Neutopické zemědělství - teď je ta pravá chvíle

Zpráva z tisku: Kraj Vysočina požádal v neděli ministerstvo obrany o nasazení armády v domově důchodců v Břevnici u Havlíčkova Brodu. Koronavirem SARS-CoV-2 se nakazilo 20 z 22 klientů domova a devět pracovníků. Armáda se situací odmítla pomoci, protože na to nemá kapacitu.

Kdybychom ty biliony, které nás za tu dobu armáda stála investovali do něčeho rozumného, jsme dávno druhým Švýcarskem.

Mám nápad. Co kdybychom ty těžké armádní miliardy vyhazované už sto let z oken raději přesunuli někam, kde za ně případně něco dostaneme nazpátek? Někomu, kdo bude mít vždycky spolehlivě kapacitu pomáhat. Třeba hasičům, co i se starou, dýchavičnou tatrou vždycky bez řečí přijedou, když je někdo v nouzi potřebuje.

http://nonserviam.cz/nemame-kapacitu-pisem-ucty-za-fedrpuse-savlicky-a-…

Aspoň jedna dobrá zpráva v tom moři truchlivém - alespoň jeden člověk má jistotu zaměstnání na dva a půl roku a kolik ta jeho "redakce" koštuje. https://www.mediar.cz/web-hlidaci-pes-obnovil-redakci-v-usti-nad-labem/

Dějiny jako fraška...

Jó, to byla doba, kdy kvůli požáru nebyl v osmdesátkách po nějakou dobu toaleťák... Jenže tehdy se dal nahradit správně užmoulaným Rudým Právem. Dnes... Zkusil jsem si vypomoci online zpravodajstvím. Nezkoušejte to! Škodí to vašemu tabletu i pozadí!
https://www.youtube.com/watch?v=h5Act-5OPcU

A, myslím, že je i jasné, co přivezla ta RUSKÁ POMOC do New Yorku...
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/usa-eviduji-pres-200-tisic-nakazenyc…

Jídlo roste a žije na půdě
Takový je život. Gdo nemá podíl, byl mu ukraden, vyvlastněn, ideologicky odebrán, byl systémově z půdy vykopnut pro cizí zisky z jejich práce, prostě nebude mít v mizerii podíl na plodech země, bude si muset pro něj dojít a vzít si to, a to nepodmíněně. Páč nejste schopni se dělit o plody země tak su zvědavej jak se s hladovejma bezzemkama dohodnete.

Taky názor na Babische.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Babisch-ist-Boss-Hovorili…

Nade mnou přeletěly 2 AN 124. - 1. z Krasnojarska do Bologne, 2. z Moskvy do Milána.
Putin bude bodovat.

Cigáni se vrací do vlasti
vlastenci se pídí po slasti.
Získali pracovní návyky
jaképak s nima cavyky
nemůžou ani do karantény
“něbuděm tady oploceny”.
Hned po příletu dát jim dávky
naskládat je do dodávky
přidělit státní vily
jako mají ty svině bílý.

Včera politruk z Aktualne.cz Klimeš zveřejnil článek https://nazory.aktualne.cz/vlada-nabizi-skvelou-pomoc-pro-agrofert-ted-…
Píše, že moratorium pro firmy i obyčejné lidi na úvěry zařídil Babiš proto, aby pomohl Agrofertu. Jen koutkem oka jsem se podíval na web bankovní asociace pro informaci, jaká je úvěrová angažovanost bank působících na českém trhu. Celkový objem všech úvěrů ke konci roku 2018 (novější údaje jsem nenašel, ale ony budou jen o něco vyšší) poskytnutých českými bankami byl zhruba 3,306 biliony, slovy 3 biliony třistašest miliard Kč. Z toho úvěry podnikům 1,080 bilionů , zbytek úvěry fyzickým osobám. I kdyby měl Agrofert úvěrů za 40 miliard v tuzemsku, pořád to jsou jen zoufalá desetina procent všech úvěrů poskytnutých podnikům. Neboli žádosti o moratorium splácení úvěrů by se mimo Agrofert týkalo 99,6% všech úvěrů.
No a jak se asi daří Babišovo firmám? Všichni budou mít problémy, ale ty Agrofertí spadají do zemědělského a chemického průmyslu, neboli pole se budou hnojit pořád a lidi budou jíst také. Náklaďáky sice tolik nejezdí, ale po nejhorším to zase doženou. Takže ani Preol nezkrachuje. Že by Babišovo obchodníci neprodali obilí skladované Vidlákem kdesi v silu na Znojemsku? Zejména, když jsem si včera v deníku vrahů z Wall Streetu přečetl, že cena rýže na světových trzích vylétla o +15%, protože řada producentských států zastavuje její export v obavě o zabezpečení výživy národů, jejichž ekonomiky kolabují?
To bych měl větší obavy jako majitel akcií VW, BMW, nebo Mercedesu. Ale Babiš? Dělníci z automobilek budou doma, ale schválně, budou jíst?
Tož tak, myslím, že Babiš má byznys dobře nastavený i na doby krizí.

Tereza Spencerová dnes nepublikovala Kávičku.
Minule za tím byl hackerský útok.
Nemáte na ni někdo spojení - třeba přes fejsbůk ?

Je jasné, že objektivní informace ze zahraničí jsou dnes pro EUtroly krajně nepohodlné.
(Pokud chytla koroňáka a dostane se do špitálu, docela bych se obával, že jí bude poskytnuta velmi speciální péče...)

pro dnešní časy

https://www.youtube.com/watch?v=YbD-omir4c0

Ještě si dovolím krátce k těm "uměleckým žebračenkám":
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dejte-klidne-i-pet-tisic-…

Ve slušné společnosti by dotyční za prodaný lístek - slušní lidé, když takto veřejně žádají o podporu, za ni nabídnou alespoň něco. I kdyby symbolického. "Za vstupenku do první řady vás připojíme do skype konference se členy toho a toho divadla - můžete se účastnit čtené zkoušky role, kterou si vyberete." nebo: "Umístíme vaše jméno na ceduli se jmény nezištných dárců, v době krize, která bude umístěná před vchodem do divadla." nebo: Po skončení opatření budete moci navštívit představení dle vašeho výběru s vyhrazeným místem v první řadě uprostřed a představení ponese jméno hlavního donátora" nebo "nabídneme vám možnost účasti na představení ze zákulisí. Stanete se svědky provozu..." nebo... Stačí jen trocha fantasie.

Je jednoduše nedůstojné žádat něco za nic. Zvlášť, má-li dotyčný dvě zdravé ruce a nohy. A protože nehodlám nikoho v podobné sebeponižování se podporovat, asi si lístek na nic nekoupím. Ne asi. Vážně.

ŠIČKÁM
Za mašinou s tuhým tělem
sedí žena pod večerem:
„sviť žárovko, sviť,
ať mi šije niť.

Šiju, šiju huboroušky,
proti virum nemám zkoušky,
sviť, žárovko, sviť,
ať mi šije niť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek,
rozstříhám i módní šátek:
sviť, žárovko, sviť,
ať mi šije niť.

Zelené šaty, botky rudé,
brzy virus zničen bude:
sviť, žárovko, sviť,
ať mi šije niť."

Ráno, raníčko šička vstala,
roušku si v uzel zavázala:
„Půjdu, matičko, roušky prát
musím je dezinfikovat!"

„Ach nechoď, nechoď mezi lidi,
v testech se staly už i chyby
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, bez roušky ven.

Virus se tobě vyhýbal,
asi se české šičky bál,
v sukničce jako z vodních pěn:
nechoď, má šičko, k lidem ven.

Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek nešťastný je den,
nechoď, má šičko, k lidem ven."

Nemá šička, nemá stání,
rozdávat roušky ji cos pohání,
roušky všem dodat ji teď nutí,
nic doma, nic jí po chuti.

První roušku už lidem dala,
zakryla ústa, naději dala,
po ochraně teď šité od srdce
zavířilo se rychle velice.

Narazil u nás virus tvrdě,
české šičky to vzaly hrdě,
na mapě zkázy co světu dal
zelený mužík dotleskal.

(Není z veverčí dílny, přišlo e-mailem)

Česko odmítnutím uprchlických kvót porušilo unijní právo, rozhodl soud
2. dubna 2020 10:01, aktualizováno 11:10

Soudní dvůr Evropské unie ve čtvrtek rozhodl, že se Česko, Polsko a Maďarsko provinily proti unijnímu právu, když se před téměř pěti lety odmítly podílet na jednorázovém programu přerozdělování uprchlíků. Podle soudu se trojice zemí nemohla dovolávat toho, že odmítáním migrantů chrání svou vnitřní bezpečnost.

Správně by měl titulek asi znít "Jak jsem se stal zlodějem", ale co naplat, když žijete mezi zloději, tak se přizpůsobíte.

Bylo nebylo, byl jsem v jedné tehdy opravdu velké plzeňské firmě (a pivovar to nebyl... :-) ), která měla velmi výrazného bosse, jeho tak trochu a v některých věcech pravou rukou. Firma se tehdy pravidelně umisťovala na předních místech ankety CZECH TOP 100. Někdy v polovině 90.let neměl boss čas jet na slavnostní vyhlášení toho tyjátru do Španělského sálu na Hrad, tak tam vyslal mě. A tak jsem se ocitl na pódiu s kapitány českého průmyslu a bank, bylo nás tam deset. Akce byla bohatě sponzorovaná a tudíž tito nejlepší dostali i řadu dárků. Vzpomínám např., že jeden z prvních digitálních fotoaparátů a tak. Nu a jedním z dárků byla i krabička se zalisovaným slitkem zlata, na aversu s vyraženým logem ankety, na druhé s vyznačení ryzosti .999 a váhy - 10 gr. Do té doby jsem nikdy nic takového neviděl. Na tehdejší finanční hodnotu té drobnosti si nepamatuji, odhadl bych to dnes (možná blbě) na nějakých 6000,- Kč (?).
Protože jsem byl tehdy ještě poctivý blb, vše jsem po návratu odevzdal bossovi.
To bylo první dějství.
Druhé po pár letech začalo tím, že jsem začal pracovat pro správce tehdy největšího konkursu v českých dějinách. V kancelářích úpadce jsem neměl vlastní místnost a tak když jsem potřeboval něco vyplodit, uchýlil jsem se do vyklizené pracovny někdejšího prezidenta té upadlé firmy. Jenž byl, shodou okolností, tenkrát také na tom podiu ve Španělském sále. Jednou tak sedím zadumán na jeho místě, přemýšleje o nějakých formulacích zprávy pro novináře (nebo nad nějakou jinou blbostí) a mimoděk jsem otevřel jeden ze šuplíků stolu. A hle - jediná věc, která tam ležela byla nenápadná krabička s oním zlatým slitkem! Nu, co s ní? A tak jsem věřitele připravil o kousíček konkurzní podstaty a vrazil věcičku do kapsy. Bez pocitu viny, protože věřitelé byly banky, a že to byl tehdy výběr:
IPB Tesaře a Procházky
KB Salzmannova
ČSOB Kavánkova
Když už jsem se jaksi ocitl v takové společnosti, zachoval jsem se jako oni. A tak začaly moje nákupy investičního zlata.... Dnešní cena takových deseti gramů se pohybuje někde kolem 14 tisíc Kč.

Já vím, historka nic moc, klasik by řekl "okresního formátu". Snad už je ten můj zločin promlčen.