V posledních dnech jsem strašil. Válka, vole! False flag operace, tristní preference současných evropských elit, Trumpovo šlápnutí do íránského lejna, nesplatitelné dluhy, Evropa jako naprostý skanzen, se kterým Rusko vede naprosto rovnocennou řežbu… Banderovci na Ukrajině, Babiš, který sklapnul kufry, dvě brigády do Pobaltí, dron na letišti v Lipsku, blokáda Kaliningradu, grýndýl, nedostatek plynu… vynechal jsem něco?

Tak jsme si užili další politické divadýlko, které stálo nás, daňové poplatníky, asi dvanáct milionů korun, trvalo tři dny a na konci toho všeho se nestalo vůbec nic. Psi si zaštěkali a karavana táhne dál. Proběhla schůze Sněmovny k vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Podle svých vlastních slov to vymyslel předseda nových (a mnohem blbějších) Lidovců, Grolich, který si od toho sliboval nový svěží vítr. Akce byla koordinovaná s demonstrací Milionu chlívek a hned tam se to celé zadrhlo.

Pamatujete, jak začalo Trumpovo válečné dobrodružství proti Íránu? Nepředcházely mu žádné incidenty mezi americkým a íránským letectvem. Nepředcházely mu žádné íránské zkoušky balistických raket. Předcházelo mu něco naprosto nesouvisejícího. Předcházelo mu soudní zrušení Trumpových cel a podezřelé selektivní zveřejňování Epstein files.

Tak jsme se dozvěděli, že pokud by Rusko napadlo Pobaltí, vyslala by tam Česká republika v rámci článku 5 dvě mechanizované brigády. Babiš říkal… poté, co se na toto téma sešel s prezidentem… byli bychom prý akční. Ano, byli bychom hodně akční, protože dvě mechanizované brigády, to jsou prakticky všichni bojeschopní vojáci, nejspíš i s aktivními zálohami a Zdechovským. Dvě brigády jsou všechno, co Česká republika má.

Pamatujete, jak jsem před několika týdny psal, že pro válku NATO s Ruskem už jsou splněny všechny podmínky?

Tak se nám opět sešli Chvilkaři a udělali si velmi komorní setkání na Staromáku. Policejní odhady hovořily o vyšších stovkách účastníků, kteří navíc nebyli odlišitelní od turistů čekajících na odbíjení orloje. Účastníků bylo tak málo, že mééédia o celé události informovala velice suše a krátce. Nezachránil to ani Minář, ani Hutka ani žádná jiná zprofanovaná pravdoláskařská mrtvola.

Osmadvacáté září je zvláštní svátek, nemyslíte? V kalendáři je napsaný Den české státnosti, která podle této logiky začala bratrovraždou ve Staré Boleslavi. Neslavíme NAROZENÍ Svatého Václava, dobového liberála, který kácel šibenice a rušil trhy na prodej otroků. Neslavíme narození progresívního knížete, díky kterému patříme na Západ a vyznáváme evropské hodnoty. Slavíme jeho předčasnou SMRT!

V roce 1800 pracovala většina lidí Evropy v zemědělství. Měli s tím staletou, ba tisíciletou zkušenost. Nevolnictví už bylo zrušeno, měli osobní svobodu, byli sice chudí jak kostelní myši, ale v rurální společnosti měli všichni své pevné místo, identitu i rytmus života. Doba selských povstání už byla pryč, robota byla snesitelná, prakticky každý už uměl číst, psát a počítat a každý týden chodili do kostela de facto na koncert velmi kvalitní hudby.

Přátelé, příští týden v sobotu bude poslední letošní brigáda na Vidlákovně. Čeká nás demontáž spodní hlavy obilného elevátoru a k tomu nějaké poslední zajišťovací a udržovací práce, které je rozumné mít hotové, než přijde zima. Na všechno ostatní už budeme potřebovat stavební povolení. Čeká nás poslední relativně teplý víkend, práce bude méně než posledně a zvládne se pravděpodobně za dopoledne. Po obědě chystám jedno překvapení a také pohoštění a poděkování.

Tak jsme se dozvěděli, že koncesionářské poplatky (prozatím) zrušeny nebudou. Budou se pěkně platit i příští rok, protože zákon je prý udělaný špatně. Musí se na tom ještě lépe a ještě více zapracovat, aby chudinky českotelevizní presstittutky náhodou nebyly ochuzeny na svých právech a dál si mohly žrát a mlaskat u plného korýtka.

Přátelé, dovolte mi v dnešním textu přednést tři krátké příběhy, které více než názorně demonstrují, kam se posunula morálka, kam se posunul Západ a kam se posunula pravda a láska. Všechny se staly v posledních dnech či hodinách a žádný z nich se nestal mediální bombou roku, ačkoliv každý by si to zasloužil. Ale možná je to tím, že i novinářům pomalu dochází, čeho se stali součástí a tak se v jejich zaprodaných hlavičkách objevilo něco jako stud… Kecám, liberálové si stud už dávno zakázali.

Tož, jdeme na to: