Začnou rovnou bez obalu... žádné školství už dávno nemáme. Máme jen prozatím nezničené pozůstatky jakéhosi nápadu Marie Terezie, která chtěla mít vzdělané poddané a jen tak mimochodem svým nápadem zajistila, že děti chodily do školy místo do právě vznikajících továren. Narozdíl třeba od Anglie. 

My dneska máme už jen školy a v nich učitele, ale žádný systém to nemá, ničeho se to nesnaží dosáhnout a čím déle to sleduju, tím větší mám dojem, že lidi v tom angažovaní už to chtějí hlavně doklepat. 

Položím pár Vidláckých otázek: 

Na úvod jen pár slov k slepicování příspěvků. Pod slepicemi by se v dohledné době měla objevit ještě větička, která by to přispívání také okecala ve smyslu kolik lidí přispělo a tím pádem jaká to má procenta či tak něco. Máme s tím ale trochu problémy, neb je to v angličtině  a zatím jsme to nedonutili mluvit česky. Berte slepice jako první viditelný krok. 

Mám tři děti školou povinné a dvě další to ještě čeká. Všechny chodí no naší vidlákovské základky, která je spádovou školou pro všechny malé dědiny v okolí. On Vidlákov je vůbec spádovou obcí pro okolí a tak máme víc vymožeností (a víc problémů) než by se zdálo z prostého součtu obyvatel. 

Vážení čtenáři Vidlákových kydů

Tento blog je v provozu už víc jak dva roky. S Vaší pomocí vznikl prostor ve kterém se může říkat všechno a je vítán každý kdo vstupuje s dobrými úmysly. Je možné zde mít vícero názorů, je dovoleno nemít žádný názor a diskuse Vás čtenářů je zpravidla zajímavější než vlastní článek.

Svým dnešním článkem navážu na včerejší Čmoudův příspěvek o Benešovi a naší První republice. Diskuse byla velmi zajímavá a tak přidám vidlácký pohled na věc. 

Koupil jsem si v levných knihách Moravcovu knížku "Špión jemuž nevěřili". Já ji někde mám, ale nemohl jsem ji najít a neberte to za tu cenu.

... to bylo první co mě napadlo, když jsem si přečetl včerejší Povidlákův text. Text měl ale všechno, co požaduji od článku ke zveřejnění, takže nebylo co řešit. Ale tento text bych zveřejnil i kdyby všechny znaky neměl. Je totiž velmi zajímavý sám o sobě a vůbec nejde o to, jestli ho nekdy přednesl Reagan, či vůbec nějaký američan, nebo jestli prostě někdo (v Rusku) zpětně nedal dohromady pěkné proroctví a připsal ho Reaganovi dodatečně. 

Pro mě je mnohem zajímavější, že se tento text objevil v knize rozhovorů s Miloušem Jakešem. 

Nejprve bych chtěl poděkovat vám čtenářům. Dostal jsem skoro sto nabídek na brusy a kromě toho i celou řadu velmi dobrých rad a nápadů. Většina nabídnutých brusů ovšem leží na víkendových chatách a bude nějaký ten týden trvat, než se ke mně dostanou fotky.  Pokusím se odpovědět každému, abych všem poděkoval osobně, ale vyberu si jeden či maximálně dva kameny.  Víc jich potřebovat nebudu. Každopádně jste skvělí čtenáři a moc si vážím toho, že jste byli ochotní soukat se na půdy a do stodol, abyste udělali radost jednomu Vidlákovi.