Kdybych byl ministrem zemědělství

Téměř osmnáct měsíců po vypuknutí pandemie Covid-19 seděl Albert Bourla, šéf jedné z největších světových farmaceutických korporací Pfizer, s novinářem v luxusní řecké restauraci v New Yorku.- Bourla měl za sebou podle všech odhadů úspěšný rok. A v srpnu 2020 při obědě pro dva za 324 dolarů hovořil s Financial Times o celosvětové zdravotní krizi, která z jeho společnosti udělala známou firmu.

Bourla měl nyní v rukách nejlukrativnější lék v historii farmaceutického průmyslu, který měl svým výrobcům za jediný rok přinést 36 miliard dolarů. Pfizer také pracoval na dalším trháku - antivirové léčbě Covid-19, která by v případě úspěchu přinesla společnosti další miliardy dolarů ročně. Celkově vzato, řekl Bourla novináři, se jeho společnost stala "nejefektivnějším možným strojem" na přeměnu surovin ve vakcíny.
Prodej však nebyl jediným důležitým faktorem během pandemie. Těsně předtím, než v zimě 2020 udeřil Covid-19, bylo toto odvětví, které jeho kritici nazývali "Big Pharma", považováno za nejméně důvěryhodné odvětví v USA, přičemž samotný Pfizer byl považován za nejméně důvěryhodnou ze známých velkých farmaceutických firem. Pandemie byla příležitostí nejen k zisku, ale i ke zlepšení pošramocené pověsti tohoto odvětví.
A co víc, zdálo se, že to funguje. Když se Bourla v New Yorku pustil do řeckého salátu za 32 dolarů, přerušil ho šéf marketingu restaurace, který se rozplýval: "To, že můžeme mít otevřeno, je vaše zásluha. V Tel Avivu se vyprávělo o hostech, kteří připíjeli na Pfizer, a v Londýně se podávaly koktejly pojmenované po vakcíně jeho společnosti. Prezident Spojených států o Bourlovi mluvil jako o "dobrém příteli", zatímco premiéři a prezidenti z celého světa prosili o možnost sejít se s tímto velkým mužem.

Bourla prohlásil, že pandemie poskytla farmaceutickým společnostem, jako je ta, kterou vedl, "jeviště", na němž mohou dokázat, že se jejich kritici mýlí. Jak Bourla řekl médiím o měsíc dříve: "Jsem spokojený, že se společnosti finančně daří velmi dobře, ale ještě spokojenější jsem, když přijdu do restaurace a sklidím ovace vestoje, protože všichni mají pocit, že jsme zachránili svět." Ale varoval, jako by chtěl ukázat svou pokoru: "Nikdy bychom to neměli považovat za samozřejmost. Může se to velmi rychle změnit.

A změnilo se to. Během několika měsíců po Bourlově rozhovoru pro Financial Times se obavy z role korporací, jako je Pfizer, při udržování nyní hluboké úrovně globální nerovnosti v oblasti očkování stávaly stále více mainstreamovými. Zatímco bohaté země proočkovaly většinu své populace, mnohé země v Africe, Asii a Latinské Americe sotva stačily zahájit své očkovací programy. Do listopadu 2021 převyšoval počet přeočkování aplikovaných v bohatých zemích celkový počet vakcín aplikovaných v zemích s nízkými příjmy téměř v poměru dva ku jedné.
Všechny západní společnosti zapojené do výroby vakcín do určité míry selhaly. Zvláštní hněv si však vysloužili výrobci mRNA vakcín nové generace. Tyto vakcíny byly brány jako obzvláště účinné při prevenci hospitalizace a úmrtí pacientů s Covid-19. Vakcíny mRNA však vyráběly pouze tři společnosti - Pfizer a jeho německý partner BioNTech a další americká korporace Moderna.
Zejména společnost Pfizer byla obviněna z toho, že do COVAXu, mezinárodního orgánu zřízeného s cílem zajistit, aby všechny země dostaly přiměřené množství nabízených vakcín, poslala pouhé 1 % dodaných vakcín. Navíc tyto společnosti prodávaly své vakcíny téměř výhradně do nejbohatších zemí světa a vydělávaly na nich závratné částky - podle odhadů 1 000 dolarů za vteřinu z pouhých dvou vakcín, přičemž míra zisku by vyvolala závist i u těch nejskalnějších finančníků. Covid-19 byl tak lukrativní, že do roka od vyhlášení pandemie vakcíny společnosti Big Pharma vytvořily devět nových miliardářů.
Politickým činitelům začalo docházet, že malá hrstka ziskových korporací bez jakékoli veřejné odpovědnosti může rozhodovat o tom, kolik vakcín se v daném roce může vyrobit, kdo si je může koupit a za jakou cenu. Jinými slovy, mohly diktovat, kdo bude žít a kdo zemře na Covid-19.
Objevil se příval obvinění. Společnost Pfizer byla obviněna z očerňování vakcín jednoho ze svých konkurentů, což mohlo mít katastrofální dopad na váhavost ohledně očkování. Společnost byla obviněna z nehorázného ziskuchtivství, když se snažila účtovat Spojeným státům 200 $ za vakcínu, jejíž výroba stála nanejvýš 13 dolarů. Byla obviněna ze šikanování vlád, které nutily měnit národní zákony, aby ochránily zisky společnosti Pfizer, nebo dokonce zastavovat národní majetek, aby pokryly případné nároky na odškodnění vůči firmě. Snad nejzávažnější bylo obvinění, že obelhávala země s nižšími příjmy a nabízela jim možnost prodeje vakcín, které neměla v úmyslu dodat, jen aby si zlepšila vyjednávací pozici s bohatšími zeměmi.

Najednou se začala ozývat celá řada odborníků a zasvěcených lidí, kteří nebyli zvyklí pomlouvat Big Pharma. Jeden akademik řekl médiím, že to představuje "skutečně extrémní formu dravého kapitalismu".- Dokumentarista, který se snažil o vyvážený přístup k pozitivům a negativům společnosti, byl nucen konstatovat, že nejslušnější, co kdokoli z lidí, s nimiž mluvil, o Pfizeru řekl, bylo: "Je to banda sráčů. Nejsou jediní, ale jsou vyčuranější než ti ostatní." K tomu je třeba dodat, že tyto vakcíny z velké části nevymyslely korporace, které jsou nyní pověřeny jejich výrobou. 'Není to ani jejich vakcína', stěžoval si jeden bývalý americký vládní úředník a dodal, že skutečnost, že se z ní stala vakcína 'Pfizer', byla 'největším marketingovým převratem v dějinách americké farmacie'.
Ve farmaceutickém světě se skandály - a že jich není málo, často přičítají špatnému jablku v sudu jinak docela zdravého ovoce. A o každém negativním příběhu, který se ve světě léčiv objeví, se nám, veřejnosti, říká: Jistě, vždycky se najde pár lidí, kteří toho zneužívají, ale nevylévejte s vaničkou i dítě - bez Big Pharma by žádné léky nebyly.

Pandemie Covid-19 však jasně ukázala, že ačkoli je farmaceutický svět jistě rozmanitý a řada společností se chová více či méně extrémně, problémem není chamtivost jednotlivců. Je mnohem hlubší a spočívá v samotném jádru struktury těchto firem. Jakmile začnete tahat za tuto nit, zjistíte, že společnost Pfizer, ačkoli je jistě na tom zkaženějším konci spektra Big Pharma, nelze jednoduše odmítnout jako "ojedinělý případ". Pravidla a pobídky, podle nichž Big Pharma funguje, spíše vytvořily hluboce nefunkční odvětví, které následně prodloužilo pandemii a zajistilo, že způsob, jakým se svět vypořádal s Covid-19, upevnil globální nerovnost, možná na celou generaci.

Stačí se podívat na konkurenty společnosti Pfizer. Je tu společnost Moderna, nováček na trhu, jejíž vakcína Covid-19 byla vyvinuta výhradně z veřejných prostředků, ale jejíž generální ředitel Stéphane Bancel se stal miliardářem poté, co tyto znalosti zprivatizoval. Nespokojil se s miliardami dolarů, které Moderna vydělala prodejem vakcín - téměř výhradně bohatým zemím - a odmítl předat know-how vakcíny Spikevax Světové zdravotnické organizaci, čímž zabránil výrobě mnoha dalších dávek.
Dále je tu americký korporátní gigant Johnson & Johnson, který vyrábí obrovskou škálu zdravotnických produktů a také vakcínu Covid. Tato korporace sice poskytla licenci na výrobu dávek této vakcíny prostřednictvím jihoafrické společnosti, ale pak trvala na tom, aby tyto dávky byly vyvezeny z Jihoafrické republiky, právě když tato země vstupovala do velké epidemie Covid-19, a místo toho byly poslány do již vysoce proočkovaného bohatého světa.

A nejde jen o vakcíny. Americká korporace Gilead zjistila, že jeden z jejích již existujících antivirotik by mohl být užitečný při léčbě Covid-19. Poté se pokusila získat zvláštní "status vzácného onemocnění", který by společnosti mohl přinést další monopolní výsady nad tímto lékem, což by jí umožnilo dále zvýšit zisky, které by mohla dosáhnout.  "Status vzácného onemocnění" je kategorie používaná pro vzácná onemocnění a byla navržena tak, aby pomohla motivovat výzkum léků na onemocnění, která postihují velmi málo pacientů. Představa, že by pandemie mohla představovat tak vzácné onemocnění, byla tak absurdní, že i společnost Gilead nakonec svůj požadavek odvolala.

Nejedná se pouze o příklady špatného chování jednotlivých vedoucích pracovníků. Podstatou problému je, že velké farmaceutické společnosti se chovají spíše jako finanční fondy než jako firmy zabývající se lékařským výzkumem.
V posledních knihách se objevuje tendence vzpomínat na zlaté časy farmaceutického průmyslu, kdy šéfové firem byli spíše vědci a kdy výzkum léků pro veřejné blaho, i když přinášel nepatrné zisky, byl považován za správnou věc, kterou tyto společnosti měly dělat.
Ve Spojených státech uspořádal senátor Estes Kefauver, bojovník proti monopolům, řadu průlomových slyšení, při nichž předvolal před svůj výbor vedoucí pracovníky velkých farmaceutických firem a vyčetl jim, že se při zdražování léků o tisíce procent dopouštějí okrádání. Kefauver naznačil, že farmaceutický průmysl dosahuje dvakrát vyšší ziskové marže, než jakou měl v té době průměrný americký výrobce. Poté zahájil rozsáhlý útok na patentový systém, který byl základem těchto zisků. Ale jeho snahy byly zastaveny silou farmaceutického průmyslu a jeho přátel v Kongresu.

Ve skutečnosti tedy nikdy neexistovala společenská smlouva mezi Big Pharma a veřejností, které by měla sloužit. Je však pravda, že globální ekonomika, která vznikala od konce 70. let a jejíž podstatou byla finanční logika, posílila nejhorší prvky farmaceutického průmyslu a proměnila jej téměř k nepoznání.

Snad nikdo nereprezentuje tento nový průmysl tak poctivě jako největší padouch farmaceutického odvětví Martin Shkreli. Shkreli je něco jako pantomimická postava, protože se zdaleka nesnaží vyhýbat negativní publicitě, ale naopak ji s radostí přijímá. Podnikatel, který miluje rap, nebyl boháčem. Když ho Donald Trump označil za "rozmazleného spratka", Shkreli odvětil: "Moji rodiče byli imigranti a údržbáři. Bohatství [Trump] zdědil! Ať si trhne nohou.
Shkreli byl manažerem hedgeových fondů, ale založil farmaceutickou společnost, když si podle vlastního přiznání uvědomil, že v hedgeových fondech se nedá vydělat dost peněz. Jeho strategie, jak vydělat na své farmaceutické společnosti, byla jednoduchá: skoupit prošlé patenty na důležité léky, kontrolovat nabídku těchto léků a zvýšit jejich cenu.

V roce 2015 se Shkreli nechvalně proslavil, když jeho společnost Turing Pharmaceuticals získala jednoduše vyrobitelný, ale život zachraňující lék proti parazitům, který používají zejména pacienti s AIDS a těhotné ženy. Poté zvýšil cenu o 5 000 procent (50x). Věrný své formě, když byl Shkreli na konci roku 2015 a poté, co byl označen za "nejnenáviděnějšího muže v Americe", dotázán na případné výčitky, odpověděl, že měl cenu zvýšit ještě více. V silně rozdělujícím světě americké politiky se Shkrelimu podařilo sjednotit Hillary Clintonovou, Bemie Sanderse a Donalda Trumpa v jejich odporu vůči němu.

Samozřejmě. Big Pharma se od Shkreliho snažila distancovat. Byl jen dalším zkaženým jablkem, říkali, ale podle jeho měřítek nelze soudit celé odvětví. 'Myslím, že pro naše odvětví je opravdu důležité dát jasně najevo, že on není my. Jsme farmaceutický průmysl založený na výzkumu,' řekl novinářům jeden z ředitelů velkých farmaceutických firem.

Přes všechna tato odsouzení však Shkreliho chování ve skutečnosti nebylo v moderním farmaceutickém průmyslu až na jednu výjimku tak nenormální: Shkreli neskrýval to, to co dělal, za hradbu matení veřejnosti. Jak sám řekl na summitu o zdravotnictví: "Moji akcionáři ode mě očekávají, že budu mít co největší zisk. To je ošklivá, špinavá pravda... nikdo ji nechce říct. Nikdo na ni není hrdý. Ale toto je kapitalistická společnost, kapitalistický systém a kapitalistická pravidla. Moji investoři ode mě očekávají, že budu maximalizovat zisk. Ne abych jej minimalizoval nebo šel na polovinu nebo na 70 procent, ale abych šel na 100 procent křivky zisku." Jeden z bývalých Shkreliho zaměstnanců dodal, že farmaceutické společnosti se sice rády tváří, že patří do jiné kategorie, ale "nemají žádnou vyšší morálku, aby mohly komentovat to, co děláme my!".

Jak ukážu, mnohé ze Shkreliho aktivit jsou skutečně docela mainstreamové v odvětví proslulém zdražováním, skupováním duševního vlastnictví jiných lidí, získáváním nebo zavíráním konkurenčních výrobců, hraním si s finančními trhy, prováděním nepodstatných změn na stávajících lécích a předstíráním, že vytvořili něco nového a důležitého, a lobbováním za ještě příznivější regulační prostředí.

Velká farmacie dnes zdaleka není nutným zlem, které navzdory bažení po zisku alespoň udržuje naše zdraví, ale ve skutečnosti je jedním z nejvíce financializovaných odvětví v naší silně financializované globální ekonomice. Big Pharma má jen malý zájem na tom, abychom byli zdraví, a často má zájem na pravém opaku. Funguje jako parazit na veřejných výzkumných a zdravotnických systémech; je to mimořádně účinný nástroj, který umožňuje přesměrovat veřejné zdroje do kapes již tak velmi bohatých lidí.
Velká farmaceutická společnost skutečně téměř zapomněla, jak vyrábět užitečné léky. Často lidi na tomto odvětví nejvíce překvapuje, že velké korporace, které si spojujeme s výrobou léků, dělají tak málo ve výzkumu léků, které potřebujeme. Nejsou to většinou společnosti, které vyvíjejí životně důležité léky a pak na nich vydělávají nemravné zisky. Vytváření léků se věnují spíše jiní, často financovaní veřejným sektorem.
V tom není Big Pharma sama - i když možná právě proto, že léky jsou pro nás všechny tak důležité, je averze, kterou pociťujeme, o to větší. Způsob, jakým jsou léky vyráběny, však vypovídá o naší ekonomice jako celku něco mnohem hlubšího a dává nám nahlédnout do hluboce nefunkčního systému. Ať se podíváme kamkoli, naše ekonomika je vyprázdněná, korporace se více zajímají o diktát finančních trhů, než aby se soustředily na to, k čemu byly zřízeny. Výsledky nelze přeceňovat. Pod heslem "nechat trh rozhodovat" o tom, co se bude vyrábět, jsme vybudovali systém monopolního kapitalismu s tak extrémní nerovností a tak velkou mocí velkých podniků, že hrozí, že převálcuje zbytky našich demokratických práv.
Tento model vedl k mimořádné nerovnosti v přístupu k lékařské péči na celosvětové úrovni a k neúnosnému zatížení veřejného zdravotnictví v zemích globálního Severu.

Na počátku 90. let, kdy se Big Pharma přetvářela v bestii, kterou dnes tak dobře známe, mnozí z vrcholných představitelů tohoto odvětví viděli, že jejich největší devizou nejsou jejich výzkumné znalosti ani výrobní know-how. Místo toho to bylo jejich duševní vlastnictví - patenty a obchodní tajemství, které jim poskytovaly monopol a umožňovaly jim kontrolovat dodávky, výrobu a ceny široké škály léků. Bez ohledu na to, zda se základní léky nakonec vyráběly, nebo ne, bylo duševní vlastnictví samo o sobě neuvěřitelně výnosným zbožím, které bylo možné přesouvat, aby se skryly zisky nebo se vyhnulo regulaci, nebo nakupovat a prodávat na finančních trzích.

Klíčem k upevnění této moci bylo učinit toto duševní vlastnictví nedotknutelným. V 80. a 90. letech 20. století se společnost Big Pharma snažila tyto monopolní pravomoci posílit. Toto odvětví lobbovalo a financovalo americké politiky, podporovalo nové zákony, integrovalo se do evropského rozhodovacího procesu a opakovaně svádělo soudní bitvy o nové právní precedenty, což mu dávalo stále větší práva na rozšiřování patentů a utajování údajů. Jejich asi největším úspěchem však byla nová obchodní dohoda, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví - známá jako TRIPS. Dohoda TRIPS, kterou novinář Alexander Zaitchik popsal jako "brutální a hluboce nedemokratický projev koncentrované moci korporací", rozšířila patentovou ochranu ve stylu USA na celý svět. Zatímco dříve mohly země globálního Jihu vyrábět léky mnohem volněji, TRIPS prosadila všude monopolní ochranu. A přestože v dohodě byly zakotveny výjimky, jak brzy zjistila Jihoafrická republika, v praxi se tyto výjimky uplatňovaly obzvlášť obtížně.

Počátkem roku 2000 měl virus HIV/AIDS katastrofální dopad na celou jižní Afriku: v Jihoafrické republice žilo až 4,5 milionu lidí nakažených virem HIV, tedy každý devátý člověk, a každý den se nakazilo 1 700 lidí. V té době už byly na trhu životně důležité léky, které dokázaly potlačit virus, zastavit rozvoj AIDS a zabránit šíření HIV. Problém byl v tom, že patenty na tyto léky vlastnily farmaceutické korporace, které, jako v případě Covidu, mohly určovat cenu a rozhodovat o tom, kdo může léky vyrábět.

V praxi to znamenalo, že cena léků na HIV byla 10 000 dolarů na pacienta a rok, což činilo léky nedostupnými jak pro jihoafrické zdravotnictví, tak pro většinu jednotlivců v zemi. Situace však nebyla neřešitelná; naštěstí výroba léků nestála ani zdaleka tolik. Odhadovalo se, že výrobou léků v zemích globálního Jihu by Jihoafrická republika mohla snížit náklady o 90 procent. Vláda naštěstí zároveň zavedla legislativu, která by jí dala pravomoc zrušit patenty a dovážet generické verze zoufale potřebných léků odjinud.

Velká farmaceutická společnost to viděla jinak. Obvinila Jihoafrickou republiku z "pirátství" a třicet devět firem, včetně největších světových korporací, zažalovalo jihoafrickou vládu. Společně s vysokými představiteli vlád Spojených států a Evropy se snažily zabránit tomu, aby Jihoafrická republika tuto legislativu zavedla. Korporace byly nakonec nuceny ustoupit.

-------------------------------------------------------------------

Pekarová by ráda zrychlila

17. října 2023 👉 @cz24news

Top09 a její předsedkyně žije už dávno mimo realitu. Jejich neobliba je zjevná a samotná Markéta Pekarová Adamová je pro většinu národa vzorem neschopné pijavice přisáté na režimu. Volební modely přisuzují Top09 existenci v dalším volebním období mimo sedačky v Parlamentu, což MPA nebrání v představování vizí na další roky. Se svým proslulým arogantním výrazem hovoří o přijímání eura do roku 2030 a dalších výhledech České republiky.

Momentálně můžeme svírat ruce v pěst, kdykoliv někde začne sdělovat názory. Marketéři pracující na jejím vzestupu musí mít noční můru při každém jejím vystoupení, nicméně jako předsedkyně Parlamentu dostává stále mnoho prostoru k tomu, aby si národ mohl poklepat na čelo. Jenže život momentálně prožívaný mimo realitu způsobuje odtržení od ní a pravděpodobně přináší značné sebeuspokojení. Pravdou je, že dosáhnout na druhou nejvyšší ústavní funkci z křesílka operátorky či prodejce u společnosti poskytující mobilní komunikaci je vskutku obdivuhodný výkon. A to jak od Markéty, tak i od jejích voličů. Její eurounionismus se stal toxickým a přes nulovou potřebu mít u nás euro jsou její názory z tohoto pohledu ukázkou myšlení ortodoxního příznivce či sluhy Bruselu.

Rozhodně v tom není sama. Petr Fiala prohlásil, že předvolebním výzkumům nevěří a ODS má velký předpoklad vyhrát volby. V době, kdy pokles důvěry ve vládní koalici dosáhl pod 20%, byť právě tyto výzkumy stranám z Pětikoalice přisuzují společně v součtu těch procent cca 30, což opět svědčí o velké spící části národa, jsou jeho slova drzostí. Bazilišek v čele vlády přitom stále pokračuje ve lživé rétorice, a i přes mnoho důkazů o naprosto razantním otočení kormidla do protisměru proti předvolebním slibům je ODS stále druhou nejpreferovanější stranou. Jak je to možné, to opravdu netušíme. Jestliže se Pekarová Adamová dostala na piedestal Parlamentu z míst, odkud se chodí maximálně z jedné kanceláře do druhé ve stejné budově, pak udržet ODS stále na 15% v preferencích je ještě větší výkon. Copak jsou lidé, kteří nevnímají prolhanost blyštivého Péti, který nám sveřepě tvrdil, že daně a koncesionářské poplatky nikdy nezvednou či že Green Deal nikdy ve velké míře podporovat nebudou? Přes zjevnou otočku mu opravdu ještě tolik lidí věří, že by mu znova dali hlas?

Naše vnitropolitická situace je skutečně tragická. Média lžou, a ta co ne, jsou pod dohledem BIS. Představitelé odporu, byť někteří si dělají jméno bizarními situacemi nebo virálními videi za hranicí vkusu, jsou zatýkáni. Sami o sobě jsou to často spíše komedianti neschopní udělat nic jiného než vést různě silné řeči, ovšem věci nijak neprospívají. Přesto mají plno příznivců, které spojuje jistý odpor vůči vládní klice. Ta má však dostatek prostředků klauny opozičního dění na ulici eliminovat. Skutečně nebezpečné představitele odporu dehonestují liberální média, případně je naprosto ignorují. Snižují tím propagaci těchto jedinců schopných navázat na sebe dostatečný počet nespokojených občanů. Prostor jim poskytnutý se zužuje i na sociálních sítích. Cenzura pracuje systematicky a dostupnost článků je po času mnohem horší. Co se dříve ukazovalo automaticky, později je odsunováno níže tak dlouho, až se kontakt ztrácí. Přispívá k tomu jak lenost hledat si dříve oblíbené, tak i velká roztříštěnost snah vzepřít se režimu.

Občané se tak upínají spíše k stálicím. Dohadují se, je li ANO či SPD skutečnou opozicí a komu z nich mají dát hlas. Pravdou je, že projekty mající šanci proniknout do Parlamentu postupně končí. Byli to Realisté, Svobodní, Trikolora a další, kdo vzbudili naději, aby později zapadli v propadlišti dějin. Zvláště u Trikolory došlo po výrazném vzestupu popularity k totálnímu zlomu a nyní o ní nikdo skoro neví. Co vedlo Klause ml. k odchodu a de facto znevážení ostatních členů strany, to netušíme, ale ten impuls musel být závažný. Momentálně je na vzestupu PRO Jindřicha Rajchla. Je za tím mnoho mravenčí práce, ale jaký bude výsledek, to ukáže budoucnost. Protiliberální fronta se sice nadechuje, ale je obrovský tlak na to podržet ji pod hladinou.

Volby na Slovensku a v Polsku dopadly zajímavě. Návrat Fica je pro některé Slováky utrpením, pro jiné nadějí v tažení proti liberalismu v EU. Poláci si zvolili jinak. Stávající lídr PIS zůstal nejsilnější, ovšem nespojení volili opozici, jejímž představitelem je další eurounionista Tusk. Tím je dáno to, že Slováci se pokusí vrátit své zemi hrdost, zatímco Poláci jako by ji částečně zahodili. Co se bude dít u nás, to mohou naznačit eurovolby. Fiala může být výsledky varován a předvádět po zbylé dva roky další lopingy. Ukrajina už netáhne, Izrael a Palestina jsou tématem pro široký rozbor bez jasného výsledku.

Čím tedy může Fiala překvapit? Možná právě vsazením na zásadně Bruselu podlézající europanismus a na přijetí eura. Pořád se u nás najde dost takových, pro které je tato měna snem a ukázkou příslušnosti k EU. Neustálé omílání nepravdy, dle které je bytí v tomto zkaženém spolku jedinou šancí na přežití, přičemž hlavní roli při propagandě mají prolhaná a nedůvěryhodná média, ovlivňuje polovinu národa. A dává tím Fialovi další šance. Jenže euroskeptici volící subjekty vnímající EU negativně nemají koho volit, v podstatě zbývá jen SPD. A z toho Fiala vychází. Soustředí se na antibabišismus, protože vnímá Babiše jako jediného soupeře. A to mu stačí. Média v zádech, liberální finance a lži mu zajistily premiérské křeslo už jednou, určitě to zkusí znova. A český volič může být nakonec opět vzorem hlouposti a způsobit to, co se stalo v Polsku. My se těch liberálů budeme s naším přístupem a velkou naivitou zbavovat těžko. A důsledky budou tragické. Pekarové euro by byl další hřebíček do naší státnosti.

AUTOR: Jindřich Kulhavý

komentáře. Prdlajs.

Včera jsem pár těch projevů ministrů ve Sněmovně pokusně poslouchal. Každému z nich jsem dal poctivých asi 80 vteřin. Během té doby se jako nejslabší projevil kuňkal Marek. Ten by mohl přednášet smutečním řečníkům, uspávačům hadů, nápovědě pantomimy. Nicméně o zemědělství ví méně než cigán o práci. Musím se přiznat, že  ode mě nedostal ani celou minutu.

Někde jsem četl jednu moudrost nějakého vysokého papaláše z minulosti, tak to zkusím reprodukovat svými slovy:

"Blbec se snaží podnikatele zničit, lump je chce vyždímat, a jen moudrý člověk si je hýčká, protože ví že táhnou i jeho."

Myslím že to platí i na zemědělce. ;o)

Minulý týden v úterý jsem kupoval zemědělský pozemek. No nekupte vinici když je za příznivou cenu a sousedí s vašimi pozemky.  Postup standardní: připravil jsem kupní smlouvu, vyplnil formulář pro vklad do katastru a  domluvil termín u notáře, kde jsme smlouvu podepisovali a notář nám dělal také  úschovu peněz. Takhle jsem to už udělal před pár měsíci a vše bylo v pořádku.
Ale ouha - tentokrát to je jinak. Druhý den po podpisu smlouvy mi volá notář a informuje mne, že ještě musím doložit legální nabytí peněz. To, že se při koupi nemovitosti vyplňujete  formulář, kde čestně prohlašujete, že peníze  nepochází z trestné činnosti je v platnosti už delší dobu. A jenom úplný debil ( nebo úředník z EU ) si může myslet, že někdo, kdo má peníze z nějaké černoty se k tomu dobrovolně přizná při vyplňování formuláře. A protože se ani po delší době, kdy je povinnost tento formulář vyplňovat nikdo nepřiznal, úředníci z EU se hluboce zamysleli a vymysleli, že tedy bude povinnost doložit nabytí peněz. 

Notář se velice omlouval, že to po mě vyžaduje.  Ale bohužel, podle nařízení EU  ode mne musí mít  kopii mé  pracovní smlouvy + potvrzení o výši příjmů, nebo pokud jsem OSVČ tak daňové přiznání za uplynulé období. A prý pokud mu požadované nedodám, má povinnost peníze z úschovy poslat zpět  a ještě případ nahlásit. Myslel jsem, že si pan notář  dal na lačno alespoň tři panáky a plácá nesmysly. A tak jsem  zavolal  známému advokátovi. Bohužel potvrdil slova notáře: EU vymyslela povinnost dokládat legální nabytí prostředků, při koupi nemovitosti. A ještě upřesnil,  že další možnost je doložit kupní smlouvu, pokud jsem prodával nějakou nemovitost.

Ti hňupi  z EU si vážně myslí, že nějaký mafián bude mít problém s tím, legalizovat svoje černé peníze? Snad nemohou být tak strašně blbí. Ale možná nejsou tak blbí a je to úmyslné komplikování života obyčejným lidem.  Protože pokud si někdo bude chtít koupit nemovitost za svoje mnohaleté úspory, bude mít velký problém, jak to udělat. I když díky obří inflací  to asi nebude  příliš častý případ ... 

V souvislosti s našim členstvím v EU je obrovské množství problémů. Je nějaká výhoda, být členem EU? Pokud se nějaká výhoda najde, nepoměr výhod a nevýhod je děsivý.

a

Protibruselská rakouská opoziční strana vede v průzkumech s velkým náskokem.

V rámci Evropy jde o absolutní unikát. Nikde jinde – snad vyjma Francie, kde ovšem funguje prezidentský systém – není otevřeně protibruselská strana tak úspěšná jako rakouská FPÖ.

Známa je nejen odporem proti muslimské invazi a islamizaci, ale byla také jedinou aktivní opozicí proti covidfašistické vládě, která v zemi nařídila povinné očkování. FPÖ se také v rakouském parlamentu odmítla klanět Zelenskému.

Strana ovšem razí i ostře protibruselskou politiku a je zásadně proti byť jen myšlence na vstup této neutrální země do NATO. Jde také o jedinou parlamentní stranu, která není prolezlá loutkami WEF a Aspen institutu.

Podle aktuálních průzkumů FPÖ prudce posílila na 32 procent.

Rakousko je tak aktuálně jedinou zemí EU, kde v průzkumech vede s velkým náskokem otevřeně protibruselská strana…

No - podle mě by Vidlák neměl bejt ministr zemědělství, ale odbornej poradce ministra zemědělství, nebo jeho "první zemědělskej tajemník". Vyzná se v zemědělství, ale přes politický prasárny by měl tu hlavu na špalku mít skutečnej politik ve funkci ministra. Poradci kecaj do kde čeho, ale nenesou žádnou odpovědnost.

 Jinak by možná neškodilo, kdyby si Vidlák pořídil vlastní neoficiální farmářskou tržní síť na výměnu a prodej přebytků, pokud možno mimo dohled státních a bruselských orgánů.

A do třetice - měl by pozvat Fica na pokec u něčeho dobrého. Fico se asi s naší vládou a prezidentem bavit po jejich kecání do slovenských voleb nebude. O to větší sranda by byla, kdyby místo amerického guvernéra v petropavlovský pevnosti oficiálně navštívil Vidláka.

V souvislosti s článkem o rozebírání švýcarské atomové elektrárny Mühleberg jsem se opět dostal k dohledávání srovnávacích dat ohledně ekonomické rentability různých zdrojů elektřiny. Možná to i někoho dalšího přivede k zamyšlení :-)

Zaujalo mě toto: Mühleberg v kantonu Bern s jedním 373 MW reaktorem se stavěl 5 let (1967-72), produkoval elektřinu 47 let (1972-2019), emise radioaktivního Cesia-137 v letech 1998-99 způsobily zvýšenou radioaktivitu v sedimentech blízkého jezera Bielersee, trhliny v plášti reaktoru byly spolehlivě zabezpečeny až po 6 letech, kantonální referendum o předčasném odstavení v roce 2014 neuspělo, 300 lidí již pět let provádí demontáž, která bude trvat do roku 2034 - rozebírání trvá 3x déle než výstavba, letos konečně mohly být odtransportovány palivové tyče, pravděpodobně do meziskladu, protože trvalé úložiště atomového odpadu se ve Švýcarsku již dlouho plánuje, nejvhodnější místo bylo vybráno, ale místním se to moc nezamlouvá ...

Co se týče výrobních nákladů, je prodloužení životnosti stávajících jaderných reaktorů jedním z nejlepších řešení, nikoliv ale výstavba nových bloků. Což akceptovali i Švýcaři ve dvou příslušných lidových hlasováních: nejprve v listopadu 2016 zamítli 54% lidovou iniciativu "Za spořádaný výstup z atomové energie", požadující okamžité pozastavení jednoho a omezení životnosti dalších bloků na 44 let; poté v květnu 2017 schválili 58% vládou a parlamentem navržený zákon "Energetická strategie 2050", podporující přechod na udržitelné zdroje a zakazující výstavbu nových jaderných bloků, přičemž stávající mohou být v provozu tak dlouho, dokud budou bezpečné.

O problematice cen elektřiny je hezky pojednáno na wikipedii Cost of electricity by source - důležité je rozlišovat celkovou cenu zahrnující investiční a distribuční náklady, cenu placenou zákazníkem a externí náklady spojené s dopadem výroby elektřiny na společnost a životní prostředí; nejčastější mírou je levelized cost of electricity (LCOE). V článku Was ist die günstigste Stromerzeugung? - Jaká je nejlevnější výroba elektřiny? na švýcarském portálu economiesuisse.ch je kladen důraz na vyváženost celé palety zdrojů: "Emissionsarme Technologien wie Wind-, Wasser-, Solar- und Kernkraft weisen generell das beste Kosten-Nutzen-Verhältnis für den Ausbau der Stromproduktion auf." - Nízkoemisní technologie, jako je větrná, vodní, solární a jaderná energie, obecně nabízejí nejlepší poměr nákladů a přínosů pro rozvoj výroby elektřiny. Pro dokreslení situace jsou zde uvedeny dva grafy z externích zdrojů:

Projected Costs of Generating Electricity 2020  na stránkách IEA - International Energy Agency

What are the safest and cleanest sources of energy? na portálu Our World in Data

Dalším pádným argumentem proti rozvoji centralizované jaderné energetiky je Čeljabinský meteor z roku 2013, jehož úlomek o váze 570 kg dopadl do jezera, jakou rychlostí to nevíme, nicméně při kontaktu s atmosférou to bylo 19,2 km/s, přičemž se jednalo nejspíše o malou část velkého asteroidu :-) Kdyby trefil nějakou francouzskou jadernou elektrárnu, musela by se půlka Evropy stěhovat ...

Dmitrij Medveděv komentoval výrok amerického prezidenta o Vladimiru Putinovi.

Biden oznámil, že chce kandidovat na prezidenta, sjednotit celou Evropu a „sesadit“ ruského prezidenta, „kde nemůže způsobit takové potíže, jaké způsoboval“.

„Takže o tom je poslání prezidenta USA! A my jsme si dříve naivně mysleli, že má zajistit Američanům prosperitu. Každopádně nic z toho se nestane. Jedním z důvodů je, že už zapomněl, co řekl. Demence je užitečná věc.“