Winston - vše je jinak

Měli jsme doma knihu o Winstonu Churchillovi. Byla to 500 stránková bichle a bylo to Winstonovi docela nakloněné. Samozřejmě, třídně byl na špatné straně, ale jinak autor spíš psal, co našel za informace, než by s objektivitou CNN a ČT hledal chybičku.

Autor tam popisoval historky, jak byl Winston jako dítě doma za hlupáka a jak se ho otec, když ho jedou viděl, jak si hraje s vojáčky, zeptal, jestli by nechtěl být vojákem. Winston souhlasil. Na škole byl pro učitele taky za hlupáka a protože na škole měli mezi staršími žáky všichni nějakou funkci/zodpovědnost,tak Winstonovi dali taky jednu,ale tu nejmíň důležitou, aby jako něco měl, ale nic nezkazil. Jeho spolužákem byl Attlee, další anglický politik a doopravdy se spolu bavívali,že že to byl někdo z jiný třídy o ročník vejš. Taky jak se příbuzenstvo radovalo, když se jeho strýc oženil a měl syna a nebezpečí, že by z Winstna byl lord, bylo zažehnáno.

Pak tam autor popisoval jak Winston válčil v Sudánu a účastnil se jednoho z posledních jezdeckých útoků. Pak ty černochy vyzbrojený starejma puškama jak z Karla Maye tuším stejně zmasakrovali kulometama. Pak Winston sloužil v Indii, kde hrál polo, spadl při tom z koně a zranil si ruku nebo záda. Pak tam bylo o tom, jak Winston vystoupil z armády a dal se na novinařinu a odjel psát o bůrské válce, kde měli udatní angličtí vojáci s holandskými sedláky daleko víc práce než s černochy, kteří odmítali zalehutí a bojovali hrdě ve stoje a tak je kulomety snadno vyřídili. To sedláci využívali terénu, dělali léčky a celkově to byl nebezpečný protivník.

Winston se tam pohyboval jako novinář a jeho články se doma četly jak historky z rodokapsů. Byl zajat při cestě vlakem a podařilo se mu zahodit zásobník do pistole dřív než ho prohledali, což mu zachránilo krk, protože takhle se mohl vydávat za civilistu. Jako vojáka by ho zasřelili.

Pak bůrům utekl ze zajateckého tábora, o tom se psalo v novinách na obou stranách s nadšením, jako se u nás psalo o Kájínkovi. (To že bůrové, totiž i jejich ženy a děti, zas končili v anglickejch kocentračních táborech, kde jich pár desítek tisíc pomřelo autor snad ani nezmínil)

Ten útěk Winstona doma proslavil a tak se při příštích volbách dal na politiku a byl zvolenej do sněmovny jako tatínek.

Pak tam bylo, jak byl ministrem vnitra, admirality (a průser u Galipoli a odstoupení) a pak meziválečné politické úspěchy a prohry, psaní a malování, hektická druhá světová a následná prohra ve volbách. Malování a psaní pamětí. Rozpad impéria. Poslední návrat do politiky a konec vlády s něčím jako počínající senilitou.

Celkem z toho Winston vycházel dobře, tak nějak v souladu s legendou. Autor taky asi posbíral informace jak se dalo za socíku. Určitě přečetl všechno dostupné. Vynechal Winstonovy názory na komunismus i jeho slavný projev o železné oponě, protože to by Winstona ukázalo jako sice horšího třídního nepřítele, ale to by se čtenářům mohlo líbit až moc.

No a pak po létech padnete na knížku Winston Churchil nebyl velký politik, kde anglický autor rozebírá kde co, a třeba podotkne, že Winston vyčítal Chambelainovi Mnichov, sám šel do války za svobodu Polska, aby nepadlo do rukou Hitlerovi a na konci války dal to samé Polsko Stalinovi, chovajíc se přesně jako Chamberlain vůči Československu.

Podle autora by měl spíš obětovat Polsko, stáhnout se na ostrov, tak po dva roky zbrojit na maximum a pak teprve jít do konfliktu s Německem v daleko lepší počáteční pizici. Docela to zní logicky, zdá se to jako po bitvě každý generálem, ale je to přesně to, co udělal před pár lety Putin.

Nebo rozebral jeho vztah k de Gaulovi a Rooseweltovi. De  Gaula si tak nějak vytvořil sám z jednoho generála lambda, kterého po prohrané bitvě o Francii prohlásil za reprezentanta Fracie, aby mohl ukazovat veřejnosti,že "Francie je s náma." To sice zafungovalo, každej na to skočil, ale de Gaule byl neposlušnej, dělal si co chtěl, pořád se něčeho dožadoval a víceméně Winstona vydíral s tím, že jinak bude sám bez Francie a když se Winston rozčiloval, že když si ho vytvořil, tak si ho i zruší, tak mu jeho poradci přes a+b vysvětlovali, že to už nejde.

 Sám však to však takhle nedokázal uhrát proti Rooseweltovi. Žádný "Musíte nám to dát zadarmiko, jinak Hitler ovláde Evropu, pak Rusko, naše kolonie v Iránu a zálivu se vší tou ropou a co vy pak Frankline sami proti takovému gigantovi, aha?" Naopak, na Franklina šel s prosíkem, jak loudící pes, doma to presentoval,že za námi stojí Amerika, jako spojenectví dvou demokratických národů, asi jako když Miloševič doma hlásal, že za Srbskem stojí Rusko s jejich raketama.

Ve skutečnosti se Franklin do války v Evropě vůbec nechtěl zaplést. Na co zase tahat Anglány z bryndy, sami měli na západě protivíka v Japonsku, kterého si s anglánama vyrobili z vlastní hlouposti, když chtěli mít někoho, kdo bude válčit za ně proti Rusku.

Tak si Franklin nechal za všechnu bratrskou pomoc vydřidušky zaplatit, po mafiánsku si prohlídl anglický účetní knihy a spousta ostrovů je dodneška pronajatá američanům na 99 let.

Hitler, který angličanům nabízel mír a rozdělení světa nad tím musel kroutit hlavou,protože nabízel daleko férovější  podmínky.

Nakonec to za Winstona a Franklina rozsekl Adolf,když po Pearl Harbouru vyhlásil válku Americe. (jinak by si kluci hráli na nápadníka a upejpavku dodnes) Pravda Adolf stál tou dobou před Moskvou, Anglie taky vypadala, že mele z posledního a tak měl asi strach, že mu dojdu nepřátelé.

To pak už Franklin nemohl dělat Zagorku, že jako do války jednou vstoupí, ale dneska by to doma ještě neprošlo, ale můžeš si u nás koupit další zbraně a vybavení na válku a dáš mi za to jen další šperk z pokladnice Impéria,které jste s takovými oběťmi budovali po staletí. Pár maličkejch ostrůvků na strategickým místečku, co ti to udělá Winstone, no, víš, že tě mám rád, jsi tak statečnej.

Takovejhle případů dával autor několik a Winston najednou vypadá jak politický tlučhuba-neumětel, který je génius hlavně na vlastní reklamu, ale posere toho víc než dokáže. A to mu spoustu originálních nápadů podřízení rozmluvili hned zkraje, takže těch průserů bylo daleko míň.

Winston najednou působí jak Hašek komisařem v Rusku, když vydával befely, že se každý v městečku musí do týdne naučit číst a psát, jinak bude zastřelen (a delegace orodovaly ať to báťuška ještě uváží, že se to nedá tak rychle).

Konec konců, bylo za Winstonovy činnosti v politice, co se Anglie vypracovala z globálního impéria nad nímž slunce nezapadá, až na regionální mocnost skoro bez kolonií.

Pak vidíte anglický dokument Americké nevěsty a je to o fenoménu konce devatenáctého století, kdy se v USA koncentroval kapitál, země se rychle spojila telegrafem a vlakama, najednou byly nové možnosti ve velkém měřítku a podobně jako dneska s internetem, se vytvářely obrovské majetky.

Noví miliardáři se chtěli nacpat mezi starou místí smetánku (jak v Moliérově Měšťan Šlechticem), ta nad nima ohrnovala nos a tak dcery zbohatlíků nelenily vzaly svá (na dnešní měnu) miliardová věna a vyrazily do Anglie hledat zchudlé, ale vznešené ženichy.

Protože stará americká honorace je se sto lety historie trapný prd, proti tisícileté anglické honoraci s oficiálníma titulama, erbama, předkama, co padli dávných v bitvách. Na druhou stranu rozdíly mezi starou a novou americkou honorací jsou pod rozlišovacími schopnostmi angličanů. Je to prachatý, je to z Ameriky, tak je to jedno jak druhý. Anglickej lord si může vzít i tanečnici ze šantánu a bude z ní Lady, tak pevná je jeho pozice.

Jak všichni tuší, jedna z těhle nevěst byla Winstonova matka. Hezká a prachatá - skvělá partie. Winstonův otec bydlel na obrovském zámku, měl skvělý rodokmen, i když jako druhorozeného ho lordský titul minul. Vypadal docela jako střízlík s předimenzovaným knírem a upíchl se jako poslanec v parlamentu. Vlastě nic moc, ale spolehlivě trumfnete honoraci doma v USA. (Něco jako dnešní české štětky, co berou kdejakýho cizince, jen by mohly machrovat v kurníku.)

- Typická svatba pro peníze a postavení, jen tentokrát ten línej, komu se nechtělo pracovat (rozuměj najmout si kancl, účetní, právníky a techniky, vytyčit jim cíl a občas je přijít zkontolovat) byl tentokrát otec a ne matka. Hned ta romantika, jakoby anglický hoch potkal americkou dívku snad někde na nádraží a byla z toho láska bere za své. A chudák Winston je spíš než dítě lásky větší než Atlantik, dítě obchodní smlouvy a dost možná určité smluvní plnění.

V dalším dokumentu o vztazích Churchilla a Roosewelta slyšíte, že vlastě Roosewelt koukal na Churchilla jako na has been (v politice už odepsaného) alkoholika a ani nevěřil, že by měli šanci na to ubránit se Německu. Že se Churchill paranoicky nevyhýbal alkoholu jako Hitler je všeobecně známé, že si k doutníku rád dal whisky taky - ale kolik těch whisky vlastně denně bylo, je otázka. Měl jich jako Zagrová šampíček, Gottwald rumů nebo jako Jelcin vodek?
 
V článku o výchově dětí se zas doslechnete o tom, jak po asi hodinové debatě s Winstonem se najednu Winston zarazí a dotyčnému oznámí, že tak dlouhou debatu s otcem nikdy nevedl. Věc tak podivná u normálních lidí, že si to hned všichni řekli. Anglická vyšší vrstva na své děti královsky sere, nestará se o ně, napřed je šoupne chůvě a když povyrostou, tak je pošlou na léta do drahejch škol,kde si žijou jak v Harry Potterovi, jen místo kouzel se tam učej matematiku, dějiny, literaturu a vědy, odpoledne hrajou kriket, polo, rugby a Shakespeara a po večerech se mezi sebou šikanujou a zneužívaj.

Hned je pak jasnější, kde se braly ty Winstnovy black dog deprese a láska k chlastu, když měl dětství typického deprivanta.

Rowlingové dětství také mimochodem musela být pěkná sračka, když si vysnila, jaký by to bylo super v internátní škole a mít tak jiné rodiče než má.

Taky se časem dozvíte, že to slavné Winstnovo podělané vylodění u Galipoli byla v podstatě nepromyšlená rychlovka, protože věrný spojenec Rusko, s bratrancem anglického krále, carem Nikolajem v čele, vzali tu válku nějak z gruntu a místo, aby jen hnali vlastní lidi proti německejm kulometům, tak postupovali proti Turecku tak dobře, že to vypadalo, že by se nakonec mohli zmocnit Bosporu a Dardanel a bylo potřeba tomu předejít, protože strategická úžina je lepší v rukou slabého nepřítele než silného přítele.

Sice si je Angličani nedobyli pro sebe, ale za to v zoufalství mohli volat Rusy o pomoc, ať někde udělají ofenzívu, aby se jim ulevilo a tím je zatáhli do nepřipravené ofezívy, která se Rusku vymstila a nakonec byla jedna z věcí, které stály carskou rodinu krk (protože jemu oblíbený anglický bratránek na pomoc nepřišel - to by mu Rothschild dal, se všema těma carovejma penězma, co ležely v jeho bance a o kterých se dalo čekat, že by tam zůstaly navždy, kdyby se carově rodině, nedej JHV, něco stalo).

Taky se časem dozvíte, že ikona demokracie a její spasitel před diktátory, byl vlastně často tak málo populární u svých vlastních voličů, že několikrát prohrál volby, z toho jedny hned po válce a tak nastal v Angli takovej polosocialismus.

Speer zmiňuje, jak si Hitler si nedovolil stavět továrny na venkově, protože by lidi byli proti a byl si jistej, že Churchill by si to doma prosadil, kdyby to bylo potřeba.  Tak kde pak vlastně bylo víc demokracie?

Slavné setkání Hitler Churchill mohlo spíš být setkání o které stál tehdy bezvýznamný Churchill a ne stoupající hvězda Hitler a může být, že to Hitler ho nakonec odmítl potkat.

Tenhle týden běžel dokument na Zoomu Churchill a židé. Že se politici někdy potkají s nejbohatšími bankéři v zemi je tak nějak očekávatelné, že Churchill nebyl antisemita taky. Přeci jenom ale úplně nečekáte, že by k Churchillům běžně chodil Nathan Rothschild a další židovští bankéři -což se podle filmu běžně dělo. V době, kdy si od ních ještě většina anglické šlechty držela odstup. - Najednou se to změní a z politika, co má rád ty skromný pracovitý intelektuály s nadáním na počty je najednou takovej poskok-Macron-politikem. 

To najednou přenastaví spoustu historických fakt.

Když to nevíte, tak s trochou snahy můžete věřit tomu, že ti zatrolení angláni nechtěli bombardovat příjezdové tratě ke koncentrákům, zachránit tím nějaké židy před smrtí a maj si co vyčítat. Když to víte, tak je prostě neuvěřitelný, že by si to bankéři u Churchilla to nevymohli, kdyby chtěli.

Stejně tak vypadá najednou jinak ten podivný Hessův let do Anglie a jeho ještě podivnější smrt, když najednou začínalo být jeho propuštění realizovatelné.

Stejně tak najednou vyzní jinak ta známá Churchillova otázka, cože to vlastně náckové mají přesně proti židům. Německo bylo po první světový zbídačený a vysátý. Od někoho, kdo si odmalička pomlaskával u těch správnejch stolů to zní jak políček sytého hladovému, spíš než otázka fotrovi, co vztekle mlátí synka.

Jestli ještě k tomu Churchil věděl, že náckové dostávají peníze od židovskejch bankéřů, aby pro ně hráli zlé muže Evropy, tak to byla situace, jako když se na večírku manželka nahlas ptá manžela proč dělá a nedělá to a ono. Když onnemůýe před šéfem a kolegy odpovědět. Takže z něj ona dělá nespravedlivě blbce a ničí mu projekty a demoluje postavení, jen aby se na chvilku vytáhla před ostatníma.

Není divu, že mu pak neodpověděli, protože nevěděli,jestli je debil, co nic neví. Jestli je debil, co ví a vysírá. Jestli debila jen hraje, aby je testoval. Jestli skutečný vysvětlení pak nepůjde hned vyžvanit, když ani neví, že nemá klást pitomý otázky atd.

Čekám na další dokumenty, co zase všechno postaví na hlavu.