Přátelé, je tomu na hodinu přesně osmdesát let, kdy pro mou babičku nastala její hodina nula. Právě teď před osmdesáti lety jí na okno její chaloupky (kterou právě splatila) zaklepal starosta Bedřichova Hradce, který se dnes jmenuje Grodziec a leží na polském území… ale předtím ležel na říšském území, předtím na pruském území, předtím na rakouském území a předtím na území českého Slezska… To já jen, abyste věděli, jak pomíjivé jsou hranice…
Starosta zaklepal tehdy třiatřicetileté Else Sterzikové na okno a suše jí oznámil, že celoevropské řešení zkrachovalo, tisíciletá říše se nekoná, ruské hordy zbaběle postupují vpřed a právě prolomily frontu v rámci Viselsko-oderské operace. V šest ráno jede poslední vlak do Brusele… totiž, hlouběji do Říše. Odteď už platí jen „zachraň se, kdo můžeš.“
Pak se vzdálil a nechal ji, aby se s touto informací nějak vyrovnala.
Elsa samozřejmě věděla, že se něco podobného blíží. Dva roky poslouchala mainstreamová média o vítězném boji Evropské unie proti mongoloidním hordám na východě. Viděla fotky zničené ruské techniky, viděla fotky ruských zajatců, poslouchala největší evropské mozkové kapacity, proč musí Říše vyhrát válku a proč je bolševikům nadřazená. Kdyby tu dneska s námi byla, měla by intenzívní pocit deja-vu. Neslyšela by vůbec nic nového.
Ale přes veškeré úsilí tehdejších Bartoníčků, Jindřichů Šidlů, Bartkovských, Doležalů a Šafrů, pořád prosakovaly nějaké dezinformace, že si Říše nevede úplně dobře. Řešilo se to tehdy stejně jako dneska. Vysvětlovalo se lidem, že se mají dobře, jenom o tom nevědí. A proti dezinformátorům se zasahovalo… no jéje. Jak někdo poukázal na to, že se poslední dva roky pořád jen ustupuje, jídlo je pořád dražší a výpadky proudu častější, hned naběhl dobový Foltýn, který ty svině hned obehnal příkopem a plotem. Nahoru dal ostnatý drát, pustil tam deset tisíc voltů a přidal kulometné věže. A byl to jiný sekáč… ne jako náš tupý zelený lampasácký debil. Tam jste se rychle dozvěděli, zač je toho dezolát.
Elsa byla tehdy taková ta mlčící většina. Měla jiné starosti než sledovat politiku a frontu na Ukrajině. Manžela měla v armádě a musela se pořádně snažit, aby se jako matka s malým dítětem uživila. Neměla čas na hluboké přemítání, neúčastnila se plamenných debat. Neměla čas na politiku. Hleděla si svého a byla ráda, že je ráda. Občas jí nějaký bodrý soused, který upřímně miloval svého světového lídra a jeho nejvyšší hodnoty, připomněl, že její manžel byl před válkou německý komunista… hodně hnusně a hodně štiplavě jí to připomněl…
Naše rodinná paměť neví nic o tom, co se Else honilo v hlavě a jak v ní během toho mála času uzrálo správné rozhodnutí, spěšně opustit svůj čerstvě splacený dům a připojit se k milionům migrantů na cestách. Jen víme, že tehdejší migrace z východních území byla Němci organizována stejně dobře a šikovně jako ta současná a také víme, že celá řada Elsiných sousedů Bedřichův Hradec neopustila…. těšili se, až je Rusové osvobodí. Nevěřili prolhaným a zaprodaným médiím a mysleli si, že vše je přesně naopak.
Elsa se do toho posledního vlaku dostala i s dalšími členy rodiny. V tlačenici na nástupišti málem přišla o syna a ztratila svou babičku z dohledu. Už ji nikdy neviděla, ani nezjistila, co se s ní stalo. Její syn (můj strýc) dnes zemřel, právě na toto výročí, kdy se svojí maminkou šli nocí a sněhem k poslednímu vlaku. Na osmdesáté výročí své hodiny nula.
V šest ráno vlak odjel a v půl osmé dorazili do Bedřichova Hradce první ruští průzkumníci na lyžích… Byli patřičně instruovaní Iljou Erenburgem a měli za sebou osvobozování mnoha likvidačních táborů a mnoha ghet. Čtyři roky byli konfrontováni s hodně ošklivými fakty, jak se vyspělá západní Evropa chová k mongoloidním hordám, přečetli si tisíce statusů o tom, že Rusové nejsou lidé, věděli, jak ýbrmenšové onanují nad mrtvolami ruských mužiků. Když vstoupili na německé území, měli se za co mstít… Deset milionů zavražděných Slovanů křičelo až do nebe.
Bohužel, Bedřichův Hradec neměl žádné místo v mapách Koněvova generálního štábu. NKVD nevěděla, že tam někdo touží po ruském osvobození a čeká na něj. Místní prorok, který tři roky správně předpovídal kolaps říšské unie, neměl dostatečný dosah na dobovém fejsbůku, aby na něj někdo bral ohled a tak mu osvoboditelé znásilnili dcery a jeho zastřelili, aby se na to nemusel dívat… Válka je vůl… bohužel je vůl i tehdy, když máte pravdu.
Elsa Sterziková strávila následující půlrok v utečeneckých táborech, ale protože nebyla Němka, nýbrž česká menšina v Prusku, znenadání se ukázalo, že ona válku neprohrála, ale vyhrála. V evangelické komunitě těchto dávných českých emigrantů pro víru tehdy vznikla iniciativa „návratu do země otců“ a ona se dostala do západních Čech, kde byla spousta prázdných (a vyrabovaných) domů po sudetských Němcích. Vrátila se domů po dvou stech letech v cizině. Bedřichův Hradec ještě jednou navštívila a zjistila, že její dům při ofenzívě vyhořel do základů.
Do Čech si přivezla syna, jeden kufr věcí, archaickou češtinu, která nezavadila o Jungmannovo či Preslovo názvosloví a evangelickou víru, která vydržela sto let pronásledování od Habsburka a dalších dvě stě let nezájmu v tolerantnějším Prusku. Spolu s dalšími obdobně postiženými pak budovala „českou přítomnost“ v Sudetech. Potomci těchto reemigrantů udrželi na Sokolovsku evangelickou víru dodnes a udrželi ji poctivou, nedotčenou dnešní LGBTNSDAP modernou. Možná proto, že byli v tichém odboji proti vrchnosti už tři sta let.
Elsa měla štěstí, po dalších čtyřech letech se vrátil ze sovětského zajetí její manžel a můj dědeček. Narodil se jim druhý syn (můj tatínek), který si o pětadvacet let později přivedl ženu z Ukrajiny, čímž se osudy naší rodiny propojily s osudy rodiny ukrajinského ševce, který tenkrát německé armády tlačil k Berlínu, aby evropské hodnoty vykázal do patřičných mezí… Kupodivu to přežil a zůstaly mu ruce i nohy.
Vzpomínání obou mých dědečků vždycky stálo za poslech. Je součástí mé tvorby i mých postojů.. Je součástí mého volání po míru. Jsem generace, která ještě o hrůzách války slyšela od těch, co je autenticky prožili. Nikdy nezapomenu na jejich pokoru či radost z toho mála, co měli a jejich napomínání, abych si vážil toho, že se nestřílí. Nikdy neřešili výsledky války, prostě byli rádi, že je mír. Husákovské Československo nebo Brežněvovský Sovětský svaz, to pro ně byla skvělá místa pro život. Byl mír. Nic jiného nepotřebovali.
Tuto vzpomínku píšu, protože se blížíme k podobně prohrané válce. Jen je dneska virtuálnější než tenkrát. Píšu ji jako varování, že společné evropské řešení vždycky končí zvoláním „zachraň se, kdo můžeš“ a hodinou nula v rozvalinách. A i když můžeme dlouho sledovat zářivé postupy vzad a dokážeme si představit, co nastane až vypnou elektrárny a jak končí adorace nacismu, řešit to všichni začnou, až když je fronta pět kilometrů od jejich majetku… Ano, za 45 dní nám patrně dojde plyn… ale ještě minimálně měsíc to bude všem jedno.
Zároveň varuji ty, kteří se těší na nové osvobození, že jejich jména nejspíš nejsou napsána v seznamech velkých kluků a nikdo na ně nebude brát ohled.
Dnes je to osmdesát let.
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k článku
*
Upřímnou soustrast za strejdu, Vidláku!
Trump přichází pozdě a Evropa se zničí.
Všichni dezoláti s nadějí čekají na prezidenta Trumpa, který jim vrátí to, o co přišli. Opravdovou svobodu projevu, co je tak hezky zakotvená i v ústavě. Jenže Evropě už to nepomůže, je pozdě. Protože před svobodou projevu, kterou se nepodařilo úplně zničit, jsme zcela zničili svobodu podnikání ve jménu vyšších cílů. Dorazili jsme to dotacemi. Teď na to příšerným způsobem dojedeme.
Svoboda projevu byla opravdu nejprve potlačena právě v podnikání. Ve jménu nového božstva, zvaného Green deal byla svoboda a pravda obětována na oltáři pokroku a světlých, bezemisních zítřků. Situace došla tak daleko, že přiměřeně chytrá Nerudová říká, že pokuty pro automobilky za CO2 nejdou zrušit. Jde zrušit samozřejmě vše. Jediné, co se neruší, jsou dogmata. Ta patří k náboženství, nikam jinam.
Takže tady máme nové náboženství zvané EU. Představuji si, jak v potemněle nasvíceném sálu v Bruselu (Štrasburku) zahajují poslanci schůzi recitováním nového EU desatera
Ve jménu EU, LQBTQ+- a ESG.
Budiž euro pochváleno.
Tak takhle by to mohlo být. Proč to dospělo tak daleko?
Krásný příklad jsou právě automobilky. Kdysi auta docela čoudila. Takže se řeklo, to nechceme. A vymyslela se emisní norma EURO.
Na začátku tam byl konsenzus mezi politiky a automobilkami. Politici potřebovali nějaké viditelné cíle a automobilky zisk. Takže sice automobilky řvaly, že se to nedá a budou muset strašně zdražit, ale vždy to nějak dopadlo. Protože teoretická účinnost spalovacího motoru je cca 50% (reálně max. 40%, tam už jsme) a začínalo se na 25%, bylo kam jít. Vývoj stál sice prachy, ale ty i s úroky a nemalým ziskem pro výrobce zaplatil spotřebitel.
Po těch letech od EURO1 (1992) si všichni zvykli, že se sice řve, ale vždy se to nějak udělá. Takže každá další garnitura politiků mohla vykázat pokrok a ani výrobci nebyli tratní.
Co se tedy pokazilo? Narazili jsme na fyzikální limity. Ano, na fyziku, onu rasistickou vědu, kterou je potřeba omezit, protože v ní vynikají jen bílí. Tak asi v EU ne, protože tady jsme se fyzikální limity překročit pokusili. Jenže ejhle, fyzika opravdu platí a nejde okecat.
Takže najednou jsme před neřešitelnou situací. Nastavili jsme laťku tak vysoko, že ji nikdy nepřeskočíme a dát níž ji nechceme. Radši prohrajeme celý závod, protože EU, vole. Lepší je auta i s výrobci zničit, než si přiznat chybu.
Úplně stejně je to ve všech dalších odvětvích. Svoboda projevu byla potlačena ve jménu EU Green a doražena dotacemi. Všichni jsou díky tomu na tom podobně. Mohou vyrábět pouze za cenu nesmyslných nákladů, a to ještě ne top výrobky.
Pokud na EU výrobky uvalí Trump slíbená cla, pak je prostě konec. Neprodáme to ani do Afriky, protože tam už je Rusko a Čína.
Základní malér je, že se EU pod záminkou demokratizace pokusila vybudovat totalitní stát. Veškeré nástroje si i připravila, ale jako vždy se jí tam vloudila malá chybička.
Každý funkční totalitní stát potřebuje v čele silného diktátora. Sice to nese spoustu negativ, na druhou stranu, pokud vůdce rozhodne, je to rychlé. Poté sice třeba vypadnete z okna nebo vybuchnete v letadle, ale je to skoro hned.
Pokud vůdce rozhodne, že se bude skákat po jedné noze, druhý den všichni skáčou. V EU by se asi tak tři roky diskutovalo o tom, zda po levé či pravé noze, jak vysoko a ekologicky. K tomu by musela být asi tak sto stránková metodika skoku o jedné noze a rozbor enviromentálních dopadů i s ohledem na ESG. Pro nedohodu většiny, která noha to má být, pak bude rozkaz odložen na jindy. Jako třeba letní/zimní čas.
Je v orgánech EU někdo, koho by bylo možno označit za milovaného vůdce? No, nikdo, kolektivní vedení. Ale s tím diktatura nikdy nefungovala nebo jen krátce. Tedy nefunguje ani ta EUrokratura.
Jsme odsouzeni k totálnímu neúspěchu a Trump to jen urychlí. On nebude příčina, ale jen katalyzátor našich chyb.
Jen budeme všude číst a všichni uerohujeři budou tvrdit, že za ten průser (pardon, jinak to nejde napsat) může on a Putin….
P.S. současné obětování východního křídla EU je jen pokusem o záchranu západního křídla. Výroby se jen přesouvají na západ, mnohdy tedy až do USA, ale nelikvidují zcela. Jen my tady budeme mít „bobek“, zato euro hodnotový…
To nemá chybu.
Skvěle napsané. Škoda že nejde dát deset slepic 👍.
Celkem slušný rozbor naší situace,
ale chybí mi tam to nejzásadnější slovo. A to zní "socialismus".
EU jede plně v zásadách tohoto vykurveného ideologického směru, který se nikdy a nikde nepovedl. Jelikož jde o vládu lidu, kterým ale zatneme tipec, pokud budou držkovat nad směrem, kterým to shora vedeme kvůli tomu, aby se ti blbečkové dole měli líp, tak vůdce nepotřebujete. Když jeden vypadne z okna, neva, nahradí ho jinej.
Hurá vpřed ke světlým a zeleným zítřkům. Že se u toho popírají fyzikální zákony neva, ta ideologie je skvělá a už komančové chtěli poručit větru dešti. Nepovedlo se jim to, stejně jako se to nepovede dnešním gryndýlistům. A ono je pak celkem jedno, jestli jeden používá jako svou barvu rudou a druhý zelenou. Oba jsou stejní socialističtí zmrdi, kteří dokáží společnost dovést na to samé místo.
Do sraček.
Ono je ale dost těžké někomu, kdo to myslí sice dobře, ale má u toho klapky na očích, se pokoušet vysvětlit, že socialismus je rakovina tohoto lidstva. Můžete to přežít celkem bez následků, když nebudete blbí, ale taky to můžete přežít s trvalými následky, nebo to taky nemusíte přežít vůbec. Tato rakovina vám každopádně nic pozitivního přinśt nedokáže, protože je to slepá cesta. Přesto to mnozí budou zkoušet furt dál.
Mrkněte na Argentinu, kde tuto cestu opustili a mrkněte, jak se jim zlepšuje hospodářství. Jo a abych si do zdejších některých proruských a pročínských aktivistů šťouchnul, Argentina stáhla svou žádost ke vstupu do BRICS. Protože jestli si někdo myslí, že dvě nejlidnatější země v něm, což je Čína a Indie, které se ale jaksi navzájem bytostně nesnáší, vytvoří nový hospodářský zázrak, tak je dost naivní. Milei už toto pochopil.
Jenže tady
se vychvaluje levice a to je právě ten socialismus. Pomlouvat socialismus - za to 5 slepic nebude, jen asi ode mne.
Díky Rade.
Vaše pětislepice mi zvedla průměr na v současné době krásný průměr 1,4.
Mě tady celkem dost fascinuje, že zde furt čtu, že za všechno může ten továrník v cilindru s tlustým doutníkem v hubě, případně Žid s kostnatými prsty a velkým nosem, akorát si nikdo neuvědomuje, že to, že mají drahé energie a žrádlo a všechno ostatní, za to může ten vykurvenej levičáckej systém. Ten se jim nelíbí, tak budou na podzim volit Stačilo a očekávají, že pak svět bude krásný. Nebude! Zvolej si další levičáckou sračku. A až i ta je zklame, vsadím se s vámi o co chcete, že pak se objeví jiná, která bude tvrdit, že ti před ní to dělali blbě, ale myšlenka je dobrá, tak nám to hoďte. A oni to hoděj (se stejným výsledkem).
Drahé energie jako ukázka politické orientace...
...jsou dost velký úlet kolego diskutující. Je to příznak naší pozice v tom věčném souboji o vládnutí v Evropě. Nám je určena pozice levného dodavatele a ochotného spotřebitele. Takže ožebračování Čechů zeměmi směrem na západ se už s tou karikaturou s kostnatými prsty potkává lépe. I když toto zjednodušení z předchozí věty je také trošku nepřesné. Ale jen trošku.:-):-)
P.S.
Upozorňuji, že tu světovou politiku zase až tak moc nesleduji, takže možná teď budu psát kraviny, ale je to názor lesního dělníka.
Ještě k tomu BRICSu.
Když budete mít naložený povoz, na něm několik provazů, ale každý z táhnoucích bude svou sílu směřovat na jinou stranu, moc daleko se nedostanete. BRICS, aby byl funkční by potřeboval hegemon. Ale kdo to bude?
Tak Rusák asi ne, jelikož celý svět ví, že má sice největší území a jaderné rachejtle, ale jinak uměj hovno. Akorát, když na Sibiři vrazej trubku do země a něco z toho tečo, on to někdo koupí.
Čajna by šla, má dost obyvatel a dnes i vyspělé technologie.
Potíž je ale Indie, protože ta sice ty technologie nemá, ale zase má dnes už víc lidí a hlavně indové číňany nesnášej, takže že by jeli pod vlajkou, kterou drží číňan mi přijde dost scifi.
Arabové jsou na tom na první pohled stejně, jako rusáci, ale narozdíl od nich všechny prachy, které získají tím, že prodávají ropu neprožerou, ale snaží se část investovat. Ale rozhodně nemají ambice se stát tím vůdcem.
Brazílie je na úplně opačné straně zeměkoule a řeší si svoje starosti.
Že by se hegemonem mohl stát Egypt, či Etiopie, nebo Irán, to asi každý uzná, že je to dost odtržené od reality.
Takže tady máme slepenec států, kteří jsou všichni nasraní na dolar, ale každý má odlišné politické i ekonomické zájmy. A teď mě, blbečkovi z lesa, někdo vysvětlete, jak tato skrumáž bude fungovat.
Je to trošku jinak. BRICS je…
Je to trošku jinak. BRICS je snaha vytvořit společenství států, bez ohledu na to, jak moc se mají nebo nemají rády, a to bez hegemona, který by tomu velel. Je samozřejmé, že ten nejsilnější bude i tady mít největší vliv, ale nebude to hegemon, který bude všem ostatním diktovat co smí nebo nesmí.
Je li to reálné nevím, ale já jim fandím. V dnešním světě s dnešními zbraněmi je to snad poslední možnost, jak svět může přežít.
Freude, 5 slepic, já Vás nepoznávám :-)
Společenství států bez hegemona, který by tomu velel
Reálné to je, dokonce to funguje pro v současnosti 26 států již od roku 1848.
Přijeďte se podívat na výsledky, Bobe vem lyže sebou!
ve Švajcu
nemají půjčovny ?
Stará rada - pokud nevíš co a jak bude ohlédni se do minulosti.
Jde o to jestli někdy delší období fungovalo spojení naprosto rozdílných národních mentalit do společného celku? Také nejsem historicky zběhlý, ale jako snad jediné funkční je pyramidální schéma fungování společnosti. A vrchol pyramidy je jen jeden. Možná je problém v hloubce sepjatosti jednotlivých aktérů. V EU vidíme snahu o sepjatost na úrovni koloniálních pořádků. A tam hegemon být musí. Tedy jestli BRICS-u zůstanou jen výhodné nebo jednodušší vzájemné hospodářské vztahy, tak by to fungovat mohlo.
CH-info-25: Funguje nejen pyramidální schéma společnosti
Příkladem značně odlišných mentalit je německá a francouzská. Nejlépe je to vidět při společném hlasování o tématech, jako je vnější a sociální politika, kdy francouzsky mluvící obyvatelstvo preferuje větší otevřenost a více státních regulací - tzv. Röstigraben mezi frankofonní Romandií a německy mluvícími kantony Švýcarska.
Předpokladem úspěšné spolupráce je důsledná federalizace, subsidiarita a rovnoprávnost. Společným lepidlem ve Švýcarsku není jen silný frank a společná armáda, ale zejména přímá demokracie. Pyramida má zde jen 3 stupně: obce se silnými pravomocemi včetně daňových kompetencí, kantony s vlastními vládami, parlamenty i ústavou, a zastřešující federace se dvěma nezávislými komorami parlamentu, z nichž v jedné jsou kantony rovnoprávné bez ohledu na počtu obyvatel - Ständerat (Stavovská rada = Rada států/kantonů).
CH-info-seznam
Blbeckovi z lesa
"Blbečkovi z lesa" (konec citace) to vysvětlit nelze. K tomu nemám co dodat. Snad jen jednu lidovou moudrost: "Ševče, drž se svého kopyta"! Sorry jako... :-)
Čím je člověk na vyšší příčce vývoje tím více...
... si sám o sobě dovolí říct to o čem píšete. Další texty zcela jasně hovoří o pravém opaku. Čtěte a bděte! synku!
Být blbečkem je mnohdy velice výhodné.
Kdysi jsem měl jeden krám a pak jezdil pro velkoobchod, kde jsem mu rozvážel zboží na krámy za 5% provize. Časem, jak jsem tak jezdil, jsem postupně získával kontakty, takže kromě zboží tohoto velkoobchodu zákazníci dostávali i zboží ode mě. Tudíž měli na jeden závoz 2 faktury. Jednu mou, druhou toho většího.
Jednoho dne, když jsem vyrazil na trasu, jsem si doma zapomněl jeho faktury a jelikož se mi nechtělo vracet, prostě jsem vypsal fakturu všeho tak, že to celé prodal mě a pak zakázníkům vystavil druhou, s mou hlavičkou. Majiteli tohoto velkoobchodu se to zalíbilo. Nemusel se večer prcat s 30. fakturami, měl jednu. Ale jaksi si neuvědomil, že tím pádem ztrácí přehled o tom, co který konkrétní zákazník bere a tudíž se musel spoléhat na obchodní strategii toho blbečka. A další nové krámy, kde jsem se chytil drápkem, o nich neměl vůbec tůšo.
Když už jsem měl problém s prostorem v mé dodávce a věci, které jsem prodával na přímo, tak na nich jsem měl vyšší marši a ty jeho už mi překáželi, tak jsem mu oznámil, že končím dělat pro něj. On blahosklonně mávnul rukou, že si najde jiného blbečka. Jenomže blbeček už uměl zboží, které rozvážel předtím jemu, sehnat někde jinde s lepšími obchodními podmínkami. Takže ve finále tento vymachrovaný majitel velkoobchodu zjistil, že mu během týdne zmizelo zhruba 50% zákazníků od Děčína, celý Šluknovský výběžek a dále českolipsko, liberecko a jablonecko. Pak už zjistil, že ten blbeček asi tak úplně blbečkem nebude, že ho pěkně vypek.
Nepodceňujte blbečky.
Neradostné čtení nicméně ....
... bolestně pravdivé. Nu což k vyplavání nad hladinu lze jedině odrazem ode dna.
Klobouk dolů
Děkuji za neskutečně pravdivý rozbor...
Paradox
Maďarský právník v oblasti energetiky Máté Tóth upozorňuje na paradoxní situaci.
Ukrajina, která se snaží vstoupit do EU, útočí západními drony na dodávky energie evropským zemím, přičemž EU toto jednání neodsuzuje.
@neCT24
Politické školení mužstva je zpět/J. Rajchl
Reakce na pokyny vládního odboru strategické komunikace k výročí upálení Jana Palacha
Ještěže toho Oťase a těch jeho 14 expertů za 500 000 měsíčně máme! Bez jejich komunikační karty bych ani nevěděl, co si o Palachově činu mám myslet. Politické školení mužstva je zpět. A Foltýn se opět vtělil do role poručíka Troníka.
Rozdíl je pouze v tom, že politruci typu Trondy brali mnohonásobně méně, než na kolik nás vyjde Otíkův STRATCOM, a že když Miroslav Donutil tuto postavu hrál, tak tu naivistickou soudružskou angažovanost pouze předstíral. Zatímco tihle soudruzi to myslí úplně vážně.
Nikdy bych nečekal, že naše země klesne tak hluboko, že nás tenhle gumový panák bude poučovat o důvodech činu Jana Palacha. Každopádně tam zapomněli dopsat, že Palach opovrhoval bezpáteřními sluhy bolševického režimu. Tedy typově lidmi, jako byl později Otíkův chlebodárce Petr Pavel.
Jindřich Rajchl (PRO)
https://www.parlamentnilisty.cz/
S Palachovým činem
hrubě nesouhlasím!
Chtěl vyburcovat společnost? Přišla normalizace. Když někdo s něčím nesouhlasí, měl by proti tomu bojovat. Když se polije benzínem a škrtne sirkou, právě dobojoval. Být diktátorem, byl bych vděčný všem svým oponentům a kritikům, kdyby se zachovali jako Palach. Nemusel bych na ně nasazovat tajnou policii a mordovat se s odstraněním jejich pro mě závadných názorů. I ten pohřeb bych jim klíďo zaplatil.
Loni zde v Děčíně byl odhalen nový pomník Jana Palacha. Stálo to prachy, krásně to v noci svítí, na to prachy byly, ale v naší ulici už cca 10 let plánován nový chodník ze zámkovky, ale nejsou na to prachy, tak si tam můžu na jaře v těch mezerách prořídlého asfaltu klíďo zasadit brambory, které vyrostou.
Zbabělec, který měl natuty psychické problémy, tak to vzdal, ale udělal to tak, aby to mělo efekt, ale Mašínové, kteří po vzoru svého otce se s špatným režimem nesmířili a vzali zbraně do rukou, ti jsou mnohými čechy považováni za vrahy a jejich pomník tady ještě nemáme.
Češi, glorifikujete poseru, který se polil benzínem a škrtnul, odsuzujete hrdiny, kteří se zlu postavili. Tak se pak s tímto přístupem nedivte, že jste v těch sračkách, ve kterých jste.
berrnarde asi tak
Palacha jsem osobně neznal a zda měl psychické problémy nevím, ale to jak ho popisuje jeho nejlepší kamarád, svědčí o tom, že minimálně byl "jiný" než jeho vrstevníci. Zda to bylo dobře nebo ne, nechci jaksi soudit, nevím. Ale to co vím naprosto jistě je to, že jeho čin byl naprosto zbytečný, jeho činem se nic nestalo, nic se nezměnilo, jinými slovy právě praktický efekt jeho činu byl nulový, s tím s Vámi souhlasím.
Mašínové nikdy nebojovali proti režimu, efekt jejich tzv. boje byl rovněž nulový, režim se nezměnil, resp. ano změnil, ale až po 36 letech po jejich útěku a Mašínové s touto změnou neměli nic společného. Jim šlo jenom o to zdrhnout ven z Československa, o nic jiného jim nešlo (jejich táta byl naprosto jiná liga !) a při té příležitosti zabili pár (z hlediska režimu) nepodstatných lidí-oni byli podstatní jen pro své rodiny, vysocí funkconáři režimu v nejvyšších patrech politiky to nebyli. Takže ta zabití byla stejně tak zbytečná jako Palachova smrt. Společným jmenovatelem s Palachem bylo to, že byli mladí a tudíž hloupí, v 20-25 letech prostě nemůže mít člověk zkušenosti padesátníka (i když jsou samozřejmě výjimky), které formují jeho činy. Můžete z nich dělat hrdiny jak chcete, ale žádnými hrdiny nebyli, protože nikdy nelze bojovat proti žádnému režimu (režim je jen fiktivní záležitost a vždy každý režim tvoří konkrétní lidé, ten se neutvoří sám od sebe). Bojovat lze jen proti konkrétním lidem. Mimochodem mezi rokem 1953-1989 odešlo z republiky tisíce slušných lidí (samozřejmě nelegálně), ale neměli potřebu nikoho zabíjet, jen tu nechtěli žít. Mašíni svými činy slušní lidé nebyli. Násilí zase plodí jen násilí, i když občas je třeba ho použít-viz níže . Takže v tomto s Vámi nesouhlasím.
Skutečnými hrdiny byli Gabčík a Kubiš a jejich atentát na Hedricha, samozřejmě nebudu rozebírat důsledky jejich činu, které byly krvavé, ale narozdíl od Palacha a Mašínů jsou oni opravdoví hrdinové a to je nepopiratelné. Protože oni zabojovali proti konkrétnímu, vysoce postavenému člověku režimu a to je ten základní rozdíl mezi nimi, Palachem a Mašíny.
Naprostý souhlas.
Naprostý!!!!
Gabčík, Kubiš, a další z krypty kostela v Resslově ulici..
.. se postarali o to, že poválečné hranice jsou tam, kde jsou. Teprve zabití Heidricha a následné represálie byly důvodem k oduznání Mnichovské dohody (Puťin trefně říká:"Taknazyvájemyj Minchenskij Zgovor").
Tedy, oběť parašutistů, Sokolů, pravoslavných kněží a představených pravoslavné obce smysl měla.
Palach a Mašínové nikoliv. Pocházím od Čáslavi, tam u nás dobře víme, co to bylo za sígry.
Velmi dobry prispevek! …
Akorat ale zpresnujici poznamka k formulaci
"nelze bojovat proti žádnému režimu (režim je jen fiktivní záležitost a vždy každý režim tvoří konkrétní lidé, ten se neutvoří sám od sebe). Bojovat lze jen proti konkrétním lidem"
ta se tyka odboje proti zlocinnemu rezimu, nelze to ale takhle rici o vojacich, mobilizovanych do pravidelne armady k boji "proti rezimu" nepritele". Ti take zabijeji konkretni lidi - vojaky a nekdy i civily v nepratelske armade resp. v nepratelskem zazemi ale kdo z tech konkretne zabitych si to "opravdu zaslouzil" a kdo mene, to vojak rozlisit nemuze
Přesně tak Chucku
Není co dodat…
Naprostý nesouhlas
Naprostý!
Naprosto pomíjíte to, kdo si začal!
Rade, máte na mysli útlak Němců v Sudetech?
Ano, kdyby Massaryk našel sílu aplikovat to, co studoval ve Švýcarsku, Sudeťáci by Hitlera nevítali.
Rade
msta není nikdy, rozumíte nikdy dobrá motivace. Vloni jsem potkal jednoho naprosto úžasného člověka, který mi vyprávěl svůj životní příběh (v životě osobně potkáte velmi málo takových lidí, ačkoliv je jich mezi námi hodně) a měl hodně důvodů se mstít režimu, lidem atd., ale nikdy to neudělal, protože hodně věcí (narozdíl od Vás) pochopil. Prací sám na sobě dosáhl tolik věcí jako málokdo a měl jednu (pro mě osobně) velmi důežitou vlastnost - byl a je to dobrý člověk. Chtěl bych ho zase potkat...snad se mi to ještě letos podaří...
Vyhlásí Trump během svých prvních 100 dní nový světový pořádek?
Tento článek vyšel v Asiatimes.com, čili jsou to úvahy z pohledu USA a amerických spojenců v Asii, na změny, ke kterým by mohlo dojít po nástupu Trumpa do prezidentského úřadu. Samozřejmě, že naše očekávání mohou být úplně jiná.
Stefan Wolff 18. ledna 2025
https://asiatimes.com/2025/01/trump-claiming-new-world-order-in-first-100-days/
Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu 20. ledna 2025 je všeobecně považován za předzvěst období výrazných otřesů v zahraniční politice USA i změny stylu diplomacie.
Zdá se, že Trumpův oblíbený styl - chvástání a vyhrožování vůči zahraničním vůdcům - se již vyplatil, když mu v Gaze pomohl uzavřít mírovou dohodu, jakkoli vratkou. Dohodu vyjednal Joe Biden a jeho tým v koordinaci s Trumpovou nastupující administrativou.
Analytici se však domnívají, že Trumpovy ostré komentáře ze 7. ledna, že "nastane peklo", pokud rukojmí nebudou brzy propuštěni, byly ve skutečnosti výhrůžkou izraelskému Benjaminu Netanjahuovi, aby něco rychle zařídil. A to přimělo izraelskou vládu, aby se odhodlala k dohodě.
Trump tento ostrý styl používal i ve svém prvním funkčním období. A jeho nedávné hrozby, že koupí Grónsko, anektuje Kanadu a obnoví kontrolu nad Panamským průplavem, naznačují, že se to bude opakovat. To nemusí věštit nic dobrého, zejména pro tradiční spojence USA. A nejen to, Elon Musk, jeden z Trumpových blízkých důvěrníků, se otevřeně chlubí svými pokusy o změnu vlád ve Velké Británii a Německu - což je zjevný krok k posílení globálního spojenectví populistických vůdců. Přidejte k tomu slíbenou dohodu s Ruskem o ukončení války na Ukrajině, obnovení kampaně maximálního tlaku proti Íránu a zdvojnásobení konfrontace s Čínou, a máte všechny ingredience zásadního přetvoření zahraniční politiky USA.
Tři konkrétní aspekty vyčnívají a dávají tušit, jak by mohla Trumpova zahraničněpolitická doktrína vypadat. Prvním je zaměření na západní polokouli. Zdá se, že Trump se zde soustředí současně na potvrzení dominance USA v záležitostech Severní a Jižní Ameriky a na vyřešení jakýchkoli domnělých strategických slabin. Zatímco Grónsko, Kanada a Panamský průplav dominují titulkům novin, existují také důsledky pro vztahy USA s Kubou, Nikaraguou a Venezuelou, přičemž Trumpův výběr Marca Rubia na post ministra zahraničí je charakteristický svým jestřábím přístupem.
Trump možná nepřesně vyzdvihuje roli Číny v Panamském průplavu, ale Peking nepochybně zvýšil svou (převážně ekonomickou) stopu v Latinské Americe. Hlubokovodní přístav v Peru financovaný Čínou vyvolal bezpečnostní obavy USA. Čínské investice v Mexiku vytvořily důležitá zadní vrátka na americký trh a přispěly k tomu, že Mexiko je nyní největším obchodním partnerem USA. V roce 2024 činil mexický vývoz zboží do USA téměř 467 miliard USD, zatímco čínský vývoz činil 401 miliard USD. Trump bude pravděpodobně zvyšovat tlak na západní polokouli pomocí kombinace výhrůžek, cel a politického nátlaku.
Jako první ukázku toho, jak vážně bere nastupující administrativa tuto otázku, je že jeho spojenci v Kongresu předložili návrh zákona, který "pověřuje prezidenta, aby usiloval o zahájení jednání s Dánským královstvím s cílem zajistit získání Grónska Spojenými státy". Druhým rysem vznikající Trumpovy zahraničněpolitické doktríny je omezení angažovanosti USA v regionech, které administrativa považuje za druhořadé. Mezi dvě hlavní oblasti v této souvislosti patří Evropa a Blízký východ.
Válečná dohoda na Ukrajině
Trumpem slíbená dohoda s Ruskem o ukončení války na Ukrajině je jednou z klíčových součástí jeho strategie, jejímž cílem je uvolnit americké zdroje, aby je bylo možné zaměřit na Čínu a "rozklížit" Rusko-Čínské partnerství. Jeho současné naléhání na to, aby spojenci USA v NATO zvýšili své výdaje na obranu, však svědčí o tom, že nastupující administrativa nadále přikládá transatlantické bezpečnosti význam. Jen nechce být tím, kdo za ni většinou platí. A Trump má pravdu: Washington v současnosti nese 68 % všech výdajů NATO, zatímco evropští členové 28 %. Trumpův přístup k Blízkému východu se opírá o stejnou kalkulaci uzavírání dohod, které chrání americké zájmy a zároveň umožňují snižování závazků.
Vzhledem k tomu, že mezi Izraelem a Hamásem nyní platí příměří, které usnadní propuštění izraelských rukojmích, existuje mnohem jasnější cesta k normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. To stále závisí na izraelském přikývnutí na palestinskou státnost, ale jakmile se tak stane, zlepší se i vztahy Izraele se zbytkem arabského světa. To pak přenese břemeno omezování vlivu Íránu na pravděpodobně efektivnější koalici spojenců USA v regionu a umožní Washingtonu obnovit kampaň maximálního tlaku proti Teheránu.
Co dál s Čínou?
Zatímco Trumpův přístup k západní polokouli a k budoucím vztahům Washingtonu s Evropou a Blízkým východem je poměrně jasný, nad jeho čínskou strategií se vznáší množství otazníků. Jeho národněbezpečnostní tým je obecně považován za jestřábí vůči Pekingu - s výjimkou Muska, který má v Číně významné obchodní zájmy. Sám Trump osciluje mezi agresivní a smířlivou rétorikou. Údajná čínská kontrola Panamského průplavu je jedním z jeho zdůvodnění, proč se snaží obnovit kontrolu USA nad touto strategickou vodní cestou. Jmenoval však také čínského prezidenta Si Ťin-pchinga jako toho, kdo může pomoci s dohodou o Ukrajině, a dokonce ho pozval na svou inauguraci.
Trump může být otevřený dohodě s Čínou - a Čína na oplátku signalizovala zájem i o ni. Si se sice inaugurace nezúčastní, ale jeho viceprezident Han Zheng ano. Trump a Si mají rovněž zkušenosti s uzavíráním dohod, i když jejich dohoda z roku 2020 nepřinesla o mnoho víc než zastavení eskalující obchodní války. Tato dohoda se vyjednávala dva roky a ponechala v platnosti mnoho cel, která Trump zavedl na začátku svého prvního funkčního období, i když v některých případech ve snížené míře. Něco podobného by se mohlo opakovat i nyní, kdy Trump plní jeden ze svých předvolebních slibů o vyšších clech na čínské zboží a zároveň zahajuje jednání o nové dohodě s Pekingem.
Se vší pravděpodobností se jedná o Trumpovo poslední prezidentské období. Přinejmenším během příštích dvou roků bude ovládát Senát i Sněmovnu reprezentantů. Má veškerou motivaci dostát svým slibům - a čelí jen málo zábranám, pokud vůbec nějakým. Vidí sám sebe jako rozvraceče a jeho základna MAGA očekává, že právě takový bude. Nestabilita je téměř zaručena. Není však jasné, zda se prosadí Trumpova vize stabilnějšího mezinárodního řádu s jasně vymezenými sférami vlivu pro současné velmoci - USA, Čínu a případně Rusko -, natož zda by takový výsledek byl přínosem
Stefan Wolff je profesorem mezinárodní bezpečnosti na Birminghamské univerzitě.
Trumpovo zvolení jsem uvítal.
I když se toho zároveň obávám trochu. On je nevyzpytatelný střelec a občas se chová jako slon v porcelánu.
Taky nevěřím tomu, že by dokázal vyřešit všechny nešvary tohoto světa. Ale jak se tak bavím s lidmi, drtivá většina je nasraná na byrokracii EU, na grýndýl a woke kulturu a podobné věci. Trump by mohl zafungovat jako ten kámen, který svým pohybem rozjede celou lavinu dalších šutrů. I když mu jde hlavně o to Amarica first, mohlo by to pomoci i nám zde v Evropě.
Ale to už bude na nás. Když jsem četl nedávno jeden článek od Boba Kartouse (ano, takový masochista jsem), nemohl jsem si nevšimnout, že mezi svými liberálními výkřiky je poněkud nervózní. Patrně cítí, že jeho doba končí a to mě dost těší.
Obava a nejistota jsou na místě vždy,...
... když se blíží něco silného a dost nevyzpytatelného. Liberalismus se pro mnohé - především mediální - šiřitele stal zdrojem mastných příjmů. A tak je otázkou z čeho jsou nervózní - ze ztráty možnosti šířit svou "víru" nebo z možného odstavení od koryt?
Dane,
máte nějaké nové informace ohledně přepočítání hlasů v Libereckém kraji? Díky za info.
Dobrý článek, avšak...
pokud by se Vidlák někdy objektivně nekomunisticky zamyslel, tak by možná přišel na to, že s evropskými hodnotami nemá Jakub Janda společného vůbec nic.
K článku.
Hezký příběh, Vidláku. Taky jeden přidám.
Moje babička to ve svých nácti dotáhla až do Terezína. Nebyla tam umístěna proto, že by někomu ublížila, nebo někoho okradla, ale dopustila se v té době nejhoršího zločinu. Narodila se jako Židovka. A jelikož se blížil konec války, tak už se tam celkem všeobecně vědělo, co znamená, když přijede vlak, do kterého nacpou lidi a ten pak frčí nahoru do Polska. Ale tito vyhublí a zbědovaní vězni si mezi sebou vyprávěli vtipy. Ovšem, když někdo chtěl říct nějaký košilatý, tak to by neměla slyšet náctiletá dívka, tak jí poslali ven. Babička vyprávěla, že se vždy zase přikradla zpět, nastavila ucho do škvíry dveří a několik jich vyslechla.
Pak tam taky nebyli zavření pouze Židé, ale i lidi, které tam umístili kvůli zločinům. A jak se blížil konec války, tak němcům teklo do bot, takže to moc neřešili, tudíž, když přijel nový transport, tak do té spalovací pece mohl odfrčet i někdo, kdo se tam ocitl proto, že v krámu ukradl 2 rohlíky. A bylo tam několik analfabetů. Tak se rabín nabídl, že je naučí číst a psát. a toto mě na celé věci nejvíc fascinuje. Představte si situaci, kdy ti lidé víceméně počítají s tím, že jejich životnost je cca měsíc, maximálně dva a na útržky papíru pod dohledem rabína smolí: máma má maso, Ema má mísu. Hele, tomuhle říkám absolutní vrchol optimismu.
A dopadlo to dobře, protože válka skončila, takže žádný nový transport naštěstí už nepřijel a ti analfabeti měli základ k tomu, naučit se číst a psát, takže hepyend.
Motoristé sobě
Zítra by měla ve Washingtonu proběhnout inaugurace Donalda Trumpa, na kterou jeho tým osobně pozval p. Turka s p. Macinkou (+doprovod). Ne Okamuru, ne Konečnou, ne Rajchla. Takže strana, kterou na začátku minulého roku tady nikdo neznal, není pod rozlišovací schopností Trumpovo týmu? Jako vážně? Když si vzpomenu jak byl Turek před eurovolbami pořád v televizi (na rozdíl třeba od Rajchla), tak asi vím, odkud vítr fouká. Američani si tady pěstují opozici pod svojí kontrolou, která až se dostane do Babišovo vlády, tak jim jejich dobrodiní začne splácet. Hlavně musíme být hodnotově ukotvení na Západ, k tomu nám dopomáhej Motoristé. Ámen
iw23
skvělý postřeh !!! Jako většinou u Vašich příspěvků. Takovou úvahu jsem v éteru ještě neslyšel...
Ale to není nic nového pod sluncem!
Zpočátku se také říkalo jak si pravidelně chodí nejen blyštivý Péťa na jistou ambasádu pro noty. Mění se jména a datumy - osvědčené postupy přetrvávají.
*iw23 👍
Zřejmě Trumpovi a jeho našeptávačům vyhovuje Turkův názor na Putina, na rozdíl od názorů Rajchla nebo Stačilo.
Turek v r. 2022: "Zelenskyj je největší frajer, který má koule, Putin je zrůda, krysa, kretén a zločinec. Přesně tak europoslanec Filip Turek mluvil o dvou státnících v březnu 2022, tedy krátce po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu."
Také bych chtěl vyjádřit…
Také bych chtěl vyjádřit svou upřímnou soustrast ke ztrátě strýčka.
Chybí nám pokora
Milý Vidláku,
nejprve bych Vám chtěla vyjádřit upřímnou soustrast k úmrtí Vašeho strýce.
Po Vašem článku Poslední Vlak jsem měla pocit, jako bych přečetla román. Už chápu odkud máte svou intuici. Vaše babička Elza byla moudra žena, která přežila kritické chvíle díky svému instinktu přežití.
Myslím si, že obecně v naší populaci právě tyto instinkty přežití chybí. Jinak by tolik lidí tak lehce nepodporovalo válku na Ukrajině takzvanou „vojenskou pomocí“. To si neuvědomují, že tím podporují vraždění? Moje instinkty přežití se po únoru 2022 automaticky zbystřily, protože válka za humny je nebezpečná tím, že se může rozšířit. Kolektivní Západ nedělá žádné kroky k tomu, aby tomu předešel, naopak přilévá olej do ohně, z čehož mě mrazí.
Dokud nebude mír, nebudu v klidu a pečlivě sleduji, která politická reprezentace u nás proklamuje takovou zahraniční politiku, která by nás nezavlékala do cizí války a vedla by k míru. Za správnou zahraniční politiku považuji kroky o které se snaží Orbán a Fico, pokud mám uvést nějaký příklad. U nás proti-válečné směřování vidím hlavně u PRO, Stačilo a SPD.
Váš článek „Poslední vlak“ má mimořádnou výpovědní hodnotu a znova bych zde chtěla zopakovat nejsilnější pasáž:
Vzpomínání obou mých dědečků vždycky stálo za poslech. Je součástí mé tvorby i mých postojů.. Je součástí mého volání po míru. Jsem generace, která ještě o hrůzách války slyšela od těch, co je autenticky prožili. Nikdy nezapomenu na jejich pokoru či radost z toho mála, co měli a jejich napomínání, abych si vážil toho, že se nestřílí. Nikdy neřešili výsledky války, prostě byli rádi, že je mír. Husákovské Československo nebo Brežněvovský Sovětský svaz, to pro ně byla skvělá místa pro život. Byl mír. Nic jiného nepotřebovali.
Z tohoto skvělého odstavce bych vypíchla to, co nám dneska chybí a to pokora a radost z mála, vděk za to, že se nestřílí, že zatím ještě žijeme v míru. Pokora a úsilí o mír chybí zejména našim nekompetentním západním lídrům, kteří se profilují chováním s prvky banálního zla.
Jeden takový nám dneska končí. Pro mnohé je nejhorším prezidentem v historii USA. Pro mě je Biden k tomu ještě „odpudivou osobou“))). Těším se, až toho zlého a zákeřného dědka neuvidím na žádné obrazovce, protože ho považuji za odpovědného za válku na Ukrajině a eskalaci, která nemá obdoby. Já vím, že to za něj dělá deep state, ale s nimi dávno jel, ještě když byl při smyslech.
Je zvláštní, jak takhle doba těžká událostmi je příznačná nejhoršími vládami, nejhoršími prezidenty a nejhoršími premiéry na tom „hodnotovém“ Západě.
Nevíte někdo, čím to je?
Blanice
Nevíte někdo, čím to je?
Ale víme, Blanice, informovaní dobře vědí, čím to je, nicméně se nesmí o tom mluvit, natož psát, protože hrozí sankce. Dokonce ani autor článku, a ten má řádně prořízlá ústa, si netroufne na to poukázat. Jen občas mezi řádky, jakoby se neřeklo, utrousí něco o Aspen institutu, ale to je jen výkonná struktura cca 5 mocenských stupňů pod vrcholem pyramidy.
Existuje jedna staletá zločinecká banda, která si už myslí, že má světovládu v kapse a už dělají, jakoby jim patřil svět a nic se jim nemůže stát. Dokonce jejich britská loutka Karel už na Boží hod vánoční vyhlásil nadvládu této nikým nevolené kriminální bandy, ale pak se zřejmě zalekl a trochu začal brzdit.
Husákovské Československo
to byl sice mír, ale obehnaný ostnatým drátem s elektřinou ze kterého by kdekdo rád utekl. K moři do Bulharska mohli jen poslušní mukli, do Jugošky jen bachaři a i ti občas zdrhli.
K moři do Bulharska....
...... Vy se na otázku cestování za Husáka díváte dnešníma očima, ačkoliv autor srozumitelně vysvětlil, čeho si lidé tehdy cenili nejvíce - míru. A taky ještě v 70. letech žily v Československu miliony lidí, kteří pamatovali hlad, takže nějaké cestování k moři bylo pod jejich rozlišovací úrovní.
Jen tak na okraj, aniž bych chtěl Husákovi dělat advokáta, do Bulharska, Rumunska, NDR, Polska a Maďarska mohli svobodně cestovat všichni; do sousedního NDR, Polska a Maďarska nebyl potřeba ani pas, ale stačila cestovní doložka k občanskému průkazu. Ale opakuji, tehdejší dobu vůbec nehájím, nicméně dneska to také není žádná hitparáda.
*Konzervativec
Souhlas, v r. 1988 jsem byla 14 dní v Jugošce od cestovky Rekrea a bylo to bez problémů. (s ostatními vyjmenovanými státy jakbysmet)
Nevíte někdo, čím to je?
Nezastropovaná nerovnost umožňuje, motivuje a degraduje!
....celoevropské řešení zkrachovalo,
stejně jako dnes i za Velkoněmecké říše podnikala válečnou agresi proti Sovětskému svazu/Rusku zásadně celá sjednocená Evropa. Ty dobyvačné války proti Rusku opakující se zhruba každých sto let mají takovou jednu specifickou tradici - vždycky se jich nějakou formou účastní prakticky všechny evropské země. Nejen za Napoleona a československých legií, ale i za Hitlera se války proti SSSR účastnili i Češi. Byť tentokrát přímo na frontě ne, protože takovou důvěru vůdce zase neměli, ale jako pracovití dělníci v českých zbrojovkách plnící iniciativně na 110 % nacistické zbrojní dodávky na východní frontu. Stejně jako dnes i tehdy české zbraně zabíjely ruské obyvatelstvo.
Pokud se autorův dědeček ze sovětského zajetí vůbec vrátil, tak lze hovořit o velkém štěstí. Pokud se vrátil dokonce po pouhých 4 letech, tak se jedná o z pekla štěstí. Je to současně i důkazem, že se ničeho v rozporu s válečnými konvencemi proti sovětským občanům nedopustil. Byl jen řadovým válečným zajatcem z okruhu nedobrovolných českých říšských občanů v prusko-německém Slezsku, podobně jako u nás lidé na Hlučínsku. Nebyl odsouzeným válečným zločincem, kteří se v nepatrném počtu vrátili do Německa až v roce 1955.