Od zítřka se budeme věnovat světodějným událostem, protože zatímco jsem bubnoval na demonstraci, Francie zřejmě ztratila další kolonii, v Německu se zase zhoršila bezpečnostní situace (a ne kvůli Putinovi), ceny ropy vyrostly ke sto dolarům za barel a bude to do budoucna ještě horší… ale to si probereme až zítra. Já dneska naposledy zrekapituluji události z tohoto víkendu.
Přátelé, dnes začnu jedním příběhem z rodinné historie. Je důležitý k pochopení kontextu toho, co mám dnes na srdci. Moji pravidelní čtenáři vědí, že moje rodina z půlky pochází ze slezských reemigrantů, kteří odešli za Marie Terezie do tehdejšího Pruska, protože tam měli náboženskou svobodu. Když skončila Druhá světová válka, vrátili se zpátky do vlasti. Druhá půlka mojí rodiny pochází z Volyně.
Pamatujete? Ještě před čtrnácti dny naši pravdomluvní intervjuci vzletnými slovy hovořili o mírové konferenci v Džiddě, kam se sjede celý svět a kde bude nastolen mírový plán pro Ukrajinu pod taktovkou Ukrajiny (a samozřejmě také USA a celého Západu). Pak se začalo mluvit o tom, že to není žádná mírová konference, ale jen konference, která má za cíl, seznámit henten správný a demokratický svět s ukrajinským mírovým plánem. Od včerejška máme novinku… intervjuci už říkají, že je to Saúdský plán. Asi aby to nebylo další Bidenovo fiasko v řadě.
Dnešním textem ukončím tento válečný týden, který byl pro mě pozitivnější, než jsem si ještě v pondělí myslel. Svět alespoň na chvíli nebalancuje na okraji jaderného armagedonu, Ukrajina byla vykázána do patřičných mezí… ne, svět se nestal lepším místem, ale naši papaláši alespoň na chvíli přestali hasit oheň benzínem a ukázali touhu ty nasyslené miliardy pěkně prožrat, propít a proinvestovat. A to by se v jaderné zimě dělalo poněkud obtížně.
Tak nám skončil summit NATO vlastně velmi pozitivním výsledkem… Jediní, kdo jsou ochotní nechat shořet svět v atomovém pekle, jsou Ukrajinci… nikdo jiný se k této perspektivě nepřidal. Jsem rád, že na Západě ještě existují analytici, kteří vyhodnotili podobně jako já, že Rusové neblufují a kdyby začali skutečně prohrávat, tak splní to, co kdysi Putin řekl: „K čemu by nám byl svět, kdyby v něm Rusko nemělo své místo.“ Výsledkem rokování západních papalášů je jednoduše to, že všechny možnosti zůstávají otevřené. Žádné smlouvy, které by podrývaly kredibilitu USA, žádná pevná ujednání.
Běžně nedávám obrázky, ale tentokrát jsem prostě nemohl odolat. Málokdy něco tak přesně vystihuje situaci, jako tento snímek z probíhajícího summitu NATO. Zelenský jako kůl v plotě. Mouřenín udělal svojí práci, mouřenín může jít. Žádné ovace, žádná napjatá pozornost, žádné dojaté vítání.
Petr Pavel se nedávno v rozhovoru vyjádřil, že Ukrajina má šanci jen do konce tohoto roku. Co dokáží obsadit při této ofenzívě, to bude základ pozdějšího vyjednávání o míru. Lipavský v posledním rozhovoru řekl, že Ukrajina bude cítit zradu, pokud nedostane pozvání do NATO. Maršál Petrla kdesi vytáhl ze zdrojů, že Ukrajina pravděpodobně dostane pouze ujištění o další podpoře. Jens Stoltenberg řekl, že bude zrušen akční plán přijetí Ukrajiny, což bude znamenat, že „někdy v budoucnu“ postačí na její přijetí už jen jeden krok.
Tak zítra to začne… summit NATO, který měl původně porcovat ruského medvěda po úspěšné ukrajinské protiofenzívě. Místo toho je Ukrajina donucena dělat přesně to, za co se naši presstituti smáli Rusku. Pomalý pohyb vpřed pomocí pěších družstev.. ovšem, narozdíl od ruských vojsk“ v podmínkách bez vlastního letectva a překvapivě i bez vlastního dronstva. Minimálně, ty chybějící ukrajinské drony jsou pro mě překvapením.
Tak jsme se dozvěděli, že USA dodají na Ukrajinu kazetovou munici. To je takový granát, co se před dopadem rozletí na řadu menších granátů, ty pak zasáhnou mnohem větší plochu a dělají mnohem halasnější škodu. Hned se ozvala celá řada států i lidskoprávních organizací, které tento krok kritizovaly, protože ty malé bombičky někdy taky nevybuchnou, zůstanou na bojišti a rády pak trhají ručičky a nožičky civilistům, kteří mají tu smůlu, že se v té oblasti musejí pohybovat.
Tak k nám na nečekanou návštěvu přiletěl (českým speciálem) prezident Zelenský. Byl přijat na leitišti Janem Lipavským a naHradě Petrem Pavlem. Měli spolu samozřejmě nějaké to povídáníčko za zavřenými dveřmi, ale dozvěděli jsme se z této krátké návštěvy víc než dost. Dokonce tak moc, že si začínám přát, aby k nám ukrajinský prezident zaletěl častěji. Málokdy dostanete celou pravdu a lásku tak krásně nasvícenou.
