Před několika dny jsem napsal článek o nadcházející Rajchlově demonstraci, který jsem uvedl frází, že zůstat doma znamená souhlasit. Pokud bych zůstal doma, tak souhlasím s vládou v tom, co dělá. Pokud bych zůstal doma, tak vládu nechám dokončit její práci v podobě dalšího ožebračení, elektronických voleb a podobně. Pokud zůstanu doma, tak mi vládní kroky vlastně nevadí.

Podívali jste se na tiskovku Jindry Rajchla? Zdaleka nevyjmenovali všechny hříchy této vládnoucí garnitury. Nevyjmenovali dokonce ani všechny důležitější hříchy této vlády. Byli by tam deset hodin, kdyby se měli jen okrajově dotknout všeho, co Blyštivý Péťa dokázal dojebat. Jindra Rajchl mluví při setkání s občany tři hodiny a to v podstatě vždycky shrne jen aktuální průsery. Česko proti vládě!

Tak se nám ve Varšavě sešla možná největší demonstrace od roku 1989. Opozice svolala protest proti politice vlády, kterou reprezentuje strana Právo a spravedlnost. Sešly se statisíce lidí, mávalo se polskými vlajkami, u řečniště se vystřídala celá řada známých polských tváří… zkrátka byla to tak velká a mohutná akce, že ji pokryla většina zahraničních médií.

Když jsem loni svolával na demonstrace, říkal jsem v jednom kuse pořád tu stejnou větu: Nezáleží na tom, kdo nás svolává. Záleží na množství. Rozhoduje fotka z ptačí perspektivy, kolik lidí přišlo. Rozhoduje, zda počet lidí stoupá a nebo klesá. My účastníci nechodíme na demonstraci, abychom slepě uvěřili každé ptákovině, která na pódiu zazní. Nemáme žádnou povinnost tleskat každému projevu. Nemáme ani žádnou povinnost řečníka z pódia volit ve volbách. Demonstrace je z hlediska organizátorů zhuštěná ukázka organizačních a rétorických schopností.

Dva články o poslední demonstraci jste si už přečetli. Dnes bych rád upozornil na věci, které se do těchto článků nevešly. Na demonstraci a při následném obléhání Strakovky a včerejším happeningu před poslaneckou sněmovnou, se toho totiž stalo mnohem víc a já si rád všímám detailů. Proto se dnes ještě jednou ohlédneme za uplynulými událostmi a vyvodíme z nich nějaké ty důsledky.

Tak mám z demonstrace poprvé pocit, že se nám konečně lekli ti, kteří tady doopravdy vytvářejí celý ten průser. Jako když se na jaře prvně pohnou kry na řece. Ne, ještě jsme nezvítězili, ještě stále je Fiala premiérem a ještě stále se bude celá pětikolka ujišťovat, že se vlastně nic neděje. Pořád o nás budou u Šafra tvrdit, že jsme fašisti (tohle Hovorkový nikdy nezapomenu), pořád budou s různými odborníky na extrémismus propírat, jak Jindrovi nasadit psí hlavu. Ještě nás čeká spousta mravenčí práce, ale vězte, že se to pohnulo.

Proč to říkám…

Občas dávám na svůj fejsbůk krátké glosy. Na aktuální téma, které ale nestojí za velký článek. Ale někdy se stane, že mi z takové glosy nakonec článek vznikne. Včera jsem napsal, že jsme vazaly velmoci, která pouští dvacetiletá ucha k přísně tajným informacím a na únik přijde po půl roce. Že něco takového člověk nevymyslí. Ano, měl jsem na mysli henty utajované materiály o ukrajinské ofenzívě, které vynesl mlaďoučký příslušník národní grady, protože k nim měl bez problémů přístup.

Tak nás vláda oblažila další skvělou reformou. Tentokrát bude třeba zreformovat výběr DPH. Tři sazby jsou totiž moc, budou jen dvě. Samozřejmě zmizí ta nejnižší a tak nám řádně podraží vodné, stočné a další poměrně nezbytné věci k životu. A aby plebs moc nevyšiloval, sazba DPH na potraviny klesne o jedno procento. Sice je to jen pracovní materiál, který „unikl“, ale nepochybuji o tom, že se v nejbližších dnech najde neuvěřitelné množství expertů se spoustou titulů před jménem i za jménem, kteří národu objasní, jak to vláda skvěle vyřešila a jak moc nám to do budoucna pomůže.

Program demonstrace příští neděli je už odtajněn. Sejdeme se na Václaváku, ale tentokrát obráceně... pódium by mělo být dole na Můstku. Demonstrace by neměla být příliš dlouhá a pak se půjde k úřadu vlády, tedy ke Strakovce. U vchodu budou nakupeny petiční stánky, protože petice, která má deset tisíc podpisů, tu musí projednat petiční výbor ve sněmovně, což jinými slovy znamená, že s námi budou muset chtě nechtě mluvit a budou nás muset nechat něco říct.