Před Čingischánem

Už 30 let čeká český národ na svého spasitele, v zoufalství volí do svého čela dokonce cizince miliardáře :-)

Místo aby se rozhlédl, jaký systém v současnosti funguje nejlíp, ve své nepoučitelnosti nechává za sebe rozhodovat "vyvolené".

Nehledejme Čingischána, najděme důvěru ve vlastní schopnosti a bližního svého. Jen tak je možné stát se Suverénem.

Stejně jako Hitler prohrál a Putler prohraje, neboť v totalitním režimu není žádný prostor pro korekci chyb vůdce či cara, tak nemůže uspět byť velké hejno neodpovědných individualit, neboť jejich individualizmus je tak přebujelý, že se nikdy nedohodnou na společném přístupu k získání moci. Tato masa kverulantů a hulákačů z pod koně je přirozeně odsouzena k neúspěchu. Kde byl ten milion při volbách prezidenta nebo do senátu, když tak moc chodí k volbám. 20% by měl být setsakramenský jazýček na vahách. Nebyl nikde, nebo jen rozhádaně odevzdal hlasy různým stranám, že se nakonec žádný hlas Alternativy nedostavil. Prostě neexistuje jedna Alternativa, ale moc různých, a tou roztříštěností bezvýznamný, alternativ. A pro ten vypjatý individualismus, není jak to změnit.

Zelenský je agent MI6 a proto se chová  jako agent MI6 a ne jako prezident UA

Podle analýzy Scotta Rittera byl Volodymyr Zelenský naverbován britskou MI6 jako agent a od té chvíle je šéf britské zahraniční rozvědky jeho velícím důstojníkem! 
Závislost Zelenského na kokainu byla identifikována britskou MI6 jako příležitost jak se dostat k Zelenskému a přes kokain britska MI6  naverbovala Volodymyra Zelenskeho jako sveho agenta MI6.

Zelenský podle Rittera podepsal spolupráci s MI6 krátce poté, co se stal prezidentem Ukrajiny
K něčemu takovému se normální prezident nepodepíše. Ovšem agent, který je z Londýna za své služby placen kokainem, na němž je závislý, je ochoten udělat s ukrajinským lidem naprosto všechno. Bývalý americký zpravodajec US Marine Corps Scott Ritter natočil reportáž , ve které analyzuje, že ukrajinský prezident byl pravděpodobně před vypuknutím války na Ukrajině naverbován britskou MI6 s jediným cílem, aby souhlasil se zatažením Ukrajiny do otevřeného válečného střetnutí s Ruskem a do obětování vlastního národa ve válce, kterou Ukrajina povede v zastoupení za Velkou Británii, USA a tzv. kolektivní západ. Pokud by ukrajinský prezident nebyl závislý na kokainu, válka na Ukrajině by už dávno skončila. A nejen skončila, ona by podle všeho vůbec ani nevypukla.

V reportáži Scott Ritter  bývalý americký zpravodajec US Marine Corps klade otázku:
Jako bývalý zpravodajský důstojník jsem přemýšlel, proč nikdo neprovedl analýzu Volodymyra Zelenského, prezidenta Ukrajiny? Jeho nástup k moci podle mého názoru představuje neuvěřitelnou manipulaci světového mínění, která vejde do dějin jako klasická případová studie sociálně psychologického inženýrství: obyčejný komik, který se dostal k moci, protože slíbil dlouho očekávaný mír, který pak zatáhl své spoluobčany do krvavé války, kterou nelze označit jinak než jako masakr.

Video od Scotta Rittera kde popisuje Volodymyra Zelenského jako agenta MI6 viz zde:
https://www.scottritterextra.com/p/agent-zelensky-part-1

Již jako agent MI6 se  Volodymyr Zelenský v říjnu 2020 neplánovaně zúčastnil tajné schůzky v centrále britské MI6 a za zavřenými dveřmi jednal s šéfem agentury Richardem Moorem, to jest ze svým šéfem.

Video z českými titulky agenta MI6 Zelenskeho v říjnu 2020 po tajné schůzce v centrále britské MI6 s jeho šéfem Richardem Moorem viz zde:
https://rumble.com/v30do6k-podle-analzy-scotta-rittera-byl-zelensk-v-roce-2020-naverbovn-jako-agent-br.html

Zelenského naverbování jako agenta MI6 vysvětluje, proč je Zelenský obklopen britskou ochrankou a proč Zelenský chce vést válku až do posledního Ukrajince.

Ukrajina čelí genocidě ve válce, kterou rozpoutal Zelenský vypovězením Minských dohod a přijetím protiruských jazykových zákonů.
Zelenský je katem a vrahem vlastního národa, přesně jak před několika dny  v bulharské Sofii na něj za zavřenými dveřmi křičel bulharský prezident Rumen Radev.
Zelenský výměnou za dodávky kokainu je svolný s obětováním vlastního národa ve válce, kterou prodlužuje na žádost Londýna a Washingtonu. Toto odhalení vysvětluje, proč  prezident UA  nemilosrdně zabíjí vlastní národ v nekonečné válce, kterou nechce ukončit, do které posílá další a další Ukrajince, kteří nejen nic na frontě nezmůžou, ale hlavně tam zahynou. 

Západní média se přitom usilovně snaží pomocí válečné propagandy držet své obyvatelstvo v mylné představě, že ukrajinská armáda vítězí.  Od vypuknutí SVO na Ukrajině neslyší obyvatelé EU a USA z médií lživého mainstreamu nic jiného, jen to že ukrajinská armáda vítězí. Pravda ale je taková, že Ukrajina ustupuje. Pomalu, ale neustále. Ustoupila ze Soledaru, potom z Bachmutu a o víkendu spustila Ruská armáda protiofenzívu a AFU začala ustupovat už i na frontě u města Krasnyj Liman.

Pokud je pravda to, k čemu se ze zpravodajských kruhů dostal Scott Ritter, potom Volodymyr Zelenský bude po válce zřejmě postaven před válečný tribunál a bude zastřelen jako vlastizrádce, který posílal jako agent MI6 ukrajinské občany na smrt do války a za tuto práci bral od MI6 platby v podobě dodávek kokainu.

Celý podrobný článek ve zdroji viz zde :
https://aeronet.news/video-podle-analyzy-scotta-rittera-byl-volodymyr-zelensky-naverbovan-britskou-mi6-jako-agent-a-od-te-chvile-je-sef-britske-zahranicni-rozvedky-jeho-velicim-dustojnikem/

Děkuji za upozornění na zajímavý článek. Pokud bude komentář zde  s odkazem na původní zdroj ještě trochu  stručnější, bude to skvělé.

Zvážíme-li  možnost, že hlavní  myšlenka v článku Scotta Rittera  se zakládá na skutečnostech,  pak musíme dospět k závěru,  že i u nás jsou   někteří   mnozí  papaláši najatí a podplacení,  protože jejich počínání je zcela v rozporu s prosperitou  a bezpečností  většiny  obyvatelstva.  A nejedná se o ojedinělé přešlapy, ale soustavné poškozování zájmů České republiky.  Pokud dočtete článek na AE až do konce,  tak  ono to tam  je naznačeno.

Předpokládám že by to neměla být alternativa Babiš, proti Fialovi, Rajchl proti oběma, "spojené strany a hnutí politické" proti stranám v parlamentu, protože jako samostatné se tam nedostanou.

Alternativou by měl být program, který osloví občany a je zásadní společenskou změnou, která zajistí společenskou změnu zejména v situaci, kdy už se dál podle stávajících not nedá pokračovat.

To nenabízí zatím žádný subjekt, protože neumí získat od občanů informaci CO SKUTEČNĚ očekávají a co by byli ochotni obětovat, aby perspektiva jejich života měla širší působnost než jedno, nebo dvě volební období zvolených dovedů, kteří tu a tam něco uhrají ale postupně svůj stát dostávají OPĚT do područí nějaké pomyslné mocnosti, nebo mocenského uskupení.

Ono totiž nejde prakticky o neschopnost nabídnout program. Ten program musí začít u poznání zájmu většinové společnosti. 

Proč kdysi získala velkou autoritu Sociální demokracie? Proč došlo v našich podmínkách k odtržení vpravdě dělnické části sociální demokracie a vzniku KSČ? Proč KSČ získala velkou podporu v poválečném Československu?

Mnozí odpovědí, že za to mohlo Sovětské Rusko, rozhodující podíl SSSR na osvobození té části Evropy, která se stala socialistickou.

Můžete mi mnozí nadávat, ale velký vliv a podle mě rozhodující v té části společnosti, která se přikláněla k sociální demokracii a KSČ už mezi válkami, byla představa o nové dělení výsledků lidské práce, naivní představy o otázkách vlastnictví - osobního a společenského vlastnictví, podílu pracujících na výsledcích hospodaření jejich podniků. Z jejich pohledu spravedlivějšího dělení. Pamětníci si mohou připomenout i hesla "jara 1968" 

Domnívám se, ne jako pamětník, ale člověk, který s přímými pamětníky dlouhá léta žil a prožíval s nimi stesky, pochybnosti, ale i obhajobu problematiky zespolečenšťování především drobnějších řemeslných oborů, služeb a zemědělství. To je problematika která byla svým rozsahem a řešením uspěchána až zneužita při kolektivizaci a dost hrubě zneužita v době privatizace a restitucí majetků. Když se na tento problém dokáži podívat s nadhledem znalosti příznivců i odpůrců vývoje kolektivizace a jejího konečného výsledku do roku 1989, se znalostí konkrétního vývoje souvisejícího s překotným návratem do kapitalismu bez pochopení následků toho vývoje mnohými současníky, docházím k přesvědčení, že chápat alternativu jako boj osobností je nesmysl a jiné řešení jako představu, která se nedá naplnit, pokud jí nepředloží srozumitelná skupina lidí, nejlépe z odborného zázemí, která dokáže dost odvážně představit i následující "mou pravdu", že bude muset opět dojít k nějakému dělení vlastnictví s jasnějším určením.

Domnívám se, že to je ta skutečná alternativa, kterou se obávají vyslovit nahlas někteří odborníci v příslušných oborech, ale i politici stran, které mají zkušenosti s jedním i druhým extrémem a vědí, že to neumí občanům vysvětlit a nabídnout tak, aby onu alternativu přijali.

Skutečnou alternativou je totiž zcela jasně vyslovená myšlenka o případném nutném dělení VLASTNICTVÍ, které by mělo být národní, obecní, družstevní, regionální a k tomu postavené a nezbytné osobní vlastnictví, jak si kdo vybere. Těch variant může být hodně, vlastnictví může být nazváno jakkoliv, ale společenství lidí, se dřív či později bude muset vrátit ke kořenům a to je právě onen poměr VLASTNICTVÍ, od kterého se odvíjí práce a život lidského společenství.

Alternativu tedy nemůže přinést osobnost, ale PROGRAM představovaný třeba i tou jednou osobností, nebo skupinami osobností. Program, který bude schopen nastínit postavení občanů v onom systému a s tím spojenou jejich osobní odpovědnost.

To ve svých preambulích měli jak sociální demokraté při svém vzniku, tak komunisté v době relativně příhodné této společenské změně, ale zatím se ony předpoklady nepodařilo naplnit, protože v řešení problému vlastnictví (opět podle mého názoru) ani jedna ani druhá politická strana neměla dost zkušeností své předpoklady včas naplnit a obhájit. Tu zkušenost si dokázali zatím lépe obhájit významní představitelé nekompromisně řešeného osobního vlastnictví (nadnárodní a podobné společnosti jsou stejně ve svém základu společnostmi založenými na přísně osobním vlastnictví, které se JEN tváří jako společenské). Tisícileté zkušenosti platí stále víc než o málo víc než stoleté.

Nadávejte mi, bijte mě, ale myslím, že jinak to asi nebude.

Píšete:

Proč KSČ získala velkou podporu v poválečném Československu?

Protože nás tehdy Sověti osvobodili od Německa a také proto že intelektuální elita jako obvykle selhala. I lidé kteří velmi dobře věděli jak to v SSSR vypadá, Stalinské procesy, Gulagy, atd. drželi hubu a netroufli si to říct. Podobně je to dnes s dnešní intelektuální „elitou“ a USA.

12. září 2023 oslaví Švýcarsko 175 let trvání své moderní historie, Elisabeth Baume-Schneider, ministryně spravující department justice a policie, ve videu takto hodnotí význam federální ústavy:

Letos slaví Švýcarsko mimořádné jubileum: 175 let spolkové/federální ústavy. 175 let fundamentu moderního Švýcarska, 175 let zakladatelské listiny, kterou si švýcarský lid sobě věnoval. Těší mě, že jako ministryně spravedlnosti mohu být součástí patronátní komise pro oslavy.

Spolková ústava je základem naší demokracie, naší společenskou smlouvou. Garantuje základní práva, definuje politickou participaci občanek a občanů. Současně podporuje společnou prosperitu, trvalý rozvoj, vnitřní soudržnost, jakož i kulturní a jazykovou rozmanitost naší země.

Ve federální ústavě z roku 1848 byla zakotvena zásada subsidiarity. Podle této zásady jsou kantony suverénní, není-li jejich příslušná kompetence omezena federální ústavou, přičemž autonomie obcí je garantována předpisy kantonálního práva.

Naše spolková ústava garantuje základní hodnoty, jako je právní stát, tolerance, maximální rovnost příležitostí a svoboda. V prvním článku ústavy jsou vyjmenovány všechny kantony. Podle tohoto článku lid a kantony tvoří Švýcarskou konfederaci.

Můj rodný kanton, Jura, je od roku 1979 částí tohoto seznamu. Švýcarští hlasující přijali kanton Jura na podzim 1978 do kruhu suverénních kantonů. O to více mě těší, že jako první zástupkyně nejmladšího kantonu mohu spoluorganizovat oslavy první spolkové ústavy našeho spolkového státu.

Srdečně vás zvu k oslavám. Pojďme společně oslavit naši federální ústavu a její historii. Pojďme společně čelit přítomnosti a budoucnosti.

Poslední Vidlákův článek patří do kategorie, kde Vidlák buď chválí velikost a význam svého dosahu nebo velikost a význam „Alternativy“. Vždy, když tyto článku čtu, vybavují se mi přísloví o sebechvále nebo pýše a pádu a přemýšlím, zda Vidlák tomu, co píše, skutečně věří nebo si spíše přeje, aby tomu věřilo jeho okolí.

V posledním článku se Vidlák opět ohání miliónem hlasů propadlých v posledních volbách a snaží se nám vnuknout myšlenku, že jsou to hlasy pro tu jeho „Alternativu“. Kdo je však tato Alternativa? Jsou to babičky, kterým se líbí pan Šlachta? Jsou to o přežití bojující sociální demokraté? Jsou to vymírající komunisté? Nebo na libertariány hrající si Svobodní. Či snad Zelení? Nebo desítky malých straniček, které průzkumy volebních preferencí řadí do kategorie „ostatní“ a přisuzují jim obvykle dohromady tak 3%? V tomto pytli ministran se často nachází i Vidlákem oblíbené PRO. Jak si v jednom šiku budou rozumět Svobodní, Zelení a Komunisté? Vždyť se pobijí mezi sebou. Proč by jejich sjednotitelem mělo být ne příliš úspěšné PRO vedené vyčůraným sportovním bafuňářem Rajchlem? Jeho demonstrace postupně ztrácely šťávu a počet jejich účastníků spíše mírně klesal, takže je už radši nepořádá. Blokáda úřadu vlády taky vyzněla do ztracena. Ve výzkumech volebních preferencí se poprvé mimo kategorii ostatní objevil na jaře s 3%. Od té doby jej občas agentury uvádí samostatně, nicméně čísla postupně spíše klesají. Ano, je možné, že ještě „zabere“ a bude to právě on, kdo se z tohoto kotle nesourodých ministran prodere do Evropského parlamentu, nějakého krajského zastupitelstva nebo později Poslanecké sněmovny. Na sjednotitele „Alternativy“ to však nevypadá (a z výše uvedených důvodů není ani nic takového možné, aspoň ne v rozsahu podstatné části Vidlákem propagovaného miliónu hlasů).

Ještě bych se rád zastavil u Vidlákovy metafory s Čingischánem, neboť nám něco napovídá o způsobu jeho uvažování. Čingischánova říše byla vystavena brutálním násilím a přinesla nesmírné utrpení miliónům lidí, kteří s ní přišli do styku. Mimo jiné přerušila rozvoj středověkých ruských knížectví i pokřivila ruskou duši do podoby, která pak již nikdy nebyla kompatibilní s Evropou (střední Evropu před Mongoly pomohl uchránit český král Václav I.). Vše pro uspokojení ega jednoho muže. Žádá si tedy Vidlák násilné sjednocení alternativy jedním diktátorem, který ostatním vnutí svoji vůli? Naštěstí nic takového není v podmínkách demokratické společnosti možné. Mějme se však před podobnými věrozvěsty vládců silné ruky na pozoru, v budoucnu mohou nastat okolnosti, které by jim instalaci podobného Čingischána mohli umožnit.

proto je dobře, že jedna vyčnívá, tedy dnes strana PRO. Ideální by bylo, kdyby na sebe navalila ty ostatní. Mrzí mě, že to nejsou Svobodní, protože název této strany je nejlepší. Pokud ba vládli, nemohli by nás zavírat jak Babiš ani umlčovat jak Fiala a likvidovat jak oba dva. Z dálky to ale vypadá, že je málo pašalíků a moc náčelníků. A mám za to, že i Okamura je alternativa, nechápu, proč se s ním nikdo nechce dohodnout. Podle mě jsou alternativy 2 - komouši a ostatní. Komouše odmítám, ti už se předvedli, totéž Babiš, Fiala, atd. Abych to nějak uzavřel: Když bude někdo výrazně z alternativy vyčuhovat, tak mu to hodím (kromě komoušů), jinak Svobodní.

Současný režim je vyšší technický level bolševické totality - všechny "tradiční demokratické" strany založili po plyšáku kariérní bolševici, kteří zahodili rudou knížku. Do čela si občas pro oko šoupli pár nadšených a relativně čistých idealistů, ale stejně jako za ortodoxních bolševiků jim šlo o koryta a prebendy. Spolu s akčními výbory přejmenovanými na občanská fóra se tenhle póvl dostal ke korytům a po pěti letech profackovávání se stabilizoval ten kariérněbolševický bordel, co tu teď máme. Takže pokud někdo dneska hlásá, že komunisty nechce, drží u koryta ten nejhorší komoušský odpad. Naše šmejdia nám předhazují bordel v Rusku - ale v přepočtu na plochu a počet obyvatel je u nás poslední roky bordel mnohem větší (před covidem býval zhruba stejný - tedy přímo úměrný velikosti země a v zásadě byl rozdíl jen ve fangli za kecpultem). Když se američtí soudruzi v jejich senátu usnesli, že čínskému socialismu musí čelit "socialismem amerického typu", bylo jasné, že jsme v hajzlu. Jen naši papaláši jsou v konečníku - strýčka Sama.

Co se týká Ruska, jde de facto o monarchii - nic jiného, než absolutismus tam tak nějak nefunguje a po tom, co tam Západ předvedl jako "demokracii" za Jelcina tam ani nic jiného dalších sto let fungovat nebude. A po dvacet let stupňovaných snahách o likvidaci Ruska už tuplem ne. Jenom by mě zajímalo, co by zapřisáhlý monarchista Putin dělal, kdyby se někde podařilo sehnat legitimního cara (tedy následníka trůnu).

K volbám v našem bordelistánu: nezbývá, než si vybrat takovou opozici, která má šanci na nějaká ta křesla, a té to hodit bez ohledu na to, že srdce táhne k nějaké pidistraně nebo skokanovi voleb. Prostě to fláknout na jistotu a ne na ideál. A možná někde beze svědků Šukamůrovi dost důrazně vysvětlit, co  má pro voliče udělat a co se mu stane, když se na voliče vybodne. Jestli to bude pomocí rozporky (násady od krumpáče), nebo otravy alkoholem.... (v Moldávii je nějaké místní specialita halucinogenní červené, to by se mohlo hodit).