Až se budoucnost zeptá Vidláka...

Gerdův včerejší text vzbudil dost pozornosti. Došlo mi několik mailů vyzývajících mě (zatím) přátelsky, abych jeho texty už nevydával, bo jsou rasistické, tendenční a navíc snůška polopravd či vyslovených lží. Všem hlásím, že ne mém dvorku můžete nesnášet EU a můžete mít obavy z africké migrace. Ale je dost pravděpodobné, že se u mě brzy s nějakým tím afričanem potkáte a zřejmě i s eurohujerem. A klidně vás postavím ke stejnému pracovnímu stolu. A jakmile nějaký afričan, eurohujer či syrský migrant bude mít chuť něco publikovat na Vidlákových kydech, dostane stejný prostor jako Gerd. Na mém dvorku je dovoleno EU klidně i milovat až za hrob. U mě je dovoleno být s Babišem i proti němu. A i kdyby přišel můj osobní mefisto Okamura, dostal by šťopíček pálenky a krumpáč. Jen znovu prosím všechny diskutující... přemýšlejte o tom, co píšete a jak to může být pochopeno. Dokud dýchám, budeme se domlouvat a nebudeme se prát. 

A když už jsem napsal takový úvod, zkusím napodobit Gerda a napsat, jaký pohled má na stejnou problematiku Vidlák. 

Tak jednak jsem asi větší fatalista. Jako nevěřím na organizovaná spiknutí, stejně tak nevěřím na organizovaná vzepětí kolektivní vůle, která v nouzi nejvyšší udělá správná rozhodnutí. Pokud by to tak bylo, měli bychom tu ještě pořád Římskou říši a její Pax Roma. A kdyby se to lidi naučili alespoň v posledním století, tak tu máme buďto pax Germania, pax SSSR a nebo pax Amerika. Nemáme ani jedno. Lidi kolektivně nejsou o nic chytřejší než jednotlivec a čím vyšší mají funkci v tomto stále složitějším světě, tím víc jsou odtrženi od každodenní reality a tím spíš budou dělat rozhodnutí pitomá, špatná ještě blbější. Nedělám si iluze, že bych třeba já ve své Vidlácké moudrosti zvládl něco víc. I Babiše, představitele velkého byznysu, schopného tvrdé práce a vizionářských rozhodnutí čeká jenom cimrmanovská budoucnost. Nejprve prvek očekávání a pak prvek zklamání.  Malí podnikatelé už svůj prvek zklamání v podobě EET  mají. Ty ostatní to teprve čeká. 

Co se týče migrace, tak migranti k nám jdou proto, že to jde. Nic víc, nic míň. Kdyby to nešlo, tak je tu nemáme. Jednak není Středozemní moře zase tak velké a jednak je převaděčství největší byznys posledních let. A jsou v něm namočení všichni. Někteří se přiživují na ubytovacích kapacitách, jiní mají špatné svědomí, jiní už hromadu z těchto migrantů (hlavně migrantek) zotročili a my všichni jim kolektivně ničíme jejich země. Ano i já... ano i Gerd. Jejich zemědělství nás živí. U nich rostou ty karafiáty a růže co si kupujeme. Tam rostou ty banány, co kupujeme za patnáct korun kilo. Ono to přejede půl zeměkoule a tady to stojí patnáct korun a dá se na tom vydělat. Kolikpak asi dostane tamní zemědělec nebo ještě lépe tamní námezdná síla, co to odřízla ze stromu? 

Tam u nich se těží ten uran, titan, tam se těží diamanty, ropa, zlato, rtuť. Tam dostane havíř pár rupií. Je tam strašná korupce, ale korumpujeme je my z Evropy a Ameriky. To my si tam zajišťujeme kamarády, kteří si tam pak už dělají pořádek po africku. A zdá se, že jsme jim dali dost peněz na to, aby jim vyrostl hřebínek a oni mohli nejen bohatnout z prebend za nerostné bohatství, ale ještě i z migrace a pak ještě dostanou prachy, aby si ty lidi vzali zpátky. Nejdřív si tam zkorumpujeme místní diktátory a pak je ještě mistrujeme, jak si tam lidi musejí ve svobodných demokratických volbách zvolit lépe. 

A lidi jsou na pochodu. Samozřejmě neodcházejí ti jejich chcípáci a neschopní. Do Ameriky se taky nevystěhovávali staří a bezmocní.  Šli tam ti mladí, co sehnali peníze na lodní lístek, co důvěřovali svým rukám, svým schopnostem a své síle. Tihle Afričani a Afghánci jsou stejní. Jen doba se změnila. A jako čekalo na Čechy za velkou louží překvapení, tak podobné překvapení čeká i na ty dnešní migranty. A stejně jako hodně osadníkův prériích pomřelo, tak pomře i hodně těch migrantů. 

Víte já se neděsím migrace jako takové. Ale rozhodně se děsím toho, jak je sice teoreticky přijímají s otevřenou náručí, padají kvůli tomu vlády, nadává se lidem do fašistů i sluníčkářů, ale doopravdy těm migrantům nikdo nepomáhá. Nikdo nestaví nová města pro miliony nových obyvatel. Nikdo ve skutečnosti nemá radost z budoucího pracovního potenciálu, nebo kdyby třeba alespoň z potenciálu pro budoucí kanonefutr do nějaké války proti Rusku. Největší elity tu sedí a čumí jak péra z gauče. Jsou schopni lidi přivézt na lodích, ale nejsou schopní z nich ty lidi udělat. Ani otroky z nich nejsou schopní udělat. Ani vojáky... 

Jediné, co se děje, že tyto migranty ponechávají přirozené entropii. A z ní pak vyleze všechno možné. Nejdřív blbečkové co se nikdy nenaučili pracovat a pak teroristi... A nic víc. Ukažte mi v v posledních letech teroristu, který by si uměl alespoň vyměnit svíčku v motoru. Všechno si musel koupit, všechno mu museli nachystat pod nos. Až bude opravdu nebezpečno, odříznout tyhle blbečky od možností bude strašně snadné. 

Toho se děsím. Že sem přicházejí lidé a nikdo nemá žádnou vizi co s nimi. Nikdo (ani ti vítači) je tu vlastně nechce, ale vyhodit je taky neumí. A tak tu zůstanou a udělají si svůj stát. Taky bychom to také tak udělali v jejich situaci. Jestli jediné, co umíme, je datlovat do blogů, tak to jsme to fakt prohráli už teď. Pokud nejsme schopní stavět sídliště a továrny a nejsme schopní ani střelby na hranicích a když už se neumíme rozhodnout, tak dělat obojí... máme prostě smůlu. Ani milionový zástup nás nezvedl ze židlí. Jediné, co jsme zvládli je hodit hlas Okamurovi nebo TOPce. No to fakt stačit nebude.   

A na druhou stranu... Kde máme ty naše vlastní děti? Kde máme generaci pracovitých studentů, schopných šturmovat na Stalingrad nebo Berlín? Mně je třicet šest a v práci jsem pořád nejmladší. Nikde není pětadvacetiletý inženýrek, který by mi byl schopen vyfouknout mojí práci a znemožnit mě. Kam se všichni poděli? Většina dnešních MBA neumí ani napsat bez chyby svůj životopis. Dnešní finanční poradci si vlastně vystačí jen se sčítáním a odčítáním. Násobení vlastně nepotřebují, protože to nepochopí ani jejich klienti, ani oni. Kdo bude dělat na naše stáří, když ty děti nemáme a pokud máme, tak jsme je vychovali tak, aby odešli do světa, bo tady je to malé a zaprděné? 

Už běží kampaně, že tahle země je pro starý... Jo je... akorát ti staří to nevytrhnou. Ti ještě mohou předat nějaké zkušenosti, ale nikdo je stejně neposlouchá. Koneckonců svět prodělává tak rychlý vývoj, že většina zkušeností je stejně úplně k ničemu. 

Gerd varuje před velkým množstvím lidí, kteří se brzy neuživí. Já říkám, že se uživí ještě hodně dlouho. Ti, co k nám přicházejí vystačí tak s málem, že se nám o tom ani nezdálo. Ze zdrojů, které spotřebovává u nás jednotlivec, z těch oni uživí celou rodinu i s přáteli. Jo, budou katastrofy. I hladomory zase budou.  Ale pokud nebudeme mít vlastní mladou generaci schopnou práce i boje, tak se nás nikdo na náš názor ptát nebude. Prostě nám to vezmou. My jsme si taky na světě vzali všechno co jsme chtěli. Pokud ti druzí neměli mladíky schopné padnout za vlast, tak jsme jim sebrali všechno. I dneska bychom Rusům sebrali jejich Sibiř... ale oni mají i ty mladíky i ty zbraně. My nemáme ani jedno. Naše budoucnost bude jedině tehdy, když budeme mít své vlastní potomky schopné se poprat za svoji budoucnost. Ať už bude jakákoliv a ať to bude s jakýmkoliv protivníkem. Prozatím to prohráváme na všech frontách. Ti roboti ve škodovce nám sice vyrobí auta, ale budoucnost nám nevybojují. Ani ty sofistikované bojové drony made in USA milým amíkům žádnou budoucnost nezařídily. To může jedině pěchota, šikovné ruce a schopné mozky. Pomalu nemáme ani jedno. 

Ti tam v Africe mají alespoň ty lidské zdroje. A to je v této chvíli o jeden zdroj víc než máme my. My se musíme množit a ne udržovat populaci. Pokud se budeme jen udržovat, tak nás přečíslí a vyhrajou. A už ve jménu demokracie, Alláha nebo Hospodina. Pokud má někdo sílu, tak ji dříve nebo později použije. Tentokrát to není o technickém pokroku. tentokrát se síla strojů nepočítá. Byli nachytáni se staženými kalhotami  a ukázalo se, že sice máme hodně nafty, munice,bomb, aut i strojů, ale máme zatraceně málo mužů. Že sice umíme organizovat, manipulovat, obchodovat, umíme zaujímat postoje, ale neumíme pevně stát.  Že sice máme knihovny, internet, wikipédii, ale vůbec nevíme, jak dál.  že sice máme vztahy a moderní společnost, ale už nemáme rodiny. Máme společnou měnu, integrujeme se do velkých celků, ale nenachází společnou řeč ani ve vlastní zemi. Máme sice demokracii a můžeme měnit vládu, ale nemáme žádný cíl. 

A pokud se toto nezmění, jsou všechny naše články zbytečné.