Tak jsem se včera dozvěděl přímo ukázkovou dezinformaci, kterou je třeba okamžitě vyvrátit a já vyzývám všechny Cempery a jiné nástroje naší vlády pro pravdomluvnost, aby okamžitě konali a vyvraceli. Zjistil jsem totiž, že nám tu konají společenské a kulturní akce, které nemají vůbec nic společného s propagací nacismu, jen naopak soucítí s demokratickou Ukrajinou, která byla napadena asijskými hordami a bez jejího heroického boje by Rus brzy zabral i nás, což nechceme.

Je to pár dní, kdy se ve veřejném prostoru objevila zpráva, že Čína přichází s mírovým plánem pro Ukrajinu. Od té doby se o tom docela mluví, ale mimo velmi krátké hlášky z oficiálních čínských kruhů o tom prakticky vůbec nic nevíme. Jen se pořád čeká, až to Sitting Ping (podle vzoru Sitting Bull) představí. Zdá se, že to Číňani mají nějak předjednané s Putinem, protože Rusko je jediná země, odkud už dopředu nezní proti tomuto plánu odsudky.

Pamatujete? Bylo těsně před válkou. Ukrajina ostřelovala Doněck a 75% dotázaných nevěřilo, že by Rusko mohlo na Ukrajinu zaútočit. V televizi se to hemžilo projevy všech možných státníků, kteří mluvili o míru, ale někde v zákulisí se už všechno chystalo na střet. Vojska už byla v pohybu a čekalo se na Putina, jak se nakonec rozhodne. Já jsem právě před rokem psal, že se podle mého soudu situace uklidňuje a že je pro Putina nejvýhodnější jen pokračovat v manévrech kolem ukrajinských hranic. Situace se neuklidňovala, byl to jen klid před bouří.

Ano, i o tom byly prezidentské volby. Válka a mír se celkem podrobně propíraly. Koneckonců jsou to už dva měsíce, co nám náčelík štábu Řehka řekl, že je třeba se připravovat na válku velkého rozsahu, protože v případě konfliktu NATO a Ruska v něm budeme od první minuty. Je to týden, co dodal, že pokud by nějaké to bojováníčko skutečně začalo, tak to bez (výběrové) mobilizace nepůjde. Naše kriegsministryně zase zavedla dobrovolné předurčení a raději ani nechci vědět, kolik se toho udělalo v zákulisí, o čem vůbec nic nevíme.

O víkendu jsem měl napilno a v hlavě jsem měl samé příjemné věci, jako udírnu, masíčko, vínečko, pálenku a dobrou společnost. Málo jsem se věnoval budoucnosti a pohyboval jsem se mezi přítomností a vzpomínkami na minulost. Čas krásně plynul, řeči se vedly, pivo teklo proudem… O to víc jsem se divil, když jsem se v neděli zase vrátil do reality… Prosím berte to jako jednorázový a neumělý pokus o Terezu Spencerovou.

Dneska mám pro vás další příběh ze stejné kategorie jako včera. Ano, zase jsem se potkal s bývalým kolegou. A stejně jako včera, mám pramálo chuti říkat k němu nějaké podrobnosti, protože nechci, aby byl svými současnými šéfy rozpoznán, pochválen za vynášení interních informací a byla mu připnuta medaile za whistleblowig. Tak to přece u nás vždycky je, že?

Dnes se konečně dostaneme k tomu, co jsem chtěl pustit už v sobotu, ale prezidentské téma hýbalo mým fejsbůkovým profilem a tak jsem dnešní článek stále posouval a posouval kvůli aktualitám. Ale k dnešku se to hodí docela dobře. Včera Rusko provedlo další masivní útok na ukrajinskou infrastrukturu a dnešním článkem hodlám nasvítit problematiku tamního konfliktu zase z jiné strany.