Tak co, jaká byla stávka? Přestaly vlaky na hodinu jezdit? Zastavila se linka ve Škodovce? Pracovníci Amazonu hodinu nebalili zásilky? Nebo byla dokonce generální stávka? Autobusy s lidmi zajely ke krajnici, řidiči vyhodili výstražná světla a hodinu vysvětlovali pasažérům, že Blyštivý Péťa musí od válu? Dispečeři řízení letového provozu nepustili na české nebe ani jedno letadlo?
Sledujete situaci v hentej naší – vaší EU? Už vám majnstrýmová média řekla, jak dopadl pád vlády v Lotyšsku? Kurňa, už je to nějakou dobu, ale když si dáte takové heslo do vyhledávače, tak vám to vyhodí nějaké staré volby. O současném dění se mlčí, mlčí, mlčí. Víte proč? Ono to tam nedopadlo zrovna dle líbodémo představ… Nebudu to teď víc rozebírat, oni tam stále ještě jednají, ale na Litterate se brzy objeví fundovaný článek od Martina Kunšteka, ze kterého se dozvíte všechny podrobnosti.
Ten starý biblický příběh o zmatení jazyků určitě všichni znáte. Lidstvo je jedné mysli i jedné vůle a společnou prací se chce vyrovnat Hospodinu tím, že postaví věž, která se bude dotýkat nebes. Bůh jim věž nerozboří. Nesešle zemětřesení, nesešle ohnivý déšť, nesešle záplavy, nesešle ani mor ani kobylky. Sešle zmatení jazyků. Lidé si přestanou rozumět. Přestanou chápat, co ten druhý myslí. Přestanou být schopni koordinované činnosti a tak svoje dílo nedokončí a rozptýlí se po celé zemi.
Dnešním článkem se musím vypořádat s jednou věcí, která v diskusích bůhvíproč hluboce zakořenila. Vždycky, když s tím někdo přijde, bývá to odměněno spoustou lajků i přitakání a má to hojnou odezvu. Velmi často se tento postoj objeví, když se diskutuje o tom, co bude po demonstraci a jak pokračovat dál.
Teď, když máme rok od první demonstrace a vlastně i rok od chvíle, kdy jsem se přidal k tlačení káry těchto protestů, uděláme si takovou malou bilanci:
Tak jsme se dozvěděli, že nám zvýší rozhlasový a televizní poplatek. A nejen, že ho zvýší, ale donutí ho platit i lidi, kteří televizi dávno vyhodili z okna a na Čétéčko se už dávno nedívají, protože se to nedá vydržet. Bude povinné platit poplatek, i když máte chytrý telefon nebo počítač. Nový ředitel Souček si od toho slibuje dost peněz pro napumpování stagnujícího rozpočtu a platu Václava Moravce, který se nesmíme dozvědět, protože na něco takového nejsme ještě připraveni.
Máme deset dní do demonstrace… Je vylepeno rekordní množství letáků i billboardů, je domluveno rekordní množství autobusů, sociální sítě jsou rekordně otapetovány. Petra Rédová, která koordinuje zdravotní službu, mi říkala, že vždycky byl problém sehnat dostatek zdravotníků, ale tentokrát si může vybírat. Jestli je ještě něco, co by se mohlo udělat pro to, aby tato demonstrace vešla ve známost, řekněte to organizátorům a oni to udělají. Víceméně neexistují žádné limity….
Dnes se chci odpíchnout od mého včerejšího výroku, že Rajchl už nepotřebuje chodit do velkých médií, protože Rajchl už je velké médium…
Povím vám jeden moc pěkný příběh. Vítek Rakušan dal včera večer na fejsbůk status, jak skvěle dělali české předsednictví EU a jak je zapotřebí v tom pokračovat a to udělají nejlépe tím, že budou spolupracovat s Danuší Nerudovou. Jeden z prvních komentářů stihl dát právě Jindra Rajchl, který mu na plnou hubu napsal, že jsou vláda kolaborantů, nedokázali nic a jsou jen pudlíci soudruhů z Brusele.
Je to právě rok, kdy jsem psal své poslední úvahy na téma demonstrace a vypořádával se se škarohlídy, kteří věděli, že tam na Václavák skoro nikdo nepřijde, nemá to smysl, protože organizátoři jsou nedůvěryhodní, protože nejsou dost levicoví, dost pravicoví, jsou příliš asociální nebo příliš sociální… mohl jsem si vybrat z naprosto plné škály námitek a pro kteroukoliv z nich bych našel někoho, pro koho to byl důvod, na demonstraci nejít.
Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu… Proč v sálech a na demonstracích není vidět mnoho mladých. Včera jsem si dovolil tvrdit, že dnešní mladá generace nejsou zrovna ty nejostřejší tužky v penálu. Jejich vzdělanost je menší než vzdělanost předchozích generací. Jejich znalosti převzal počítač, jejich zručnost převzal CNC stroj, jejich bystrost převzala kalkulačka a jejich nepohodlí mamahotel.
Můj tatínek je profesí elektrikář. Tři roky učňáku, pak dvacet let na šachtě v navijárně motorů a od devadesátých let soukromník. Elektrické motory opravuje celý život. Sám o sobě říká, že není manuálně nijak zvlášť zručný, ale když dělá motory, tak to není nikde poznat. To si v případě potřeby umí i seštelovat soustruh, cítí v prstech i ty nejjemnější vibrace a práce mu jde od ruky. Všechnu teorii do něj natloukli v šedesátých letech na místním UDH (údolí dutých hlav, jak se tomu dodnes říká). Zbytek mu dala praxe.
