Už vím, co mě na tom baráku tak štve...

Autor

Štítky

Už jsem tu několikrát psal o olbřímí velikosti bruselských europarlamentních baráků, ve kterých se ztratíte ihned jak tam vlezete a vysávají z vás energii horem dolem. Říkal jsem si, je to prostě velké a to my, Češi, nemáme rádi. Když se nám něco líbí, tak zdrobňujeme. Milovaná žena je ženuška, milovaný pes je pejsek… jen Fiala bude pořád jen premiér a nikdy nebude mít svůj úřadíček vlády, či národem oblíbené ministerstvíčko.

Mimochodem… takhle vlastnost nás vždycky prozradí. Je jedno, jak nadáváme, je jedno, jaké rozhorlení vyjadřujeme, pokud v něm zdrobňujeme, tak to nikdy není tak hrozné. Kolik já vyslechl nadávek třeba na Babiše, ale když mu u toho zároveň říkali „Andy,“ tak je jasné, že je to spíš český folklór než skutečná nenávist. Pokud Češi nenávidí doopravdy, tak zveličují.

A tak jsem si prostě myslel, že tady v Bruselu jsou ty baráky prostě moc velké a já na něco podobného nejsem zvyklý. Vždycky mám chuť si tady nazout kanady, sbalit tornu, vzít si do ruky cestovní hůl a chodit tady po chodbách, jako kdybych u nás objevoval Šumavu po turistických značkách.

Ale ne, ono je to něčím jiným a já na to konečně přišel… Ze zdejších budov totiž nic nedýchá. Žádný genius loci. V Praze jsou to alespoň historické budovy. Valdštejnská konírna, Strakova akademie, paláce… jsou v nich fresky, historické výjevy, máme tam busty Komenského, Žížky, ze zdí kouká ten Albrecht z Valdštejna nebo ministr Rašín. Prostě ty budovy jsou alespoň svědectvím pravdy i omylu, jsou naplněné historií, dobrou či špatnou, můžete se vymezovat nebo splynout s tokem dějin, ale prostě tam něco je a působí to na vás.

Europarlament nepůsobí vůbec. Ono to má logiku. Kdyby tam měli bustu Napoleona, tak by to štvalo Němce. Kdyby tam měli Adenauera, tak to štve Francouze. Kdyby tam měli Svatého Štěpána, tak to Leyenová nevydejchá. Kdyby tam byl Karel IV., tak se budou hádat, jestli to byl český král a nebo spíš německý císař.

A tak tam nemají nikoho. Tedy… mají… hrdiny evropské integrace, o kterých jste nikdy neslyšeli a nebo o nich slyšeli ve zlém. Kdo víte o Gyulovi Hornovi? Kdo zná Spaka, Spinelliho a další? Nikdo. Nikoho normálního tam nemůžete dát. Každý někoho štve, všichni musíme být korektní, každý, kdo něco někdy dělal, tak i něco zkazil, zpravidla o toho prolil krev a nad někým jiným zvítězil. Evropská unie, ta žádné špatné vlastnosti přece nemá, to je ryzí dobro, Timmermans je mi svědkem a tak potlačíme všechno, co tomu neodpovídá,. Výsledkem je barák bez skutečných velikánů.

A bez velikánů vám společný evropský národ nevznikne.

Místo toho tam mají moderní umění plné klikyháků, které znamenají přesně to, co řeknete, že znamenají. Udělají si tam tu sochu hermafrodita, co má prsa i kulky a pro jistotu mu z paží vyrůstá ještě další paže. Mají tam sice kapli, ale není tam křesťanský kříž, ale evropský kříž, který, jak jinak, představuje velkolepou evropskou jednotu. Na chodbách jsou ještě nějaké artefakty ze starého Egypta, ten je asi dostatečně vzdálen naší zkušenosti a už nikoho neuráží…

Vlastně jediné, co alespoň trochu ukazuje na něco z evropské velikosti a důmyslu, jsou nakonec limuzíny dole v garáži. Ty jsou veliké, naleštěné, celé v kůži, Audiny, Mercedesy… ale člověk by brečel i nad tím, protože všechny jsou elektrické. Letos tam část garáží ohradili a udělali tam půjčovnu elektrokol. Ano, přesně tím směrem jdeme. Od nejlepších aut na světě k dopravě rikšou.

Člověk je tak nějak nastaven, aby oslavoval heroismus. Sparťané u Thermopyl… to je jedno, že tam všichni padli, prostě jsou hrdinové. Hannibal je nepřítel, ale zaslouží si uznání, protože přešel se slony Alpy. Caesar se ke Galům choval asi tak stejně ohleduplně jako Hitler k Polákům, ale dodneška se po něm jmenuje titul císař. Komenský byl Učitel národů, Masaryk byl Tatíček národa (vidíte, zase zdrobňujeme), Napoleon došel do Moskvy, Žukov zase do Berlína… ale sakra, jak oslavovat někoho, kdo připravil Lisabonskou úmluvu, že? Jak se ztotožnit s někým, kdo celý život seděl v kanceláři a „proslavil“ se tím, že vyjednal Maastrichtskou smlouvu…

Ten barák prostě oslavuje byrokracii, bezpohlavnost a tolik evropského dobra, až se z toho člověku po chvíli udělá špatně. Je to jak obrovský šlehačkový dort. Ať je velký jak chce, stejně si dáte jen kousek, protože pak už se to jen lepí na patro. Na narozeninách to chcete, ale žádný dobrý příběh nezačíná slovy: „Když jsme jedli piškot.“ Velké příběhy začínají ležením v blátě, cezením krve či heroickou dřinou. Velké příběhy začínají tím, že lidé s koši na ramenou nasypali Asuánskou přehradu, zůrodnili poušť, ubránili se přesile. Velké příběhy vznikají tak, že na Kulikovo pole přijedou jednotliví bojaři, ale domů se vracejí jako jednotný ruský národ a pak kvůli tomu postaví novou Lávru a nějaký pěkný kostel. A funguje to tak dobře, že jsou kvůli tomu lidé ochotni umírat i dneska.

Ale za Evropu? Tady je člověk ohromen velikostí, je ohromen množstvím lidu, je ohromen (a někteří i okouzleni) množstvím peněz… Ale nikdo nevyjde ven a řekne si v duchu, že za tohle stojí za to, položit život. Možná proto to jde tak snadno od desíti k pěti. Možná proto se Evropská unie pořád hospodářsky propadá a ujíždí nám vlak. Ono to vlastně nikomu nestojí za to. Vždycky je hodně těch, co dojí erárus a zvětšují fiskus. Ale normálně se vyskytují i ti, kteří věří ve svou zemi, věří ve svůj národ, věří ve svou vlast a přijdou pod rozvinutý prapor. Ale tady to teda nikoho k ničemu podobnému nemotivuje.

________________________________________________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Hodnocení

Komentáře

Není tam nic

Chybí genius loci, jste napsal. Bojíte se, že celý ten komfort a hromada betonu na vás spadne. Není se čemu divit, když jedinou devizou současné vládkyně europarlamentu je to, že vymyslela uniformy pro těhotné tankistky. Možná jsou pocity někdy tím, čemu bychom měli tu a tam věřit.

To nevymyslíš.

Evropská Unie a NATO

Evropská Unie a NATO jsou dvě strany té stejné mince a jejich budovy se nachází obojí v Bruselu . A ejhle přes budovy NATO už jejich architektura a vzhled nám přináší historický odkaz dle znaků SS od neblaze proslulých gestapáckých SS ve druhé světové válce. Takže Vidláku jestli budovy EU úmyslně nedýchají historii tohoto spolku naopak budovy NATO což je druhá tvář EU úmyslně dýchají historií německé třetí říše a hitlerovského Německa dle znaků SS viz výstižné porovnání na obrázku níže. Tak se i vysvětluje nenávist EU a NATO oproti Rusku kterou potvrdili a potvrzují ve válce na Ukrajině . Nemůžou dodnes rozdýchat porážku hitlerovského Německa od Rusů a občanů tehdejšího Sovětského Svazu. Bohužel jsou nepoučitelní. Porážka Napoleona a Hitlera je nepoučila, ti idioti EU a NATO dychtí po třetí porážce, po třetí světové válce.

budova nato SS

parádní uniformy vyšších

policejních důstojníků ČR také silně připomínají ty od Hugo Bosse pro SS.

Martin Kupka řekl,

- že si politici navýší platy “jen”

o 6,9%, protože musí “dýchat se společností”.

Ten člověk se musel definitivně zbláznit.

Jestli chcete dýchat se společností, tak se omluvte

za tu bídu, kterou jste tady lidem připravili, rezignujte

a jděte se někam do kouta stydět za to,

co jste téhle zemi provedli.

---------------

Zatímco u nás mladí lidé do 25 let reagují na téma zamezení masové

islámské migrace do ČR spíše negativně a obviňují nás z vyvolávání

strachu a populismu, tak v Německu je právě tato věková kategorie

nejsilnějším pilířem voličské základny AfD, jež akcentuje stejné téma.

Důvod pro tento rozpor je zcela jednoduchý.

Mladí v Německu už si soužití s islámskými migranty na vlastní kůži vyzkoušeli.

(FB J. Rajchla)

Kupka,

to je ten brouk pytlík, anebo spíše uspavač hadů? Je opravdu blbý, či snad jen mluví z hladu?

Kupka

Jo Kupka, to je ten odesácký idiot který se stal poslancem namísto Petra Bendla a v Poslanecké sněmovně působil jako místopředseda výboru. Je to stejný exot jako je Pekarová která zase udeřila ale dostala pořádnou facku viz níže obrázek.

Pekarová zase udeřila ale dostala pořádnou facku

Pravda na tento den ohledně love

- pro první soudružku politručku ženu madam

Včera jsem v téhle rubrice psal, že si můžeme vybrat, zda nám ve věci těch naprosto nestydatých sto litrů pro první politručku ženu soudružku madam, zkrátka agentovou Pávkovou, lže její zákonný agent Pávek nebo chlastač za státní – Jurečka. Nebo oba. A nechal jsem to na vás, abyste si vybrali.

To byl ovšem přímý pokyn pro jednoho z kosířů, aby projel státní, dodávám , že ZATÍM volně přístupnou databázi připomínek k jednotlivým návrhům zákonů, tak jak jsou na jednacím plánu vlády. S tím, že se hodlal přesvědčit, co kdo k návrhu úpravy platů státních činitelů, jehož součástí je i apanáž pro první politručku soudružku ženu madam Pávkovou.

A našel. Takže dnes už víme kdo nám drze lže do očí.

Tu databázi, týkající se připomínek k novele zákona o navýšení soudcovských a papalášských platů, jejichž součástí byla původně i remunerace pro nikým nevolenou Pávkovou naleznete

zde...No a z Hradu poslali tohle:…https://vlkovobloguje.wordpress.com/…am/

Takže je jasno! Pávek mluvil „pravdu“ přesně tak, jak ho v rozvědčických kurzech učili, pokud bude chycen! Zatloukat, mlžit, klamat a zase zatloukat, mlžit, klamat!

Jurečka tudíž mluvil čirou pravdu, když tvrdil, že to byl Hrad kdo inicioval speciální kapitolku love pro první politručku, soudružku ženu madam Pávkovou. A Pávek si následně vymyslel báchorku, že to bylo tak, že žádal o převedení části peněz ze svého reprefondu na první politručku ženu soudružku madam! Protože TOHLE obsahoval ten původní návrh novelky, k níž Hrad, v osobě kancléře Vašiny NEMĚL námitky!...

Prý máme konečně prezidenta, za kterého se nemusíme stydět….. Má ty ne/svatá sprostoto!

Ten hradní exemplář uváděl v omyl celý národ z naprosto nízkých pohnutek! Kvůli sto litrům pro tu s níž se kdysi oženil. To je její jediná kvalifikace! Žádná jiná! A proto jí má každý z nás přispívat na její šatičky, botičky, kabelčičky, šminčičky….

Ne , tihle se prostě nestydí! Stud nebo morálka pro ně nejsou žádná kategorie! Oba převlékli okamžitě kabáty po převratu a ani okem nemrkli!

Tímto se omlouvám chlastači Jurečkovi. Máme prezidenta, za kterého se nemusíme stydět… Ale musíme! Od doby Klausova pera nebyl ten stud větší!

Tímto velmi děkuji tomu, kdo tohle na vládním webu objevil.

Co k tomu dodat? Pávka jsem nevolil. Naopak. Ale na druhou stranu – nic jsem si pozitivního od něj nesliboval. Ale ani ve zlém snu by mne nenapadlo, že půjde o tak ostudně a trapně malicherného“numismatika“, který zapře „statečně a neohroženě“ nos mezi očima, mne nenapadlo ani v tom nejhorším snu!

Autor: vlkp

Starého Vlka mám rád

S ničím se moc nemaže.

Mám to tak nějak podobně

Akorát že u mne se to týká církevních staveb. Rád se na ně dívám zvenčí. Jelikož jsem stavař, tak se mi strašně líbí chrám v Kutné hoře. Myslím, že se to jmenuje chrám Svaté Barbory, ale už je to dávno, co jsem tam byl... Kdysi v devadesátých letech jsem byl v Eilatu v Izraeli. Všichni v té době létali na Kanáry, tak já jsem natruc musel někam jinam. K pobytu patřily fakultativní výlety. A protože si v Izraeli všichni myslí, že návštěvníci z Evropy jsou křesťani, tak nás tahali po kostelích v Jeruzalémě. Byl jsem v jednom, v druhém a pak se raději posadil na kašnu a počkal, až se ostatní vrátí. Uvnitř je cítit úzkost z proseb, které nikam neodešly. Na druhé straně prostě Jehova nezvedl telefon. Po téhle zkušenosti už jsem do žádné církevní stavby nevkročil.

Je to velmi podobné. V eurobarácích je prázdnota, v kostelích úzkost z nesplněných proseb...

Úplně soucítím, ale napadá…

Úplně soucítím, ale napadá mě, že v Písmu není psáno, že přistupující k Bohu musí do kostela.... ale že musí věřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kteří ho hledají. Odpověď na úzkost není kostel, ale skutečná víra - osobní vztah s Živým Bohem. Kostelů máme všude dost - vìry, která přemáhá tento svět, dost málo.

Promiňte,

nehodlám brát víru nikomu, kdo věří. Jsem tolerantní. U mne je to ale mnohem složitější. Nejen s ohledem na původ mé rodiny, ale i o tom, čím si prapředci za posledních pět tisíc let prošli. Máma mi kdysi před mnoha lety řekla, že rodina je je už víc než než tři stovky let nevěřící. Nemám důvod jí nevěřit. Většina příběhů a zkušeností se před mnoha lety předávala vyprávěnou formou z generace na generaci. Prověřil jsem příjmení v odboru genealogie v Národním muzeu... Jsem africko evropský voříšek, prostě pouliční směska. Prapředci přišli ze západu, totiž nejdřív přes úžinu u Herkulových sloupů do Španělska. Po rekonkvistě, která trvala několik generací, kdy se buď museli vzdát víry nebo odejít, zbytek se přesunul do Francie a poté do Německa. A možná někde za Lucemburků byli pozváni k osídlení pohraničních hvozdů v Českém království.

Nehodlám vám brát víru v živého Boha, stejně tak mi neberte mou nevíru.

Přidal jsem vám pětislepici

Komunikujete a máte zájem o vnitřní i vnější dění.

Také mám rád církevní stavby…

Také mám rád církevní stavby, člověk někdy žasne, jak stavitelé ve středověku byli opravdu znalí svého řemesla. Jednou jsme byli na výletě v Regensburgu (Bavorsko) a tam mě překvapilo využití jedné z nich. Mají tam obrovský nádherný dóm, který je ale celkem nevhodně umístěný, takže ať jdete ve městě odkudkoli kamkoli musíte ho obcházet. A jak tak sedím uvnitř, tak jsem si všiml, jak kolem mě prošel chlapík v saku a s kufříkem. Zaměřil jsem se na to a zjistil jsem, že místní používají chrám jako chodník, takže jedněmi dveřmi vejdou, projdou chrám a druhými dveřmi vyjdou. Cestu si tak zkrátí nejméně o polovinu. U nás samozřejmě není nic takového možné, protože je tady všechno řádně zpoplatněno :-)

tak to mě nikdy

nenapadlo, že lidé navštěvují kostely hlavně když je jim zle 👍 A taky je navštěvuji rád, ale ze stavebního a uměleckého hlediska

www.hnutivize.cz

Už nemusíte volit mezi zlem a menším zlem. Teď máte VIZI.

VIZE začíná od naprosté nuly, nemá žádné politické pozadí ani není napojena na žádné kmotry. VIZE je projekt, který nekouká napravo ani nalevo, jde svojí cestou. Zda nás podpoříte nebo ne, je čistě na Vašem uvážení.

www.hnutivize.cz

Milan Auředník

I když

dáme VIZI provizi, pak stejně její nuly nezmizí.

Změna je život.

Píšete:

nemá žádné politické pozadí ani není napojena na žádné kmotry

A zůstane to tak, pokud budete jako jste nyní, bezvýznamným hnutím, s minimálním počtem členů, bez šance na jakýkoli vliv, bez šance na vstup do parlamentu.

Při Vaší naivitě, nepředpokládám že by se to někdy změnilo. Pokud se mýlím a vaše naivita přitáhne pozornost občanů, potom přitáhne i pozornost kmotrů.

mohli by zkusit koalici se

Svědky Jehovovými

*Freud :-))

:-))

To už radši JASAN

https://jasan-nezavisli.cz/

a ještě tu máme velmi zajímavý rozhovor o energetice a plánu ožebračení Česka : odkaz

Když vyhraje volby Babiš, nic se nezmění - od 49 minuty rozhovoru jasně vysvětleno.

souhlas,

ale zatím to na vítězství Stačilo nevypadá a to by ti taky nevonělo. Tak koho volit aby zvítězil ???

O STAČILO

se v rozhovoru také mluví. Vypadá to, že chtějí něco jiného než Štěpán.

Rad

skvělé video, doporučuji všem včetně Vidláka, kteří ve své naivitě neustále doufají, že ANO a všechny jeho odnože včetně Kateřiny jsou tady pro nás a ne pro své páníčky.

nula

od nuly pošla

Takovou pravdu o Ukrajině mainstream neukáže!

video zde: https://t.me/neCT24/63957 . Je tam i Čaputová ta slovenská proamerická loutka která konečně zmizela ze současného dění na Slovensku a samozřejmě nemůže chybět ani Fiala slavný ukrajinskočeský premiér který od příštího roku definitivně zmizí v propadlišti českých dějin navždy.

Já mám stísněný pocit z nemocnic.

Nedávno jsem byl navštívit kamaráda na kardiu v Ústí a i když jsem zdravý, tak se mi z toho prostředí najednou přitížilo. Ale to bude asi věkem. Po vojně jsem tam strávil dva týdny, skamarádil se s dalším mladým pacientem a řádili jsme tak, že nás primářka musela umravnit. Z ženského oddělení si stěžovali, že jsem večer převlečen za zřízence jim na pokoj zaparkoval nebožtíka, který pak zázračně ožil. Takový jekot jste nezažili. A ten výjev, jak se dvacet ženských pokouší v jeden okamžik prodrat jedněmi dveřmi, ten je nezapomenutelný. Patrně neměly smysl pro humor.

Známému humoristovi berrnardovi.

Se smyslem pro humor Tvého ražení, se Ti jen obtížně budou hledat ti kteří jej ocení. 😊

Pokud se ženštinám nic nestalo

tak se fór povedl a děvčata mají celý život co vyprávět.

Děvčatům se nic nestalo,

možná si pár z nich strachy ucvrnklo. Ale původně jsem chtěl reagovat na vidlákův článek o nehezkých budovách, ale nasoukaly se mi do toho vzpomínky z mládí a tematicky jsem skončil úplně jinde. A takhle to mám většinou. Tak pardon.

Měl jsi s těmi vyděšenými babami jen velké štěstí..

.. a podobné myšlenkové asociace mají všichni, za to se rozhodně nemusíš omlouvat. Tvou devízou ale je, že patříš mezi nemnohé z těch, kdož je dokáží i více či méně poutavě a gramotně sepsat či převyprávět. Podobně to mám i já, viz níže.

Když mi někdo řekne anekdotu, tak si vzpomenu na dvě další, a podobné to je i s příhodami ze života.

Snad nebudu k stáru nudit svá vnoučata často opakovanými stejnými příhodami z dob, kdy jsem byl mladý, štíhlý, vlasatý a potentní..

Z takovýchto fórů "přes čáru" bývají veliké průsery..

.. četl jsem zamlada knihu o Harrym Künde-ovi, který díky svému příjmení zažil mnohé ústrky typu: "Víš, Harry, jsi vážně fajn kluk, ale já si nedovedu představit, že se po svatbě budu jmenovat paní Kundová".

Tak se z mladého muže stal podobný recesista, jako je berrnard..

Kosa na kámen padnula v momentě, kdy chlapec dal na parkovišti na střechu svého auta realistickou figurínu nahé ženy, jako se opalující, a byla z toho hromadná dopravní nehoda. A protože v jednom z rozmlácených aut byl člen Kongresu USA, skončil ve vězení mezi násilníky.

Odsouzen byl totiž za vícenásobná těžká ublížení na zdraví, což mu ve vězení přineslo takový respekt spoluvězňů, že si na něj nikdo netroufnul.

Jako malý kluk jsem ležel na infekčním oddělení na Bulovce..

.. byl tam pokoj plný malých zlobivých kluků, když už si s námi sestřičky nevěděly rady, tak nám prostě sebraly pyžama, což byl jediný způsob, jak nás udržet v postelích..

Jednou si takhle ležím v posteli, potupně zbaven pyžama, a abych si nepřipadal tak blbě, navléknul jsem si tričko.. Po chodbě jdoucí pan "Docent" otevřenými dveřmi zahlédnul, jak ležím v posteli a nevypadám jako zbavený pyžama.. Po pár krocích, když mu to došlo, se vrátil zpět se starostlivým výrazem ve tváři a začal zkoumat, jestli se mi něco není. Nakonec mi chtěl ještě prohmatat břicho, odkryl mne a když uviděl, že jsem oděný jen do trička, tak se začal ulehčeně chechtat, přikryl mne a v dobré náladě odešel..

Byli jsme opravdu banda malých grázlů, já jsem navíc na infekčním odd. neměl co pohledávat, byl jsem tam jen proto, že mi v Havlíčkově Brodu mladá nezkušená sestřička propíchnula nerv na noze. Původně jsem ležel na neurologii, a dostával jsem injekčně vitamíny B, mysleli si, že mi tím vyléčí vadu sluchu. Dělal jsem hrozný cirkus při píchání do zadku a tak mi to jednou ta nešťastná holčina píchnula ve spánku mimo vnější horní kvadrant hýžďového svalu a trefila nerv. Ráno jsem nemohl chodit. Byl z toho hrozný poprask, primář se ale dohodnul s rodiči, že ten průser zakamuflují falešnou diagnózou dětské obrny, protože kdyby to vyšlo najevo, tak by to mladé děvče přišlo o odznak zdravotní sestry a mohla by se živit nanejvýše jako uklízečka.

A tak jsem se ocitnul na infekčním oddělení na Bulovce a každý den mne vozili na elektroléčbu na jiném pavilónu. Povedlo se to, nerv se dal do pořádku, a já jsem se naučil uvolnit svaly při píchání injekce a ono to pak nebolelo. Všichni doktoři věděli, proč tam jsem a že tam vlastně nemám co dělat, tak byli velmi starostliví, abych tam ještě něco dalšího nechytil. Proto ta starostlivost pana primáře..

Když už jsme u těch historek z nemocnic.

Já byl tehdá na neurochirurgii v Ústí. Tam byla většina, kterou čekala operace páteře. Pak jsme měli pár starších chlapů s nádory na mozku a já tam byl nejlehčí pacient. Měl jsem průstřel samopalem pod levým kolenem, ale šlo o čistý průstřel, kost to nechytlo, akorát mi ta kulka přefikla ten hlavní nerv, tak mi ho tam nějak napojovali.

Ale ty páteře byli kupodivu většinou mladí chlapi. A oni po operaci pak nesměli 3 dny vstát z postele. A byly tam mladé sestřičky. Na chcaní do bažanta jsme si celkem zvykli všichni, jeden to dokonce vytunil tak, že měl z každé strany postele jeden. Vysvětlil nám to tak, že když se v noci probudí na pravém boku a bažanta by měl na levé straně, musel by se přetáčet. Ale představa, že by pak se museli vydělat do mísy a ty hezké sestřičky by to po nich musely uklidit, byla pro ně ponižující, tak to řešili tím, že zase tři dny před operací nejedli. Tak přílohy jsem nechal, ale masíčka všechna od těchto hladovkářů šla ke mě do talířku. To se mi líbilo. Jelikož jsem měl mnohokrát ke čtyřem klendikům až šest mas.

Ta hladovka před operací je užitečná, protože po ..

.. operaci páteře je možné jen ležet, nebo stát.. To mi ale nikdo neřekl, a tak jsem měl po operaci velmi bolestivou zácpu, glycerinové čípky nepomáhaly a kakat na šutr ztuhlou stolici ve stoje ve sprše, kdy nemůžete kvůli bolesti svaly ani pořádně zatlačit je utrpení, které bych nikomu nepřál.

Tohle vědět, tak bych si také naordinoval hladovku.. Platí tu staré přísloví, že devět desetin moudrosti spočívá v tom, být moudrým včas.

U mne to byl fofr, v pátek mne obvoďák v Čáslavi poslal sanitkou na neurologii v Kolíně, v sobotu odpoledne jsem už byl na neurochirurgii Nemocnice na Homolce, a v neděli v půl šesté večer jsem se probouzel z narkózy..

Pokud by ta operace byla běžným způsobem naplánovaná, určitě by mi zkušení spolupacienti poradili..

Z vlastní opakované zkušenosti mohu potvrdit, že hladovky se normální člověk, který není diabetik, bát nemusí, po dvou-třech dnech zcela vymizí pocity hladu a když tělo nemusí ztrácet síly trávením potravy, tak se i rychleji uzdravuje. Ani několikatýdenní hladovka není nebezpečná. A pokud člověk ví, proč hladovku drží, dává mu to smysl, tak se ani nemusí příliš přemáhat.

Na všem špatném se dá najít něco dobrého.

Když jsem čekal na to, než mě odvezou na operační sál, tak je člověk nervózní, jelikož tam do něj budou řezat, tato představa příliš nepotěší.

Pak přišla sestřička a prdla mi nějakou injekci, říkali tomu náladovka. A když po ní na pokoj přijel zřízenec s vozíkem a zahulákal, bernááárd, na popravu, tak já byl v absolutní pohodě. Když mě pak vezl těmi chodbami, tak jsem všem kolem ukazoval viktorky. Připadal jsem si, že mě vezou na korunovaci.

Po operaci druhý den jsem tuto sestřičku požádal, jestli by mě pár ampulek s tím přípravkem nedala s sebou domů, ale nedala, prý se to nesmí.

Chudák vidlák, koukám že jsme mu zase zaplevelili téma. Njn, revolucionáři to mnohdy jednoduché nemají.

Máš pravdu, zaplevelili jsme to tu opravdu mocně, ale na..

.. konci tématu, a v poučném a smířlivém duchu.. Antonín a jeho fanklub to asi prožívají těžce.

Když si vzpomenu, jak drsně jsme ho tepali za jeho aktivistické tapety, tak si sebekriticky vybavuji ono biblické či snad Starozákonní rčení o třísce v oku druhých a trámu v oku svém.

Vidlákovy Kydy si ale rozvracet nedáme!

Tu oblbovačku mi také dali, mám pocit, že do žíly, to se nemůžeš divit, že ti tu náladovku nedala domů. Jak by jsi si to píchal? Zdravotník, ani zkušený intravenózní narkoman určitě nejsi. Jako laik by jsi si určitě dokázal dát svalovou - tedy intramuskulární injekci, ale do žíly se umí trefit, kromě zdravotníků, jen narkomani a vojáci speciálních jednotek.

Byly doby, kdy intravenózní aplikaci dělali jen zkušení lékaři, jako byl sir Alexander Fleming, objevitel Penicilínu. V dobových karikaturách ho namalovali v dobrovolnické uniformě s gigantickou injekční stříkačkou přes rameno místo flinty, ta karikatura se jmenovala "Dobrovolník 606".

Byl to odkaz na Salvarsan, 606-tou sloučeninu Arsenu, objevenou asistentem Paula von Ehrlicha, před Penicilínem jediným účinným lékem na sifilitidu. Paul von Ehrlich věděl, že Arsen a jeho sloučeniny zabíjejí streptokoka, způsobujícího syfilitidu, jenže zpravidla zabily i pacienta. A tak si udělal seznam všech sloučenin Arsenu a zkoušeli, která z nich bude mít nejpříznivější poměr mezi hubením streptokoka a otravou, či dokonce smrtí pacienta tak dlouho, až roku 1910 objevili, že 606-tá sloučenina z páně Ehrlichova seznamu, arsfenamin, je lék, který spolehlivě hubil streptokoky, ale jeho aplikace se dala přežít. Používal se pak i na léčbu spavé nemoci.

Aplikoval se nitrožilně, a protože mladý doktor Fleming byl jeden z mála britských lékařů, který to uměl, a byl navíc i velmi diskrétní, a tak získal věhlas a klientelu i z nejvyšších kruhů britské smetánky. Vděk vysoce postavených britských aristokratů a objev Penicilinu mu nakonec vynesly i šlechtický titul a židli ve Sněmovně lordů.

Dnes nitrožilní aplikaci do tzv. periferních žil (na končetinách) umí každá zdravotní sestra, a lékaři už zavádějí jen katetry do tzv. centrálních žil, tedy do žil v centrální části těla.

Ta páteř na Homolce byla moje první operace v narkóze..

.. byl jsem z toho fakt vyklepaný.. Když za mnou v sobotu pozdě večer přišel pan doktor Pavlů, aby mne seznámil s tím, co se se mnou bude dít, tak jsem se z té operace pokoušel vylhat, a vznesl jsem dotaz, zda by přeci jen nebyla možná nějaká ta "neinvazivní, konzervativní léčba". Pan doktor, který už takových poserů jistě potkal mnoho, srdnatě potlačil nutkání se smát nad mým "zasvěceným" používáním odborné medicínské terminologie mi odpověděl:

"Pane Pechu, víte kde jste?"

Zkormouceně jsem odpověděl: "Na neurochirurgickém oddělení Nemocnice na Homolce."

Na to mi pan doktor odpověděl: "Co myslíte, zní to, jako kdybychom se tu snad zabývali neinvazivní a konzervativní léčbou?"

Musel jsem neochotně připustit, že na neurochirurgii se zkrátka už jen operuje..

Pročež jsme se oba nad absurditou toho rozhovoru od srdce rozesmáli a rozešli se s tím, že holt ráno půjdu pod kudlu, operovat mne bude jeho mladší kolega, ale že on na něj "dohlédne". Nakonec nad ránem přiletěla helikoptéra s nějakým vážným případem a tak až někdy v půl druhé mi anestezioložka řekla "Dobrou noc, pane Pechu"..

Ctěný Vidláku, když už tam mají samé elektroauta ...

kolik ročně hasejí požárů?

Budova "olbřímí velikosti" kupodivu pořád ještě stojí :-)

A to vůbec nemají strach nad sudem lithiového prachu vysedávat ???

Ona ta elektroauta zase tak často nehoří..

.. a pokud ano, tak zpravidla jen po mechanickém poškození při nehodě, nebo když se porouchá BMS (Battery Management System), a jsou i baterie s Lithiem, které nemají potřebu páchat explozivní a hořlavou sebevraždu. LiFePo₄, tedy akumulátory s lithium-železo-fosfátovou katodou. Ty snesou i docela brutální zacházení, a způsobně zemřou, aniž by způsobily požár. A jen opravdový blb by vjel do podzemní garáže s elektromobilem po havárii.

Podzemní garáže vždy mají požární signalizaci a účinný odvod tepla a kouře z chráněného prostoru, a pokud je garáž projektovaná i pro elektromobily, tak jsou stavěné tak, aby případný požár elektroauta vydržely a aby se i hasiči dostali k ohnisku požáru.

Mnoho garáží má zákaz vjezdu elektromobilů a aut s pohonem CNG a LPG. Pokud ale je v garáži počítáno s parkováním aut s plynovým pohonem, musí tam být, kromě detekce oxidu uhelnatého (CO) i u podlahy detektor na LPG (propan a butan) a u stropu detekce zemního plynu (metan)

Metan (CH₄) je totiž lehčí než vzduch, a Propan (C3H₈) i Butan (C4H10) jsou naopak těžší než vzduch.

Na mrakodrapy WTC

by jistě elektromobil stačil, když je dokázalo sundat hliníkové letadlo :-) Leda že by ne...

Nanotermit je jistota,když už něco pácháte,třeba být důkladný..

.. už Ctihodný don Vito Corleone svým dětem vtloukal do hlav, že je třeba střílet tak dlouho, dokud nebude vidět mozek.

Pardon, ale trochu se pleteš.

Tuto knihu jsem si nedávno pouštěl v audioverzi a minulý týden dávali film.

A ohledně těch mozků tam pouze zaznělo, když nějaký hudební manažer nechtěl vyvázat ze smlouvy jeho přítele, tak si don vzal s sebou Luku Brasiho, ten manažerovi přiložil pistoli k hlavě a don mu dal nabídku, kterou nelze odmítnout. Že buďto bude na té smlouvě za chvíli jeho podpis, nebo jeho mozek.

Proč kazit pravdou..

.. jinak docela hezký příběh?!

Máš určitě pravdu, tak budu zítřka tvrdit, že to říkal Alfonso Capone, nebo Frank Nitti..

Kurnikšopa, když už tady jsou rozumní lidi, kteří se nebojí aku

proč se konečně neozve i někdo, kdo by podpořil rozumný politický systém?

Při tvorbě ústavy v roce 1848 se Švýcaři inspirovali americkým federálním systémem a většině kantonů umožnili takřka plnou autonomii. A obce dohlížejí na výběr daní.

Současně si ale byli vědomi rizik spojených s autoritářským prezidentským systémem - i po letošních volbách bude polovina američanů silně nasraných :-)
- mnozí neváhají pro prosazení svých cílů šáhnout po zbrani, nově už před volbami, jiní - jako na Slovensku - až po nich :-(

Proto ustanovili do čela vlády ročního prezidenta a 4-letého kancléře, který má pouze organizačně-poradní pravomoci a nemůže v týmově rozhodující vládě hlasovat.

V 7-členné vládě jsou zastoupeny 4 nejsilnější parlamentní politické subjekty, v poměru 2:2:2:1, takže nejméně 70% občanů nemusí nadávat, že ve vládě nemají zastání :-)

Asi to bude tím,

že žádný rozumný politický systém neexistuje.

Za rozumné považuji vzdělávat národ a vyhýbat se krveprolití

a to ryze zastupitelský systém neumožňuje, ba přímo blokuje, díky vševědoucím politikům.

Přímá demokracie je celoživotní vzdělávání národa.

Týmově jednající vláda, reprezentující nejméně 70% občanů, nemotivuje ke střelbě na nepohodlné politiky.

Máte-li pocit, že můžete běh věcí veřejných přímo ovlivnit, nemusíte za svá práva bojovat se zbraní v ruce.

A co myslíš, Miloši, o co se tu snaží Vidlák a my ostatní..

.. kdož sem vkládáme plody svého ducha? Skutečná demokracie je o celoživotním vzdělávání a tolerantní diskusi.

Řecké městské státy dokonce zaměstnávaly herce, kteří svými komediemi a tragédiemi nutili občany k přemýšlení, klasická řecká tragédie jako žánr přežila až do dnešních časů, díla jako Oidipus rex, Antigona, Eléktra.. Psali je zpravidla filosofové jako Aischylos, Sofoklés, Euripidés, ale i Aristofanés a Aristoteles.

Inspirovali i Shakespeara a další.

Mravní bída herectví nastala až tehdy, když byli herci mocnými tohoto světa "angažováni" k plytké zábavě a nenávistné propagandě.