Možná vás to překvapí, ale já osobně jsem očekával, že Zeman Lipavského nejmenuje, pak že dojde na tu kompetenční žalobu a Rychetského spravedlivý ústavní soud jednou provždy určí, že o složení vlády se nerozhoduje na Hradě. Že výsledkem několikaměsíčního rozhodování bude nález, který z českého prezidenta definitivně udělá kladeče věnců a podepisovače listin, které mu přistrčí jiní. 

Měl jsem v hlavě článek, který jsem chtěl samozřejmě doladit až podle skutečného výsledku, ale jeho leitmotivem mělo být, že mi to nevadí a naopak, že to vítám. 

Včera ústavní soud řádně rozvířil vody českého politického rybníčku, když svým rozhodnutím zrušil část volebního zákona, který se týkal určitých technikálií přepočtu hlasů na mandáty a zároveň zrušil ustanovení o nutnosti překorčit většíprocentní  kvórum pro volební koalice. Nechci se vytahovat, ale když jsem se dozvěděl, že Zeman poslal ústavním soudcům dopis ve kterém je varoval před důsledky jejich rozhodnutí, bylo mi jasné, že Rychetský a spol. už rozhodli a jen se ještě chystají na okecávačku. Kdyby Ústavní soud nechal všechno při starém, neměl by Zeman důvod jim něco psát.

Pár let před koncem socialismu dávali v kinech film Pokání. Dnes je ten film vedený jako gruzínský, ale tehdy byla Gruzie součást Sovětského svazu a tak se to presentovalo jako sovětský film.

Film měl sice normální strukturu, ale působil vizuálně dost fantasmagoricky. Aby nemuseli přiznat, že řeší přímo stalinismus a mohli se vymlouvat, že to je o diktaturách obecně, tak tam dali plno anachronismů, takže jste tam mohli vidět strážné ve zbroji tak doby Bílé hory, prokurátora s rubikovou kostkou. Takovýhle věci.