Přátelé, dnes od 14.00 pouštím tento text, čistě pro diskusi o volbách. Výsledky budou jasné kolem 19.00. V deset večer vyjde článek s prvním hodnocením.

V této chvíli se zdá, že jsem se v tom málu, co jsem byl schopen predikovat, nespletl. Volební účast bude zřejmě rekordně nízká. V roce 2020 byla volební účast bezmála 38%, v roce 2016 byla volební účast 34,5%, v roce 2012 byla 40%.

V hučení vody, která vyplavovala vesnice a v ještě větším hučení slov ve volební kampani v podstatě skoro zaniklo to, co se v uplynulém týdnu stalo v Libanonu. Za jiných okolností by to byla zpráva číslo jedna a měli bychom důvod se přepnout z odborníků na válku na Ukrajině na odborníky přes tajné služby, ale tentokrát bylo vše přehlušeno domácími událostmi. A protože si tentokrát netroufám na žádnou volební předpověď, kromě dojmu, že přijde málo lidí, zkraťme si čekání na volební výsledek ohlédnutím za těmito událostmi.

Začnu jedním ministerským výsměchem. Včera oznámilo Rakušanovo ministerstvo, že lidé, kteří přišli díky povodním o doklady, že si do 18.00 mohou požádat o nové, aby jim je stihli vydat do voleb… Úplně vidím to nadšení, jak lidi odhodili lopaty, pustili z rukou kýble s bahnem a honem běželi si požádat o občanku. V postižených obcích stále nejde proud ani signál, lidi mají úplně jiné starosti, ale mohou si jít požádat o občanku…

Na přírodních katastrofách se vždycky lámou charaktery. Ony jsou zesilovač všeho dobrého v nás i všeho zlého. Nasvěcují jako silný reflektor. Ukazují bez příkras, jak se věci mají. Například, když vidíte premiéra, jak obhlíží zkázu Ostravy v polobotkách a slušivém obleku, tak už nemáte co dodat… Děkujeme za všechno, pane premiére. A když říkáme „za všechno,“ tak myslíme „za nic.“

Štrasburk je oficiálním sídlem Europarlamentu. Nikoliv Brusel. Ale zdejší budovy nejsou tak příšerné óóóbrovské jako v Belgii. Také mi přijde, že je Štrasburk trochu hezčí město. Pod okny zdejších kanceláři šumí voda z kanálů kolem Rýna, v kantýně tu lépe vaří a vlastně by to tady bylo lepší než v Bruseli, ale zdejší budovy se používají vlastně jen 36 dní v roce. O něco víc než měsíc.

Přátelé, tento týden jsem ve Štrasburku. Proč? Inu, když se sepisovaly zakládací smlouvy EU, tak Francouzi z prestižních důvodů nemohli zůstat stranou. ono je to ještě složitější, ale vězte, že europarlament není jen v Bruseli, ale má ještě i druhé sídlo. Podle zakládacích smluv musí během roku ve Štrasburku proběhnout dvanáct plenárních zasedání. Dodržuje se to a protože v srpnu jsou parlamentní prázdniny, tak v říjnu bývají zasedání dokonce dvě.

Krátký zahraniční úvodník:

Zatímco u nás se zraky všech obracejí k regionům postiženým velkou vodou, v USA se našel další atentátník na Trumpa. Tentokrát se schovával v křoví a měl Kalašnikov s optikou. Tentokrát si ho agenti všimli včas a dokonce ho chytili živého.

U nás na Znojemsku spadlo za pátek sto milimetrů vody a za sobotu mělo spadnout ještě víc. Ale naštěstí se tato předpověď nenaplnila a spadlo „jen“ 50mm. Větší škody zde napáchal silný vítr, který na podmáčené půdě snadno vyvracel i vzrostlé a zdravé stromy. Já doma málem přišel o třešeň, kterou jsem musel velmi barbarsky zapřít (musel jsem použít hřebíky) a ze které vítr orval téměř všechno listí. Dopadli jsme dobře, vody nakonec spadlo o dost méně, než kolik slibovala čtvrteční předpověď.

Zatímco všechna méééédia informovala o hrozících povodních, vydávala varování a nechala politiky, aby se chlubili cizím peřím, úplně zapadlo, že v Praze probíhá jednání všech Řehků z NATO. Přijede dvaatřicet náčelníků generálních štábů a přes veškeré okecávání, hlavním bodem programu bude Ukrajina a plánované zrušení zákazu použití raket delšího dosahu v hloubi ruského území.