Co ještě mají?

 

Ve Financial Times z 15. ledna probíhala zajímavá diskuse. Na celou stránku tam byl rozhovor s člověkem, který byl poradcem prezidenta Clintona, s poradcem Národní zpravodajské rady Josephem Nyem.  A byl to právě Nye, kdo vymyslel termín soft power - měkká síla. Před několika desetiletími, když se hádal s Paulem Kennedym, který tvrdil, že Američané jsou na ústupu. A on přišel s myšlenkou, že Spojené státy mohou mít stále vliv na změny režimů v jiných zemích, ale ne vojenský, nýbrž finanční.

A konečně čtvrtým argumentem, který Nye uvádí, proč Amerika nemůže prohrát, je její vedoucí postavení v technologiích. To je však fatální Achillova pata ekonomiky Spojených států. Jejich představa o technologickém prvenství spočívá v získání monopolní moci nad informačními technologiemi, léčivy a dalšími oblastmi, které mohou ovládnout v oblasti duševního vlastnictví prostřednictvím autorských práv a v podstatě žalováním zemí, které přijmou technologii vyvinutou ve Spojených státech.

 

 Spojené státy, počínaje prezidentem Clintonem a vlastně i prezidentem Carterem, se rozhodly pomoci americkým firmám k dosažení vyšších zisků tím, že přesunuly svou výrobu ze Spojených států, nejprve do Mexika, a pak za Clintona do Číny a Asie.
A záměrem bylo vytvořit ve Spojených státech nezaměstnanost v průmyslu, ti dosud zaměstnaní se budou bát o práci a sníží tlak na růst mezd.  Ekonomové Demokratické strany tvrdili: pokud se podaří snížit mzdy, budou vyšší zisky a vyšší zisky povedou k větší prosperitě podniků.
Deindustrializace, přesun průmyslu mimo zemi, vede ke snižování mezd. A tato politika v USA stále trvá, průmysl je nahrazován financializací,  společnosti, které se přesunuly do Číny a Asie a dalších zemí, proto mají vyšší zisky a svými dary podporují demokratickou i republikánskou stranu.

Zprávy z minulého týdne, které se týkají Boeingu, opět upozorňují na problémy jeho letadel. Boeing býval technologickým lídrem v oblasti letadel, ale pak se spojil s McDonnell Douglas a stal se finanční společností. Tak se rozpadl systém výroby letadel Boeing a výroba všech drobných součástek se začala zadávat různým jiným společnostem. A Boeing je nyní jen montovnou, skládá letadla z různorodých součástek, které nakupuje od různých dodavatelů. Stejně tak se vyrábějí televizory, montáží různých dílů nakupovaných od různých dodavatelů.

 

Rusko již spolu s Čínou začalo vyrábět vlastní letadla. Poslední Putinův projev přednesený na Blízkém východě ukazuje mnohem víc.
Rusko a Čína spolupracují na obrovském průmyslovém rozvoji východní Sibiře. A záměrem je integrovat čínský průmysl a ruský průmysl a technologie a navrhnout celá města, která budou technologickými komplexy vyrábějícími společně nejrůznější vzájemně propojené součásti, počítačové součástky, letadla, vlaky, automobily. Čína je již nyní největším vývozcem automobilů na světě. A tak vznikne celé nové centrum průmyslového růstu ve východní Asii.
Cílem je velký nárůst prosperity. Když jsem byl poprvé v Rusku v roce 1994, pobýval jsem u profesora, který navrhl město Togliatti, město, kde se začaly vyrábět automobily Žiguli navržené Italy. A on mi vysvětloval, že celé město navrhl tak, aby účelně propojil továrny a výrobu s bydlením pro dělníky, se zábavou pro dělníky, se zdravím pro dělníky a se všemi různými formami dodávek materiálů a dílů pro automobily, které se vzájemně prolínají. Byl to v podstatě průmyslový inženýr. Na stejných principech nyní Rusko a Čína projektují města ve východní Asii a na Sibiři, do kterých jsou odpočátku organicky začleňovány univerzity a vzdělávacími systémy .
Takže Putin v podstatě říká světu: Pokud jste země globálního jihu nebo arabská země a chcete, aby vaše ekonomika rostla, aby rostl váš obchod zvažte, na koho navážete svoji ekonomiku. Svět se začíná dělit na dvě části, na "zahradu" - USA a NATO a džungli, která představuje zbylých 85% světa. Džungle roste. Zahrada neroste, protože její filozofií není industrializace. Její filozofií je vytvářet monopolní rentu, tedy rentu, kterou vytváříte ve spánku, aniž byste produkovali hodnoty. Máte pouze privilegium práva vybírat peníze za monopolní technologii, kterou vlastníte.
Ale Čína a Rusko jsou daleko před Spojenými státy ve většině moderních technologií, v mnoha oblastech. Zatím ne v ultrafialovém leptání počítačových čipů.
Od první světové války sídlil technologický pokrok v Severní Americe a ve Spojených státech, ale nyní se přesouvá do Ruska a Číny.
Jak se Spojené státy vyrovnají s tím, že zbytek světa buduje svůj průmysl a nepotřebuje žádný kontakt se Spojenými státy?
Prezident Biden neustále opakuje, že Čína je náš nepřítel. Nakonec naše armáda říká, že do dvou nebo tří let budeme mít s Čínou válku. Právě teď jsme ve válce s Ruskem na Ukrajině. Vlastně naším cílem je válka.
Ale pro zbytek světa není válka cílem, skutečnost je taková, že Rusko a Čína už Evropu ani USA nepotřebují.
Za Clintonovy vlády Madeleine Albrightová říkala, že Amerika je jedinečná a nepostradatelná země. Nyní je skutečnost je taková, že zbytek světa nejen že považuje Ameriku za nepotřebnou, ale považuje Ameriku a její spojence v NATO za hlavní hrozbu své vlastní prosperity. Takže se v podstatě od ní separují a vytvářejí si svůj vlastní svět. A skupina BRICS rozšiřuje své obchodní vztahy, své investiční vztahy a zejména své finanční zúčtování a měnové operace, aby byla nezávislá na dolaru, de-dolarizuje se a rozhodně je nezávislá na euru, které ztrácí význam úplně.

Právě to nyní vedlo Spojené státy k tomu, aby tlačili Izrael k realizaci válečnických plánů Netanjahua, protože Spojené státy říkají: Uvědomujeme si, že ztrácíme moc. Víme, že situace ve světě není nerozhodná, víme, že prohráváme, že jsme už ztratili šanci na světovou dominanci. Biden může být znovu zvolen pouze tehdy, když přesvědčí Američany, že na tom všem vlastně nezáleží.
Ale my víme, že na tom záleží. Poslední šance, kterou máme na prosazení americké moci, je vojenská síla. A hlavní cílem vojenského úsilí je nyní Blízký východ, stejně jako tomu bylo po 11. září, kdy Dick Cheney a Rumsfeld tlačili na invazi do Iráku, aby se zmocnili jeho území a v podstatě vytvořili americkou zahraniční legii v podobě ISIS a al-Káidy v Iráku. Nyní má tedy Amerika dvě armády, které používá k boji na Blízkém východě, zahraniční legii ISIS/al-Káida (arabsky mluvící zahraniční legii) a Izraelce. Plán je vytyčen - a Amerika je ochotna bojovat do posledního Izraelce, stejně jako byla ochotna bojovat do posledního Ukrajince, aby se bojem proti Íránu mohla definitivně zmocnit Blízkého východu .
Je to bláznivý nápad, ale zdá se, že přesně to se plánuje.
Generál Petraeus, který prohrál válku v Afghánistánu, řekl: Musíme dobýt Írán. Útokem na Írán získáme zpět veškerou moc, kterou jsme v Afghánistánu ztratily. Prezident Biden doufá v politický návrat tím, že řekne: No, možná jsme nedokázali zablokovat Rusko a Ukrajinu, ale alespoň jsme dobyli Blízký východ.
Ale způsob, jakým ho dobývá, připomíná celé globální většině, celému zbytku světa, zejména Africe, Jižní Americe a jižní Asii, že to, co se dnes děje v Izraeli a Palestině, je přesně to, co se kdysi stalo jim.
Co udělali Američané ve Spojených státech? Přišli běloši, Anglosasové a další Evropané, a vyvraždili 90 % indiánů, vyhnali je, izolovali a zavřeli je v podstatě do koncentračních táborů. A když pak zjistili, že se pod těmito koncentračními tábory nachází ropa, v podstatě tam indiány vyvraždili nebo vyhnali, aby se té ropy zmocnili.
Totéž v Latinské Americe. Když Španělé přišli do Latinské Ameriky, zabrali půdu a vytvořily latifundie, které jsou velkým problémem Latinské Ameriky posledních pět století, protože brání Latinské Americe pěstovat vlastní potraviny. Znemožňuje to, aby se domorodé obyvatelstvo uživilo samo, protože se půda využívá k pěstování plodin na export, a to vše z velké části pod vedením Světové banky.
Totéž v Africe. Říkají: počkejte, to, co provádí v Izrael, prováděly kolonizátorské mocnosti i nám. To je to, co udělali Holanďané v Jižní Africe, to co provedlo Německo v Namibii,  Angličané napříč celou  Afrikou a zejména Francouzi na zabraných územích. K tomu všemu docházelo již dříve.
A najednou, stejně jako Američané chodí do kina a roní slzy nad westerny, fandí indiánům proti kavalérii. Zbytek světa začíná fandit outsiderovi, protože outsidery byli i oni. A tyto myšlenky se mění v potřebu zbavit se všech bariér kolonialismu.
Začněme s francouzskou Afrikou, zbavme ji francouzských neokolonistů. Nenecháme francouzské banky, francouzské těžařské společnosti,  francouzské ropné společnosti, aby si jednoduše braly všechno naše bohatství, jen proto, že ho před pěti stoletími dobyly. Můžeme se ztotožnit s Palestinci, víme, za co  bojují.
A přesto svým způsobem také říkají: No, počkejte, podívejte se, co dělá Izrael.
Izrael říká: Bůh nám dal tuto zemi. Kdysi jsme ji měli. Jenže Jihoameričané, Afričané a Asiaté argumentují, to je stále naše země, kterou jsme nikdy neopustili. Pořád v té zemi žijeme, ale zacházejí s námi stejně jako Izrael zachází s Palestinci. Jenže my takhle žít nemusíme, můžeme se dekolonizovat.
A celé nové uspořádání světa, příklon k Číně, k Rusku, k Íránu, vstupování do BRICS je pokusem zvrátit, zrušit a vrátit zpět celou koloniální expanzi, ke které došlo v posledních pěti stoletích.