Trocha snění pro odlehčení situace

Autor

Heleďte, já pro dnešek přestanu s tím věštěním apokalypsy. V poslední době mám ze sebe pocit, že mě musíte vidět jako zachmuřeného opelichaného krkavce, který sedí na poslední větvi uschlého stromu, obzor za mnou je temný jako před blizzardem a moje černé oči jasně říkají, že ať dopadne zápas jakkoliv, mrchožrout si přijde na své. 

Dnes chci snít. Stalo se mi něco, co zažívám  jednou za čas  a mám chuť se z toho vypsat. Začít ale musím před pětadvaceti roky. 

Svoji průmyslovku jsem absolvoval v Lokti. To je to půvabné městečko na řece Ohři, kde se přímo nad řekou tyčí stejnojmenný hrad. Klíč ke království českému. Byl tam vězněn i malý Karel IV. Bylo mi tehdy patnáct, byl rok 1996 a já si přímo na hradě našel brigádu jako průvodce. To byly ty dřevní doby českého kapitalismu, hrad se pozvolna dával dohromady, nebylo moc peněz ani velké dotace, ale všude bylo plno schopných a vzdělaných mladých lidí a já se tam dostal do kolektivu vysokoškoláků historie, kteří tenkrát za to průvodcování a práci na hradě nechtěli moc peněz. Nakonec jsem tam zůstal po celou střední školu a získal jsem tam vztah k historii, který mi zůstal dodnes. Sice jsem ho v různých etapách života tlumil nebo odsouval, ale mám ho v hlavě napořád. Přičichl jsem tam k historickému šermu, ke kterému jsem se teď zase vrátil a snažím se zájem o něj vzbudit u svých dětí.

Ten hrad se mi strašně líbil. Obzvlášť tenkrát, kdy se tam dalo dělat skoro cokoliv -  dohled památkového ústavu byl takový volný, protože nový režim se ještě nerozhodl, jestli si hrad zaslouží dotace nebo si zaslouží privatizaci na cokoliv, co sype.  Nakonec přišel na hrad nový ředitel, vytvořila se kupodivu dobrá struktura a dneska je to jeden z nejkrásnějších českých hradů, perfektně opravený, zapojený do kulturního dění ve městě. U těch začátků jsem byl... 

Za pár let nato jsem se byl podívat na českém Neuschwansteinu. Neznáte? Zámek a hrad Starý Hrozňatov u Chebu. Románská věž, ve které umučili hladem blahoslaveného Hroznatu z kláštera v Teplé a u toho empírový zámeček z 19. století. Tehdy oběť divoké privatizace. Objekt sloužil jako zástava za dávno vytunelované peníze. Já se tam nachomýtl se svojí novomanželkou při jednom z našich výletů. Právě to oddlužili. Podlezl jsem zamčená vrata, postavil jsem se na to nádherné nádvoří lemované spadlými taškami ze střechy a rozbitými okny a snil jsem o tom, že někde seženu těch mizerných 8 milionů za které to prodávali (a pak seženu dalších padesát na opravu) a stanu se tím hradním pánem ve vlastním zámku. Jak tam bude stylová hospůdka, nějaké ubytování, prohlídková trasa, středověké trhy, jak se zámek stane středobodem kultury v obci.  Samozřejmě jsem si uvědomoval, že toho nikdy nedosáhnu, že mi žádná banka tolik peněz nepůjčí, ale ještě několik týdnů mě to drželo a vymýšlel jsem, jak se k těm penězům dostat, s kým bych se musel spojit a koho přesvědčit, že je to dobrý nápad.  Pak to koupil nějaký podnikatel a dneska je z toho krásný zámeček... ale jen pro něj. Pro veřejnost je zatím uzavřený. 

Pak jsem se stěhoval do Vidlákova na Jižní Moravě, kde jsem se našel v prasátkách, obdělávání polí, vytváření soběstačnosti... s manželkou jsme si pořídili pět dětí, které rostou jako z vody. Opravil jsem dům, zařídil si hezký život a měl jsem radost, že tentokrát to nebyly vzdušné zámky a dotáhl jsem to do konce. 

Do Vidlákova jsme přišli zrovna v době, kdy tam dostali velkou dotaci na rekonstrukci tamního zámku. To už byla jiná doba, památkový ústav to měl pevně v rukou, rekonstrukci připravil slovutný architekt Fránek z Brna a já se k tomu nachomýtl zrovna ve chvíli, kdy se rekonstrukce chýlila ke konci. Zámek byl předtím zcela vyrabovaný, nedochoval se žádný mobiliář ani jiné památky, takže tehdy stál Vidlákov před zajímavým problémem. Součástí rekonstrukce byl i pětiletý program návštěvnosti včetně pracovních míst a celoročního provozu. Byl tu zrekonstruovaný zámek, který pět let musí být celoročně otevřený veřejnosti, ale nic v něm. To se potkalo s mojí další vášní - já sbírám Lego. A tak se na místním zámku objevily výstavy místních umělců včetně mých kostiček. Postupně jsme se s kamarádem vrátili k historickému šermu a teď se pravidelně navzájem osekáváme na zámeckém nádvoří.  Zase jsem byl u toho... 

Proč to celé píšu: 

Teď v posledních dnech jsem se z pracovních důvodů probíral nabídkou realit na jižní moravě. Hledal jsem něco úplně jiného, ale vyskočilo to na mě a já nakoukl. 

Ve Znojmě se prodává poslední dochovaný mlýn na dyjském kanálu. Tedy dochovaný mlýn - dochovaly se budovy, nikoliv zařízení. Majiteli došly síly uprostřed rekonstrukce.  Teď se to prodává za mizerných patnáct mega a protože je to za takovou cenu, tak je v tom určitě ještě nějaký háček... Ale je tam všechno. Vinný sklep, mlýnice, obytné prostory, kanál s náhonem, stodola na druhém břehu, desetkrát větší zahrada než mám teď... Ale zároveň je to česky maličké a krásné. 

Nechci sem dávat přímo odkaz, ale když dáte do vyhledávače: Prodej mlýna Znojmo, tak vám to vyskočí. 

A já mám najednou zase v hlavě, jak by se tam vešla hospůdka, nějaké ubytování, jak by se tam dala udělat vodní elektrárna nebo replika mlýnského zařízení. Jak by se tam vešel vinohrad s mojí odrůdou, kterou mám na světě jen já, jak by tam mohli žít lidi, jak by se na dvoře dělaly zabijačky, popíjelo se víno, jak by se to zapojilo do městského kulturního života. Úplně se vidím, jak v kostýmu pana otce volám dceru, aby hostům přinesla sklínku mého portského. Vidím plný sklep vína, kravku, vodní kolo,  prostě nádhera. 

Pár dní se mě to teď bude držet. Budu se zamýšlet, jak dát dohromady peníze, ale je to zhruba stejná chiméra, jako ten Starý Hrozňatov.  Nikdy si to na sebe nevydělá, vždycky to bude jen srdcová záležitost, která bude jen a jen žrát peníze. Určitě by se na to daly sehnat i nějaké dotace, dalo by se pro to ledacos udělat. Ale už je mi čtyřicet, závisí na mně celá rodina, dovedu si mnohem lépe představit všechny překážky a průšvihy a hlavně je mi jasné, že bych tam musel stavět a zedničit do konce života.  

Tohle zřejmě dlouho na prodej nezůstane, někdo si z toho udělá penzion nebo firemní sídlo a možná, když za pár let pojedu kolem, tak tam bude klapat dřevěné kolo nebo šumět moderní vírová turbína. Ale na chvíli mi bylo zase dvacet a strašně strašně moc se mi chtělo dojet do té realitky a tam křičet na celé kolo, že to koupím,  že peníze seženu, prodám všechno co mám a děj se vůle Boží...  

Hele není tu mezi vámi někdo, kdo se do něčeho podobně šíleného pustil? Kdo za draho a nesmyslně koupil a pak se dřel dřel a dřel, aby na to vydělal, zadlužil se do konce života, ale vydupal to ze země? Jestli jo, tak by mě zajímalo, jestli se to dá přežít. 

Jdu si vsadit Sportku. 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (142 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Snít se má, má se co? SNÍT

Průměrný počet slepic: 4.3 (18 hlasů)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

No jasně že snít se má. Protože bez toho snu je život jako bez šmrnci, šedivej. S rostoucím věkem a zkušenostmi jsou ty sny opatrnější a reálnější, ale kdo je nemá je mrtvej už teď. Do toho mlýna bych se s úvěrem dnes neuvazoval. Není jistota vůbec ničeho. Že seženete materiál, že bude kdo by to udělal, a člověk už taky není nejmladší. I když Vidlák je mlaďoch. Pokud trefíte ten Jackpot tak bych neváhal. Dnes mě ta diskuze bavila, pač nebyla pořád o té bezútěšné politice. Je tady spousta chlapů (a žen), co si to museli odmakat, takže sem chodím rád. Takže pro všechny, sněte, ale s rozumem. :-)

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

koupil podobný mlýn p. Oremba a už ho má opravený. Já mohu nabídnout slušnou cenu za projekt topení a reference v širém okolí.

Průměrný počet slepic: 4.8 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

netuším, ale když zjistili mí známí, co hodlám provést se zříceninou, kterou vychtěla moje manželka od svého táty, chytali se teatrálně za hlavu, oslovovali mne zásadně nejrůznějšími názvy pánského přirození a někteří se mnou dokonce přestali mluvit.

Obvodové zdivo se zbytečkem střechy nám sežralo devět let života a neuvěřitelné kvantum peněz. Dodnes není hotovo a hotovo nikdy nebude, protože nemáme využití na poslední čtyři místnosti z celkových šestnácti. Proto se druhé patro prostě nedodělalo.

O postupné opravě tohoto hrádečku by se dal napsat román a všichni zedníci, které by to napadlo číst, by asi tak po třetí kapitole spáchali dobrovolně sebevraždu. Ta stavba je prostě nepopsatelná a já dodnes nejsem schopen pochopit, jak je možné, že to ještě pořád nespadlo, protože to, co tu vyváděli pseudozedníci při výstavbě tohoto díla, naprosto popírá všechny fyzikální zákony. 

To mám za to, že jsem na základě předchozích zkušeností s renovací staršího domku vždycky roztrušoval, že mě nikdy ani nenapadne postavit si (nový) dům a že budu raději hezky bydlet v družstevním bytečku...

Průměrný počet slepic: 4.8 (38 hlasů)

Do podobné situace jsem se dostal, když jsem kvůli zaměstnání převzal svůj rodný dům od matky. Stav poněkud lepší, jenže vybavení z roku 1960 - to byla vestavěna koupelna s brutarem. Dvě místnosti, domek cihla-kámen. Dočkal jsem se podobných reakcí, zejména od tchána. Bavorovna zprvu odmítala se přestěhovat. Během dvou let jsem z toho udělal prostor ke slušnému bydlení, pak přidělal ještě jednu místnost, topení, bojler... prostě uvnitř už je to obyvatelné dle současných standardů. A naprosto chápu ten pocit, "proč to ještě nespadlo". Protože každá činnost, která je v běžné situaci otázkou standardních postupů, tady vyžaduje asi nejméně deset variantních řešení. Tchán, který mne do té doby považoval za něco podřadného s oběma rukama levýma a ještě tuleníma, musel uznat, že asi přece jen něco dovedu. A tenhle pocit je k nezaplacení.

Průměrný počet slepic: 4.9 (21 hlas)

na velikosti nezáleží, bych si dovolil těžce nesouhlasit. Přestavovat domek, v němž je už i koupelna, a hauznu, které je podle zápisů v kronice okolo 130 let, bez jakékoli renovace, kromě jednoho vodovodního kohoutku (hajzly byly zděné, ale venku), to je přece jen trochu rozdíl.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Byt v mensim meritku nez 1000 let stara barabizna :) Ja treba ted davam dokupy sbirku na urovni jak nove, vcetne vsech pruvodnich prislusenstvi, krabic, apod., te slavne 50-kove rady programovatelnych kalkulacek Texas Instruments. Jeden vzpominal, ze v 1979 prinesl do skoly pouhou TI-57. Zasedlo vedeni, diskutovali - a zakazali mu tak drahou vec, ze to nikdy nebude povoleno. Dovlect tehdy TI-59 s tiskarnou - to by bylo jako dneska prijit na Ferrari nejmene :) Ted to vse mam, chce to trpelivost, kupovat en bloc i veci co uz mas - treba rozmrdanou zazloutlou tiskarnu jen proto, ze majitel nechtel prodat samostatne kryci obal na ni :) apod. Nebo treba jako nova TI-2500, v 1972 jedna z prvnich opravdu kapesnich kalkulacek, a to jeste v nejvzacnejsi nejstarsi variante s napevno vpajenymi NiCd clanky. Taky puvodni krabice se vsim - no nechapu jak to nakej amik co to prodaval na ebay,  mohl takto mit doma pul stoleti zapomenuto :) Kdysi v 1973 prinesla do skoly spoluzacka nakou takovou kalkulacku - a vsichni jsme se kolem ni shrkli a obdivovali... Poprve tehdy pocitace masove - tedy u nas ne :) - sestoupili mezi lid...

Průměrný počet slepic: 4.7 (15 hlasů)

Třeba Vám někdy prodám HP9830 + tiskárna + plotr.

Průměrný počet slepic: 3.2 (5 hlasů)

Obracena polska logika - nic pro mne, jsem zurivy zastance AOS :)

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

In reply to by hulvath

Trvalý odkaz

.. tak nad tu není. Já mám už sto let HP-11C a jaký je to dělo :=)

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

taky jsem kdysi na gymplu snil o Texas Instruments 57/58/59, ještě když jsem si o nich četl v ábíčku :-), měly krásný industriální design. Ale nějak u mne na ně nedošlo - byly tehdy na nás hrozně drahé, tak jsem si z brigády pořídil (už na počátku vejšky) bazarovou TI-55 (myslímže), vypadala stejně jako TI-57, jen nebyla moc programovatelná. Ale kromě vzhledu už mi nějak nestačila, po roce či dvou jsem ji poslal dále (škoda jí, ale potřeboval jsem peníze na jinou) a skončil jsem u tehdejšího výkřiku techniky, žaponského Sharp-u 1211 s alfanumerickým LCD displejem a celým 1 kB paměti pro Basic, což byl tehdy trochu zázrak - na zkoušky nám to zakazovali nosit, neboť se do prvního alfanumerického maticového displeje už daly psát taháky :-). Ale na konci školy se pak začaly objevovat první PC, tak pro mne tehdy kalkulačky ztratily na zajímavosti - 1211 šla z domu, aby bylo na další hračky :-).

Průměrný počet slepic: 4.7 (7 hlasů)

In reply to by Johan Pohan

Trvalý odkaz

U nás na škole Texas Instruments a tuším, že právě 57 jeden kluk měl. Psal se rok 1980 nebo 81. Pamatuji si, že tam byl program na výpočet letu/přistání na měsíci :-). Zadaly se vstupní hodnoty a pak vyšlo že jste buď přistáli nebo buchli s sebou o měsíční povrch.
To byla pro nás tehdy věc jak hrom - ostatní ještě pracovali s logaritmickým pravítkem. Na maturitu byla podmínka, že buď celá třída kalkulačky nebo logára. Dali jsme se hlavy dohromady usnesli se na kalkulačkách - kdo si nemohl koupit, ten si prostě vypůjčil. Problém byl, že když 4 roky pracujete s logárem a pak máte počítat s (tehdejší) kalkulačkou, tak jste se i zapotili :-)

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

zakoupil v druháku nebo ve třeťáku SOVĚTSKÝ kombajn. Opravdu, podařilo se mi sehnat kalkulačku sovětské výroby!!! Sice neměla tolik funkcí a strašlivě žrala baterky, ale JELA!!! A měla tehdy NOVINKU, měla vestavěné baterie, které se daly nabíjet přes trafo! Úžas!!! 

Ale všechny ty funkce, které měla, jsem stejně nikdy nevyužil... 

 

Průměrný počet slepic: 4.7 (13 hlasů)

jsem na střední měl také ale u pisemek jsem stejně nesměl použit, stejně jako spolužák svoji Ti 57. Oba hezky s logarem :-)

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Na střední jsme vyfasovali logára, se kterými jsme měli při maturitě počítat. Pak se objevily kalkulačky, ale ne všichni je měli a vedení školy váhalo, jestli je u maturity povolit; aby ti bez nebyli znevýhodněni. Nakonec přijalo moudré rozhodnutí, pokud bude mít celá kalulačky třída, byť vypůjčené, mohou se použít.
Později jsem používal TI-58C (měla 480 kroků, a na to céčko upozorňuji obzvlášť - držela program i po vypnutí).

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)

Mam jeden exemplar, jako novou. Ale to neni jen tak, to se musi rozebrat, menit treba membrana klavesnice - sehnat 2 mm molitan byla tortura - jsou na to navody na datamath.org.  To je vyborna stranka venovana historickym kalkulackam.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

včetně tiskárny, protože po čase odešel battery pack. Kamarád mi vyhotovil náhradní z českých prvků, které šly dobíjet, ale nebylo to ono. Měl jste hulvathe také magnetické paměťové pásky?

V roce 1984 jsem si vzal TI 59 na vojenské cvičení k útvaru Gradů. TI 59 byla rychlejší, než výpočty jednotky určující prvky střelby, ale zase asi nebyla nastavená na výdrž při jaderném útoku, na rozdíl od elektronkových zařízení sovětské výroby, resp. logaritmických pravítek počtářů, makajících v -20 stupních mrazu pod plachtou na korbě V3S.

TI 59 měla takový usácký design, mrňavá červená čísílka a malá křupající tlačítka. Ale před přechodem na osmi bitové PC dobrá průprava.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Clovece, v 1983 (sice to bylo uz ke konci ery teto rady) to mit u nas, nebylo jen tak :) A jak rikam, tehda jsem nemel nic, jen jsem na to mohl sahnout , jinak to byl prelud ze stranek  VTM a AR... Dneska mam temer vse, jen nektere ROM moduly mi chybi.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

TI-59 s těma štítkama, bzzz a bylo nahráno místo půl hodiny ťukání lbl A Sto 01. A 58C, která měla polovinu kroků, ale udržela paměť i po vypnutí a věčný přemýšlení, která z nich je vlastně lepší. A pak ukrutně rychlá TI-51 (myslím), která nebyla programovatelná, ale rychlostí (zkoušeli jsme to na faktoriálech) si s těma druhýma vytřela. Jasně že gigantické možnosti jsem z toho nikdy nevyužil. (Ale někde u TI-59 se vzala ta fascinace tím, že stroj dokáže porozumět tomu, co po něm chci a pak to rychle, přesně a opakovaně provede. A ta mi vlastně zůstala až doteď.)  To se stalo až u české (?) MR 609, kterou jsem vytěžil do poslední mrtě a stačila na gympl i vejšku. (Respekt Ládikovi i všem, kdo dokázali udělat techniku/strojárnu/matfyz ... prostě pořádnou školu s logárem. Ono to taky o absolventech něco vypovídalo, na rozdíl od ... no nic.) Dneska by to byly spíš takový průměrný hodinky, který by navíc ještě dávaly pozor na příchozí maily a možný déšť na cestě ze školy.

Což mi připomíná, že se mi někde doma válí TI-66, kdyby se našel nějaký nostalgik ;-)

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Takova v te rade nebyla. Mozna myslis SR-51. Koukni sem ze ktera : http://www.datamath.org/index.htm

Průměrný počet slepic: 4.3 (4 hlasů)

Jo, to bude asi ona.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Mlýn v Hukvaldech, dvorec v Kozlovicích a zámek v Rychvaldě; všechno středověké nebo staleté stavby. Majitel je koupil v dezolátním stavu a uvedl je do normálu, žijí a jsou dominantami svých obcí. Jenom nevím, jestli majitel nedýchá károvaný vzduch.
Pro koupi a opravu takového objektu je dobré mít větší tiskárnu, větší logistickou firmu nebo něco podobného, z čeho to jde financovat bez banky.

Průměrný počet slepic: 4.5 (10 hlasů)

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

A že jeho blízká příbuzná dělala dostatečně dlouhou dobu v oblasti dotačního průmyslu, na hejtmanství tuším že.
Může jít ale jen o plané pomluvy závistivých nepřijícníků :-D , nicméně je to pikantní - nechat zadotovat si rovnou tři pivovary (ten ve Štramberku se ale cca před rokem prodával, za cenu dvou bytů ve Fráze). V rámci programu pro pozvednutí českého venkova na německou úroveň a smazávání rozdílů mezi životní úrovní rakouské selky a českého ehm....venkovana.

Prý začínal takovýma těma voňavýma stromečkama na přední zadní :-D zrcátko a podložkama pod espézetky. Sítotisk.
Tedy selfmejdmééén.

Průměrný počet slepic: 4.9 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

chorobnou představou, že musejí zcela nutně něco zbudovat, doporučím zcela obyč řadovou garáž. Je sice fakt, že garáže už dnes nefrčí, ale k vybouření stavebních tužeb úplně postačí, pokud se dotyčný rozhodne, že si vše udělá sám. Tedy hezky růčo vykopat základy, namíchat beton v míchačce, položit izolaci, vyzdít klasickou cihlou, udělat betonovou střechu, natáhnout elektriku, svařit si vrata, udělat hezké a pokud možno rovné omítky. Dva roky je od pitomce pokoj, pak ho začnou otravovat bolavá záda a problém s hyperaktivitou je vyřešen.

Průměrný počet slepic: 4.9 (43 hlasů)

že cyp jsem na světě jen já. Pominu-li své osobní životní peripetie, včetně těch s ženami, se stavbou, lépe s rekonstrukcemi nerekonstruovatelných nemovitostí mám mnoho zkušeností. Netřeba zdůrazňovat, že každá rekonstrukce spolykala neuvěřitelné množství peněz a mé práce, poněvadž jsem si v bláhové nevědomosti téměř vše dělal sám. Všechno mé snažení nakonec dopadlo stejně. Leccos jsem dovedl ke stavu, naštěstí, úspěšného prodeje, ať již k tomu byly důvody jakékoliv, v posledním případě zdravotní. Bohužel v místě, o němž jsem na jeho počátku předpokládal, že odtud mne vynesou jen nohama napřed, leč ten nejvyšší nahoře měl o tom diametrálně odlišné představy a skončil jsem v nájemním bytě 3+1 tam, odkud jsem vyšel.

Průměrný počet slepic: 4.8 (13 hlasů)

Tak to já ne, popel ne!!
Podívejte, rád bych do země nejlépe v létě, ještě by šlo pozdní jaro nebo brzký podzim. Představa, že bych šel do zmrzlé země, promáčené země nebo to toho hicu v peci ... lidi neblbněte ... v létě do země je to tak asi akorát :-)

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

s nikým napůl, bo to blbě dopadne. Napůl je jenom prdel.

Průměrný počet slepic: 4.8 (26 hlasů)
Trvalý odkaz

celou mlynářovic rodinu. Dneska by musel mlít masokostní moučku pro dobytek nebo přísady do vakcín. A to s rizikem, že v Dyji dojde voda. Ve stodole za řekou pěstovat mariánku nebo houbičky. Halál zabíjačky ano, ale ne prasátka, to by budoucí muslimský starosta požadoval jako kompenzaci vybudovat na náměstí mešitu.

Průměrný počet slepic: 4.5 (18 hlasů)

A pacholka s deveckou. Ovsem nemeli smartfouny. A administrativni naroky byly lehce kalkulovatelne- stacilo nekrast, cenu si uz ohlidaly cechy. Najemne bylo stabilni po staleti. Smyslem bylo nikoliv vydelat, ale proplout pomerne stabilnimi zivotnimi podminkami.

Průměrný počet slepic: 5 (16 hlasů)

Snad nejpracovitější žena kterou znám /podezírám, že je jedna z posledních čarodejnic u nás/. Článek je už starší, rekonstrukce je už jinde, ale k přečtení to pořád je... https://www.idnes.cz/bydleni/rekonstrukce/rekonstrukce-mlyna-bydleni-v-…

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

I kdyby tam dělala 24/7/365, tak sama a svépomocí by to nedala ani omylem.
A to nemluvím o restaurování historického vybavení (na netu jsou i fotky interiérů), domácké výrobě mýdel a provozování chovné stanice - bezsrsté kočky Tyrell Sphynx.

Mydlárnu si nechala vybavit z dotace: https://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/programovy-vybor-schvalil-na-rakovnicku-pet-projektu-20120715.html

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

Souhlasím s Občanem, sama to dát nemohla ani náhodou. Ale s jejím exteriérem má zcela jiné předpoklady než normální člověk.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Protože jsem si pochopitelně musel najít, kde ten mlýn je, tak jsem narazil na historii jednoho mlýna v Plenkovicích. To je kousek vedle, necelých 20 km.
Mlýn do pol. 19. století uživil pohodlně rodinu s malými dětmi, i se sedmi. Průšvih nastal, pokud se jich příliš mnoho dožilo dospělosti. Což se přesně stalo v pol. 19. století a plenkovický mlýn ruče skončil v majetku rodící se Reiffeisenky, protože nebylo na dědické podíly. Pak se tam skoro sto let střídali nájemci jak na orloji. Ve 20.letech 20. století ho koupil zkušený mlynář-investor z Nesachlebů, zmodernizoval mlýn a spořádaně zemřel ve věku necelých 50ti let někdy kolem r. 1935. Vdova neměla na vyplacení pouhých dvou dospělých dětí a musela mlýn opět prodat.
A to měli ke mlejnu ještě pekárnu.

Pikošky s věnem pro dcery nebo s podíly pro syny by byly na hodně tlustou knihu. A když si začali konkurovat dva bráchové - mlynáři, pokud možno na jednom náhonu a v jedné obci, tak to by byla taková hezká závěrečná kapitola hororu o mlynářských rodech.
Takže ne, neuživil.

Vzhledem k poloze by tam mohl být krásný romantický bordýlek pro movitou klientelu. Uzavřený areál, oddělené bydlení pro majitele, ve stodole za náhonem klidně to "koření" a místo pole pár golfových jamek a mezi nimi chodníček pro projížďky na koni.
Akorát co jsem koukal na fotky, tak to potřebuje investice za dalších 15-17 mega. Zdivo dobrý, ale střechy jsou jen přeložený; takže jenom střechy koštuju tak na 3,5 mega.

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

Ano, a jsme zase u toho a musím položit Vidlákovi pořád tu stejnou otázku. Jak hodlá v budoucnu podělit majetek mezi svých 5 dětí? A kvapem se blíží chvíle, kdy budou první odcházet do samostatného života a budou potřebovat finanční pomoc. Nebo chce koupit mlýn, děcka dostanou za úkol vybrat si životní partnery dle řemeslných dovedností ochotných dřít na Vidlákově mlýně. A Vidlák si založí vlastní komunu kolem mlýna.

Průměrný počet slepic: 4.6 (13 hlasů)

Hele, tohle by mě taky zajímalo - co bude až je bude mít větší. Má jich 5, takže o jednoho je asi postaráno (rodiče na vejminek => 1 děcko dědí). Ale co ty 4 zbývající? To jako každému dá nějakých slabých 6 až 8 míčů na vlastní bydlení? No ostatně proč ne ... každý měsíc si odloží z výplaty necelý zbytečný milión a ... a do dospělosti dětí by to mohl stihnout.
Naštěstí jsou pryč ty špatné staré, škaredé časy, kdy byt byl proti podpisu, stavět se musel svépomocí za šíleného shánění čehokoliv a k tomu strpět půjčky s FKSP, případně významné úlevy při kolaudaci v termínu ... :-).
Teď máme přeci hen tú lepšú dobu, kdy si můžete najmout na fše firmu ... ani se nezapotíte a neušpiníte od malty. Vivat, jen doufám, že tu změnu takových 80% lidí dole oceňuje ... :-)

Průměrný počet slepic: 4.9 (14 hlasů)

umřít. A na to má ještě móóóře času.

A děcka ať se pak třeba pozabíjejí. Zajišťovat ekonomický start potomka NENÍ povinností rodiče. 

Průměrný počet slepic: 4.6 (15 hlasů)

Máte pravdu, není povinností, ale na rodinné pohodě to moc nepřidá, když jeden podědí statek za 15 Mega a další nedostanou nic. Ten dědic je taky bude těžko vyplácet, protože těžko sežene 12 Mega.
Kontrolní otázka: Nedostal Vidlák na rozjezd ten svůj statek, nebo si na něj naspořil na brigádě jako průvodce na zámku?

Průměrný počet slepic: 4.7 (6 hlasů)

vyplácet, může ostatním napsat podíly, anebo majetek prodat.

Teď jsem měl možnost koupit za dobré peníze hezkou starší chalupu s velkou zahradou. Tedy spíš s polem. 

Problém - dost úzký příjezd mezi dalšími stavbami. A teď pozor - příjezdová plocha k nemovitosti má 32 majitelů. Fakt si z vás nedělám prdel - prostě někdejší majitel měl fůru děcek a ta děcka měla taky spoustu děcek. Nicméně řekl bych, že tomu nejpůvodnějšímu majiteli, který kdysi pořídil rodinné stříbro (dobrých polností není nikdy dost, tím tuplem u nás v horách), je to už jaksi jedno.

Takže asi tolik k rozdávání majetku.

Průměrný počet slepic: 4.6 (7 hlasů)

Těch 32 podílů je docela častá věc u nemovitostí, které se nedají kloudně využít. Tedy nikdo nemá náladu je nějak řešit, tak se jen v dědictví stále přerozdělují a za sto let již bude 150 podílníků.

Ale zpět k původnímu problému. u nás existují zákony ohledně vydědění. Není morální ani zákonné jen tak darovat či odkázat majetek jen jednomu dítěti. Musí na to být zákonný důvod, něco ve stylu mlátili mě, byli na mě sprostí, vůbec se mně nevěnovali, apod. Jinak hrozí v budoucnu soudy, peklo v rodině, a nakonec vše třeba prosoudí.

Průměrný počet slepic: 3.9 (9 hlasů)