Vždycky si říkám, že už je to naposledy. Že už nebudu jitřit osobní preference svých čtenářů a nebudu jim rozkopávat bábovičky ohledně jejich oblíbených politických lídrů či stran. Ale promiňte mi, volební výsledek Donalda Trumpa ještě jednou přeformátoval vlastně všechno. Už jen proto, že jeho vítězství bylo nečekaně veliké, navíc si vybral za vicepremiéra člověka, kterému by se u nás říkalo konzervativní levičák, ale on by to samozřejmě v Americe nikdy takhle nevypustil z úst.

Víte, co bylo nejhorší politické spojení dvou stran v našich moderních dějinách? Opoziční smlouva. Vznikla z toho vláda, která vyvedla zemi z bankovní krize (za strašnou cenu), zvládla dostavět Temelín (Rakušani přestali protestovat a házet tomu klacky pod nohy), poradila si z povodněmi (ještě jsme měli ženisty) a oba předsedové stran se stali prezidenty. Byla to jedna z mála vlád, která u nás dokončila celé funkční období.

Původně jsem si myslel, že eurovolby budou fiaskem především pro SPOLU a hlavně pro ODS, protože ta přijde možná o všechny mandáty a ty dvě straničky bez voličů zůstanou na svém. Fialův velký sen je udělat z ODS a Lidovců takovou obdobu německé CDU-CSU, ale bohužel se sekl o dvacet let. Ani v Německu už to není co bývalo. Na tento sen pana profesora politologie teď Modroptáci krvavě doplatí. Stačí si přečíst rozhovor s Janem Zahradilem v měsíčníku TO.

Přátelé, dneska jsem měl cestu do Prahy a fakt, volby už budou co nevidět. Naše skvělá dálnice D1 se začíná hemžit předvolebními bilbórdy. Čím blíž k Praze nebo k Brnu, tím víc politických hlav. I když se stále větší část volebních kampaní přesouvá na sociální sítě a stejným směrem teče stále více peněz, bez bilbórdů, banerů a podobných vizuálních materiálů to pořád ještě nejde. Na tyto velké plakátovací plochy spolknou zpravidla tak třetinu či čtvrtinu rozpočtu na kampaň.

Včera večer mělo hnutí ANO svoji avizovanou tiskovku na které se chystalo ohlásit, jak to s nimi bude dál. Naši pravdomluvní novináři už několik dní spekulovali, že se Andrej Babiš vzdá poslaneckého mandátu, nebo že snad úplně odejde z politiky a vrátí se do světa byznysu, komentáře stíhaly komentáře o tom, jak strašný výprask jeho prohra v prezidentských volbách byla a jak dalekosáhlé důsledky to bude mít. Šafr či Kmenta, ti z toho měli úplné vánoce a třásli se na to, jak si do Babiše ještě na rozloučenou pořádně kopnou.

Já mám SPD rád. Byli první, kteří mě pustili alespoň nakouknout mezi sebe. S leckterými představiteli SPD jsem měl možnost si popovídat. Podpořil jsem je v krajských volbách – především v Praze, kde se tato strana poprvé dostala na magistrát. V SPD je spousta lidí, které jsem pozval na zabijačku a které považuju za své osobní přátele. Měl jsem možnost si popovídat s Jaroslavem Baštou. Prostě mi nejsou lhostejní.

Přátelé, včera jsem se poměrně příkře pustil do SPD a Bašty… Možná až moc příkře. Mizerný výsledek zastínil všechny další aspekty, které by neměly být zapomenuty, protože všechno nebylo špatně. Dnešní článek tak bude korekcí toho včerejšího. Podíváme, co z celého volebního výsledku plyne a s čím se budeme v budoucnu potýkat.

O SPD s láskou, ale také s naléhavostí – litterate.cz

Trochu delší válečný úvodník: 

Hele - musím to napsat, protože zde na Kydech se problémy probírají z různých stran i různých pohledů. Proto musím dneska napsat něco, co se zcela vylučuje s tím, co jsem řekl včera. 

že je z toho skoro rozštěp...

Je to  asi čtrnáct dní, kdy jsem napsal článek o SPD a jejích možnostech. Řekl jsem v něm, že Okamura i ANO mají stejné voliče. Hrozně zajímavé bylo sledovat diskusi na Pravém prostoru - tam z toho promtně udělali tvrzení, že ANO i SPD mají stejný program a pak to vítězoslavně vyvraceli, což šlo o to snáz, že jsem nic takového nikdy neřekl. Ale zopakuji znovu svou tezi, že Babiše i Okamuru volí stejní voliči.