U nás na jižní Moravě je největším nepřítelem zemědělství sucho. Roční úhrn srážek odpovídá africké stepi a tak je debata o počasí mezi námi sousedy velice častá. Jakmile jsou brambory v zemi, začne vzcházet obilí a probudí se zelenina, přecházíme z oslovení "jak se máš?" do oslovení "kolik ti napršelo?" 

Samozřejmě sledujeme předpovědi počasí. Každý z nás má v mobilu několik aplikací, sledujeme naše meteorology i ty zahraniční, využíváme pranostiky i osobní zkušenosti, protože na polích se nepracuje podle plánu, ale podle počasí. 

Duben 2016

V minulých dnech se stalo několik zajímavých politických věcí. Jednak byl do USA vydán hacker Nikulin a to proti prezidentovu názoru.

Dnes budu velmi osobní a sentimentální.  Mám tu jednu srdeční záležitost, která se "dotýká zřítelnice mého oka". Kdysi dávno mi totiž bylo sedmnáct let. Měl jsem za sebou skoro tři roky na střední škole, cloumala se mnou puberta a byl jsem typický outsider. Celou základní školu jsem strávil v cikánově a užil jsem si šikany jako málokdo. Vzrůst jsem sice celkem dohnal, ale byl jsem uťáplý a uzavřený ve svém vnitřním světě. 

Původně to měl být text na včerejšek a dneska měly zůstat Kydy zavřené, ale nakonec do toho přišlo tolik novinek, že jsem si nemohl pomoci. Takže dnešní článek bude vidlácky velikonoční. Je to vůbec docela hezký paradox. My moravští Helvíti trávíme neděli v kostele v křesťanském rozjímání o zázraku zmrtvýchvstání a pak v pondělí zřejmě nějak vytáhneme odněkud z hloubi duše tu pohanskou pomlázku a jdeme zařídit, aby naše fajné Roby neuschly.

Není to sice úplně velikonoční text, ale hodí se ke včerejšímu článku o Babišovi. Proto mi promiňte, že kazím Velikonoce politikou, ale zatím nám jede vlna. Zítra toho na chvíli necháme.

Ještě jednou shrnu včerejší text: 

a nebo než se jí náhle přitíží a exne... 

Po Vidlácku sleduju kauzu Skřípal s velkou chutí. Chtěl jsem si dát ještě čas na nějaký vlastní názor, bo informací bylo málo a vařit z vody podobně jako Terezka Májová, to se mi nechtělo. To si raději počkat na solidnější informace, než se ztrapnit v přímém přenosu. Proto jsem se spíš vyjadřoval k okolnostem než k vlastnímu případu. Jenže Skřípalově dceři se nějak prý udělalo dobře a zřejmě už začala zpívat. A já bych rád řekl, co si o tom myslím, než toho budou plné noviny. 

Začetl jsem se vám do Peroutkova budování státu, projel jsem Čapkův Zóon politikon, přečetl Masarykovy Ideály humantní...  a víte, co jsem si uvědomil... že žijeme ve splněném prvorepublikovém snu.  Zkusím to shrnout: 

1. Máme takřka plnou zaměstnanost. Kdo chce pracovat, ten si práci najde. Ve Vidlákově teď jeden známý mladík dostal pětadvacet táců hrubého nástupní plat jako soustružník. Akorát soustruh obsluhoval naposled na střední škole a to se na něj spíš jen koukal. 

Chtěl bych nás tímto článkem vrátit zase trochu na zem. V poslední době se v komentářích pod články objevilo přehršel odkazů poukazujících na nebezpečí konfrontace s Ruskem, pokusy o rozpoutání války a další jevy, které doprovází rozpad každého impéria po materiální i ideologické stránce.  Málem by měl člověk pocit, že je válka na spadnutí

Fake news se v poslední době skloňují ve všech pádech. Rusové pomocí nich ovlivňují volby i veřejné mínění. Veřejně známé osobnosti se k tomu pravidelně vyjadřují. I zde ve Vidlákově mi jeden známý řekl, že Rusové volí Putina jen proto, že tam mají fake news a nemají ty naše svobodné a nezávislé informace.

Ondřej Neff na toto téma napsal celou řadu článků.

Evropské hodnoty na toto téma pořádaly celou řadu workshopů.

Olomoucká univerzita bude posílat mladé úderníky, aby dědovi a bábě na vesnici vysvětlili, že se všemu nedá věřit.