Přátelé, dnes budu klasický bloger Vidlák. Popřu svůj včerejší text a přijdu s opačnou tezí. Ne snad, že bych si začal myslet něco jiného, ale náš svět není jednotrendový. Není tu jedna jediná vůle a není tu jedna jediná moc. Jestliže jsem včera popisoval trend evropských jestřábů, ke kterým se přidal i náš Petr Pavel a Blyštivý Péťa, dnes budu popisovat trend evropských umírněných.

Přátelé, říkám to nerad, ale tento týden jsem se dopracoval k naprosto stejnému pocitu jako na podzim 2021, kdy jsem začal psát o tom, že na Ukrajině jsou splněny všechny podmínky pro válku. Navzdory tehdejším odborníkům, kteří tvrdili, že se to nestane. Můj pocit tehdy pramenil z toho, jak se na Ukrajině takřka ze dne na den změnily mediální narativy a zakrátko jsem je slyšel z úst mých příbuzných, kteří tamní televizní kanály konzumovali.

Zdá se mi to, nebo v posledních dnech sledujeme, jak našim europapalášům dochází, do jaké kaše se s válkou na Ukrajině dostali? Nezačalo to samozřejmě teď, vždy pravdomluvná mééédia otočila už někdy koncem roku 2023, kdy najednou Rusové nebyli slabí a těsně před rozpadnutím, ale stále silnější. Pád Adějevky to pak dorazil a od té doby se nám Evropa hemží vyjádřeními, jak nesmíme dopustit, aby Rusko vyhrálo.

Tak nám v uplynulém týdnu potvrdil Olaf Scholz, že pokročilé zbraně, které Západ dodal na Ukrajinu, obsluhují západní specialisté. Vzápětí Rusové zveřejnili nahrávku špiček Bundesvéru, kterak se baví o útocích raketami Taurus na Krymský most a jak to udělat, aby se nedalo říct, že se Německo zapojilo do války na Ukrajině. Do toho Macron vypustil kontrolní balónek ohledně vyslání vojsk evropských států na Ukrajinu (samozřejmě mimo NATO) a naši libtardí novináři i celý twitter od té doby jedou jasný signál, že se do války s Rusem zapojit musíme, protože to jinak prostě nejde.

V Bruseli včera zasedala rada ministrů zemědělství. Neměli sice nic extra konkrétního k projednávání, protože prodloužení dovozu ukrajinského obilí už odhlasovala rada velvyslanců při EU a zastavit to už může jen hlasování v europarlamentu, ale přesto se zemědělci rozhodli, že jim jejich zasedáníčko řádně zpestří hnojem i hořícími pneumatikami.

Vsobotu proběhla na Staroměstském náměstí manifestace podpory Ukrajiny v jejím boji proti Rusku. Na náměstí se sešly tisíce lidí, vystoupila řada řečníků včetně našich nejvyšší představitelů. Akce byla materiálně i mediálně řádně vyfutrovaná, sociální sítě přetékaly příspěvky, včetně těch, že brzy bude Ukrajina i tady u nás a ti, kterým se to nelíbí, se budou balit. Ale jinak to bylo další zcela české shromáždění – nikomu se nic nestalo, nehořelo jediné auto a nebyla rozbita jediná výloha a netekla krev.

Před dvěma roky začala válka na Ukrajině. Ruská vojska překročila hranice a od té doby válčí s celým potenciálem NATO. Západ dodává peníze a zbraně, Ukrajina dodává životy. Dvouletý výsledek tohoto střetu vidíme v konsolidačním balíčku, zvýšené dani z nemovitosti, drahých energiích, celoevropské ekonomické krizi, zhasnutých vysokých pecích a rostoucích protestech stále širšího spektra postižených.

Třináct balíčků sankcí uvrhla EU na Rusko. Proč třináct? Protože těch předchozích dvanáct k ničemu nebylo.

V uplynulých čtrnácti dnech jsem se zabýval zemědělským protestem a tak trochu jsem odkládal světodějné události, které byly velmi výživné a důležité. Je nejvyšší čas se k nim vrátit a trochu si je probrat. Je to už taková naše česká tradice, že to důležité se stane někde jinde a my k tomu přijdeme až na poslední chvíli. Takže:

V tomto týdnu se objevila jedna malá bezvýznamná zpráva, která rychle zapadla a vzbudila pozdvižení jen mezi dezoláty. Armáda spálila kalendáře se svými armádními sportovci, protože si ti šmejdi dovolili se pomalovat symbolem míru. Toto neverbální sdělení vzbudilo odpor v nejvyšších armádních kruzích, protože když Řehka šturmuje do atomové války, nebudou mu jeho podřízení podkopávat vítěznou propagandu nějakým chcimírováním a hotové kalendáře (prý deset tisíc kusů) byly spáleny.

Představte si, že je únor roku 2022 a Zelenský sedí někde ve svém prezidentském křesle a má před sebou na stole rozkaz k zesílení ostřelování Doněcku. Máme týden do začátku války. Maria Zacharovová se v ruské televizi směje předpovědím západních médií, kdy že začne ruský útok, kolem hranic Ukrajiny se pohybují statisíce ruských vojáků. Zelenský se rozhoduje… Má za sebou spousty setkání s Američany, kteří mu slibují nehynoucí podporu „tak dlouho, jak bude zapotřebí.“ V Polsku jsou už nahromaděné první vojenské dodávky pro případ války.