Chyba je v těch volbách...

Tak on k nám příjde -po prohrané válce -milion nasraných Ukrajinců. Říká to recitátor Vetchý a ten to musí vědět. Proto posílá na Ukrajinu drony, aby zabíjely Rusy -protože se  pak naštvou a pobijí více Ukrajinců. Tím pádem jich k nám přijde méně.

Je to ale lišák, ten Vetchý...

a dáme si měsíční pauzu, během které oběhneme prodejny zbraní ??

https://www.lakota.sk/blog/spravy-4/jeho-krv-na-nas-a-na-nase-deti-matus-2725-41

navíc tam pan doktor Lakota předvádí, jak to má vypadat, když slušný člověk kopíruje cizí peří na svůj blog (kdyby ne na svůj, tak je to o trochu složitější).

bojuje proti progresivismu, politické korektnosti, proti potlačování svobody slova, proti gryndýlismu, proti přílišnému zdanění každého, aby se ty prachy pak daly využít na kraviny, což jsou všechno výmysly socialistů. Začalo to Clintonem, Obama to pořádně rozřádil a Biden tomu dal razítko.

Ve vedení současné EU je to jeden socialista vedle druhého.

Když Trump zjistí, že americké ekonomice škodí přezelenalý ideologismus, tak ho prostě shodí ze stolu.

Když to zjistíme u nás, tak nejvrchnější představitelka EU sdělí jinými slovy, že když jsme si tu ekonomiku rozmrdali gryndýlem, tak jí ozdravíme ještě větším gryndýlem, což bude sice něco stát, ale na to si půjčíme a pak bude budoucnost skvělá.

A mě hlava nebere, proč se někdo diví, že s těmito lidmi si Trump nerozumí.

Dopřejte si 5 minut politologie.

U megafonu Alexander Dugin (dnes se rozpovídal):
 Pasivní multipolarita trumpismu 
Za úvahu stojí vztah trumpismu k multipolaritě. Je nepravděpodobné, že by pro ně byla teorie multipolárního světa plně přijatelná. Trumpismus je novou edicí americké hegemonie, ale zdejší unipolarita má úplně jiný obsah a jinou povahu než globalisté. V centru světového systému jsou Spojené státy a jejich tradiční hodnoty – tedy bílý křesťanský západ, docela patriarchální, ale zároveň uznávající svobodu, jednotlivce a trh. Všichni ostatní jsou žádáni, aby buď následovali Západ, nebo se ocitli mimo jeho zónu prosperity a rozvoje. To už není inkluzivita, ale omezená exkluzivita. Západ je klub, do kterého se musíte opravdu hodně snažit. Proto se trumpisté o ostatní civilizace vůbec nestarají. Pokud trvají na svém, nechte je. Je to pro ně horší. Pokud se ale chtějí připojit k Západu, budou muset složit řadu vážných zkoušek. A přesto zůstanou společnostmi druhé kategorie. Jinými slovy, toto není aktivní a kladná multipolarita, ale pasivní a povolná: pokud nemůžete být Západem, buďte sami sebou. Trumpisté nehodlají budovat multipolární svět, ale nic proti tomu nemají. Vznikne tak jako tak jako zbytkový princip. Ne každému je souzeno být Západem a zbytek může buď o tento cíl usilovat, nebo souhlasit, že zůstane sám sebou.

Vnitroamerická multipolarita

Nejdůležitějším prvkem ideologie trumpismu je její zaměření především na vnitřní problémy Spojených států. První teze MAGA to všemožně zdůrazňují. Trumpisté se proto s fenoménem multipolarity setkávají ani ne tak v zahraniční, jako spíše v domácí politice. Ano, snaží se nastolit hegemonii USA na nových ideologických základech, ale prioritou pro ně zůstává domácí politika. A trumpismus naráží na multipolaritu jako nezávislé civilizace především v samotné Americe.
Teorie multipolárního světa zahrnuje sedm hlavních civilizací: západní, rusko-euroasijskou, čínskou, indickou, islámskou, africkou a latinskoamerickou.
Tvoří strukturu heptarchie, kde jednotlivé póly jsou již konsolidovány do státních civilizací, zatímco jiné jsou ve virtuálním stavu. Přesně to popsal Huntington (s přidáním japonsko-buddhistické civilizace). V zahraniční politice se trumpismus příliš nezabývá heptarchií. Na rozdíl od globalistů si trumpisté nekladou za cíl sabotovat proces multipolarity a útočit na BRICS, ale také zjevně nemají zájem multipolaritu prosazovat. Heptarchie se proto stává nejcitlivější v domácí politice. A zde je naopak její přítomnost cítit dost silně. Hovoříme o masivních a někdy velmi významných diasporách ve Spojených státech. Po zrušení probuzených a inkluzivních norem je ve Spojených státech opět možné volně hovořit o rase, etnicitě a náboženské identitě.
Latinská diaspora se stává velkým problémem, jak jsme již viděli. Ohrožuje samotnou WASP (White, Sachson.Angels, Protestant) identitu Spojených států, kterou aktivně narušuje. To logicky vede k démonizaci všeho, co souvisí s latinismem: etnická mafie, proud imigrantů zdí, distribuce drog latinskoamerickými kartely, obchodování s lidmi a tak dále. Latinská Amerika je zastoupena ve Spojených státech a tento obraz je obecně negativní a destruktivní. Latinskoamerický pól bude tedy zjevně vnímán negativně, což již začíná ovlivňovat eskalaci vztahů s Mexikem. Monroeova doktrína, ke které Trump přechází, předpokládá bezpodmínečnou dominanci Spojených států v Novém světě, což jasně odporuje vytvoření nezávislého pólu v Latinské Americe. Tady budou trumpisté víceméně radikální.
Druhým vnitřním faktorem je rostoucí sinofobie. Čína je hlavním ekonomickým a finančním konkurentem Spojených států a přítomnost mocného čínského faktoru v samotné severoamerické ekonomice tento problém mnohonásobně zhoršuje. Na tento pól heptarchie uvnitř i vně USA bude také pohlíženo prizmatem nepřátelství.
Islámský svět je tradičně protivníkem pravicových amerických konzervativců. Islamofobie je také částečně zodpovědná za bezpodmínečnou podporu Izraele, bez ohledu na to, jak extrémní mohou být jeho kroky. Muslimské komunity jsou široce zastoupeny v samotných Spojených státech i na Západě jako celku a v očích trumpistů jsou nepřítelem.
Indický faktor je úplně jiný. V USA dnes existuje obrovská indická diaspora a v některých sektorech, zejména v Silicon Valley, Indové skutečně převažují. Trumpovi nejbližší spolupracovníci Vivek Ramaswamy a Kash Patel jsou hinduisté. Viceprezident Vance má indickou manželku. A Tulsi Gabbard, která je etnicky Maori z Havaje, konvertovala k hinduismu jako náboženství. A přestože nacionalistická část trumpistů – konkrétně Steve Bannon a Ann Coulter – v poslední době začala vystupovat proti rostoucímu vlivu Indů v USA a v Trumpově okruhu, obecně mají trumpisté pozitivní vztah k Indii jako k pólu uvnitř i vně USA. Navíc se netají svou touhou udělat z Indie hlavní podporu levné průmyslové pracovní síly místo Číny. To znamená, že vztah k indické civilizaci je zde spíše pozitivní.
Problém Afriky jako takové se trumpistů příliš netýká, ale tento pól je chápán především přes problém Afroameričanů v rámci Spojených států. Jejich rasová konsolidace v opozici vůči bílým, kterou usnadňují globalisté, je považována za hrozbu. Proto zde možná převažuje faktor další asimilace afroamerického segmentu a odporu k jeho izolaci. To se dotkne i regulace migrace ze samotné Afriky do USA.
Dalším členem Heptarchie je Rusko. Ale na rozdíl od všech ostatních civilizací je ruská přítomnost ve Spojených státech extrémně omezená. Nepředstavují žádnou etnickou masu a nejčastěji jsou plně integrováni do sociokulturních systémů Spojených států, splývají s bílou populací spolu s představiteli jiných evropských národů. Proto Rusko jako pól chápou trumpisté jen s obtížemi a nejčastěji zpětně. SSSR byl svého času hlavním geopolitickým protivníkem USA a Západu jako celku. Někdy se tento obraz promítá do moderního Ruska, ale tento nepřátelský obraz byl globalisty v předchozí fázi tak aktivně využíván, že zcela vyčerpal svůj negativní obsah. Nový  kurs trumpistů je k Rusku spíše lhostejný než nepřátelský. I když existují i póly – jak rusofobní, tak rusofilní (méně zastoupený).
Postoj trumpistů k multipolaritě tak bude do značné míry předurčen vnitroamerickými procesy.
Trumpismus je tedy ideologie. Má jak politicko-filosofický, tak geopolitický rozměr. Postupně bude vyjádřen ostřeji a jasněji, ale ani nyní není těžké nastínit jeho hlavní rysy.
 

Zajimavy rozbor moznosti, ktere se nabizeji ohledne pripravovaneho mozneho primeri na Ukrajine  https://strana.today/news/481593-kakie-vyhody-neset-rf-sohlasie-na-peremirie.html:

Je příměří pro Rusko výhodné? Odpůrci příměří na Ukrajině a v Rusku za více než tři roky války nashromáždili mnoho argumentů, které pravidelně vyjadřují. Protože však v Kyjevě příměří po včerejších dohodách v Džiddě již prohlásili nikoliv za kapitulaci, ale za vítězství a jeho kritika náhle utichla, dostává se nyní do popředí otázka reakce Ruska na návrh příměří.  Rozebereme si  hlavní argumenty ruských odpůrců příměří podél frontové linie a představíme také argumenty zastánců příměří.  

1. Rusko vlastní iniciativu na frontové linii, a proto příměří prospěje pouze Ukrajině jako slabší straně. Rusko nyní skutečně vlastní iniciativu na frontě. Ruská vojska postupují vpřed. Tento postup však probíhá za cenu velkých ztrát. A pokud se podíváte na dynamiku v posledních měsících, ruská ofenziva postupně slábne. V listopadu bylo dobyto 730 kilometrů čtverečních území, v prosinci 394, v lednu 325, v únoru 192 kilometrů čtverečních. Výjimkou je průlom ukrajinské obrany na začátku března v Kurské oblasti. Ano, bylo to velké vítězství Ruska a těžká porážka Ukrajiny. Nicméně většině ukrajinských sil, i když ne beze ztrát, se podařilo vyhnout obklíčení a nejbojeschopnější jednotky odtud byly staženy. AFU provedla přibližně stejný manévr jako ruské jednotky v roce 2022 při ústupu v Charkovské a Chersonské oblasti.   Obecně nelze říci, že by některá ze stran měla na bojišti hmatatelnou převahu. Zároveň v klíčové oblasti, která rozhoduje o průběhu války - výrobě a použití bezpilotních letounů - jsou na tom Ukrajina a Rusko doslova stejně. A v současné době nic nenasvědčuje tomu, že by ukrajinská armáda byla na pokraji ztráty bojeschopnosti a zhroucení na frontě. Ano, k tomu by mohlo v budoucnu dojít, pokud Ukrajina nevyřeší problémy s doplňováním armády nebo pokud opět začne docházet k přerušování západní pomoci. Do problémů by se však mohla dostat i ruská armáda, pokud v určitém okamžiku nebude schopna nahradit své ztráty novými rekruty a schopnost rozpočtu financovat válku začne být stále problematičtější. V takovém případě bude nutné vyhlásit mobilizaci, obrátit ekonomiku zcela na vojenské koleje, utáhnout opasky obyvatelstvu a přejít k dalším superúsporám, které mohou otřást vnitřní stabilitou Ruské federace. To znamená, že válka nyní nemá formát pochodu Rudé armády na Berlín, ale formát opotřebovací války, v níž jsou rizika pro obě strany velká. 

2. Příměří bude pro Ukrajinu oddechovým časem, aby mohla shromáždit síly a zaútočit na Rusko. Je to pouze pauza před novou válkou.  Za prvé, obě země budou během pauzy hromadit síly. Za druhé, pravděpodobnost, že příměří skončí za 30 dní nebo později z iniciativy Ukrajiny, se blíží nule, s výjimkou případu, kdyby náhle došlo k nějakému velkému otřesu uvnitř Ruska. V každém jiném případě by odstoupení Ukrajiny od příměří a útok na ruské pozice byly V každém jiném případě by odstoupení Ukrajiny od příměří a útok na ruské pozice znamenaly pro Kyjev katastrofu. Hlavním problémem Ruska při invazi 24. února 2022 bylo, že pro mnohé ve světě (a nejen na Západě) vypadala jako naprosto šílená, nevyprovokovaná agrese. Pokud dojde k příměří a pak od něj Ukrajina odstoupí a obnoví bojové akce, bude vypadat jako agresor. Ano, Velká Británie a Francie a možná i některé další evropské země pravděpodobně Kyjev podpoří. Ale pravděpodobnost, že ji podpoří Donald Trump, je minimální. Reakce USA může být ještě tvrdší než pouhé zastavení dodávek zbraní. Pravděpodobné jsou sankce a další donucovací opatření. Země globálního Jihu budou určitě na straně Ruské federace. Za těchto podmínek bude Kyjevu hrozit mezinárodní izolace a úplná porážka. Obecně si lze jen těžko představit, že by se jakákoli ukrajinská vláda rozhodla porušit příměří a zahájit válku s jadernou mocností, čímž by ohrozila samotnou existenci Ukrajiny. Je známo, že Ukrajina předkládá podobné argumenty, že Rusové využijí příměří k tomu, aby vybudovali své síly a mohli pak zahájit novou válku. Pokud však na Ukrajině nedojde k vnitřním nepokojům a AFU si zachová svou bojeschopnost, je tato pravděpodobnost malá z důvodů, které již byly popsány výše: srovnatelný potenciál obou armád, který znemožňuje, aby jedna z nich rychle uspěla. A nová ofenziva      A nová ofenzíva Ruské federace skončí přibližně stejně jako ofenzíva v květnu loňského roku v charkovské pohraniční oblasti - dobytím maximálně několika vesnic.

3. I kdyby příměří trvalo dlouho a nezačala nová velká válka, skutečný mír stejně nebude, jako nebyl po minských dohodách, a Ukrajina povede hybridní válku proti Rusku. Rusko může potlačit hrozby hybridní války za mnohem nižší cenu (v životech i penězích) než nyní na frontě v plnohodnotné válce. Navíc by hybridní válka byla opět katastrofou především pro samotnou Ukrajinu. Dlouhodobá hybridní válka ve formátu té, která se vedla v Donbasu od března 2015 do února 2022, bude pro ruské pohraničí a dobytá ukrajinská území významným negativním faktorem. A velmi významným negativním faktorem pro životy lidí na celé Ukrajině. Rozsah škod, které může Ukrajina způsobit Rusku v rámci hybridní války, je nesrovnatelný s tím, co může Rusko způsobit Ukrajině. Může AFU čas od času vypustit na Ruskou federaci drony? Může. Ale v reakci na to Rusko vyřadí ukrajinská plynová pole a několik elektráren s rozvodnami navíc raketovými údery. Kolik investorů bude investovat do země, která je pod neustálou hrozbou ostřelování? O jaké integraci s EU můžeme mluvit? Deset let takové hybridní války a hrozí, že ukrajinská státnost bude na pokraji zhroucení.  Na základě toho je pro Ukrajinu výhodnější udržovat s Ruskem normální a stabilní vztahy, než s ním být ve stavu věčné války (hybridní a ještě více konvenční), která má pro zemi katastrofální důsledky. Proto existuje pravděpodobnost, že Kyjev, i když ne okamžitě, podepíše s Moskvou plnohodnotnou mírovou smlouvu, aby se vztahy normalizovaly. Do té doby bude situace na hraniční linii nikoli jako v Donbasu v letech 2015-2022, ale jako na hranici s Krymem v letech 2014-2022. Tedy klidná. Pokud ovšem Rusové sami nezačnou ticho prolamovat. 

4. Příměří nezruší sankce vůči Rusku. Za prvé, může tak učinit. V rámci dohody se Moskva může pokusit přimět Trumpa (a dokonce i EU), aby část sankcí zrušil. Za druhé, i když sankce nebudou zrušeny okamžitě, zastavení bojů vytvoří předpoklady pro jejich postupné zrušení v průběhu několika let a pro normalizaci vztahů Ruska s USA a dalšími západními zeměmi obecně. Dokud bude válka pokračovat, nepřipadá zrušení sankcí v úvahu.  

5. Příměří umožní Vladimiru Zelenskému udržet si moc na neurčito.  "Bankova" se totiž může pokusit o intriku: nevyhlásíme volby, dokud nebude podepsána mírová smlouva s bezpečnostními zárukami. Tedy na neurčito. To však může vyvolat silný vnitřní i vnější odpor. Mnoho lidí uvnitř země je se Zelenským nespokojeno. Nyní se tato nespokojenost neprojevuje nijak silně, a to nejen kvůli obavám z represí,  ale také z důvodu snahy nerozkyvat loď ve válčící zemi, aby to nešlo na ruku Ruské federaci. Pokud válečné akce ustanou, tato motivace zmizí. Především se to týká armády, kde jsou nálady vůči Zelenskému velmi nejednoznačné. Není také zdaleka zřejmé, že USA a Evropa nebudou nastolovat otázku voleb. Ano, v tuto chvíli má Zelenskyj veřejnou podporu Evropanů. Ale jen proto, že si nechtějí hrát s Putinem a Trumpem. Pokud se válka zastaví, postoj se může změnit. Na Západě, a to nejen mezi trumpovci, ale i v levicově-liberálních kruzích, vždy panoval vůči Zelenskému velmi skeptický postoj.  

6. Příměří bude znamenat, že se Ukrajina definitivně změní v protiruskou, prosadí se nacionalistický proud, potlačí se ruština a jakékoli sympatie k Rusku, zradíme ruský lid, který čeká na osvobození. Hlavní věcí, která přispívá k přeměně Ukrajiny v protiruskou a k upevnění nacionalistického trendu, je probíhající válka. V jejím průběhu bude potlačováno vše, co má něco společného s Ruskem a ruskou kulturou, a ti, kdo ještě cítí sympatie k Ruské federaci, budou posíláni do vězení v rámci plnění cílů pracovníků SBU pro boj s proruskými agenty. A pouze konec války dává šanci, že tyto procesy budou zastaveny nebo dokonce zvráceny. Je možné, že se tato šance nenaplní, ale přinejmenším tu bude. Co se týče ruského lidu, který čeká na osvobození, dokonce i „nejrusáčtější“ lidé, kteří  žijí například v Kramatorsku, Záporoží nebo Charkově, nechtějí, aby jejich rodná města byla v procesu  „osvobozování“ srovnána se zemí jako Bachmut nebo Avdějevka. Nebo že se po opuštění svých domovů pod ostřelováním už nikdy nebudou moci vrátit, protože je v Šeremetěvu nebudou filtrovat.

7. Příměří by pro Rusko znamenalo porážku, protože cíle SVO nejsou splněny. Pro Rusko bude ukončení války prostřednictvím příměří podél frontové linie a pod podmínkou úplného vysídlení ukrajinských ozbrojených sil z oblasti Kurska vojenským vítězstvím: dobytím části území sousedního státu bez ztráty vlastního. Ano, mohou vyvstat otázky ohledně nákladů a zda to stálo za to. Ale z formálního hlediska to bude vítězství. Pokud jde o podmínky ukončení války vyhlášené Putinem v červnu 2024, včetně převodu čtyř regionů a oficiálního uznání jejich ruské jurisdikce ze strany Ukrajiny, nebudou splněny v době uzavření příměří podél frontové linie a samozřejmě neexistují žádné záruky, že budou splněny později. Jak však ukazují všechny průzkumy, většina Rusů podporuje příměří. To znamená, že pokud Putin vystoupí pro příměří, nebudou to vnímat jako porážku Ruska, ale naopak to budou považovat za vítězství. Je také nepravděpodobné, že by to největší světoví hráči vnímali jako porážku Ruské federace, protože Rusko si udrží své zisky a bude moci vyjít vítězně z velmi obtížné situace konfrontace se Západem. Navíc některé z podmínek, které vyslovil Putin, je docela reálné splnit po uzavření příměří, konkrétně zablokování vstupu Ukrajiny do NATO a zrušení sankcí. A co se týče mírové dohody s Kyjevem, jak bylo psáno výše, šance nejsou nulové. Marco Rubio dnes navíc oznámil některé územní ústupky, které byly projednány s Ukrajinou . To znamená, že lze ještě diskutovat o dalších podmínkách, ale celkově je příměří pro Rusko na základě současné situace dobrý obchod. A to nejen z pohledu zjevných morálních aspektů (válka a ničení skončí, lidé přestanou umírat), ale i z hlediska cynicko-politického : válka končí vítězně se zachováním kontroly nad dobytými územími, minimalizují se obrovská rizika, která prodlužování války pro Rusko přináší, a rozvazují se ruce pro aktivnější práci v jiných oblastech světa. 

 
Jaké rozhodnutí Putin učiní, se ale zatím neví. Je možné, že to bude určeno odpověďmi na několik otázek. Za prvé: co je Trump ochoten nabídnout výměnou za Putinův souhlas s příměřím (zrušení sankcí atd.) a bude mu v případě odmítnutí něčím hrozit. Za druhé: považuje Putin cíle, které dříve nastínil, za dosažitelné bez zvláštního úsilí ze strany Ruska (mobilizace, úplné převedení ekonomiky na válečnou základnu, utažení opasků obyvatelstvu atd.). Za třetí: pokud si to nemyslí, je připraven na takové mimořádné úsilí?  V blízké budoucnosti by Američané měli předložit Moskvě návrhy na příměří. Poté uslyšíme Putinovu odpověď.