Zrovna jsem v TV programu našel film, který jsem kdysi dávno viděl a byl docela hezký.

https://tvprogram.idnes.cz/tvprogram.aspx?slovo=50x+st%E1le+poprv%E9&t=search

Uvědomil jsem si že komunikace na stránkách tohoto diskuzního fóra, probíhá velmi podobně jako komunikace v životě té mladé ženy. Jeden den se tu o něčem bavíme, skončí den a jako by nikdo na hovor z minulého dne nenavazuje, a začne se diskutovat znovu, jako by minulý den neexistoval.

Z větší částí je takový způsob komunikace zapříčiněn tím, že diskuze není rozdělena na několik témat jako je tomu u některých jiných webů, kde diskutující reagují na příspěvek ještě po týdnu, nebo i po ještě delší době. Tady vzhledem k pel mel, který tu nerozdělením je, to není dost dobře možné.

@neCT24

- a plánuje v Česku zničit úplně všechno

Takže ta parta krivych lhářu, co si říká ceská vláda, by chtěla všechny migrační pravomoce nechat na Unii a rozvolnit stávající pravidla do současného zapadoevropskeho bordelu. Vypustime odmítání kriminalniku, přidáme slučování rodin. Navenek kecy o zostření, ve skutečnosti lezou Bruselu do konečníku presne tak, jak to udělali s Fit for 55. Tady konci poslední ohledy. Pokud je nepozeneme svinskym krokem, tak v Česku zničí úplně všechno.

Přečtěte si, co maskuje vláda SPOLU a STAN za kecy, že údajně chce zpřísnit boj proti ilegální migraci:

                                          https://cz24.news/…no/

-----------------------------------------------------------------------------------------------

J. Rajchl (z pořadu pro XTV)

O Senátu

...Podle Rajchla mechanismů, jak nahradit pojistky Senátu, je celá řada. „Myslím si ale, že problém nejen současného Senátu, ale i těch předchozích, spočívá v tom, že velmi často kopíruje složení Sněmovny; že tam nejsou skutečné osobnosti, respektive že jsou tam z větší části jen lidé, kteří jsou nominanty těch samých politických stran,“ řekl předseda PRO.

„Když to vezmu jako poměr cena/výkon, tak to není úplně výhodné pro daňové poplatníky,“ domnívá se Rajchl.

O Visegrádské čtyřce

Na přetřes přišla také otázka další existence Visegrádské čtyřky. „Jsem jednoznačně podporovatelem V4. Měla by se rozšířit ještě o další státy. Čím více zemí tam bude, tím větší budeme mít sílu v rámci EU. Pokud chceme něco prosadit, tak lépe se to bude dělat v rámci těchto zemí, než když se o to budeme snažit samostatně,“ zmínil Rajchl.

                                             https://www.prvnizpravy.cz/…di/

Čím více krizí financujeme, tím více krizím čelíme

Snažím se dopátrat podle jakých pravidel funguje současný Západ. Několik důležitých myšlenek jsem našel v článku Huga Dionísia z 19. dubna 2025.  Vybral jsem si první část článku,  je tam několik důležitých vět ze zprávy Goldman Sachs. Význam těch vět je poněkud neprůhledný. Tak jsem si vzal na pomoc ChatGPT, trošku to rozebral a hned je to jasnější. Text od ChatGTP je psán kurzivou.

Odkaz na původní článek: https://strategic-culture.su/news/2025/04/19/western-paradox-inefficiency-more-crises-we-fund-more-crises-we-face/

Zavádění protekcionistické politiky ze strany USA – a do určité míry i EU – údajně motivované legitimními geoekonomickými cíli (například reindustrializací), způsobuje paradox investiční neefektivity. Tento paradox znovu odhaluje zásadní problém, který je vlastní Západu: nalévání peněz do ekonomiky a směrování dostupných zdrojů vede k bezprecedentní koncentraci bohatství v dějinách lidstva, přičemž se zároveň prosazuje čím dál méně efektivní systém. Systém závislý na snadných ziscích si opakovaně vybírá nejdražší – a tím pádem nejzhoubnější – strategie pro naši společnou budoucnost.
To nejsou moje slova, ale slova Goldman Sachs v jejich zprávě „Carbonomics: Tariffs, Deglobalization, and the Cost of Decarbonization“ (Bezuhlíková ekonomika: Cla, deglobalizace a náklady dekarbonizace).

Toto chování, které se projevilo již na začátku 21. století, nabylo na obrátkách s krizí rizikových hypoték v letech 2008-9. Místo toho, aby byli k odpovědnosti pohnáni skuteční viníci bezohledné spekulace, zvolily mocenské elity ve Washingtonu a jejich služebníci v EU, MMF, ECB a Světové bance jinou cestu: přesunuly vinu na obyvatele „Jihu“, především na jižní Evropu. Zasadily předsudek, že si tyto národy „žily nad své poměry“, zatímco náprava v podobě šokové úsporné politiky nejen že vydrancovala národní zdroje (veřejné podniky a finanční rezervy), aby uklidnily „věřitele“, ale zároveň zaplavily západní ekonomiku biliony eur, které nakrmily nenasytnou bestii gangsterizované kasinové ekonomiky.

Kasinová (finanční) ekonomika, v níž:

• rozhodující roli hraje spekulace místo výroby a reálné ekonomické činnosti,

• investiční rozhodnutí připomínají hazard – vysoké riziko, nízký důraz na dlouhodobou stabilitu,

• banky, fondy a velké korporace riskují s cizími penězi (např. penzijními fondy, úsporami občanů)

• zisk je soukromý, ale ztráty často znárodněné (tzv. „privatizace zisku, socializace ztrát“) – jak bylo vidět např. při krizi 2008.

K tomu je přidán pojem „gangsterizace“, což odkazuje na:

• mafiánské praktiky: zneužívání moci, zastrašování, korupce, propojení byznysu a politiky,

• systém bez odpovědnosti: kde rozhodující hráči nečelí trestům, i když škodí společnosti,

• netransparentnost a manipulace: zákulisní dohody, obcházení regulací, neférové výhody.

Není překvapivé, že nic z toho žádné problémy nevyřešilo. Naopak! Jen to přiživilo monstrum neefektivity a bezohlednosti, jehož jediným cílem je urychlení oběhu kapitálu směrem k akumulaci bohatství.

Jedná se o základní mechanismus současného finančního kapitalismu.

„Oběh kapitálu se urychluje“

Tzn. peníze (kapitál) v ekonomice „kolují“ rychleji – například:

• Investice se rychleji realizují a přetvářejí na zboží/služby

• Transakce (nákup, prodej, spekulace) probíhají stále rychleji (např. díky digitalizaci, algoritmickému obchodování, globalizaci)

➡️ Tento zrychlený oběh ale neznamená automaticky prospěch pro společnost – právě naopak...

„Při každém cyklu je část prostředků odkláněna finančními institucemi“

Znamená to, že v každém kole (oběhu) pohybu kapitálu si finanční sektor „utrhne svůj díl“ – ať už formou: poplatků, úroků,zisků z obchodování, rozdílů mezi nákupní a prodejní cenou (spread),nebo zisků z derivátových a spekulativních transakcí.

➡️ Tím pádem čím častěji kapitál obíhá, tím častěji se z něj „vyjímá“ zisk pro finanční sektor.

„...směrem k akumulaci bohatství“

Tím se myslí, že tato odkloněná část se koncentruje u finančních institucí nebo jejich vlastníků (např. banky, fondy, investiční skupiny, miliardáři) a nevrací se zpět do ekonomiky v podobě mezd, investic nebo služeb.

➡️ Dochází tak k: nerovnoměrnému rozdělování bohatství, koncentraci moci, a často i k finanční nestabilitě nebo k negativním sociálním důsledkům

Následné krize – Globální oteplování, COVID-19, válka na Ukrajině a v poslední době „bezpečnostní krize“ – ukazují, že toto monstrum, vysávající zdroje, se stalo expertem na vymýšlení dalších „krizí“. Každá nová krize je prezentována jako naléhavější, vážnější a bezprecedentní, čímž se opakovaně ospravedlňuje odklon veřejných prostředků, které dříve mířily do školství, bydlení, zdravotnictví či sociálního zabezpečení. Za posledních 35 let (po pádu SSSR) se západní kapitalismus vyvinul: z demokratického socialismu (který i přes své oslabení v 90. letech stále zachovával významný podíl zdrojů pro veřejné služby), přes neoliberalismus, až k ještě brutálnější podobě.

Dnes vstupujeme do „gangsteristické“ fáze. Výsledek je prostý: Nikdo na Západě už nedokáže přesvědčivě tvrdit, že se životy pracujících (tedy drtivé většiny obyvatelstva) v nějakém podstatném ohledu zlepšily. Nejenže se nezlepšily – ale zhoršily se ve všech ohledech!

Vysvětlení je jednoduché.
Od jednoho kola kvantitativního uvolňování (tisknutí inflačních peněz) ke druhému se stalo absurdně snadným pro oligarchii požadovat peníze od států a sledovat, jak v šílených objemech proudí přímo do jejich kapes.
To dále zvyšuje zadlužení západních zemí, vede k deficitům, které následně ospravedlňují další úsporná opatření – a tím vzniká bludný kruh neustálého drcení a vysávání zdrojů, které měly sloužit veřejným službám – tedy službám pro všechny.

Vezměme si například Německo: vláda vedená CDU (Křesťanskodemokratickou unií) schválila protiústavní změnu, aby mohla obejít rozpočtová pravidla a navýšit výdaje na zbrojení. Ta samá CDU, pod vedením Merkelové během hypoteční krize donutila země PIGS (Portugalsko, Irsko, Řecko, Španělsko) zavést brutální úsporná opatření – způsobila tak bídu, hlad a úmrtí, protože „rozpočtová disciplína nesmí mít výjimky“. Někteří tomu říkají „demokracie“.

Ale dřív než jsme si mohli vůbec odpočinout od tohoto napjatého rozpočtového období, členské státy EU a sama EU se připravují nalít další biliony do „podniků“, aby zmírnily dopady Trumpových cel. Zároveň vyčlenila dalších 10 miliard eur, údajně na řešení těchto problémů.

Jinými slovy: pracující zaplatí vyšší ceny za všechno, zatímco podnikatelská elita si přerozdělí veřejné peníze skrze dotace.
Tato realita ukazuje, že každý menší problém, každá drobná turbulence, je přeměněna v „bezprecedentní krizi“ — díky celé armádě médií, komentátorů, analytiků, politologů a poradců. Úkolem jejich naučených scénářů je generovat poplach, drama, strach a rozhořčení, aby se ospravedlnila další výjimka, další veřejný fond, další transfer moci a bohatství – v nekonečném cyklu přivlastňování a hromadění bohatství.

Čísla nelžou.
Pouze Evropská unie během finanční krize v letech 2007–2008 věnovala 1,17 bilionu dolarů na „záchranu“ bankovního sektoru  – bez jakýchkoli sociálních podmínek nebo požadavků. Peníze byly jednoduše schváleny, rozděleny a vyplaceny akcionářům jako dividendy. Během krize COVID-19 opět expanzivní měnová politika přála bankám, které si půjčovaly s 0% úrokem od ECB a půjčovaly dále za komerční úroky 10, 20 nebo i 30 %.
Biliony eur byly rozdány velkým korporacím (jen plán obnovy a odolnosti dosáhl částky 700 miliard eur, nepočítaje výdaje jednotlivých členských států během pandemie).

Faktem zůstává, že USA nezažily tak extrémní koncentraci bohatství od 20. let 20. století – od éry mafiánských baronů. Dnes horní 0,1 % populace drží 14 % národního bohatství – absolutní rekord. Podle americké centrální banky chudší polovina obyvatelstva USA (nízkopříjmoví pracovníci, nezaměstnaní, senioři, děti) vlastní pouhých 2,5 % bohatství, zatímco bohatší polovina (tedy ta, která volí a udržuje oligarchický systém) vlastní 97,5 %. Někteří tomu říkají „svoboda“.