Tak to je nejvíc!

Další tři krátké kapitoly z knížky Noama Chomského: "Media Control". První tři kapitoly jsou umístěny ve včerejší diskuzi na první straně. Noam Chomsky, dnes 94-letý Američan byl především jazykovědec, zabýval se i umělými jazyky, ale byl to i filozof, historik, sociální kritik a politický aktivista. Všechno co dělal, dělal perfektně, s nadhledem a měl schopnost porozumět problémům dříve než ostatní. Ta knížka nestárne, napsal ji v roce 1991 a je stále velmi aktuální. Posuďte sami.

PR - PUBLIC RELATIONS (vtahy s veřejností)
Spojené státy jsou průkopníkem v oblasti public relations. Jeho cílem bylo "ovládnout veřejnou mysl", jak říkali jeho vedoucí představitelé. Hodně se naučili z úspěchů Creelovy komise a úspěchů při vytváření rudého strachu a jeho následných kroků. Průmysl public relations v té době prošel obrovským rozmachem. Podařilo se mu na nějakou dobu vytvořit téměř úplné podřízení veřejnosti vládě byznysu po celá dvacátá léta. Bylo to tak vyhrocené, že to začaly vyšetřovat výbory Kongresu, když jsme se posunuli do třicátých let. Odtud pochází mnoho našich informací o něm.

Public relations je obrovské odvětví. V současné době se na ně vynakládá něco kolem miliardy dolarů ročně (1990). Po celou dobu bylo jeho úkolem měnit veřejné mínění. Ve třicátých letech 20. století se opět objevily velké problémy, jako tomu bylo za první světové války. Nastala obrovská hospodářská krize a došlo ke značnému organizování dělnictva. Ve skutečnosti v roce 1935 dosáhlo odborové hnutí svého prvního velkého legislativního vítězství, a to práva organizovat se, díky Wagnerovu zákonu. To vyvolalo dva vážné problémy. Za prvé, demokracie špatně fungovala. Zmatené stádo skutečně získalo legislativní vítězství, a tak to fungovat nemá. Druhý problém spočíval v tom, že se lidé začali organizovat. Lidé musí být atomizovaní, segregovaní a osamělí. Nemají se organizovat, protože pak by mohli být něčím víc než pouze diváky dění. Mohli by být vlastně účastníky, kdyby se mnoho lidí s omezenými zdroji mohlo spojit a vstoupit do politické arény. To je skutečně ohrožující. Ze strany podnikatelské sféry byla přijata zásadní opatření, aby to bylo poslední legislativní vítězství dělnictva a aby to byl začátek konce této demokratické úchylky lidového organizování. To se podařilo. Bylo to poslední legislativní vítězství dělnictva. Od té chvíle - i když počet lidí v odborech během druhé světové války na chvíli vzrostl, poté začal klesat - začala schopnost jednat prostřednictvím odborů neustále klesat. Nebyla to náhoda. Nyní hovoříme o podnikatelské komunitě, která vynakládá spoustu a spoustu peněz, pozornosti a myšlenek na to, jak se s těmito problémy vypořádat prostřednictvím průmyslu public relations a dalších organizací, jako je Národní asociace výrobců a Business Roundtable atd. Okamžitě se pustili do práce a snažili se najít způsob, jak těmto demokratickým úchylkám čelit.

První pokus se uskutečnil o rok později, v roce 1937. Došlo k velké stávce, stávce ocelářů v západní Pensylvánii v Johnstownu. Podnikatelé vyzkoušeli novou techniku ničení dělnických kolektivů, která velmi dobře fungovala. Nikoliv prostřednictvím oddílů hrdlořezů a rozbíjení kolen baseballovými pálkami jak se to praktikovalo před První světovou válkou. To už moc dobře nefungovalo, ale prostřednictvím rafinovanějších a účinnějších prostředků propagandy. Šlo o to vymyslet způsoby, jak poštvat veřejnost proti stávkujícím, jak stávkující představit jako rozvraceče, škodiče veřejnosti a lidi, kteří jdou proti společným zájmům. Společné zájmy jsou zájmy "nás", podnikatelů, dělníků, žen v domácnosti. To všechno jsme "my". Chceme být spolu a mít věci jako harmonii a amerikanismus a společnou práci. Pak jsou tu ti zlí stávkující, kteří narušují a působí potíže a narušují harmonii a narušují amerikanismus. Musíme je zastavit, abychom mohli všichni žít společně. Vedoucí pracovník firmy i ten, kdo uklízí podlahy, mají stejné zájmy. Všichni můžeme spolupracovat a pracovat pro amerikanismus v harmonii a mít se rádi. To bylo v podstatě poselství. Na jeho prezentaci bylo vynaloženo obrovské úsilí. Koneckonců jde o podnikatelskou komunitu, takže ovládá média a disponuje obrovskými prostředky. A fungovalo to, velmi účinně. Později se tomu začalo říkat "vzorec Mohavského údolí" a používalo se to znovu a znovu k přerušení stávek. Říkalo se jim "vědecké metody rozbíjení stávek" a fungovaly velmi účinně díky mobilizaci veřejného mínění ve prospěch planých a prázdných konceptů, jako je amerikanismus. Kdo může být proti? Nebo harmonie. Kdo může být proti tomu? Nebo, jako v případě války v Perském zálivu, "Podpořte naše vojáky". Kdo může být proti tomu? Nebo žluté stužky. Kdo může být proti? Můžeto být cokoli, co je naprosto prázdné.

Co vlastně znamená, když se vás někdo zeptá: Podporujete lidi v Iowě? Můžete říct: Ano, podporuji je, nebo nepodporuji je. To není ani otázka. To nic neznamená. O to jde. Pointa sloganů pro styk s veřejností typu "Podpořte naše vojáky" je v tom, že nic neznamenají. Znamenají tolik, jako jestli podporujete lidi v Iowě. Samozřejmě, že tu byl problém. Otázka mohla znít: Podporujete naši politiku? Ale vy nechcete, aby lidé o této otázce přemýšleli. V tom je celý smysl dobré propagandy. Chcete vytvořit slogan, proti kterému nikdo nebude a všichni budou pro. Nikdo neví, co to znamená, protože to neznamená vůbec nic. Jeho klíčová hodnota spočívá v tom, že odvádí pozornost od otázky, která něco znamená: Podporujete naši politiku? To je ta, o které se nesmí mluvit. Takže se u vás lidé hádají o podpoře vojáků. Někdo podporuje, někdo nepodporuje. Ať se dohadují, ale vy jste vyhráli. To je jako amerikanismus a harmonie. Jsme všichni pohromadě, prázdná hesla, spojme se, ujistěme se, že tu nejsou ti zlí lidé, kteří by narušovali naši harmonii svými řečmi o třídním boji, právech a podobných věcech.

To všechno je velmi účinné. Probíhá to až do dnešního dne. A samozřejmě je to pečlivě promyšlené. Lidé z oboru public relations tam nejsou pro zábavu. Dělají práci. Snaží se vštěpovat správné hodnoty. Ve skutečnosti mají představu o tom, jaká by demokracie měla být: Měla by být systémem, v němž je specializovaná třída vyškolena, aby pracovala ve službách pánů, tedy lidí, kteří vlastní společnost. Zbytek obyvatelstva by měl být zbaven jakékoliv formy organizace, protože organizace jen způsobuje problémy. Měli by sedět sami před televizí a mít v hlavě vryté přesvědčení, které říká, že jedinou hodnotou v životě je mít více zboží nebo žít jako ta bohatá rodina střední třídy, na kterou se díváte v televizi, a mít hezké hodnoty, jako je harmonie a amerikanismus. To je všechno, o co v životě jde. Možná si ve své hlavě říkáte, že v životě musí být něco víc, ale protože se díváte jen na televizi, tak předpokládáte, že jsem se asi zbláznil, protože to je všechno, co se tam řeší. A protože není povolena žádná organizace - to je naprosto zásadní -, nikdy nemáte možnost zjistit, zda jste blázen, nebo ne, a prostě to předpokládáte, protože je to přirozené předpokládat.

Takže to je ideální. Ve snaze dosáhnout tohoto ideálu se vynakládá velké úsilí. Samozřejmě za tím stojí určitá koncepce. Koncepce demokracie je ta, kterou jsem zmínil. Zmatené stádo je problém. Musíme zabránit jejich řevu a podupávání. Musíme je rozptýlit. Měli by se dívat na Superbowl nebo na sitcomy či násilné filmy. Jednou za čas je vyzvete, aby skandovali nesmyslná hesla jako "Podpořte naše vojáky". Musíte je udržovat pěkně vystrašené, protože pokud nebudou pořádně vystrašení a vyděšení z nejrůznějších ďáblů, kteří se je chystají zničit zvenčí nebo zevnitř nebo odněkud, mohou začít přemýšlet, což je velmi nebezpečné, protože nejsou kompetentní myslet. Proto je důležité odvést jejich pozornost a vytěsnit je na okraj společnosti.

To je jedno pojetí demokracie. Když se vrátíme k podnikatelské komunitě, tak poslední právní vítězství dělnictva bylo skutečně v roce 1935, Wagnerův zákon. Poté, co přišla válka, odbory upadly, stejně jako velmi bohatá kultura dělnické třídy, která byla s odbory spojena. Ta byla zničena. Přešli jsme na společnost řízenou podniky na pozoruhodné úrovni. Je to jediná státněkapitalistická průmyslová společnost, která nemá ani obyčejnou společenskou smlouvu, jakou najdete ve srovnatelných společnostech. Mimo Jihoafrickou republiku je to, myslím, jediná průmyslová společnost, která nemá státní zdravotní péči. Neexistuje zde žádný obecný závazek k alespoň minimálním standardům přežití pro tu část populace, která se těmito pravidly nemůže řídit a získávat věci pro sebe individuálně. Odbory prakticky neexistují. Jiné formy lidové struktury prakticky neexistují. Neexistují žádné politické strany ani organizace. K ideálu je to daleko, alespoň strukturálně. Média jsou korporátním monopolem. Mají stejný úhel pohledu. Dvě politické strany jsou dvěma frakcemi jedné strany podnikatelů. Většina obyvatel se ani neobtěžuje volit, protože to vypadá nesmyslně. Jsou marginalizováni a náležitě rozptýleni. Alespoň to je cílem. Vůdčí osobnost oboru public relations, Edward Bernays, vlastně vzešel z Creelovy komise. Byl její součástí, poučil se v ní a pokračoval ve vývoji toho, co nazval " technikou vytváření souhlasu", kterou označil za "podstatu demokracie". Lidé, kteří jsou schopni vytvořit souhlas, jsou ti, kteří k tomu mají zdroje a moc - podnikatelská komunita - a pro tu pracujete vy.

VYTVÁŘENÍ NÁZORU
Je také nutné vybičovat obyvatelstvo k podpoře zahraničních dobrodružství. Obyvatelstvo je obvykle pacifistické, stejně jako bylo za první světové války. Veřejnost nevidí důvod, proč se zapojovat do zahraničních dobrodružství, zabíjení a mučení. Takže je třeba ji vyburcovat. A abyste ji vyburcovali, musíte ji vyděsit. Sám Bernays v tomto ohledu dosáhl významného úspěchu. Byl to on, kdo vedl kampaň pro styk s veřejností pro United Fruit Company v roce 1954, kdy Spojené státy zasáhly do svržení kapitalisticko-demokratické vlády v Guatemale a nastolily vražednou společnost eskader smrti, která tak zůstala dodnes s neustálými přísuny americké pomoci, aby se zabránilo demokratickým odchylkám. Je nutné neustále protlačovat domácí vládní programy, proti čemuž se veřejnost staví, protože neexistuje žádný důvod, proč by veřejnost měla být nakloněna domácím programům, které jí škodí. I k tomu je zapotřebí rozsáhlá propaganda. V posledních deseti letech jsme toho viděli hodně. Reaganovy programy byly v drtivé většině nepopulární. Voliči v "Reaganově lavírování" v roce 1984 v poměru zhruba tři ku dvěma doufali, že jeho politika nebude přijata. Pokud si vezmete konkrétní programy, jako je zbrojení, omezování sociálních výdajů atd., téměř každý z nich byl veřejností drtivě odmítán. Ale dokud jsou lidé marginalizováni a rozptýleni a nemají možnost své pocity organizovat nebo formulovat, nebo dokonce vědět, že stejné pocity mají i ostatní, lidé, kteří řekli, že dávají přednost sociálním výdajům před výdaji na armádu, kteří tuto odpověď uvedli v průzkumech, jak to lidé v drtivé většině dělali, předpokládali, že jsou jediní, kdo má v hlavě tuto šílenou myšlenku. Nikde jinde ji neslyšeli. Nikdo si to neměl myslet. Pokud si to tedy myslíte a odpovíte na to v průzkumu, prostě se předpokládá, že jste tak trochu divní. Protože neexistuje způsob, jak se setkat s dalšími lidmi, kteří tento názor sdílejí nebo ho posilují a pomáhají vám ho formulovat, cítíte se jako podivín, outsider. Takže prostě zůstáváte stranou a nevěnujete pozornost tomu, co se děje. Díváte se na něco jiného, třeba na Superbowl.

Do jisté míry tedy bylo tohoto ideálu dosaženo, ale nikdy ne úplně. Existují instituce, které se zatím nepodařilo zničit. Například církve stále existují. Velká část disidentských aktivit ve Spojených státech vychází z církví, a to z toho prostého důvodu, že tam jsou. Takže když jedete do nějaké evropské země a přednesete politickou přednášku, je velmi pravděpodobné, že to bude v odborové hale. Tady se to nestane, protože odbory za prvé téměř neexistují, a pokud existují, nejsou to politické organizace. Ale církve existují, a proto často přednášíte v kostele. Středoamerická solidární práce většinou vyrostla z kostelů, hlavně proto, že existují.

Zmatené stádo se nikdy nepodaří pořádně zkrotit, takže je to neustálý boj. Ve 30. letech 20. století opět povstali a byli utlumeni. V šedesátých letech minulého století došlo k další vlně disentu. Existovalo pro to jméno. Odborná třída ji nazvala "krizí demokracie". V šedesátých letech se mělo za to, že se demokracie dostává do krize. Krize spočívala v tom, že se velké skupiny obyvatelstva začaly organizovat a aktivizovat a snažily se zapojit do politické scény. Zde se vracíme k těmto dvěma pojetím demokracie. Podle slovníkové definice je to pokrok v demokracii. Podle převládajícího pojetí je to problém, krize, kterou je třeba překonat. Obyvatelstvo je třeba zahnat zpět do apatie, poslušnosti a pasivity, která je jeho správným stavem. Musíme tedy něco udělat, abychom krizi překonali. Bylo vyvinuto úsilí, aby toho bylo dosaženo. Nepovedlo se to. Krize demokracie je naštěstí stále živá, ale není příliš úspěšná, aby změnila politiku. Je však účinná při změně názorů, v rozporu s tím, co si mnozí lidé myslí. Po roce 1960 bylo vynaloženo velké úsilí, aby se tento neduh zvrátil a překonal. Jeden z aspektů této nemoci skutečně dostal odborný název. Říkalo se mu "vietnamský syndrom". Vietnamský syndrom, termín, který se začal objevovat kolem roku 1970, byl skutečně příležitostně definován. Reaganovský intelektuál Norman Podhoretz jej definoval jako "chorobné zábrany proti použití vojenské síly". Tyto chorobné zábrany proti násilí existovaly u velké části veřejnosti. Lidé prostě nechápali, proč bychom měli mučit lidi, zabíjet je a kobercově bombardovat. Pro obyvatelstvo je velmi nebezpečné, když ho přemohou tyto chorobné zábrany, jak to pochopil Goebbels, protože pak dochází k omezování zahraničních dobrodružství. Je třeba, jak se dosti hrdě vyjádřil Washington Post v době hysterie kolem války v Zálivu, vštípit lidem úctu k "válečným hodnotám". To je důležité. Pokud chcete mít násilnickou společnost, která používá sílu po celém světě k dosažení cílů své vlastní domácí elity, je nutné, aby si náležitě vážila bojových ctností a neměla žádné chorobné zábrany před použitím násilí. To je tedy vietnamský syndrom. Ten je třeba překonat.

REALITA PODLE NAŠICH PŘEDSTAV
Je také nutné zcela zfalšovat historii. To je další způsob, jak překonat ty chorobné zábrany, aby to vypadalo, že když na někoho útočíme a ničíme ho, tak ve skutečnosti chráníme a bráníme se proti velkým agresorům a příšerám a tak dále. Od vietnamské války se vynakládá obrovské úsilí na přepracování historie. Příliš mnoho lidí začalo chápat, o co ve skutečnosti šlo. Včetně spousty vojáků a mnoha mladých lidí, kteří se angažovali v mírovém hnutí, a dalších. To bylo špatné. Bylo nutné tyto špatné myšlenky přeuspořádat a obnovit určitou formu zdravého rozumu, totiž uznání, že cokoli děláme, je ušlechtilé a správné. Pokud bombardujeme Jižní Vietnam, je to proto, že bráníme Jižní Vietnam před někým, konkrétně před Jihovietnamci, protože nikdo jiný tam nebyl. Je to to, co Kennedyho intelektuálové nazývali obranou proti "vnitřní agresi" v Jižním Vietnamu. Tuto frázi používal Adlai Stevenson a další. Bylo nutné, aby to byl oficiální a dobře srozumitelný obraz. To se docela dobře podařilo. Když máte naprostou kontrolu nad médii a vzdělávacím systémem a vzdělanost je naprosto konformní, můžete to prosadit. Jeden z náznaků toho odhalila studie provedená na Massachusettské univerzitě o postojích k současné krizi v Perském zálivu - studie přesvědčení a postojů při sledování televize. Jedna z otázek položených v této studii zněla: Kolik odhadujete, že bylo vietnamských obětí během války ve Vietnamu? Průměrná odpověď dnešních Američanů je asi 100 000. Oficiální údaj je asi dva miliony. Skutečný počet je pravděpodobně tři až čtyři miliony. Lidé, kteří studii prováděli, vznesli vhodnou otázku: Co bychom si mysleli o německé politické kultuře, kdybyste se dnešních lidí zeptali, kolik Židů zahynulo během holocaustu, a oni by odhadovali asi 300 000? Co by nám to řeklo o německé politické kultuře? Tuto otázku nechali bez odpovědi, ale můžete se jí zabývat. Co nám to říká o naší kultuře? Říká nám to docela dost. Je třeba překonat chorobné zábrany proti použití vojenské síly a dalším demokratickým úchylkám. V tomto konkrétním případě se to podařilo. To platí o každém tématu. Vyberte si téma, které se vám líbí: Blízký východ, mezinárodní terorismus, Střední Amerika, ať už je to cokoli - obraz světa, který je předkládán veřejnosti, má jen vzdálený vztah ke skutečnosti. Pravda o věci je pohřbena pod jednou vrstvou lží na druhé. Z hlediska odstrašení hrozby demokracie, dosažené v podmínkách svobody, je to všechno úžasný úspěch, což je nesmírně zajímavé. Není to jako v totalitním státě, kde se to dělá silou. Tyto úspěchy jsou v podmínkách svobody. Chceme-li porozumět naší vlastní společnosti, musíme se nad těmito skutečnostmi zamyslet. Jsou to důležitá fakta, důležitá pro ty, kterým záleží na tom, v jaké společnosti žijí.

Prípravy na Norimberský tribunál II. pre pandemické zločiny proti ľudskosti vyvolali u VIP elity paniku

Zasvätený interný pracovník Medzinárodného trestného súdu v Haagu tvrdí, že práve prebiehajú prípravy na súdne procesy s pandemickými zločincami proti ľudskosti.
Informátor odhalil, že kľúčové postavy globalistického establishmentu majú byť obetované na oltár verejného pobúrenia za svoje zločiny počas zlyhanej pandémii covidu.
Globalistická elita spravila posledné tri roky pre väčšinu obyvateľstva peklo na Zemi.
Ľudia však zostali silní, zachovali si svoju dôstojnosť a teraz odhaľujú ich klamstvá, jedno po druhom.
Covidoví zločinci boli zatlačení do kúta a teraz sú nútení priznávať sa ku klamstvám a podvodom, ktoré spriadali.
A dokonca niektorí z nich majú tú drzosť, že chcú, aby sme im odpustili a na všetko zabudli.
Ale to sa nestane. To naozaj nie. Ľudia sa totiž prebúdzajú.
A keďže sa prebúdzajú a uvedomujú si, že nočnú moru posledných troch rokov vytvorila globalistická elita zámerne, ľudia povstávajú a dožadujú sa spravodlivosti.
Elita už pochopila, že musí podhodiť davu niekoľkých svojich vlastných, aby upokojila masy.
A aj keď bude potešujúce vidieť kľúčových pandemických hráčov čeliť spravodlivosti na základe obvinení zo zločinov proti ľudskosti, treba mať na pamäti, že raz sme už boli v takejto situácii. Konkrétne v čase, keď bolo nacistické vedenie Tretej ríše súdené v Norimbergu.
Celkovo bolo vtedy súdených 199 obžalovaných, 161 odsúdených na trest väzenia a 37 odsúdených na smrť za zločiny proti ľudskosti a vojnové zločiny.
Nemecký nacizmus neskončil v roku 1945, ale v tichosti pokračoval do dnešných dní
Ani smrť kľúčových hráčov Tretej ríše však neznamenala koniec nacizmu.
Pre elitu to bola jednoducho lesť, ako si udržať kontrolu.
Obetovali pár svojich, no jadro ostalo.
Nakoniec nacisti zmenili značku na „liberálni demokrati“ a skúsili to znova pod novým prestrojením.
Nacistickí vedci a lekári boli exportovaní do Spojených štátov a Európu neskôr zaplavili globalistické organizácie na čele ktorých stoja deti a vnúčatá niekdajšieho nacistického vedenia.

Klaus Schwab, George Soros či predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leyenová/Pfizerová sú len niekoľkými príkladmi globalistických vodcov s priamymi väzbami na nacistických pohlavárov Tretej ríše, ktorí boli údajne vykorenení v Norimbergu. A títo globalistickí lídri dnes pokračujú vo svojej práci v už novom prestrojení.
Vzhľadom na neúspech Norimbergu sa musíme poučiť z histórie a uistiť sa, že tentoraz budú skutoční zločinci, aj tí konajúci v úzadí, braní na zodpovednosť za zločiny proti ľudskosti.
Usvedčujúce dôkazy už existujú. Mnohí aktivisti metodicky budujú obvinenia proti zneužívateľom moci, vytvárajú spisy ich lapsusov a priznaní odvtedy, čo sa globalisti stali natoľko arogantnými, že si myslia, že nás môžu pripraviť o naše slobody a podmaniť si celú ľudskú rasu.
Existuje množstvo dôkazov, ktoré dosvedčujú, že hlavní hráči po celý čas presne vedeli, čo robia. To zahŕňa Billa Gatesa, Anthonyho Fauciho, Klausa Schwaba a generálnych riaditeľov farmaceutických firiem, vrátane Stephana Bancela z Moderny a Alberta Bourlu z Pfizeru.
V novodobom Norimbergu II. nebude pre tieto postavy žiadna obrana typu „Ja som iba plnil rozkazy“ .Norimberskému tribunálu II. za zločiny proti ľudskosti budú čeliť takmer všetky západné vlády
Existuje tiež veľa dôkazov, že politici v každej krajine infiltrovanej Svetovým ekonomickým fórom (WEF) presne vedeli, čo sa deje.
A dôkazy sa stále objavujú.
U nás sa to týka hlavne ministrov vlády a členov konzília „odborníkov“.
Tento týždeň vo Veľkej Británii novinárka Isabel Oakeshottová odovzdala viac ako 100 000 uniknutých správ z aplikácie Whatsapp britskému denníku The Telegraph, ktoré odhalili, že vysokopostavení ministri vlády diskutovali o tom, kedy nasadiť ďalší variant, aby „vystrašili“ verejnosť.
Súkromné správy bývalého ministra zdravotníctva Matta Hancocka odhaľujú, že britská vláda „nasadila nový variant“, aby zastrašila ľudí, ktorí sa potom podvolia očkovaniu. Povedzte nám, ako sa to líši od správania sa teroristov?
Máme tu Matta Hancocka, ktorý sa objavil v živom televíznom prenose niekoľko dní po odoslaní týchto správ a najpsychopatickejším spôsobom, aký len si možno predstaviť, drzo klamal národu.
Matt Hancock tiež povedal, že Bill Gates „mi dlží za to, koľkým ľuďom vstrekujem tie jeho čipy“. Samozrejme, mainstreamové médiá sa momentálne úporne snažia minimalizovať škody vysvetľovaním, že Hancock „iba žartoval“.
Naši mučitelia chcú, aby sme na toto všetko a ešte ďalšie veci zabudli.
Ale milióny ľudí na to nie sú ochotní ani zabudnúť, ani im odpustiť.
Nie, nič z toho sa nestane.
Veľmi dobre už poznáme ich hru a sme pripravení viac ako kedykoľvek predtým brať ich na zodpovednosť za ich zločiny.

Stále viac a viac ľudí sa prebúdza do desivej reality

Nemýľte sa, ľudia sa skutočne prebúdzajú. Bidenova vláda platila celebritám za odporúčanie covidových vakcín počas 3 rokov covidu ako súčasť propagandistickej kampane na vymývanie mozgov.
Tieto ich lži však neobstáli v skúške času.
Russell Brand sa tento týždeň objavil v podcaste Joea Rogana a spolu podali miliónom ľudí „červenú matrixovú pilulku“ o zloduchovi Billovi Gatesovi, vrátane bombastických odhalení o jeho smrť rozosievajúcej práci v Afrike.
O týchto prekliatych veciach pritom my na našej stránke informujeme už celé roky.
Ale Rogan a Brand ešte s Gatesom neskončili.
A pamätajte, že ich relácie sledujú milióny a milióny ľudí na celom svete. Gatesove diela skazy sa pomaly, ale isto odhaľujú celému svetu.
Bill Gates je len jeden hráč v tejto hre. Nezabudnite na generálnych riaditeľov kartelových spoločností farmaceutických firiem.
Generálny riaditeľ spoločnosti Moderna Stéphane Bancel bol prichytený, ako sa svojim priateľom na Svetovom ekonomickom fóre priznal, že jeho spoločnosť vyrobila v roku 2019 až 100 000 dávok vakcín proti Covid-19 – ešte pred samotným vypuknutím pandémie!
Na odhaľujúcich záberoch zo Svetového ekonomického fóra sa Bancel tiež preriekol, že vopred vedel o niečom, čo sa neskôr volalo „pandémia Covid-19“.
Nemýľte sa, toto je dôkaz bezcharakterného sviniara, že spoločnosť Moderna a kartel farmafiriem boli spolupáchateľmi pri plánovaní pandémie, aby mohli masám podstrčiť „liek“ globálnej elity určený na depopuláciu planéty.
A možno si tiež pamätáte, ako Dr. Ugur Sahin, generálny riaditeľ BioNTech-u, biotechnologickej spoločnosti, ktorá spolupracovala s firmou Pfizer na vývoji ich vakcíny proti covidu, na kameru priznal, že nebol touto vakcínou zaočkovaný.
Vo svete Big Pharmy nie je všetko s kostolným poriadkom. Špičkového vedca zodpovedného za vývoj prvej registrovanej rekombinantnej vektorovej vakcíny na svete proti Covid-19 (ruského Sputniku V) našli tento týždeň uduseného vo svojom byte.
Vedel toho priveľa? Keď sa ľudia naďalej prebúdzajú a dožadujú sa pravdy, považovala ho elita za riziko?

Tisíce obetí bolo zabitých. Ľudia žiadajú pre pandemických zločincov prísne tresty
Ľudia, ktorí trpeli najviac a ktorých životy podvodná pandémia nenapraviteľne poškodila, nikdy nezabudnú. A ešte menej je pravdepodobné, že odpustia.
Samozrejme, najviac trpeli tí najzraniteľnejší v spoločnosti. Naši starčekovia a naše deti.

Ako keby Common Core (vzdelávacie štandardy v USA), vytvorené Barackom Obamom a Billom Gatesom, neboli pre naše deti dosť zlé, pandemické lockdowny a ďalšie obmedzenia presadzované našimi trýzniteľmi viedli k historickému poklesu výsledkov testov študentov, najmä v kľúčových predmetoch.
Lockdowny a zavreté školy pritom najviac postihli deti zo znevýhodnených sociálnych skupín, ktoré boli znevýhodnené už aj pred pandémiou.
A tiež nikdy nezabudneme na to, koľko utrpenia uvalila globalistická „elita“ na našich starých ľudí v opatrovateľských domovoch a nemocniciach.
Zanedbaní, uväznení, zbavení možnosti vidieť svojich blízkych, mysliac si, že boli opustení, mnohí nedostávali potrebnú liečbu, zbytočne a nebezpečne zaočkovaní toxickou experimentálnou „vakcínou“, mnohí usmrtení morfínom, remdesivirom, pľúcnym ventilátorom či midazolamom (ktorý sa predtým používal na popravu zločincov v niektorých štátoch USA).
To všetko pod zámienkou prevencie údajnej choroby, ktorej existencia neboba nikdy vedecky dokázaná.
Tisíce ľudí bolo bezcitne zabitých v rámci programov „paliatívnej starostlivosti“ na konci svojho života a ich úmrtia boli nemocnicami odhodlanými maximalizovať zisky odpísané ako úmrtia na „covid“.
A úmrtia pokračujú dodnes. Zaznamenávame nadmernú úmrtnosť naprieč všetkými vrstvami očkovanej spoločnosti, vrátane mladých, zdravých a fit ľudí.
Elitní športovci v najlepších rokoch stále padajú ako muchy po infarktoch a mŕtviciach v počtoch, ktoré sa nepodobajú ničomu, čo sme kedy v histórii videli.

Záver
Ide o genocídu a zločin proti ľudskosti. „Elita“ musí byť preto bezpodmienečne braná na zodpovednosť.
Sme odhodlaní pokračovať v informovaní o zločinoch globalistickej „elity“ a teší nás, že sa každým dňom prebúdza čoraz viac ľudí.

Občas varuji - sledujte alespoň okrajově, co se děje na Slovensku, protože něco obdobné se odehraje i v ČR. Je to zlé, je to šílené. Kratičká rekapitulace - Slovákům se "podařilo" (nebudeme rozebírat zákulisí) zvolit ty nejneschopnější a US ambasádou nejovládatelnější lidi do vlády a k tomu ještě zcela předtím neznámou "hezkou" blondínu Čaputovou, o níž pravda lezla zpod koberce až ex-post: kromě jiného propojení na mimovládky, financování z usa, podvodné zapsání do advokátské komory, odkud se nechala vyškrtnou - ale až po volbách... Ty kroky slov. vlády byly tak děsné a politické jelita tak hloupá, že i mezi koalicí samotnou vznikly rozpory a i vlastními hlasy se odvolali. Přes všechnu snahu lidí a opozice o předčasné volby se tato skvadra bez důvěry i díky paní prezidentové však drží u moci dál a bude až do konce září. Tedy téměř rok navíc. Proč to píši? Protože to velice pravděpodobně souvisí také s Ukrajinou a s obavou Amíků, že další vláda nebude povolnou štětkou. Prosím, shlédněte toto krátké video (jestli ho YT mezičasem nezmazal): https://www.youtube.com/watch?v=uV7r12YhDWY !!!!!
Jde o další pokus ako akcelerovat konflikt na Ukrajině cizími rukami! Tu nejde o několik starých stíhaček. Usáci vědí, že sami by je mohli poslat, a mnohem lepší. Jenže oni nechtějí udělat ten první krok - a tak si ten pokus zaplatí. Za MIGy dají Slovensku doláre, slovenská vláda bez podpory je na Ukrajinu pošle, protože "musí", a my všichni budeme s napětím čekat, co bude následovat. Když to Rusové skousnou a Slovensku se nic nestane, tak se jim podaří otevřít dveře, vlastně nebe pro další MIGy a jiná letadýlka. Zdá se, že Bachmut to má sečtené a nejen Amíci čelí pravdě, jíž se nyní budou zuřivě bránit posledními pokusy, do nichž zatáhnou nejdříve Slováky... a hádejte, kdo by po nich následoval? Asi Pobaltí, ale závisí, od toho, kdo má vhodné stroje na vzdušný boj. Jak je na tom ČR na čele s generálem?
Možná i proto PPPP (pan prezident Petr Pavel) letěl tak nečekaně urychleně na Slovensko! Jinak totiž tá návštěva nedává velký smysl - mohla se konat kdykoli později. Těžko i konspirovat. Možná si termín i sám zvolil, aby hned po inauguraci nebyl konfrontován s dlouho připravovanou velkou demonstrací a nebyl donucen médií do nepopulárních vyhlášení, jež by příliš kontrastovala s jeho "spojováním" společnosti. Tolik o tom na inauguraci mluvil. Tolik prázdných, líbivých slov... Zcela jistě nebylo jeho neodbytnou touhou položit kytky u gay klubu Tepláreň ani si potřást pravicí s Čaputkou.
Čekají nás velice zlé časy, asi horší, než dokážeme domyslet. Amíkům je náš osud zcela lhostejný a pády prvních usa -bank nevěští ani pro nás nic dobrého. O to více budeme ždímanou kolonií a když naše banky nyní budou tvrdit, že je se to nedotkne, pro jistotu nevěřte - musí to tak tvrdit, mají starý známý "strach ze strachu" - strach, že lidé z obavy o své devalvované úspory si je začnou vybírat, což položí každou banku. Proto každá banka před krachem bude mlčet až za hrob. To jsou jen takové první myšlenky k "dobrému ránu", dalo by se dodat mnohé. A jak s tím souvisí odvážný a čestný Ševčík? Represe a strach jsou jedinými nástroji, kterými tato vláda bude držet lidi na uzdě, když dojde na další, závažnější rozhodnutí, která bude muset přijmout. (Sorry za chaotickou, rychle spíchnutou úvahu, ale snad pochopíte, co tím autor chtěl říci).

s prospěchářským pudem je vždy připravený sloužit jakémukoliv režimu. A v každém režimu bude budit zdání jakéhosi hrdiny.

Pane Vidláku, jak se má Váš kamarád elektrikář z ČEZu? Už si našel novou práci namísto odpojování bezbranných maminek a babiček od elektřiny?
Mohl bych nějaké ty maminky a babičky vidět? Podle sděleného tempa by jich touto dobou měly být tisíce, možná desítky tisíc. Kde jsou?
Už jste se někde za tento naprosto vylhaný příběh s neexistujícím kolegou omluvil? Můžete se ještě každé ráno s klidem na sebe podívat do zrcadla nebo už je Vám z Vás ze všeho toho lhaní a vyvolávání strachu taky špatně? Máte hodně imaginárních přátel a kolegů? Děkuji

Když si přečtete jakýkoli článek nebo zkouknete zprávu v televizi o Ševčíkovi, tak vždy je tam ukázán jak řeční na pódiu.
Že to je jiná demonstrace z jiného data našim prestitutům nečiní problém.
Účel to splní.
Já jako nezasvěcený pak nabydu dojmu, že Ševčík lže, když tvrdí že šel jen kolem. ;o)

Jestlipak naši VŠ studenti vědí, co je dnes za den?

Možná už to tu máte, pak se omlouvám. Od včera běží Petice za Ševčíka:

https://www.petice.com/stats.php?id=394127