář mu napřed vynadá, že blbec nepochopí ironii a pak se usměje a ty slušné lidi stejně pošlou do gulagu.
Zatímco vnuk je zhrozen tím, kdo byl ve skutečnosti dědeček, jeho otec, funkcionářův syn, který vše věděl a byl tak plnohodnotným komplicem, naopak dědečka hájí a nejraději by to vše zametl pod koberec a dělal, že se nic nestalo.
Kdyby mohl zakázat (a trestat) o tom i jen promluvit, tak to udělá, jen o tom mluví jeho vlastní syn, tak nemůže. Kradli a vraždili přeci taky pro něj.
Protože každá rodina je jeden propojený systém, tak nevydrží silné vnitřní pnutí a rozpadne se, jako vše vystavené vnitřnímu pnutí. Syn neustoupí, protože se nemůže začít přiznávat a veřejně hlásit ke zločinům svého otce, nemůže je nijak obhájit, po městě chodí partneři, děti a vnuci jeho obětí, co by chtěli spravedlnost nebo aspoň pravdu a jen strach a hrozba represí jim brání se jich domáhat.
Vnuk ovšem vyrostl v krásném světě oficiální propagandy. Hustily se mu do hlavy vznešené kecy a on se jich teď neumí vzdát a stát se lusknutím prstů cynickou sviní a šikanovat lidi, aby chválili jeho zločinného dědečka. Film končí tak, že vnuk ten tlak neustojí, vezme si dědečkem darovanou pušku a vystřelí si mozek z hlavy. Jednak aby měl konečně pokoj, jednak aby ublížil rodičům i dědovi, protože ví, že ho maj rádi.
Původně jsem chtěl napsat, že je to taková poetická spravedlnost a filmařská licence, že to je trochu patetické, že to připomíná řecké tragédie, kdy si Oidipus vypíchl v sebepotrestání oči a jako slepec bloudil zemí a jak o tom Kundera filozofoval v Nesnesitelné lehkosti bytí.
Jenže pak jsem si vzpomněl na sebeupáleného Palacha, který v principu udělal to samé, byť ne puškou, ale ohněm, a utrpení (aspoň do první morfiové injekce) bylo o to větší a delší. Palach se taky nechtěl probudit do reality, nechtěl se vyrovnávat se sračkovou realitou, co dokonce pomáhal tvořit, a radši zemřel. Takže to v tom filmu asi nebylo až tak přehnaný. (U Palacha to nebyla rodina, ale spíš režim, na který měl citovou vazbu, ale mechanismus byl stejnej.)
Tohle je ten problém s rodinama. Na jedný straně si v normálních rodinách pomáhají. Na druhé straně se ale celá rodina stává komplicem, spoluviníky a zločineckou tlupou tím, že jeden z jejích členů je zločinec a ona ho nezavrhne. Ze solidarity se stává spoluvina.
Dilema komoušova syna je o tom, jestli, když váš otec spáchal nějaké svinstvo, tak jestli vy pak dáte přednost rodině a odhodíte morálku nebo si podržíte morálku a zavrhnete otce.
(Samozřejmě, může se jednat o matku, může se jednat o dceru, místo komunistů mohou být náckové, mafiáni, exekutoři, havloidé, sekta, církev atd. O jakoukoli jinou, citově provázanou skupinu). Jde o to, co si v dané situaci vyberete a proč. Obě řešení jsou špatná. - Přijdete o člena rodiny (nebo celou rodinu) nebo jste spoluviník zločinu.
Dilema komoušova syna pěkně ukazuje případ Vaše. Podle všeho byl Vaš přeci jen totální prase. Za války v SSSR byl v uzavíracích jednotkách a střílel do zad ustupující vojáky, po návratu do ČSR sloužil v armádě a donášel ruské tajné službě na své kolegy, pak se z něj stal prokurátor a řádil v padesátých letech. Komouši sami ho pak poslali do vězení.
Ve Vašově případě se dilema komoušova syna netýká jeho syna. Měl dceru a ta ho zavrhla. Nepotřebovala k tomu žádné velké morální vypětí, protože Vaš byl stejný prase doma jako mimo domov, takže byť geneticky jeho dcera, patřila mezi jeho oběti a lidsky patřila jinam než on. Jak jednou překonala dětský reflex solidarity s rodiči, už tam dál nebylo nic, co by je poutalo.
Nepátral jsem, jestli náhodou Vaš neměl taky vlastního syna, ale má spirituálního syna, doktora Rychetského. Ten, ač by s ním vlastně neměl mít nic společného, se ho přeci jen stále snaží nějak pokřiveně obhajovat a dělat z něj ubohou oběť komunismu, což je výsměch všem jeho skutečným obětem.
Přitom Rychetský není Vašův syn (leda kdyby se s ním paní Rychetská zkurvila), je jen synem advokáta, který Vaše obhajoval a protože každý má právo na advokáta, tak by si kvůli tomu neměl správně ani co vyčítat. Nikomu by na tom nepřišlo nic divnýho, kdyby to sami nevytáhli. - Jenže Rychetští do toho z nějakého nevyřčeného důvodu dávají daleko víc ze sebe, než jen profesionální povinost.
Starej Rychetskej musel k Vašovi cítit daleko větší spříznění než v běžném vztahu advokát-klient. Skoro to vypadá, že kluci spolu v padesátejch letech řádili nebo starý Rychetský Vašovi přicmrdoval a pojila je společně prováděná svinstva. To se ovšem hned tak nedozvíme, protože Rychetský junior se o tom pochopitelně šířit nebude, o spoustě věcí jistě ani neví, spoustu věcí vědět nechce, dokumenty zmizely kamsi před či po revoluci a hned tak na světlo nevyplavou. Důkazy nejsou, tak mu nikdo nemůže nacpat až pod nos podpisy jeho otce na jednom či druhém prasáckém rozsudku a chtít po něm vyjádření. - A jestli někdo může, bude spíš žádat nějaké to rozhodnutíčko v ten správný prospěch.
Vlastně jediný, kdo nám tu říká špatný věci na svého otce, je sám Rychetský. Byť to dělá v negativu, implicitně a ne explicitně.
Přitom by Rychetskému stačilo tak málo. Vymanit se z temného stínu svého otce a jeho kumpána Vaše a prohlásit, že dělali amorální prasárny, že on je nijak neobhajuje a jestli je chce někdo dát k soudu, ať si dá. Mýty o rodině by šly do řiti, ale vyrostl by jako osobnost.
Když se říká, že děti nemohou za svoje rodiče, tak to je sice pravda, ale platí to právě jen v situaci, kdy rodiče přestanete obhajovat jen z toho titulu, že to jsou vaši rodiče. Kdy je začnete hodnotit jako každého druhého, jako normální lidi, podle běžných lidských pravidel, jako třeba to slavné "nečiň ostatním, co nechceš, aby oni činili tobě." - Pak je vidět, že nemůžete za své rodiče. - Jinak jste jen další lump z tlupy.
Vašova dcera nemá žádný problém, když se jí pomlouvá otec, sama má o něm dost špatné mínění. To, že nemůže za svého otce, bije do očí.
To Rychetský má problém se svým otcem. Nemá to v hlavě srovnané a to by ovlivňovalo jeho soudní i politická rozhodnutí, i kdyby ho nikdo nevydíral, jak ta rozhodnutí mají vypadat.
Nemůže Rychetský za svého otce? Ne, nemůže, ale jen v tom smyslu, že fotra do jeho sviňáren nenutil a nepomáhal mu. To opravdu ne, ale jsou součástí stejné rodinné tlupy, kde se všichni dělí o kořist z otcových sviňáren.
Činy jeho otce se mu nijak speciálně nehnusí, to, co tatík nasviňačil a spíš se je snaží solidárně krýt, aby náhodou na tatínka nepřišel trest, byť jen ve formě morálního odsouzení.
Za to už Rychetský ovšem může, jsou to už jeho vlastní rozhodnutí. Samozřejmě, motivací jsou jen a jen osobní výhody a privilegia, o která by přišel a čert vem fotrovy oběti. Rychetský chce privilegia vysviňačené fotrem. To je základ jeho osobnosti, jeho charakteru. Zbytek jsou jen detajly. - Přeci jen: lepší pozice ve školní třídě; větší možnosti; lepší přístup ke vzdělání, tam kde ostatním je zakázán; pomoc na začátku kariéry: rady i funkce, kde se předvést atd - To vše má svou obrovskou hodnotu. - Ne, nemůže za svého otce, ale je stejná špína ze stejného týmu a je jím vědomě, aktivně a z nízkých pohnutek. - Jinak to prostě nemůže bejt.
Rozhodnutí zůstat solidární s fotrem i přes to, co má na svědomí, to mu nikdo nevnucoval. Jiní by to rozhodnutí neudělali.
Ať si říká kdo chce, že nemůže za svého otce (bratra, matku, strýčka, tchána atd) jediné, co určuje, jestli je to pravda, je, jak moc se od něj desolidarizuje a co z toho vyvodí. - Když se o tom přemejšlí, tak prohlášení "Nikdo nemůže za své rodiče," je přeci jen dost manipulativní a křivácké, protože jemně přesunuje zodpovědnost tam kde není.
Z otázky: "Jak se mohu s takovým dobytkem stýkat, jen proto, že je to náhodou můj otec?" dělá: "Vy mně viníte, z činů někoho jiného." Je to nechutně manipulativní a v podstatě je to přiznání viny samo o sobě. Je to implicitní prohlášení: "Já jsem stejný jako otec, protože mně jeho chování samo o sobě nijak nešokuje."
Jestliže někdo nechce, aby byl jeho otec za dobytek, je jen jediná možnost: Jeho otec se jako dobytek nebude chovat.
Pro kontrast s Rychetským herec Moučka, který přerušil styky s bratrem. Pak každej ví i bez dokazování, že Moučka za bratra nemohl.
Nejde přeci o to, jestli za rodiče můžete nebo ne. Jde o to, co si vyberete jednou dospělý: vyberete si princip rodinné sounáležitosti nebo nějaké obecné lidské hodnoty, které váš drahý příbuzný už dávno opustil?
Tam se to hraje. -
Samozřejmě, jako ten vnouček z filmu Pokání, Rychetský by nejraději oboje, tatíka a vysviňačená privilegia i morální image. Jenže to nejde. Příbuzný ustavil situaci tak, že si musí vybrat.
To je podstata dilematu.
Samozřejmě, jako ten syn z filmu Pokání, otec vnoučka, se můžete rozhodnout, že nejlepší není zavrhnout otcovy zločiny, ale "zastřelit posla špatných zpráv" a předstírat, že je vše v pořádku a věříme na lidské hodnoty - to zastřelit je jen úsloví, v realitě to může být umlčet, uštěkat, zadupat do země, očernit, zdiskreditovat, pomluvit, ostrakizovat atd.
V pozadí je princip "Zločin dokonán, pojďme dělat, že se nic nestalo, nechte mi výhody zločinu a nechtě mě hrát honoraci." - V tomhle "řešení" ten špatnej nebude ten, kdo zločin udělal, ale ten, kdo ho připomíná. Z oběti je rázem zločinec. Špatný se dělá z toho, kdo brání předstírání, že se nic nestalo.
To je však jen o zdání a ne o podstatě. -
V těhle kruzích patří k bontónu nepřipomínat zločinci jeho zločiny, když si chce hrát na honoraci, předvádět se a naparovat.
Bohužel, dělat, že se nic nestalo nefunguje, protože to bychom pak ani nepotřebovali právní systémy.
To bychom rovnou mohli ignorovat všechny vraždy, zlodějiny, znásilnění. Vše od zpronevěr po holokaust. Stejně je to minulost už vteřinu po dokonání a kdo chce, uvidí dávnou minulost ve všem.
Jen to má tu rubovou stránku, někde na tý straně kam se nechcete podívat, se vám hromaděj oběti a jim je hovno po tom, že vy si chcete teď hrát na (morální) honoraci.
Přesně jak to měl v Pokání syn funkcionáře. Aby se o otcových prasárnách mlčelo, musel oběti aktivně umlčovat a nic než násilí nebo hrozby násilím nefungovaly. (I dnešní systém by se okamžitě zhroutil, kdyby ČT, jedna velká rodina, nechala mluvit každého, kritika).
Tatíkovi z filmu nijak nešlo zastavit/umlčet toho, kdo dědovu mrtvolu házel zpět do zahrady ani vnoučka, co se ptal: "Proč někdo vůbec hanobí dědečkovu mrtvolu?".
V mnoha zemích nezatížených komunismem mají tu právní zásadu, že když máte ukradenou věc, tak se vám zabaví a můžete se pak soudit s tím, kdo vám ji prodal (to lidi učí dávat pozor při koupi a nedělat idioty, co si myslí, že jim někdo feťáckého vzhledu v močí páchnoucím koutě opravdu prodává pod cenou VLASTNÍ počítač i s cizíma fotkama).
V našem právním řádě máme koncept "nabytí v dobré víře". Koupíte kradenou věc a je vaše. Když ji najdou, tak musí čekat, až jestli čirou náhodou jinak nečinná policie nedopadne zloděje a z něj pak vy máte tahat prachy, když vaše fotky, několikaletá práce a vše ostatní jsou ještě na tom šlohnutým počítači.
- Jakoby tenhle právní princip vymejšleli děti komunistickej zlodějů, ještě sedící na ukradeném majetku, bydlící v ukradenejch vilách, žeroucí ukradenýma příborama, chlemtající z ukradených sklenic a honosící se diplomama škol, na který se dostali jednou či druhou protekcí, nahrabali při zhasnutí a udělají vše, aby o to poctivě ukradené nikdy nepřišli.
("Znárodnění nevadí, ale teď už nebudem znárodňovat, když mám já nakradeno. Jo.")
Ve filmu Smuteční vlastnost se řeší podobná situace s ukradeným majetkem.
Somr tam hraje komunistickýho aparátčíka, co vyhnal z vesnice v padesátejch letech sedláka, kterej nechtěl do družstva. Musel se přestěhovat mezi cizí do jiné vesnice až na druhé straně okresu. Somr vyhnal i sedlákovu manželku, nedovolil jí ani vzít si vlastní šicí stroj i když do znárodněného majetku nepatřil. Pak pustil do statku sousedy, aby si nakradli - i ten šicí stroj. - Takhle Strana korumpovala společnost, podílem z lupu.
(Co školek bylo třeba v ukradenejch vilách - kdo by svejm dětem nepřál školku, kdo by pomyslel na ty vyhnané, někam na druhej konec země.)
Po 15-20 letech ten vyhnanej sedlák umírá, postarší manželka ho chce aspoň nechat pohřbít v rodné vsi a potřebuje na to oficiální povolení. Všichni se bojí, od faráře po ouřady, povolovat se jim to nechce, zakazovat to taky moc nejde. Přehazujou si ji jak horkej brambor. Všechno, co se stalo za kolektivizace zase vyhřezne ven.
Somr se mezi tím oženil s dcerou jedněch těch sousedů, co si přišli nakrást. Problém je, že ona jednak nevěděla, co tam rodiče ukradli a jednak měla tu vyhnanou ráda. Vyhnaná za války lidem nezištně pomáhala a nic za to nechtěla. Dokonce odmítá se toho dovolávat a řešit svou žádost o pohřbení nějak pokoutně.
Když se pak Somrova žena dozví, že jí matka dala kdysi ke svatbě výbavu a ta byla ve skutečnosti ukradená a ukradená právě té vyhnané, tak je z toho scéna. Dcera teď výbavu nechce. Nejradši by ji vrátila dotyčné i s omluvou, protože cejtí, že je to hyenismus, okrádat někoho, na kom se vozí stát a režim. Jenže matka, aby dceru dostala pod kontrolu, jí předhodí, že si lidi budou myslet, že o tom věděla nebo to ukradla sama.
Protože je pravděpodobné, že by to lidi říkali, tak tu kradenou výbavu ze zoufalství jen rozstřihává na malý kousky, aby ji neměla. - Její zlodějská matka ani zlodějský manžel ani pořádně nechápou, proč ji to vadí.
Komoušova rodina se formálně sice nerozpadá, nikdo se tam nezabíjí, ale to, že jsou rodina už taky mnoho neznamená.
Pro úplnost: Film pak končí tím, že se na vesnici slaví masopust, na zastávce autobusu se lidi v maskách veselej a stranou od nich, se ta stará, osamělá sedlákova vdova rozbrečí.
V tom, o čem byla ta zápletka, sice vyhrála, ale právo pohřbít manžela v jeho rodné vesnici by mělo být automatické. O to by se nemělo bojovat.
Co hůř. Tím, že o ten pohřeb bojovala, tím jen všem na vesnici připomněla jejich vlastní špatnosti, zbabělosti a ubohosti, morální prohnilost, sobectví a zkorumpovanost. To, že si kdysi přišli nakrást. To, že ji nepomohli, i když ona jim před tím jo. To, že se dívali jinam, když se jí dělo příkoří. - Měli z ní špatný pocity a to ji od nich, těch, které Nohavica nazývá "mlčící", oddělovalo.
Před ní si na slušný lidi hrát nemohli, protože oni i ona věděli, že nejsou.
Komouši ji neukradli jen statek a vybavení. Ukradli ji příslušnost k její rodné skupině, ukradli ji její kořeny a identitu. Léta života, kde mohla dělat něco jiného, než se jen vyrovnávat s jejich mrzkostí. Z vesničanů udělali mravní hnus, mezi kterým se už stejně nedalo žít.
To bylo víc než majetek a nešlo to nijak dostat zpět, i kdyby náhodou někdo chtěl.
Znásilněný ženský věděj přesně, že jsou věci, který nejdou zpět.
Některý věci jsou nevratný.
- Log in to post comments
Komentáře
Anebo si možná připustit
Že tu nikdo, kdo by odpovídal téhle charakteristice: "a není tu ani jeden komunistův syn", prostě není.
Jenže já se tu už několikrát…
Jenže já se tu už několikrát ptal a velké ticho bylo odpovědí.
I žádná odpověď je někdy odpověď.
Každej se mohl rozepsat už tolikrát.
Tedy já vám odpověděl
V nějaké vášnivější diskusi pár týdnů zpátky, což se stejně minulo účinkem. Mí rodiče ve straně nebyli (a nikdy o to ani neuvažovali) a já tam z principu ani být nemohl, protože věkově jsem tak odhadem o deset, patnáct až dvacet let mladší než je místní průměr. My jsme byli celkově dost apolitická rodina, i když se u nás o politice mluvilo vždycky hodně.
Já si to pamatuju, ale už jsem končil
Psal jste jak nepodepsali Chartu a jak nějaká dávná předkyně byla upálena jako čarodějnice. Je to tak?
Jen jste neodpověděl na celé. Nenapsal jste, jak to bylo v padesátých letech, jestli se i tehdy rebelovali,
Co dělali když jim někoho ze sousedství vystěhovali pryč, někomu poslali syna k PTP, někomu zničili zdraví, rozesrali rodinu, dohnali k chlastu, nechali ho samotnýho na světě.
Já vím, že zas začnete o kádrování, ale nějakej důvod ke svým názorům mít musíte. (A jme jen nicky na webu, tak v životě to žádný dopad nemá).
Chápete. Když na školním dvoře bude tři kopat do čtvrtýho, tak ten bude trpět, ti tři se budou bavit a co ti přihlížející? Bavěj se, protože ho taky nemaj rádi? Soucítěj s nim, ale netroufaj si? Povzbuzujou kopající, aby taky jednu neslízli? Jdou pryč? Rozeřvou se, ať s tím útočníci přestanou? Budou mlčet? Dívat se jinam? Při vyšetřování učiteli, budou říkat pravdu, mlžit, lhát, zapírat, obviňovat oběť?
Já nemám pocit, že bych chtěl tak něco vyjímečnýho. Spíš jsem překvapen, že je to pro tolik lidí takový obrovský problém.
Pavlíku, neumím rozlišit vaši samomluvu od reakce.
Nějak to vždycky splantáte dohromady, čert se v tom vyznej.
Od února je terpve 8 měsíců.
Já nejvíc hysterčím, když mi někdo načepuje drahou břečku pod míru, to pak fakt nevím co s tím,,,to je vám takový zmar, že bych nejraděj vzal motyku do ruky aaaaa......
Začínám si tady připadat jako v docela solidním blázinci...a to mě též baví.
Nechápu vaše opilecké…
Nechápu vaše opilecké přirovnání, pivo je podle mně dost viditelně poslední z mých životních zájmů a nejsem Pavlík a vaše snaha mě tím urazit jen vypovídá o tom, jak se snažíte uhnout od tématu.
Řád příznivých oblaků
Řád příznivých oblaků - a k tomu in memoriam obdržel náš, dnes už bývalý demokrat Kubera od Tchujvanu. Převzal jej dosud žijící demokrat stejného kalibru, nějaký Přestrčil...Odstrčil...Vystrčil... nebo tak nějak
Ale no tak, Anonyme
Přestrčil...Odstrčil...Vystrčil
Není to poněkud laciné? Vás někdo vytočí, tak ho potrestáte tím, že mu zkomolíte jméno? tss tss tss
Vážený berrnarde, přečtěte…
Vážený berrnarde, přečtěte si zpětně za několik dní diskuze na tomto fóru a zjistíte, že si opravdu nemůžete být 100% jist, jak se dotyčný žijící nejvyšší demokrat skutečně jmenuje...
Vážený Anonyme
Nemohu si pomoci, ale ten chlapík se už 60 let jmenuje Vystrčil, ať s ním souhlasíte, nebo ne.
Je jedno, jak se jmenuje.
Měl by dostat řád bílého netopýra.
RE: Je jedno...
Ten modroptáčnický Alp, skrček, jenž je rovný asi jako klika od polepšovny, by měl dostat řády dva: 1. Řád análního horolezce I.třídy ( za dlouhodobou snahu zalézt je departementu do rektu až po palce u hnát
2. Za ekonomickou - politický rozvrat státu, za trvalou snahu o ukončení existence ČR jako samostatného státního útvaru, a soustavné nápomoci jakýmkoliv žadatelům o jakékoliv odškodnění či restituce ...
Apropo, plná huba demokracie ( orouškovaná ) v zemi, kde platil výjimečný stav od r.49 do r. 87 , v zemi, kde vládnul před pučem i po puči tzv.bílý teror, atd ...
Juuj, a kdy bude pokračování o "demokratovi" respektive jeho potomkovi, jeho morálce a odkazu, kdy se bude řešit osudově jako v ruské klasice -> zločin a trest, a narazíme prosím také na dědičnost, genetiku, na děděné vlastnosti ???
PS: Pokud tedy onen "Čanghajšek" nebyl zakuklený komouši , že. Na to tu jsou odborníci ...
RE: Vážený anonyme ...
Vaše krevní, onen "chlapík" ??? Inu, každý výrobek si prý najde svého kupce ...
dodatek
Ten pán mě nejak zvlášť moc 'nevytočil - Vystrčil', ale dobře, kaji se (mea culpa...atd.) a v případných dalších mých příspěvcích jej budu nazývati krásným českým jménem: Hrdobec. Souhlasíte?
jak myslíte
Hrdobec? To je ten brouk co tlačí tu kuličku?
Tak to budete mít za 5, jako Sovák.
aj, kulička mu voní
aj, kulička mu voní
Komolení jmen
To říkáte Vy Majdalénko? :D
.
Bod pro vás, dostal jste mě. (pochopitelně tam frčí 5 slepic)
Myslíte mně holube?
Nu což, bavím se, ale mám pochopení. :-) Anna2 se nelíbilo. Je tam číslovka.
Pozor! Asfaltový ptakopysk nemá s asfaltovým holubem
kromě zobáku nic společného!
Asfaltový ptakopysk se pouze inspiroval mým jménem, tj. jménem ušlechtilého opeřence.
Sorry...
to bude zřejmě rychločtením. :-)
Asfaltový ptakopysk
Tak to prrr! To je lež, jako věž! Na Asfaltového ptakopyska jsem byl přímo pasován Vámi, tedy Vy jste pravým otcem mého asfaltu! :D
Tož můžeme se domluvit, že…
Tož můžeme se domluvit, že těmi přezdívkami nazveme onen řád příznivého oblaku, tedy obláček, protože ten může vítr přestrčit, odstrčit, vystrčit, chcete-li.
Ostatně můj spolužák se jmenuje též Vystrčil a je to férový člověk. Takže tak.
zas mi utekl podpis. matka
zas mi utekl podpis. matka
re pro berrnarda: Řád příznivých oblaků
Řád příznivých oblaků - a k tomu in memoriam obdržel náš, dnes už bývalý demokrat Kubera od Tchaj-wanu. Převzal jej dosud žijící demokrat stejného kalibru, Hrdobec - Vystrčil.
bych bral
Náhodou, "Řád příznivých oblaků" zní líp, než "Řád vítězného února". Mě by se líbil spíš ten první.
hlavně aby fakt se nestalo,…
hlavně aby fakt se nestalo, že onen oblak může vítr přestrčit, odstrčit, vystrčit, chcete-li.
Ona to je dost pitoreskní záležitost:
https://en.wikipedia.org/wiki/Order_of_Propitious_Clouds
Je hezčí
Nu "Řád příznivých oblaků" zní skutečně nějak sympatičtěji, než "Řád Vítězného února" (velké "V", nezapomeňte).
Ovšem zatímco ten únorový řád má celkem jednoznačný výklad, s těmi oblaky je to ošidné.
Existují (jen tak namátkou) nejen krásné letní cumuly, ale i (také letní a krásné) cumulonimby. A také ještě krásnější cyrry (hodně vysoko), ovšem i třeba za doby dešťů stratus fractus. A další a další.... a další
Jaký to tedy dostal řád ten Vystrčil (či jak se jmenuje) a co ten řád znamená? A pro koho mají být ta oblaka příznivá? A co mají přinést?
Oni totiž, světe div se, i na tom Tajwanu žijí Číňané. Ne že bych byl přes ně odborník, ale s pár jsem se kdysi pracovně setkal. Jejich základním znakem bylo, že jsou pro nás vlastně nevypočitatelní.
V
Za to malé "v" se omlouvám.
Chubascos
Španělé mají oblaka chubascos débiles. Co třeba řád chubascos débiles. Débil v té krásné řeči znamená slabý.
Goeringova praneteř se nechala sama od sebe sterilizovat.
Otázka - nakolik bylo takové její rozhodnutí vyjádřením její svobodné vůle...a nakolik byla zmanipulována ?
No a existuje vůbec čistá svobodná vůle ? Nebo jde vždy jen a pouze o určitou míru přizpůsobení se okolnímu prostředí (což je , zjednodušeně, snad ta nejdůležitější schopnost organismu ve vztahu k evoluci) ? Samozřejmě že v případě člověka korigované kulturou (například náboženstvím formulovanými a naotkrojovanými kriterii).
V té souvislosti mě napadlo...a co když opět dojde k nějakému malignímu vývoji tlaku okolního protředí a kultura bude v těch časech nabývat pakulturních forem (hudba - hluk) i obsahů (zábava a jen zábava a ještě a jen zábava) ? Nečekalo by nás pak něco, ve srovnání s čím by např. holokaust byl pouze přestřelkou na Divokém Východě ?
Neobzerajte sa , paní Rotschildová, záleží len na vás ? Tvrdia že prežijú iba víry (vírusy ?)....
Ty jsi definoval to proč je…
Ty jsi definoval to proč je dnešní článek "blbost", ty se ptáš, co je vlastně "svobodná vůle" a co na základě ní jsi schopen v životě rozhodnout, kdežto čmoud, definuje, že když chceš můžeš, kašle na to, co je lidská přirozenost, rodina, vztahy otec dítě, dítě rodič, co je dáno přírodou, co má člověk zadrátovaný v hlavě, proto třeba soudci nesmí soudit příápad svých dětí... Čmoud bere logikou, že vlastně může, že to je jenom otázka osobní integrity, nebere v potaz co jsi Chlore definoval ty, co je vlastně v našem životě svobodná vůle, co můženme ovlivnit...
Chlor, tobě 5 slepic, že jsi přesně ukázal, proč Čmoud dneska napsal blbost, Čmoud zapomíná a není blbej, takže umyslně, že lidi jsou lidi, mají něco v mozku co nepřečurají i kdyby někdo 100x moralizoval... Nejvíc je to vidět na dětech, když něco provedou a rodiče je chrání, to ukazuje proč Čmoudův dněšní článek je vlastně mlácení prázdné slámy, ala milion chvilek :(
Ale nenapsal jsem blbost Assi.
Neschovávejte se najednou do filosofie, protože se vám nelíbí výsledek.
Je nějakej právní systém a tam se na to nehraje.
Když odsuzovali Antonína Nováka za vraždu devítiletého syna generála Blaška, tak tam nikdo nebádal o svobodné vůli.
Každá stará babka vám řekne, že chudák kluk a Antonín Novák je prase a patří do kriminálu.
Když komunisti prišli krást, tak se nezastavili před branama statku, aby si zafilosofovali: "Ha počkat, tady kulak má v mozku něco, co nepřečůrá, musí pracovat a pracovat, šetřit, respektovat ostatní, vždyť on je to chudák a ne žádnej kapitalista. On to přeci nedělá ze svobodné vůle on to přeci nedělá, ze svobodné vůle, pojďte, půjdeme si o tom zafilosofovat na plenárku. Je to zapeklitý intelektuální problém."
Asi tak.
Soudy neodsuzují malé děti, evidentní pomatence na který mluvěj kliky u dveří a všichni ostatní se považují za zodpovědné, za své činy.
Víte proč?
Protože nesvéprávní se zavírají do blázinců.
Je rozdíl mezi sviní a bláznem.
Mě s enelíbí, protože jsi…
Mě s enelíbí, protože jsi vycházel z nesmyslu.
Základ: Rodič od přírody bude chránít dítě, ať provede sebevětší hovadinu, tento vztah je i naopak (ne tak silný, ale je)...
Toto není ani náznakem zohledněno, prostě článek "jsi morální? když ccheš můžeš být, pokud nejsi, sám si volil, máš svobodnou vůlu si zvoli", což je blbost, svobodná vůle je v dost velké většině pohádka pro filosofa, takže kdo se schovává za filosofování jsi ty, já beru svět jak je skutečně ;)
Nenapsal jsem blbost
Přečtěte si co jste právě napsal ještě jednou.
Jestli rodič automaticky brání dítě, jedno co a dítě automaticky brání rodiče, jedno co - tak z toho evidentně vyplývá, že teda děti mohou za své rodiče. (aspoň v tom smyslu jako trestné schvalování atentátu a podobných zločinů.
Kdyby děti nemohli za své rodiče, jak se hlásá, tak by museli ten zločin odsoudit - vždyť nejsou jako oni dožadují se jiného zacházení, než přísluší rodičům.
Co s člověkem, kterej mi zabije dítě a jehož syn pak půjde ještě po mně, protože "kvůli mně pak pujde do vězení jeho tatínek? - Proč mám hrát, že nemůže za svého otce, když mám legitimní obavu, že mi pujde po krku?
No rozdil je, ze ty rikas …
No rozdil je, ze ty rikas "vule", ja rikam "zadratovano v hlave", je to evolucni princip, moralizovani v clanku, je filosofovani o nicem, na to jak pises "mam rad realitu" a zde filosofujes...
A to posledni odstavec "hrat ze nemuze za rodice", pricina nasledek nic? Kdyz se dostanes do nejake situace, taq te semele, ale podle tebe, te automaticky defiuje "ty jsi zpusobil"? Fakt?
Syn pujde po tobe, ne ze "muze za sveho rodice"=blbost jak zvon, ale protoze priroda nam nadelila pocit, ze tlupa je vic jak cizi jedinec, je to stejne, jak cukr, ze ti chutna, je to dano "mozkem"...
Neblbni. Někdo se toho chytne a....
Mi úplně stačí ta jedna slepice....
:-D)))
Zříci se svých rodičů?
To tu bylo, v 50. letech, kdy se lidé ze strachu veřejně odřekli svých rodičů, aby nebyli též souzeni v procesech...
Já bych to nemohla udělat.
Ale udělal, kdyby šlo o…
Ale udělal, kdyby šlo o život, tak ti to řekne i tvůj otec, že se ho máš zřeknout, že tě bude mít rád i tak, že ví, že to musíš udělat...
Čmoud, ale chce "morální rozhodnutí", kdy nejde trest, v tomto případě, se 99,9 procent dětí nikdy nezřekne rodičů ;)
Zřeknout se jejich ČINŮ Aleno.
Někteří lidi jsou schopni se zříci i vlastních činů a hluboce jich litují.
Jestli vaše dítě umučí cizí batole, jako umučily Jamese Bulgera
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vra%C5%BEda_Jamese_Bulgera
pořád ještě můžete chodit do kriminálu za svým synem s tím, že udělal něco odporného, ale je to váš syn, místo abyste tam chodila s tím, že o nic nejde a co ubližujete mýmu chlapečkovi, vy zlí, nenávistní, Pavlíkové a Vlkové na cestě do pekel, tfuj, tfuj, tfuj na vás, no tak to tak cejtili.
Je to tak těžké to pochopit?
Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina
jak praví klasik Čmoude.
POkud jste něco takového neprožil,
tak jen teoretizujete. Zkuste to pochopit vy!
Jako myslíte, že dítě…
Jako myslíte, že dítě třídních nepřátel se mohlo v socialismu hrdě hlásit ke svým předkům?
Kteří sice ve skutečnosti neudělali nic špatného, ale byli ti nejhorší z nejhorších, kteří si zasloužili všechno špatné?
Myslíte, že se stýkám s každým z rodiny, ať udělal, co udělal?
Myslím, že vím, o čem píšu.
Zříci se něčeho za někoho?…
Zříci se něčeho za někoho? Jako sorry, to nejde.
Jedině tím, že budu konat jinak, přetrhnu případný řetězec zloby, nenávisti,...
Ale konat něco za někoho? To nejde. Každý koná sám za sebe.
A dost těžko mohu ovlivnit činy druhého.
Nehrajme si na odpustky.
Nějak vám nerozumím.
Jaké odpustky?
V tom odkazu kluci zabili batole? Ne nešťastnou náhodou, ne nehodou, vědomě, zle a krutě, pro zábavu.
Já to obhajovat nebudu. Vy jo? Jen proto, že to udělal váš syn?
Tož se zřekněte. Jděte se…
Tož se zřekněte.
Jděte se veřejně zříkat.
Tomu děcku stejně nepomůžete.
A viníci se o tom stejně nedozví.
A kdyby ano, udělá jim způsobená bolest jen a jen radost.
Takže je to pouhý neúčinný odpustek.
Já se za svého syna zříkat nebudu, nic takového neudělal.
Čmoude, říkat toto matce…
Čmoude, říkat toto matce dítěte :D Co jsi v životě prožil, že to bereš jako samozřejmost a ne výjimku...
Pozor
To zavražděné batole mělo taky matku.
Vyrostl jsem v komunismu jako dítě třídních nepřátel. Musel jsem poslouchat nadávání na své příbuzné v podstatě pořád. (Ne osobní, ale třídní přislušností a ve výsledku to je stejně). Musel jsem to i odříkávat. Musel jsem i malovat milicionáře a Auroru.
Jo, myslím, že přesně vím o čem je řeč a jsem rád, že to pomalu někomu začíná docházet o čem se tu vlastně bavíme.
Tohle se určitě dá vydržet a já to tu mám pomalu ve všech reakcích.
Vy jste si toho ještě nevšiml?
Matky zavražděných synů…
Matky zavražděných synů mlčívají. To si pište. A že by jim pomohlo, že se někdo zřekne činu svých dětí? Ne. Myslíte, že Kuciakovým rodičům v konečné fázi pomohlo, že se vrah přiznal? Nenechte se vysmát. Spíš skončí na psychiatrii.