Všichni chtějí přidat a to je nezodpovědné! Takhle nám vláda reaguje na blížící se stávku a demonstraci. Považte, učitelé, kteří pobírají 130% průměrné mzdy, chtějí ještě víc. A když jim to vláda dá, tak budou chtít peníze i státní zaměstnanci, hlavně ti z Vnitra, protože pracovat pod Rakušanem, to je jak otroctví v solných dolech. Když vláda povolí, každý přileze a bude chtít přidat. I doktoři budou chtít přidat a ti berou ještě víc než učitelé. A když někomu přidáte, tak to musíte někomu jinému vzít, protože vláda žádné vlastní peníze nemá…

Tak se nám odborářská stávka rozrostla na takřka milion lidí. Bohumír Dufek a Roman Ďurčo dokázali zkoordinovat skutečně velkou akci, ke které se denně přidávají další a další odborové svazy. Akci už podpořili i první starostové obcí a do pondělka jich ještě hodně přibude. Zaznamenávám první zpětnou vazbu od lidí, že se do Prahy také chystají, i když je to na poslední chvíli a ve všední den. 

Tak nám začíná nabobtnávat stávka odborů. K protestu učitelů a pracovníků ve Škodovce se přidávají další a další odborové svazy v zemi. Je to tak trochu na poslední chvíli, ale velká jednání mezi množstvím organizací taková prostě jsou. Původně měly protestovat školské odbory a KOVO, ale v posledních dnech se přidali dopravci, zdravotníci, knihovny, civilní zaměstnanci u policie… i ČMKOS. Podporu vyjádřila rada seniorů i rada postižených. Největší odborové centrály se dohodly, že budou postupovat společně.

Od zítřka se budeme věnovat světodějným událostem, protože zatímco jsem bubnoval na demonstraci, Francie zřejmě ztratila další kolonii, v Německu se zase zhoršila bezpečnostní situace (a ne kvůli Putinovi), ceny ropy vyrostly ke sto dolarům za barel a bude to do budoucna ještě horší… ale to si probereme až zítra. Já dneska naposledy zrekapituluji události z tohoto víkendu.

Demonstrace skončila, bezprostřední a emotivní dojmy vyprchaly, henty internety jsou zaplavené fotkami shora, zdola, zevnitř i zvenku, příslušníci a přisluhovači naší vlády se ozvali a také zhodnotili situaci, tož se na věc podívejme trochu s odstupem a možná i s trochou nadhledu. Pojďme si říct, co doopravdy je… a co doopravdy není.

Na první dobrou bych řekl, že svým způsobem všichni máme, co jsme přece vždycky chtěli.

Říkal jsem, že o demonstraci rozhodne fotka shora… A byla to hezká fotka. Lidé tentokrát sahali až za Vodičkovu a protože protidemonstrace se tentokrát odehrávala na Staromáku, hodně lidí stálo i za pódiem. Podstatně víc než obvykle. Všechny tyto fotky je možné na hentěch internetech najít, takže nebudu nosit sovy do Athén. Ale jednu fotku sem dát musím… takto vypadala demonstrace na podporu Ukrajiny:

Přátelé, děkuji že jste vydrželi to moje dvoutýdenní bubnování na demonstraci. V některých chvílích bych už dal sám sobě přes hubu, jak jsem to pořád omílal dokolečka dokola a pak zase znovu, ze všech stran i ze všech pohledů. Z mé strany už zaznělo všechno, co jsem k tomu měl. Pokud jsem někoho přesvědčil, jsem za to rád, pokud jsem někoho nepřesvědčil, respektuji to. Už v Bibli je napsáno (sice v jiném kontextu, ale dneska se to hodí), že sobota je tu pro člověka a ne člověk pro sobotu. Nebudu farizejem, abych tvrdil, že to má být naopak.

Člověku to přijde strašně dávno, ale bylo to (tuším) v zimě 2021. To jsme měli ta nejtužší covidová opatření. Děti se učily doma distančně a já do práce chodil/nechodil… každopádně do kanceláře jsme pokud možno neměli lézt a měli jsme všechno dělat co nejvíce z domova a co nejvíce přes obrazovku. Nejhorší bylo, když někdo přišel s tím, že je covid pozitivní, nebo že musel na test. To roztáčelo další testování, každou chvíli byl někdo doma v karanténě, každou chvíli nám někde chyběl nějaký nezbytný pracovník, všechno imrvére stálo, nic pořádně nefungovalo…