V současnosti jsem prase. Tedy dřív se tomu říkalo prdůch = pracující důchodce, ale teď už je z toho prase = pracující senior.
Vystudovala jsem fyziku a pracovala pár let ve výzkumném ústavu Akademie věd ve vývoji, ale pak přišla sametová revoluce a mateřská a Akademie se začala měnit a kamarádi fyzici se všichni přešaltrovali na ekonomii a tak jsem se také začala tu ekonomii doučovat tak nějak doma a přitom jsem zjistila, že podvojné účetnictví je osmý div světa a už jsem u toho zůstala. Po většinu dalšího života jsem pak pracovala jako finanční ředitel větší střední firmy. No a teď se věnuju controllingu, tj. finanční analýzy, plánování a kalkulace pro skupinu firem. Mám částečný home office, pracovní dobu jak sobi na Čukotce, prostě si pracuju kdy chci a kde chci. Pohodička.
Dva dospělí synové, jedna roztomilá vnučka.
Mým asi nejdlouhodobějším koníčkem kromě vaření je obchodování akcií na amerických burzách NASDAQ a NYSE. Před časem ale můj velmi dobrý český broker přestal fungovat a já jsem zatím nenašla náhradu, tak je aktivní obchodování momentálně u ledu. Do toho mě začala bavit starost o zahradu za našim činžovním barákem, kde se mi daří pěstovat hlavně růže.
To, co mě ale drží odjakživa, je zájem o politiku. Už jako 12-letá holka jsem si psala politický deník, co se kde událo a tak, škoda, že se během stěhování ten deník někde ztratil.
Lidi obecně rozděluju na autory a interprety, politiky pak rozděluju na autentické a umělohmotné.
Naprosto souhlasím s americkými misskami, které si v jednom filmu přejí světový mír.
Do minulého týdne se v Kábulu bojovalo za Prahu. Ovšem od tohoto týdne se začíná v Praze bojovat za Kábul. Afghánští tlumočníčci už brzy vyjdou z detence a přijdou do pražských městských bytů, protože Babiš by byl blbej kdyby je Hřibovi s chutí nehodil na plodnici. A tak si dneska dejme článek od Manecy, který kdysi odmítl Vlk zveřejnit. Bude takovým pěkným úvodem pro zítřejší povídání.
Maneco, je to tvoje:
Ozvala se mi Maneca a poslala mi starý článek, který napsala poté, co se objevila u mě na zabijačce. Článek vznikl 6.12.2016 ještě pro Vlkovu Kosu. To byl svět vlastně ještě úplně v pořádku. Říkal jsem si, že by to mohla být zajímavá vzpomínka...
Ze všech stran slyšíme, jak jsou tyto volby do Evropského parlamentu důležité, že se v nich rozhodne, kterým směrem se bude EU dál ubírat.
Tak jo. Začala jsem se v tom trochu vrtat, abych zjistila, co konkrétního by se vlastně mohlo změnit oproti dnešnímu stavu.
Docela pravidelně sleduju články na serveru POLITICO a také twitter EuropeElects, který plynule monitoruje předvolební průzkumy ke všem volbám ve všech 28 zemích EU. Když to nějaký čas sledujete, tak si už zapamatujete, jak si stojí strany v různých zemích.
Někdy přede dvěma roky, v době, kdy Evropu zaplavila migrační vlna, jsem na internetu zcela náhodně shlédla televizní debatu skupiny jakýchsi německých politiků. Byla to tehdy důležitá debata a tak byla opatřena i českými titulky. No a jeden z těch debatujících, sociální demokrat, tehdy v určitém okamžiku prohlásil, že lidská práva v současné EU musí být nadřazena jakékoliv ústavě a o nelegální migranty volně se valící do EU musí být postaráno bez ohledu na jakékoliv zákony. Dnes to v mnoha případech vypadá, že to tehdy mysleli vážně.
Na povolebních jednáních u nás je čím dál víc vidět, že nikdo z vyjednavačů politických stran nemá zkušenosti s vyjednáváním v reálném obchodním životě tak jako Babiš. Nikdo není Babišovi rovnocenným hráčem. Snad jen Okamura tuší, o co jde, ale ten je zřejmě špatný diplomat i v reálných obchodních jednáních. Jinak by tak nejančil a netlačil nesmyslně na pilu – proč proboha by měl Babiš realizovat všechny předvolební sliby SPD, když SPD skončilo na 4. místě?
A máme další autorskou premiéru. Tentokrát mně velice milou. Kdo čtete Kosu, jistě znáte články od Manecy. Já ji mám obzvlášť rád, protože u mě byla loni na zabijačce a pak o mě napsala článek, kde mě vychválila do nebe a udělala z Vidláka málem prezidenta. No nechoďme kolem horké kaše, Maneco, je to tvoje.
Polejeme ho térem a zasypeme peřím?
Musím se přiznat, že ani po letech nechápu některé ustálené závěry politiků a médií jak v naší, tak světové politice. A nedokážu ani rozlišit, jestli jsem správně nechápavá nebo prostě jen nechytrá.
