Štrasburk je oficiálním sídlem Europarlamentu. Nikoliv Brusel. Ale zdejší budovy nejsou tak příšerné óóóbrovské jako v Belgii. Také mi přijde, že je Štrasburk trochu hezčí město. Pod okny zdejších kanceláři šumí voda z kanálů kolem Rýna, v kantýně tu lépe vaří a vlastně by to tady bylo lepší než v Bruseli, ale zdejší budovy se používají vlastně jen 36 dní v roce. O něco víc než měsíc.

Přátelé, tento týden jsem ve Štrasburku. Proč? Inu, když se sepisovaly zakládací smlouvy EU, tak Francouzi z prestižních důvodů nemohli zůstat stranou. ono je to ještě složitější, ale vězte, že europarlament není jen v Bruseli, ale má ještě i druhé sídlo. Podle zakládacích smluv musí během roku ve Štrasburku proběhnout dvanáct plenárních zasedání. Dodržuje se to a protože v srpnu jsou parlamentní prázdniny, tak v říjnu bývají zasedání dokonce dvě.

Krátký zahraniční úvodník:

Zatímco u nás se zraky všech obracejí k regionům postiženým velkou vodou, v USA se našel další atentátník na Trumpa. Tentokrát se schovával v křoví a měl Kalašnikov s optikou. Tentokrát si ho agenti všimli včas a dokonce ho chytili živého.

U nás na Znojemsku spadlo za pátek sto milimetrů vody a za sobotu mělo spadnout ještě víc. Ale naštěstí se tato předpověď nenaplnila a spadlo „jen“ 50mm. Větší škody zde napáchal silný vítr, který na podmáčené půdě snadno vyvracel i vzrostlé a zdravé stromy. Já doma málem přišel o třešeň, kterou jsem musel velmi barbarsky zapřít (musel jsem použít hřebíky) a ze které vítr orval téměř všechno listí. Dopadli jsme dobře, vody nakonec spadlo o dost méně, než kolik slibovala čtvrteční předpověď.

Zatímco všechna méééédia informovala o hrozících povodních, vydávala varování a nechala politiky, aby se chlubili cizím peřím, úplně zapadlo, že v Praze probíhá jednání všech Řehků z NATO. Přijede dvaatřicet náčelníků generálních štábů a přes veškeré okecávání, hlavním bodem programu bude Ukrajina a plánované zrušení zákazu použití raket delšího dosahu v hloubi ruského území.

Dnešní deštivé počasí a očekávání záplav je ideální pro zemědělský a vodohospodářský článek. Skutečně se stává málokdy, abych na suché jižní Moravě naměřil za jeden den osmdesát milimetrů srážek v podobě vytrvalého, ale nijak extra intenzívního deště. Prší zhruba pět milimetrů za hodinu, což je prakticky přesně rychlost vsakování do půdy… Země byla navíc osvěžena deštěm z předchozích dní, takže už nebyla vyprahlá a všechny póry a kapiláry měla otevřené.

Tak jsem se podíval na tu slavnou debatu Trump vs. Harrisová. Ne, nebyla vyrovnaná. Kamala přišla připravená, měla nejspíš náušnice se sluchátky, moderátoři byli na její straně a tak debata vypadala dost podobně jako debata Turek vs. Danuše. Donald si myslel, že ji smázne jako mouchu na zdi a nepřipravil se. Ne, nebudu říkat, že debata byla nerozhodná, protože to nebyla pravda. Kamala Trumpa prostě přehrála a ještě neudělala tu blbost jako Danuše – když Turek mluvil o své zesnulé babičce, začala se Kandidátuše blbě hihňat. Kamala naopak zůstala uvolněná.

Přátelé, dovolte mi, abych navázal na včerejší článek a pokračoval ve výčtu střípků, které naznačují, že Ukrajina se pomaloučku polehoučku vytrácí z hledáčku USA a stává se koulí na noze výhradně Evropě. V poslední době to na Donbase začíná vypadat, jako před pádem Allepa. Stále více se mluví o válečných zločinech Ruska, objevuje se stále více nepotvrzených (a nepotvrditelných) zpráv o používání zakázaných chemických zbraní a vůbec začíná taková všeobecná zoufalost.

Olaf Scholz prý má jakýsi Minsk 3. Mírový plán pro Ukrajinu.

Tak jsme se od našeho náčelníka generálního štábu dozvěděli, že se nemusíme bát překračovat ruské červené linie, protože vpád Ukrajiny do Kurské oblasti nevyvolal ruskou jadernou reakci. Zhruba totéž tvrdí i naši ojroposlanci Kolář, Farský a Nerudová, kteří shánějí europodpisy pod svůj dopis Pepíkovi Borellovi, aby se tím zvýšil tlak na spojence, kteří by povolili Ukrajině zasahovat západními raketami ruské území do hloubky. Ideálně, aby Západ dodal Ukrajině rakety opravdu dlouhého doletu typu Tomahawk…