Můj drahý bratr mi nejen zařídil virtuální dvorek v podobě tohoto blogu, ale také mi udělal pěknou přehlednou stránku statistik. Takovou vymakanou, alespoň mně Vidlákovi se to tak jeví. Mám tam i mapku světa s vyznačením zemí odkud se kdo chodí na moje stránky dívat. Dodnes to byli výhradně Češi. 

A najednou... jeden návštěvník z Ruska. Pročetl poctivě všechny příspěvky, ale nijak dlouho se u nich nezdržel. Několikrát se na stránky vrátil. Tak doufám, že se jedná o mého kamaráda z Permu. Kájo, doufám, žes to byl ty. 

Mám radost, že se mi přihlásil další bývalý Kosíř s příspěvkem. Na kose vystupoval pod jiným nickem, ale přesto předpokládám, že ho podle stylu leckdo poznáte. Vítám mezi námi pana Godota. a dávám mu slovo:

Čeština je oproti mnohým jiným jazykům zvláštní tím, že disponuje tzv. zdrobnělinami (https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdrobnělina).

Někdy jejich používání působí trochu infantilně (štěstíčko, vínečko, nebíčko…), někdy je dáno zvykem (to když skoro dvoumetrovému vnukovi pořád říkám Honzíček).

Je to pár dní, co jsem se rozčiloval nad útokem z Manchesteru, že už mě nebaví ty kondolence, odsouzení útoku, nasvícení Eifelovky, citová prohlášení a svíčičky v ulicích. Takže to zkusíme obráceně: 

Dobře vám tak milí Angláni

USA ustupují od klimatické dohody, kterou nedávno podepsali všichni. A ti, co nepodepsali, to nejsou státy, které by hrály roli. Pamatujete tenkrát to nadšené hýkání, jak je to v suchu, jaká to odpovědnost. A najednou největší světový hráč a lídr ve znečišťování  udělá opak. 

Opravdu v tom nejsem sám... Dostal jsem článek od bývalého Kosíře JF a vítám ho na svém blogu. Vy, kdo Kosu čtete si JF jistě pamatujete jako člověka píšícího s nadhledem, ale k věci. Tolik na úvod a nyní už je to jeho:

Vládní krize nám pominula... Andrej Babiš se odstěhoval z ministerstva a zabral si pro sebe a svůj volební štáb celé patro na hlavní budově svého Agrofertu... Tedy ne svého, Agrofert patří svěřeneckému fondu. Tedy on ten fond vlastně taky patří Andrejovi. Generálním ředitelem Agrofertu je pan Průša, ale bez Andreje se tam nepohne ani myš.. Věřte mi, že vím o čem mluvím. 

Nebudu se opakovat. Už mě nebaví ani kritika toho stále stejného kolovrátku politiků a médií, jak nás teroristé nikdy nepřemůžou a nezmění náš způsob života. Oni si toho možná ještě nevšimli, ale život se změnil už docela dost. Policajti nosí místo triček neprůstřelné vesty, původně měli pendreky a teď jim na hrudi visí samopal.  Do letadla se dostanete po dlouhé dlouhatánské prohlídce a stejné to máte i s návštěvou fotbalového stadionu nebo koncertu. 

Naše politická scéna píše příběhy sama. Někdy je zapotřebí s reakcí spěchat a někdy není od věci chvíli počkat. Jako v případě právě skončené vládní krize. Zkusím celý příběh jen tak převyprávět, ono vlastně není zapotřebí nic jiného. 

Mám za sebou čtyři roky internetové existence. Z laskavosti Vlka a jeho blogu Kosa Nostra Zostra se můj dvorek dostal ke každému, kdo o to stál. Čtyři roky jsem se měl za koho schovávat. Čtyři roky nesl kůži na trh někdo jiný. Teď jsem v tom sám. Záda mi jistí můj bratr Master, co umí tohle nakonfigurovat, ale odpovědnost za každé písmenko je teď na mně. Odnesl jsem si mládě tohoto blogu domů, podestlal mu a teď ho nechám růst.