Restituce zdaněné

A doufám, že tu právní bitvu vyhraje právo.
U stavebního spoření jsou snad zdaněné jen úroky, které jsou příjmem.

je neplodná,
práce je živá,
farář nám umírá,
Duka se dívá.
Slábne boží ruka,
jíme datle, fíky
Alláh z věže kuká.
Kardinále, díky.
Sbohem Bože
synu, otče, duchu svatý.
Alláh brousí nože
bude tu v ty pjaty.
Zabijačka bude z kozy;
v koránu je litera:
na tepich se 5x lozí
od rána do večera.

na nebesích nejsi
kde je Tvá vůle?
Míval jsi kule.
Kde je Tvé království?
Kde je Tvé bláznovství?
Kde chleba vezdejší?
Kdo nás teď konejší?
Kdo odpustí nám viny?
Vytrhali jsme šíny
vedoucí do ráje.
Tvé srdce netaje,
vůbec tu není.
Satan tu plení.

Padnul na mě smutek.
Bůh mi kajsik utek.
Na mši ani noha
lidi neznaj Boha
tradice je v loji
koho Mařka kojí?
Alláh klepe na vrata
jeho ruka krabatá
má doutnák a sirku.
V burce dělá dírku
na řasy a na oko.
Je muslimské baroko.
V pražském svatém Mikuláši
obracejí papaláši
oči z Boží tváře.
Od jihu jde záře.

ale ranní pocity. Jak církve přicházely historicky k majetku? Prací to nebylo. Konfiskace byla jen dalším krokem v její historii.

Jak si spravím náladu?
Když mám bílou zahradu?
Koupím spodní frézku
pofrézuji desku
přiložím ji k druhé desce
budu dál žít hezce.

netlačím na pilu.
Klerofilie pédu.
Hlavně, že ědu.

Pane Vidlák.
Naprosto souhlasím.
To se dalo čekat,že cirkevní sbory z těch peněžitých náhrad nedostanou nic,už i Duka prohlásil,že to použijí na kšeftování.
Napíši to co jsem slyšel,na cirkevní restituce byl větší zájem od židovských obcí,navrátit celý židovský majetek a i ten co jim odebral Masaryk.

Jedna pekna pesnicka ma nazov 'Balíček karet'. Nuz a ten spodek ma tvar Kalouska. Od samotneho zaciatku povazujem tieto restitucie v historii za snad najhorsi uder pre nabozenske obce. A naprava teras temer nemozna. Snad vratit sa ku Masarykovi. Ale stacit to asi nebude.

Zdanění restitucí jen urychlí rozpad církví, jako systému který pořád ještě ovládá lidi, platí to zejména na katolíky.
Bůh, jako takový církve nepotřebuje. Církev je ve své podstatě mocenský nástroj.
Dnešní církve jsou od původního učení Ježíše, pokud budeme hovořit o křesťanských církvích hodně daleko. Církev se vzdalovala původnímu učení zejména na prvních koncilech v letech 325, 381, 553.
Co se týká majetku, byl církvím zprvu darován lidmi, šlechtou, odkazem v závěti.
Různé kláštery byly podporovány panovníky (na oplátku byli panovníci podporováni církví) buď přímo dary finančními, nebo dary půdy s nevolníky, kteří pak církevníky živili. Tedy církev podporoval stát a stát jim daroval.
Po oddělení jiných církví od církve katolické, např. po husitských válkách, nebo po Luterovi pak církve bojovaly mezi sebou o majetek.
Velké přesuny byly zejména po bitvě na Bílé hoře.
Moc církve začal omezovat (v našich zemích) zejména Josef II. a majetek, který jí sebral, (znárodnil) se mu také hodil.
Za první republiky měla církev většinu majetku v bezplatném užívání od státu. Majetek nemohla bez souhlasu státu prodat.
V r 1948 se majetek církví znárodnil, ale dle mého soudu to byl špatný krok, nemohu znárodnit to, co jim nepatřilo.
Po r 1989 jsme se dle mého názoru měli vrátit ke stavu, jaký byl za první republiky, tedy majetek patří státu a církev jej má jen v užívání. Pokud si v té době církev myslela, že jí majetek patřil, mělo se o každém jednotlivém majetku vést dokazování před soudem, který by s konečnou platností nějak rozhodl.
Zdanění náhrad je tedy morálně správné. Ovšem možná protiprávní, neboť po uzákoněných restitucích, které byly posléze za pomoci Kalouska ,,ošéfovány" smlouvami se státem, může zdanění být zrušeno soudně.
Chyba byla udělána při schvalování restitucí a mohla být napravena pouze zrušením restitucí.
To si ale žádný politik nedovolí.
Souhlasím s Vidlákem, že zdanění náhrad za restituce jen urychlí rozpad (přeformátování) církví.
Možná se pak vrátí k původnímu stavu a původnímu učení.

Mně je to ovšem dneska tak nějak jedno. Máme zabíjačku, bo já zabíjačkou řeším všechno.
Napsal Vidlák a tím mne zklamal. Přeci řešit všechno zabíjačkou je jen jiná cesta řešit všechno konzumem. Když se minule Vidlák ptal na hodnoty, o které bychom se měli opřít a které bychom měli vyznávat, napsal jsem, že si myslím, že Vidlák, tím, že žije podle desatera už našel co hledá. Nejmenší společný jmenovatel všeho hledání. A on teď, že ne, že tanec kolem (ne)zlatého prasete, jako za Mojžíše. Z čehož je mi smutno. Žít podle desatera je hodně těžké a tak jednu z hlavních příčin odklonu, zejména od církve katolické, vidím v tom, že je mnohem lehčí žít procházkami v hypermarketech. A vypadá to skutečně tak, že počet aktivních věřících padá po přímce. Za posledního sčítání lidu bylo praktikujících katolíků napočítáno asi 500.000. V roce 1989 asi desetkrát víc. Znám katolické komunity, které si vedou obdivuhodně, restituce, nerestituce, ale také místa, kde kostel zeje prázdnotou. České církve nejsou bohaté, proto jsou restituce dobré. Pokud je oškubáme, dopadneme jako ve Francii, ta je už ztracena, bude z ní brzy Chalifát a následovat bude Británie s Nizozemín a Belgií. Smutný pohled.
Vůbec nejde o to, že "co bylo ukradeno, má být vráceno", jde o to, zda si přejeme, aby také z Česka byl za 50 let Chalifát.