Remíza je také výhra

Tento text už jsem večer vložila k předešlé diskuzi.
Omluva, že vkládám znovu, zdá se mi být dosti zajímavým...
Ač mám někdy trochu "problém" s jazykovou formou pana Větvičky, tak s obsahem psaného ne.
Dnes se tu i hodně diskutovalo "válečně", takže sem dávám tento jeho příspěvek s nedobrými informacemi naznačující možnou eskalaci...?
Za sebe říkám, že mám zas o něco větší strach...

MEDYJALNI PUST A VALKA V EVROPĚ

LADISLAV VĚTVIČKA

Tuž sem si naordynoval pravidelny medyjalni pust. Skoro tři tydny bez zprav, radyji, televizi a tak dal. Je to osvěžujici metoda.

Prvni tři dni je člověk trochu nervozitni. Pak si na to zvyknete. A po třech tydňach zjistite, že se v době vaši nepřitomnosti stejně nic zvlaštniho nestalo a vy mate čistu hlavu.

Pravda, svět se posunul zas o dalši kusek do hajzlu, ale s tym bysem stejně nic nenarobil.

Když sem rychle prolistoval zpravy za dobu, kdy sem je kvuliva medyjalnimu pustu nesledoval, vyšlo mi z teho, že se chysta obrovska eskalace valky s pravděpodobnym zapojenim idyjotu ze středni Evropy, kera by měla začit po 23. unoru, v zavislosti na počasi a na tym, jestli stary Bidet nastupi na spravne letadlo z Varšavy. Bo jak bude minus třicet, tak Leopardy nejezdi, na to dojel už onkel Adolf, když to podcenil. No a bez dědečka ve Washingbrainu se tež nic podstatneho nestane.

Zle jazyky z amerycke ambasady tvrdi, že se chystaju terorystycke utoky na uzemi Ruska včetně Krymu. (Zdroj: amerycka ambasada, viz odkazy niže).¨

pokračování na:
https://pravyprostor.net/?p=156657
komentář v diskuzi:
Opájíme se údajnou Natostánskou nadřazeností, ale tažení proti Ru vedou stále stejní lidé, kteří vygenerovali velký výprask pasáčky koz v Afgu. I agrese do Iráku jsme se účastnili, takže je dobré vědět, že dalším velkým vítězstvím Vyspělého Civilisovaného Západu je rozhodnutí Irácké centrální banky veškerý obchod s Čínou dělat v čínských juanech.

Naši političtí kreténi by chtěli, aby naši chlapci bojovali za Ukrajinu? A to jim nevadí, že se tady poflakuje cca půl milionu Ukrajinců, mimochodem u nich je mobilizace a tudíž povinnost, nastoupit neprodleně vojenskou službu! Fialo, kurník, koukej je odsud poslat splnit vojenskou povinnost!

Už pár let mám z alternativních článků, "alternativa, co to je, že", dojem, že ať si každej píše, mele, přežvejkává svoje nebo cizí názory, že v koutku duše doufá, že nám to Rusové odpustí a že se na nás úplně nevyserou. Doufá se, že je v celém hujerkorporátu tisíce špijonů, keří už vědí, že nejsou všichni blboni hajzlové a kolaboranti s cizí mocí. Že zde žije eště pár nepřistěhovalců a nezblblých imbecilů se kerejma bude možné něco vyjednat, aspoň aby byli schopni si vypěstovat vlastní žrádlo, vlastní parchanty nebo si nepučovali u cizáků, že gdo to zas bude za ty blboně platit a čím. Že pár lidem, kerejm nevyfičel na Novinkách a iděsu rozum, keří nehltají cizácký papaláše a nechodí počmáraní cizáckou reklamou, hltajíc připosraný internetový šhíty, gde imbecilové máchajíc pacičkama se englišoidní bramborštinou snažej být kůůl. Že přezefšechno vyčistí malou asii (Jevropu) od fašounů a harpagondechujckejch vší. A bojej si přiznat, že se nezmění nic, dokud v samotné říši zla se nezatřese zem, nespadnou lány velkoměst do nicoty podobně jak nám takové divadlo oni sami připravili už ve dvou válkách na našich územích a příšerně se na tom zlu napakovali. Marná sláva, musí se ukotvit do posvátnosti naše potřeby a zlo vykázat ze slušné společnosti. Bohužel se stále jasněji ukazuje, že slušní lidé nejsou bohatí, nemají pitomé názory a vědí co opravdu k životu je potřeba.

Joe
KAPITOLA PRVNÍ
Joe Biden se chytil do pasti. Bylo to v srpnu 2016, během náročné státní návštěvy turecké Ankary, a Joe Biden, viceprezident Spojených států, muž, který si z chlubení se svými zahraničněpolitickými zkušenostmi udělal živnost, to měl vědět lépe. Ale nevěděl to, protože je to Joe Biden, který to nemá v DNA, aby to věděl lépe. V jeho DNA je, že to skoro ví lépe. Ale jen skoro. Důležité je také poznamenat, že ačkoli se celým jménem jmenuje Joseph Robinette Biden mladší, nikdo mu tak nikdy neříká. Je také důležité poznamenat, že ho málokdo oslovuje prominentním titulem, který si vysloužil po 36 letech služby své milované Demokratické straně - viceprezident Joe Biden. Ne, pro většinu lidí na celém světě je to Joe Biden. A v tom spočívá zraňující pravda pro Demokratickou stranu, která je mu rovněž nakloněna: Joe Biden, Bůh ho miluje, je to Joe Biden. Skvělý chlapík, obrovské zkušenosti na nejvyšších vládních postech, zapálený pro progresivní věci, ale Joe Biden nikdy nebude vůdcem Demokratické strany ani prezidentem Spojených států. Ale ani na vteřinu si nemyslete, že to tak vidí nebo někdy uvidí. Joe Biden se bude usilovně snažit získat prezidentský úřad v roce 2020 - usilovněji než většina lidí o polovinu mladších - a téměř se mu to podaří. Téměř. Proto musí následovat úvaha, že když je tak neopatrný, že se nechal chytit do pasti v Turecku a existuje tolik dalších příkladů neopatrnosti a špatného chování, které jsem zde v této knize uvedl, lze mu věřit jako vůdci jeho strany? Nebo jako prezidentovi naší země. Řekl bych, že na tuto otázku nejlépe odpoví voliči. Podle mého názoru nebude rok 2020 k Joeovi přívětivý. Ani jeho demokratům. A nemluvím jen o jeho slovních úletech, které jsou pro mě příkladem nešikovnosti, kterou všichni sdílíme. Ne, mluvím o nedbalosti a v případě podnikání jeho syna Huntera na Ukrajině o pochybení. Podle toho, co jsem za léta práce pro Joea Bidena viděl a slyšel, je nedbalost jednou z jeho charakteristických vlastností. Ale stejně tak i láska. Joe miluje svou rodinu a miluje demokratickou politiku, ale k obojímu se chová neopatrně. Miluje lidi a miluje záři reflektorů, ale s obojím zachází neopatrně. Ale ne o moc. Joeův talent vplétat tato protichůdná témata do svého bohatého života ve veřejné službě ho staví vysoko a nad téměř všechny jeho vrstevníky. Ironií osudu si nemyslím, že past v Turecku, která Joea chytila, byla nastražena s úmyslem připravit ho o prezidentský úřad, ale když ji uvidíme spolu s tolika, tolika dalšími příklady neopatrnosti a nedomyšlenosti, bude to pro Joea asi konečná. Byla to past nastražená v době a na místě, kdy si Joe Biden myslel, že má vše pod kontrolou, ale neměl. Byla to past, kterou nastražil světový vůdce, o němž si Joe Biden myslel, že ho zná, ale neznal. Byla to past, protože Joe Biden jednal v dobré víře a ten druhý ne. Ale to je politika. Politika, zejména ta mezinárodní, jak Joe Biden dobře ví, je špinavá a občas smrtelně nebezpečná záležitost, zejména ve společnosti Recepa Tayyipa Erdogana. Viceprezident se zkušenostmi Joea Bidena v oblasti zahraničních vztahů by to měl vědět. Nevěděl to. Nebyl opatrný. Nebyl prozíravý. Byl to Joe Biden a vstoupil do té pasti se stejnou zapomnětlivou sebejistotou, s jakou se Custer řítil ke konečné bitvě u Little Big Hornu. Poradci Joea Bidena to jistě měli vědět lépe. Nesou za jeho chybu stejnou odpovědnost jako on sám. Ale neviděli ji. Nebo pokud ano, nedali najevo, že to viděli, zkřížili si prsty a doufali, že to ustojí - jako se to stalo už tolikrát předtím. Já jsem to viděl a nic jsem neřekl. Stejně jako jsem nic neřekl při tolika, tolika předchozích epizodách bidenesovského zmatku. Pracovat pro Joea Bidena jako jeho stenograf více než šest let znamenalo, že diskrétnost byla součástí mých pracovních požadavků. Bylo mou povinností neříkat, co jsem viděl a slyšel, pokud to nebylo v rámci oficiálních záležitostí. Ale tato moje povinnost u Joea skončila v zimě roku 2017. A o rok později, po práci stenografa v Bílém domě Donalda Trumpa, jsem tuto práci opustil a napsal svou první knihu "Politováníhodných patnáct let: Paměti z Bílého domu". Jsem na tu knihu a na tvrdé pravdy, o kterých vypráví, hrdý. Soustředila se na mé zkušenosti zevnitř s neobjektivními novináři Bílého domu, nezveřejňovanými nedostatky Obamova Bílého domu, nešťastnou prezidentskou kampaní Hillary Clintonové v roce 2016 a genialitou prezidenta Donalda Trumpa. Tato kniha je jiná. Zaměřuji se v ní konkrétně na jednoho významného amerického politika, viceprezidenta Joea Bidena. Nechrlím nenávist - té se děje víc než dost. Na obou stranách. Ale píšu pravdu - tu dobrou i tu špatnou. Tohle nejsou řeči z doslechu, tohle je "já to říkám". Jsou to věci, které jsem viděl. Takže pokud vás zajímají tvrdé, ale důležité pravdy o Joe Bidenovi, Joeovi ze střední třídy, muži, o němž mnozí demokraté věří, že může ve volbách v roce 2020 porazit prezidenta Donalda Trumpa, čtěte dál. Pochopte však, prosím, že napsání těchto nelichotivých pravd ze mě dělá whistleblowera Bílého domu, a jako takový člověk, který svůj příběh uvádí svým jménem, je vyprávění pravdy jedinou ochranou svědků, kterou mám. A aby bylo jasno, neuvádím žádné citlivé informace týkající se národní bezpečnosti. Nic z toho, co jsem v Bílém domě viděl nebo slyšel, nebylo tajné. Ale to, co uvádím, jsou nezveřejněné pravdy o Joe Bidenovi, hluboce chybujícím politikovi, kterému hluboce chybující novináři opětovně dopřáli shovívavost. Někteří by to nazvali zaujatostí a měli by pravdu. Mou zaujatostí je informovat o tom, co se skutečně stalo, jak nejlépe dovedu. Myslím, že tato shovívavost se vztahuje i na jeho nejmladšího syna Huntera Bidena. A až se tento příběh objeví se všemi svými odpornými detaily (a to se stane), vyzývám The Washington Post a The New York Times, aby se omluvily za to, že přehlédly a ignorovaly příběh s důsledky pro národní bezpečnost, který měly přímo před nosem. Co se týče Joe Bidena, který se chytil do turecké pasti, jeden jiný člověk, americký reportér, to viděl stejně jako já a napsal o našem viceprezidentovi kriticky. V podstatě viděl to, co já: slabost. Je to slabost, kterou vidí Donald Trump a jeho příznivci, slabost, kterou vidí naši mezinárodní protivníci, slabost, kterou by rozumní Američané měli mít možnost vidět na vlastní oči. Dva další novináři to však viděli jinak a napsali články, v nichž Bidenovu slabost bagatelizovali. Podle nich to nebyl příběh dne. A jejich názor se stal základem zpravodajství. Za léta sledování novinářů z Bílého domu, jak nahrávají svým stranám, jsem se naučil, že existují fakta, která se uvádějí, a zajišťují tak důvěryhodnost, a pak jsou všechna fakta, z nichž některá zůstávají nevyřčena. A protože většina zpravodajství byla k Obamovu Bílému domu tak shovívavá, Joe Biden možná ani nepochopil, jak byl v Ankaře polapen. Novináři Joeovi často dávali za pravdu. V tomto případě jsem viděl, jak souhlasně přikyvovali, když jeho zaměstnanci nabízeli výmluvu, že Joe nebyl v nejlepší formě, protože byl unavený. Nebo pokud svůj přehmat pochopil, pravděpodobně si myslí, že mu to prošlo. Ale neprošlo mu to, nebo by alespoň nemělo. Protože jako u všech moderních politických pastí existuje usvědčující videozáznam, takový, který nahradí shovívavé zpravodajství. Podle mého názoru by tato videonahrávka, kdyby ji viděli američtí diváci, způsobila, že by se prezidentská kandidatura Joea Bidena zastavila. Tedy pokud by na to nestačilo chování jeho syna Huntera Bidena, které nezákonně obohacuje jeho rodinu a jeho přátele. To je dobře zdokumentované v knize Petera Schweizera Tajná impéria: "Jak americká politická třída skrývá korupci" a ve zpovědním článku Huntera Bidena, který napsal Adam Entous pro The New Yorker. Ale o tom až později. Protože než uslyšíte podrobnosti o této pasti, musíte slyšet, proč jsem tam vůbec byl, proč jsem viděl monumentální chybu Joea Bidena, když to místnost plná lidí viděla jinak, a proč to teď zveřejňuji v této knize.