Díky, intervjuci!

https://odkazovac.cz/zdravotnicky-vybor-snemovny-prosazuje-pokracovani-…

https://www.kverulant.org/

„Češi jsou nejhorší národ, nevděčnej. Tenhle českej plebs by měl klečet na kolenou a děkovat Fialovi. Že má zadarmo zdravotnictví, že je tu bezpečno, teplá voda teče,... jste nevděčná banda českejch zm*dů,“ hlásal ve videu Novotný.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak zadarmo zdravotnictví a teplá voda tady byla už za Husáka. A bezpečno? Toť otázka, když tu jsou na místech starostů takové s.ině a válka na spadnutí.

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pavel-novotny-video-urazky-trestni-o…

Názorové kotrmelce a temná místa kariéry Petra Fialy
http://www.nasepravda.cz/zpravodajstvi/nazorove-kotrmelce-a-temna-mista…

Skandální příběh z jedné Středozemské republiky. O premiérovi, co nikdy, nikdy neodstoupí
20. listopadu 2018, Petr Fiala
Premiér Andrew Barnaby vládne Středozemské republice po jasně vyhraných volbách. K většině mu sice pomáhají stoupenci bývalé diktatury, ale nad tím už část Středozemců mávla rukou. Barnaby je úspěšný muž, jeden z nejbohatších lidí v zemi, podniká s rozsáhlým majetkem a vlastní i značnou část médií. Je ale obviněn z porušování zákona, z hospodářské kriminality, na níž se měla podílet i část jeho rodiny. Vyšetřování se vleče. Mezitím premiérova vláda vyměňuje některé klíčové funkcionáře bezpečnostních složek. Objevují se otázky nad korektním průběhem vyšetřování.

Skandál se rozroste ve chvíli, kdy promluví Barnabyho syn, který patří spolu s otcem k obviněným. Nemá středozemské občanství a dosud nebyl vyslechnut. Objeví ho novináři ve Švýcarsku. S otcem se nestýká, ale premiérův zaměstnanec s ním jezdil po světě na cesty placené právě otcem. Jedna z nich vedla na Krym. Andrew Barnaby ml. tam za nejasných okolností trávil nějaký čas, i když premiérova země považuje toto území za okupované. Množí se otázky. Proč byl právě na Krymu, když by mu otec mohl nejen objednat, ale rovnou koupit jakýkoli hotel na světě? Nejistot přibývá. Syn říká, že premiér chtěl, aby zmizel a otcova zaměstnance považuje za únosce. Ten se cítí být jeho nevlastním bratrem a pečovatelem.

Premiér říká, že obě jeho dospělé děti, které jsou spolu s ním trestně stíhané, jsou duševně nemocné. Jedna z lékařek je manželka premiérova zaměstnance, co jezdil se synem, sama navíc pro Barnabyho pracovala a za jeho politickou stranu kandidovala ve volbách. Otázek je více než odpovědí. Objevují se videa, maily a prohlášení, investigativní reportáže, ve hře je Rusko, Ukrajina, Krym, nelze nehledět na bezpečnostní rizika. Všechno to připomíná špatnou detektivku, kde autor přepálil zápletku, nedomyslel dialogy a zkombinoval to s pokusem o špionážní román. Je to ale realita.

V okolních zemích není zvykem mít premiérem člověka, který je trestně stíhaný. A kdyby náhodou ano, tak by nejpozději po odhalení krymské anabáze jeho vyšetřovaného syna musel odstoupit. Premiér Barnaby přesto říká, že nikdy, nikdy neodstoupí.

Úkolem premiéra je řešit problémy své země. U nás to vypadá, že naše země musí řešit problémy svého premiéra.

Nemusím čtenářům říkat, že žádná Středozemská republika neexistuje a Barnaby se jmenuje leda tak seriálový šéfinspektor. Jenomže všechno ostatní sedí. Napsal jsem to schválně takto, abychom si bez emocí a konotací spojených se jménem Andreje Babiše uvědomili absurditu a současně i vážnost současné situace.

Svá politická vystoupení ani politiku ODS jsem nikdy nestavěl na osobních útocích na lídra ANO a současného předsedu vlády. Na rozdíl od některých kolegů z opozice se necítím soudcem ani vyšetřovatelem a nemám hotové odpovědi na podezření a otázky kolem jeho osoby. Naším programem nebyl a není „antibabiš“. Rád bych se s levicovou vládou pod jeho vedením střetával o podobu daní, stav vzdělanosti nebo silnic, po kterých jezdíme. Chtěl bych s ním vést debatu o směřování ČR, o našich národních zájmech. Vždy jsem se o tuto věcnost a politickou uměřenost směřující k podstatě věci snažil. Jenže tato aféra překročila všechny myslitelné hranice politického žánru.

Začalo to jako prý nová éra politické kultury. A po pár letech jsme se dostali do situace největšího střetu zájmů, jaký si vůbec můžeme představit. Vlastně bychom si ho před pár lety nedovedli představit ani teoreticky.

Najednou nevíme, kdo k nám v Andreji Babišovi mluví a na základě čeho jedná. Zda stíhaná osoba, která se pochopitelně snaží minimalizovat riziko svého odsouzení, nebo nešťastný otec, který chrání svého obviněného syna. Nebo ještě zoufalejší otec, který dbá o klid nemocného syna, jenž je trestně stíhán. Stojí před námi hlava podnikatelského impéria, které policie prohlíží dokumenty, servery a vyšetřuje její spolupracovníky a také členy rodiny? Nebo je před námi v té konkrétní chvíli premiér, který se dokáže dokonale oprostit od obrovských osobních problémů, o kterých hovoří celá republika a píší i zahraniční média? Dá se to vůbec oddělit? Je to v lidských silách? Jistěže není.

Dnes ho podporuje sociální demokracie s chybným argumentem, že bez nich to bude horší. A co bude horší? Co ještě může být horší? Žádná katastrofa se nestane, žádná „horší“ varianta už není, jen se otevře cesta k nastolení normálního stavu.

Úkolem premiéra je řešit problémy své země. U nás to vypadá, že naše země musí řešit problémy svého premiéra. Je to nepřijatelné a neudržitelné. Proto jsme museli navrhnout předsedovi vlády demisi. Protože to odmítl, je naší povinností pokusit se toto neúnosné období ukončit a vyslovit vládě nedůvěru.

Před pár měsíci bylo pro všechny politické strany s výjimkou komunistů nepřijatelné, aby byl premiérem trestně stíhaný člověk. Dnes ho podporuje sociální demokracie s chybným argumentem, že bez nich to bude horší. A co bude horší? Co ještě může být horší? Žádná katastrofa se nestane, žádná „horší“ varianta už není, jen se otevře cesta k nastolení normálního stavu. Vláda Andreje Babiše s politickými extrémy je sice teoreticky možná, ale postupem času stále méně únosná. Pro společnost, pro naše národní zájmy a nakonec i pro její možné protagonisty. Je to jen hrozba nebo výmluva.

Nevím samozřejmě, jak se zachová prezident a další političtí aktéři. Každý má svou odpovědnost. Demokracie ale není bezbranná.

Otázka, proč podáváme žádost o nedůvěru, když nemáme dost deklarovaných hlasů pro její vyslovení, je podivná. Vlastně překvapivá. Po vyslechnutí příběhu ze Středozemské republiky byste si nepochybně řekli, proč tam s tím někdo něco nedělá. To tam snad nemají opozici? A když mají, proč nežádá Barnabyho odchod? Protože má strach, protože neví, co bude dál? No tak to už v té středozemské zemi snad ani nemají demokracii. U nás v České republice ji zaplať pánbůh máme.

Na konci tohoto týdne ale nepůjde o žádnou politickou matematiku. Není to diskuse o vládě a opozici, o levici a pravici. Je to mimo tento politický střet. Půjde o svědomí a odpovědnost každého poslance. Zda bude tolerovat konflikt zájmů a narůstající osobní problémy a podezření kolem osoby předsedy vlády. Zda považuje tuto situaci za únosnou. Jestli je připraven oslabit zájmy České republiky podporou politika, jehož problémy zatěžují funkci premiéra, výkon vlády a pověst naší země. Zda dají šanci normálnímu politickému řešení nebo budou, navzdory tradici, politické kultuře a zdravému rozumu lpět na tom, že si nedovedou představit jiného premiéra než Andreje Babiše.

Stále se hraje o to, kam budeme patřit
11. dubna 2022, Petr Fiala

Nominační projev premiéra a předsedy Petra Fialy na 30. kongresu Občanské demokratické strany

Vážená paní předsedkyně, vážení páni předsedové, excelence, vážení hosté, dámy a pánové,

ještě jednou vás všechny zdravím na Kongresu Občanské demokratické strany. Včera jsem měl možnost ve svém vystoupení zrekapitulovat a zhodnotit cestu, kterou jsme za poslední dva roky prošli, připomenout úspěchy, kterých jsme dosáhli, a poděkovat všem, kteří se na nich podíleli. Dnes se tedy k tomu už nebudu vracet, ale obrátím naši pozornost k současné situaci, ale hlavně k tomu, co nás čeká v příštích měsících a letech.

K jedné věci se ale ještě vrátím. Ano, včera jsem děkoval, ale všichni – naši hosté – zde samozřejmě nemohli být. Proto bych nyní rád speciálně poděkoval Markétě a Marianovi za jejich odvahu, důvěru, odhodlání a přátelství, se kterým vytvořili naši koalici SPOLU. Projekt, kterému jsme uvěřili nejen my, ale posléze hlavně voliči, koalici, která zvítězila ve volbách a která i díky jejich vytrvalosti a úsilí funguje úspěšně nadále. Děkujeme.

A chtěl bych poděkovat Vítkovi a Ivanovi za to, že s námi tvoří vládu, že jsme úspěšně překonali všechny složitosti jejího sestavování a hlavně, že stále fungujeme jako tým. Vládní tým, kterému jde mnohem více než o pomyslné stranickopolitické body o Českou republiku a její občany. Děkuji vám za to – a všem vám děkuji za to, že jste přišli, a za vaše slova, kterými jste nás oslovili. Děkujeme.

Vážené delegátky, vážení delegáti, milí přátelé,

předstupuji před vás s žádostí o vaši důvěru už celkem po páté. A to není málo v životě jedné tradiční demokratické strany. Když jsem zde stál před osmi lety poprvé, byla ODS na pomezí života a smrti. Dnes je opět v čele vlády a tvoří hlavní sílu v obou komorách Parlamentu. Vedle toho jde do nastávajících komunálních i senátních voleb v pozici jednoho z lídrů.

Vypadá to jako triumf. Vypadá to, že opět stojíme na vrcholu. Ale tak to ještě není, vidím to jinak. Stojíme těsně pod vrcholem, na vysokém útesu. Krajina je nepřehledná a rozeklaná. A všude kolem nás jsou strmé srázy a hluboké rokle.

Až když tuto situaci se ctí zvládneme, pak si budeme moci říci, že jsme stanuli na vrcholu a že jsme opravdu úspěšná politická strana. Až pak to bude znamenat, že jsme naši dosavadní osmiletou tvrdou práci opravdu zúročili. A že jsme nezklamali důvěru voličů, kteří se odhodlali opět na nás – na ODS a koalici SPOLU – vsadit.

To je náš cíl pro následující funkční období naší vlády. A to je cíl mojí osobní mise, se kterou před vás dnes předstupuji, a žádám vás o důvěru na další stranické volební období.

A rád bych všechny, kteří nás dnes sledují, upozornil ještě na jednu důležitou věc. Jsme na kongresu demokratické politické strany. Lidé, kteří ji tvoří, jsou zpravidla první, kteří rozhodují o tom, zdali její vedení, včetně předsedy, dělá dobře svoji práci. Nejen v čele strany, ale také v Parlamentu a ve vládě.

Český ústavní systém je založen na soutěži politických stran. A strany mají být postaveny na důsledné vnitrostranické demokracii. Tak to má být a tak je to správně. Jen strany vůdcovské mají svoje majitele. Zbytek členů pak tvoří bezduché loutky. A jejich sjezdy a jejich rozhodování jsou jen divadlem pro voliče a média.

To ale není náš příběh, to není příběh Občanské demokratické strany. Strany, která vznikla z Občanského fóra a z hodnot listopadu 1989. Strany, která důsledně hájila a hájí principy občanských svobod, ekonomického liberalismu a západní demokracie. Strany, která udělala i řadu chyb, ale dokázala si je přiznat a dokázala se z nich poučit.

Proto tady dnes všichni jsme. A proto rozhodujeme o tom, jakou vizi a jakou perspektivu nabídneme v dalších letech České republice, ale také krajům, městům a obcím. My jsme ODS, my jsme nejsilnější demokratická strana v této zemi. A jsme na to hrdí.

Loňské parlamentní volby jsme vyhráli, protože jsme spolu s našimi přáteli s TOP 09 a KDU-ČSL dokázali v rámci koalice SPOLU přesvědčit 1,5 milionu voličů v naší zemi, že MY jsme ta ZMĚNA, které mohou věřit.

Že spolu s naším příchodem skončí nesmyslné rozhazování našich společných peněz a bezstarostný život na dluh.

Že se přestane lidem lhát a že nová dálnice bude znamenat opravdu novou dálnici, a ne nekonečnou opravu staré Dé jedničky.

Že firmy premiéra a jeho okruh spřízněných oligarchů přestanou vysávat české i evropské peníze na údajně inovativní linky na toustový chléb.

Že se zase začnou stavět byty pro naše rodiny.

Že skončí vláda byrokracie a stát bude moderní a digitální.

A že se naše děti začnou moderně učit namísto nekonečného memorování informací, které nemohou využít.

Následující dva roky nebudou pro nikoho z nás jednoduché. Naše vláda bude muset velice tvrdě pracovat, abychom tímto obdobím mezinárodní nestability, hospodářské krize a řady dalších souvisejících rizik prošli co možná nejlépe.

Bylo toho ještě mnohem více. A my jsme se z toho všeho pokusili udělat součást našeho vládního programu. Spojili jsme se proto s druhou demokratickou koalicí, tvořenou hnutím STAN a Pirátskou stranou. A věděli jsme, že nás čeká velice tvrdá práce, abychom náš stát dali opět dohromady a aby začal znovu sloužit všem svým občanům.

Sami víte, že jsme se od prvního dne pustili do práce a že jsme velice rychle byli schopni dát na stůl první výsledky. Ať už šlo o přepracování iracionálního a nebezpečného návrhu státního rozpočtu, jenž nám tady zanechala předcházející vláda. Nebo o rozjezd tendru na dostavbu Dukovan, který Babišova vláda držela z obyčejného geopolitického strachu mnoho let zavřený v šuplíku, nebo uzavření dohody s Polskem ohledně dolu Turów, nebo řešení dopadu energetické krize a krachu klíčových dodavatelů, nebo o zvládnutí nové vlny covidu.

To všechno ale po dvou měsících změnila událost, kterou málokdo čekal. Ruský vojenský útok na Ukrajinu, který do Evropy po desítkách let klidu opět přinesl hrůzy války a válečné zločiny, o nichž si většina z nás myslela, že jsou vyhrazeny už jen historickým knihám a filmům.

Tento barbarský čin slábnoucí diktátorské velmoci na východním okraji Evropy přinesl úplně novou perspektivu do mnoha oblastí života v naší republice. A významně tak zasáhl i do plánů naší nově ustavené koaliční vlády. Řadu nových problémů přinesl, jiné upozadil a u dalších násobně zvýšil urgentnost jejich řešení.

Aby nedošlo k omylu. Dál platí každá řádka a každý daný slib v našem vládním programu. Ale je zřejmé, že v dalších dvou letech se naše vláda bude muset ještě navíc potýkat s problémy, které v tomto rozsahu a čase zřejmě nezažila žádná jiná vláda od vzniku samostatné České republiky.

Za ty roky, co spolu pracujeme, už mne dobře znáte. A víte, že sázím na tým, na každodenní systematickou drobnou práci, a věřím tomu, že každý problém má nakonec svoje řešení. Zejména když máte okolo sebe dost chytrých lidí a nechybí vám dobrá vůle.

A právě proto jsem – i v této nanejvýše kritické situaci – přesvědčen, že jsme schopni všechny současné problémy zvládnout a že víme, jak na to.

Dovolte mi, abych následující čas věnoval krátkému představení toho, co vidím jako nejdůležitější témata naší vlády pro tento a příští rok. Jsem si jist, že to bude zajímat nejen vás tady, ale i všechny, kteří nás sledují mimo tento sál.

Naším prvním aktuálním úkolem, který máme denně před očima, a to nejen v médiích, ale i v ulicích našich měst a vesnic, je zvládnutí uprchlické vlny.

Říkal jsem to už několikrát a zopakuji to i tady. Čelíme největší uprchlické vlně od druhé světové války a lidé z Ukrajiny k nám teď přichází v obavách o svůj život. Rozhodně nejde o ekonomickou migraci. A pokud naše země jejich příchod nezvládne, doplatí na to právě naši občané.

Tím, že zvládneme uprchlickou vlnu, tím dokážeme předejít řadě vážných společenských problémů, jako je zvýšená kriminalita nebo vznik uprchlických ghett. Nehledě na lidský a morální rozměr celé této smutné věci. Je prostě naší povinností pomoci těmto ženám a dětem, které prchají před hrůzami válečných zločinů, kterých se na Ukrajině dopouští Rusko. Taková je pravda.

A je třeba nahlas říci, že každý politik, který se této tragédie snaží zneužít, tak v konečném důsledku poškozuje právě naši zemi i všechny její obyvatele.

Dalším, neméně důležitým úkolem této vlády je, aby Česká republika dokázala i nadále hrát aktivní roli v mezinárodní politice.

Je zřejmé, že tato ruská agrese změní poměry ve světě a změní i situaci v Evropě. Je naší životní potřebou být aktivní součástí těchto změn. Právě teď se bude nově formovat bezpečnost naší země. Nyní se budou nově nastavovat vztahy mezi státy na další desítky let. Teď budou svoji novou roli hledat obě uskupení, jejichž jsme součástí a která potřebujeme jak vojensky, tak i ekonomicky. Myslím tím samozřejmě NATO a Evropskou unii.

To je i důvod, proč jsem byl v posledních týdnech tak aktivní na mezinárodním poli. Proč jsem byl v Kyjevě, několikrát v Bruselu, ale také v Paříži a v Londýně. A toto tempo si bude moje vláda muset udržet i kvůli našemu nadcházejícímu evropskému předsednictví v druhé polovině tohoto roku. Naším prvořadým cílem musí být bezpečnost a prosperita naší země v rámci společné Evropy demokratických států. Nyní se totiž nehraje o nic menšího!

Součástí těchto celoevropských bezpečnostních a ekonomických změn bude i nutnost zcela proměnit energetiku v České republice. Tady bych se rád na chvíli zastavil a oznámil vám, že chci, aby naše vláda v nejbližších týdnech přišla s komplexním pětiletým projektem, chcete-li plánem, jehož cílem bude zajištění energetické bezpečnosti České republiky, našich domácností i našich firem.

Naše léta neřešená závislost na fosilních palivech z Ruska je jedním z největších bezpečnostních rizik naší republiky. Jde o riziko, které se může velice rychle dotknout každé české domácnosti. A nemluvím zdaleka jen o cenách benzínu a nafty.

České domácnosti plynem topí, české domácnosti na plynu vaří, plyn využívá česká energetika k výrobě elektřiny, na plynu jsou závislé mnohé české průmyslové firmy. Bez plynu se zcela zásadně, z hodiny na hodinu, může zkomplikovat situace každého z nás.

Nechci teď nikoho strašit. Počítáme s touto situací, máme na to připravené krizové plány. Pokud to opravdu nastane, zvládneme to, i když to nebude jednoduché.

Naším cílem ale musí být, abychom se z této ruské energetické smyčky dokázali v horizontu dalších pěti let úplně vyvléci. To bude znamenat velké investice, to bude znamenat změnu pro každého z nás. Ale pokud to teď neuděláme, spácháme tím vážný politický zločin na budoucnosti České republiky. A to v žádném případě nemohu připustit.

Zajistit našim firmám a našim občanům v budoucnu dostatek dostupných energií, to je zároveň i základní předpoklad pro udržení sociálního smíru v naší zemi. A udržet sociální smír – to je další cíl, který naše vláda musí v těchto dnech rychle řešit, nejen kvůli ekonomickým dopadům ruské agrese vůči Ukrajině.

Jako každá krize, i tato představuje zároveň řadu příležitostí, jak věci změnit, posunout k lepšímu, zlepšit a předělat. Jde jen o to, mít dostatek rozumu a odvahy se včas a správně rozhodnout.

Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, zveřejněná tento týden, potvrdila to, co říkáme už nejméně dva roky. Rozhazování peněz ze státního rozpočtu vládou Andreje Babiše nijak nesouviselo s covidem a s covidovými programy. Byly to voličské úplatky a malá domů pro firmy bývalého premiéra a jeho kamarády. Díky tomuto nezodpovědnému chování tady máme hrozivý nárůst zadlužení státních financí a zbytečně rozjetou inflaci neboli drahotu.

Jinými slovy: kdyby Babišova vláda méně rozhazovala a méně nás zadlužila, měli bychom nyní více peněz na boj s inflací a na podporu těch, kteří to nejvíce potřebují.

Ten, který tuto situaci zavinil, tedy Andrej Babiš, má takový nedostatek vkusu, že si dovoluje naši vládu nazývat „asociální“. Zřejmě proto, že odmítáme být „socialističtí“. Ale pozor, je to jen další věc v řadě těch, kterým opravdu vůbec nerozumí.

My, na rozdíl od něj, víme, že podstatou pravicového myšlení a podstatou konzervatismu je i hluboký sociální rozměr. My víme, že se musíme postarat o ty, kteří to sami nezvládnou. A také to děláme a budeme dělat. Ale jinak, my pomáháme cíleně. Na rozdíl od socialistů a populistů, kteří rozhazují plnými hrstmi, protože v tom rozhazování se pak lehce ztratí třeba peníze na neoprávněně vyplacené dotace.

Chtěl bych uklidnit všechny, kteří se bojí, že současnou tíživou ekonomickou situaci nezvládnou a že je to zničí. Jsme tady, pracujeme pro vás a jsme připraveni vám pomoci. Cíleně, individuálně, před tím nejhorším. Tak, jak to má stát vedený rozumnou vládou správně a zodpovědně dělat.

Svěřím se vám s jednou věcí. Jestli mám něco současným opozičním stranám opravdu za zlé, tak je to způsob, jakým se snaží zneužít dopady ruské agrese vůči Ukrajině a jak na tom opět cíleně rozdělují českou společnost. Po prvotním šoku, kdy – zřejmě z leknutí – vyjádřily podporu české vládě, na všechny svoje podpůrné řeči zapomněly a začaly dělat to, co umějí nejlépe. Lhát, rozvracet a šířit dezinformace. Extremistům zřejmě už přišly rady z Moskvy a populisté si řekli, že se na cílené radikalizaci části našich spoluobčanů dá určitě něco – jak se říká – vytřískat. Nejlépe politický kapitál do blížících se prezidentských voleb.

V tom je ale zároveň další výzva pro naši vládu. I pro všechny demokratické politické strany, které ji tvoří. Boj o charakter České republiky loňskými volbami neskončil. Jen se přesunul do další fáze. Stále se hraje – a bude hrát – o to, zdali patříme na Západ, nebo na Východ. Zdali budeme plnohodnotnou a hrdou demokracií. Nebo zdali se staneme rozoraným polem pro mocenské hrátky autoritářských vůdců. Tuzemských i zahraničních.

A v tomto boji já osobně hodlám tvrdě pokračovat a v žádném případě nepřipustím jejich výhru.

A aby se to nestalo, tak v následujících dvou letech:

Musíme zvládnout uprchlickou vlnu.

Musíme být aktivní v zahraniční politice.

Musíme změnit energetiku v naší zemi.

Musíme udržet sociální smír.

A musíme vyhrát souboj s extremisty a populisty.

Vážení přátelé, v dalších měsících budeme mít hned několik příležitostí zjistit, jak se nám to daří a nakolik jsme v tom úspěšní. Tou první příležitostí jsou komunální a senátní volby letos na podzim.

Na tomto místě chci ujistit vás všechny, kteří v září budete kandidovat do obecních či městských zastupitelstev či do Senátu, že uděláme vše pro to, abyste v nich uspěli, ať už budete kandidovat za ODS, nebo v rámci koalice SPOLU. Věřím, že se nám to společně podaří.

A pak tu máme mimořádně důležité prezidentské volby.

Jsem přesvědčen, že máme všechny předpoklady ve všech těchto volbách uspět a znovu porazit populisty a extremisty.

Pojďme zopakovat naše nadšení a naši tvrdou práci z loňské volební kampaně.

Pojďme ukázat našim voličům, že stojíme o jejich podporu a že nemusí litovat toho, že nám dali svůj hlas.

Pojďme je přesvědčit o tom, že má smysl podpořit naši vizi státu, který je moderní, který slouží svým občanům. Který je ale zbytečně neomezuje, ale dokáže se postarat o ty, kteří nezvládnou svoji životní situaci.

Pojďme ukázat našim spoluobčanům, že má smysl odmítnout socialistické experimenty s rozhazováním peněz a s řízením ekonomiky, protože to je cesta, která ve střednědobém horizontu povede k zaručené chudobě nás všech.

Pojďme společně jeden v druhém budovat pocit hrdosti nad tím, že patříme k významnému národu v srdci Evropy. K národu, jenž může být pyšný nejen na svoji tisíciletou historii, ale také na svoji demokratickou současnost.

Ano, myslím to zcela vážně. Není totiž žádný důvod být malověrný a zbytečně se držet při zemi. Přestaňme si nalhávat, že jsme malá země, na níž nezáleží. Není to pravda. Málo se to říká a málo se to ví. Ale Česká republika je devátá nejlidnatější země v Evropské unii. Devátá z celkem 27 zemí! Nepatříme k těm malým, patříme k těm středně velkým. Země naší velikosti jsou pilířem spojené Evropy. Jenom si to musíme uvědomit a musíme chtít, aby to věděli i všichni ostatní. A naším cílem musí být patřit mezi nejúspěšnější země světa. Protože na to máme a protože to je ten správný cíl, o nějž máme usilovat.

Vážení přátelé,

následující dva roky nebudou pro nikoho z nás jednoduché. Ani pro naši zemi a její ekonomiku. Ani pro její obyvatele. Naše vláda bude muset velice tvrdě pracovat, abychom tímto obdobím mezinárodní nestability, hospodářské krize a řady dalších souvisejících rizik prošli co možná nejlépe.

Ano, bude nás to bolet. Ale jako každá krize, i tato představuje zároveň řadu příležitostí, jak věci změnit, posunout k lepšímu, zlepšit a předělat. Jde jen o to, mít dostatek rozumu a odvahy se včas a správně rozhodnout.

Nebude to lehké, ale já pevně věřím, že náš vládní tým má velikou šanci uspět. A pokud bude úspěšná vláda, bude úspěšná i celá ODS. Bude to úspěch nás všech. Udělejme pro to maximum.

I proto se ucházím o funkci předsedy Občanské demokratické strany, největší strany naší vládní koalice, na další dvouleté období. Budu velmi rád, pokud mne podpoříte. A budu se těšit na naši další spolupráci.

Děkuji vám za pozornost.

Blboni se dopracují svými jednotkami jedině k blahobytu korporátu s konvičkami na mlíko a maso vám budou balit do korporátních novin. Reichl vám to právnicky zdůvodní, vypočítá následky, možná a po nǒm přinde další vévéčkař, kerej bude třeba tlamovat za zvýšení platů zdravotnických masochistů co eště dneska drtí sklovinu vrtačkama nebo vám píchnou nějaké korportátní jedy a hasiči, ti hasej jen soukromé baráky na obecní outraty a vůbec ste se nepovedli. Nevím jak to se dá všechno kulantně sespisovat, nechci na tom gážovat, ani kačku od vás nechcu, jen prokrynda pána, esli vážně chcete něco změnit, musíte změnit paradigma. Čili přestat volit soudce, podnikatele, pravníky a jejich kuběny a volte rovnou , přímo to, co chcete aby se tady v této zemi dělalo. Ale lidi už mají v hlavě bramboračku, skočí hned na jakoukoli slámku a snažej se po ní vyškrábat mezi bohaté. To je velevážení bloni velkej problém. Fakt velkej, si to neuvědomujete, ale to je hadí píseň cizáckých zmrdů, keří vás nakonec slupnou jako malinu.
A zase se nigdo nepoučí, a tak predikuju, že dojedete do bídy až hamba. Podle teho jak se věci mají, není jiné cesty.

A ještě přidám.
Zkuste si představit, že příští vlády, budou složeny, samozřejmě s věčných přeběhlíků a malého bendy, z premiantů těch pojebaných vysokých škol, keré vyprodukovaly mraky imbecilů se státnicema na pohádky o červené karkulce. A vy zase jako imbecilové první třídy budete mezi nima vybírat menší zlo. Ale to už je vážně masochizmus velkých rozměrů, dávejte si na to pozor.