Provizorně mám počítač vyřešený (díky všem, co mi pomohli) a tak mohu psát dál. Musím říci, že mě úplně svrbí prsty a mám pár článků v zásobě. Alexi, snad se nebudete zlobit, když budu k vašim článkům přidávat další, protože mám jedinou obavu, že mě někdo předejde a já nebudu mít postřeh jako první.
Takže dnes to bude o vyjednávání:
Průměrný český volič je podle mě prostě borec. Potvrzuje to už několikery volby. Mám po dnešku z té naší demokracie vlastně dobrý pocit. Když to zjednoduším:
Vidlák není politolog, nikdy nebyl a nikdy nebude. Téměř všechny jeho předpovědi se nesplnily a pokud se splnily, tak úplně jinak než to myslel. Vrátím se na pole, vyvezu hnůj a pustím se do orání. Za čtrnáct dní to dodělám a pak budou zabijačky. Pak se bude nakládat maso, udit a ochutnávat mladé víno. Pak budou vánoce. Mezitím mi otrne a začnu opět dělat mizerné předpovědi na úrovni věštění z koule. Dost tedy předpovědí, pojďme si po vidlácku probrat realitu:
No, je čas... dneska máme zase ten svátek demokracie... Volit je přece základní demokratický princip... ten nejdůležitější princip pro naši svobodu... a kdo to tak nedělá, ten není demokrat. Škoda, že to bude platit jen dneska. Už zítra večer budou zase všichni intelektuálové tvrdit, jak jsme volili špatně a že bychom vlastně žádné volební právo mít neměli, bo jsme voliči Koblihové, nevzdělaní, operujeme se špatnými údaji, věříme ruské propagandě a tak vůbec.
Jsem už osmnáct let dospělý. Můj odpovědný věk je teď právě stejně dlouhý jako ten neodpovědný. První volby, ke kterým jsem šel, bylo referendum o vstupu do EU. Za těch osmnáct let jsem toho už navolil... Vyslechl jsem mraky slibů, poučil se, jak to vypadá v realitě, ztratil jsem spoustu iluzí a naučil se s tou flustrací žít. V osmnácti jsem byl idealista a měl jsem vzor v Mirkovi Dušínovi (vážně!) a dnes jsem spíše cynik, kterého málokteré neštěstí vyvede z rovnováhy. Naučil jsem se přijímat budoucnost s určitou mírou fatalismu.
Z lithia se stalo aktuální převolební téma, které může ještě notně zamíchat kartami. Je proto vhodné se k němu ještě vrátit.
Tak kdo má vlastně pravdu? – anketa Vidlákovic kydů
Pokouším se reagovat na výzvu přítele Vidláka a dávám svým článkem ještě něco k zamyšlení. Chtěl jsem původně reagovat jen v komentáři k poslednímu Vidlákovu článku „Předvolební nuda“ ale nějak mi to vyšlo moc dlouhé. Takže je z toho nakonec článek.
Letošní parlamentní volby jsou tak trochu zvláštní. Na jednu stranu jsou všechny kampaně celkem v klidu. Skoro mám až chuť říct, že se všichni proti sobě vymezují kultivovaně. Předvolební debaty jsou v podstatě šeď. Všichni se tam chovají, jak by se od nich dalo čekat. Sem tam dobrá myšlenka, sem tam tlučhuba, větší množství ignorantů, a tak podobně. Nikdo nevybočuje z řady. Snad jen strach z Babiše je větší než byl kdysi strach z Paroubka nebo Klause. Pro běžného průměrného voliče občana, který má jiné starosti než koukat na předvolební debaty je to letos nějaké slabé.
Do voleb máme kousek přes týden, všechno finišuje, kandidáti se střetávají v předvolebních debatách, volič občan na to nevěřícně zírá, bilboardy jsou plné politických ksichtů, vydávají se předvolební knihy o snění, vyhlašuje se válka levné práci, daně půjdou dolů, přídavky nahoru, zkrátka kandidát slibuje a volič volí.... obráceně to nefunguje.
Volby, volby,...
Jak se blíží naše podzimní volby, už nějakou dobu mě svrbí ruka a mám chuť sepsat své názory na volební systém u nás a na volební systémy obecně. K našim letošním volbám mi navíc tak nějak pasuje tenhle obrázek, který jsem našel na kterémsi anglofonním serveru:
