Hau ard jů Exprt

Krátký Duginovský úvodník:

Vzhledem k tomu, že ruští vyšetřovatelé už „vědí,“ že Duginovu dceru zavraždili Ukrajinci navázaní na pluk Azov, řekl bych, že celé události bude využito při procesech proti zajatcům z nácbatalionů. A hádejte, jak na to přišli? No úplně stejně jako u nás došel Koudelka na Čepigu s Myškinem, prostě vytáhli nepoškozený občanský průkaz příslušné Natalie Vovk.

A pak že se ruské tajné služby nedovedou poučit od svých britských kolegů… práce stejně rychlá jako u agenta Skřípala.

Je mi vlastně celkem jedno, jestli za tím fakt stáli Ukrajinci a pluk Azov. Rusko potřebovalo dokázat, že Azováci jsou teroristé a důkaz byl včera zajištěn. Dostatečně oslnivý, aby zapůsobil. Navíc bude tohoto důkazu využito ještě mockrát. Třeba až zase poletí nějaký ten hypersonický Kinžál, rozstřelí Ükrajincům něco důležitého a vezme sebou i nějaké ty civilisty. Jo, jo, jedna věc jsou výbuchy vojenských zařízení na Krymu, jiná věc je výbuch osobáku u Moskvy.

A to vůbec nemluvím o tom, že se naší ministryni války podařilo říci, že v některých případech se novináři vraždit mohou… I tato informace bude uložena v hlubinách internetu a vrátí se jí to v té nejméně vhodné chvíli.

A teď už dnešní text:

Tohle je hláška z devadesátkové komedie „Byl jednou jeden Polda,“ která napodobovala úspěšné americkou sérii filmů „Policejní akademie.“ Hlavní hrdina, major Maisner, kterého hrál Ladislav Potměšil, se od nadřízeného dozví, že mezi jeho frekventanty je nasazen americký expert od FBI, který má inkognito prozkoumat české metody policejního výcviku. Major Maisner pak po celý film tohoto experta hledá, aby mu dokázal, že český policajt je nejlepší. Samozřejmě mu to nejde a postupně podezírá v podstatě každého. Postupně si je zve a velmi chatrnou angličtinou se snaží domnělého amerického agenta nachytat.

Dnešní článek je pokusem o syntezi dvou předchozích textů.

Vzpomněl jsem si na tu hlášku, když jsem psal článek o Ukrajině a dotknul jsem se současných expertů na vojenství. Jmenovitě jde o pány Visingra a Vojáčka, jejichž kvalifikace spočívá především v tom, že říkají, co chce Česká televize slyšet. Od té chvíle jsou experti na slovo vzatí a dostávají velký prostor k výrokům, jak Rusko prohrává válku. Vždycky, když Rusové obsadí další ukrajinské město, nezapomene nám Vojáček důležitě sdělit, že je to poslední ruský úspěch a dál už bude následovat jen ústup. Vždycky proto Putinovi navrhne, aby se vzdal raději hned.

Můj bratr Master k tomu jadrně dodává, že válku na Ukrajině mají v rukou ti stejní experti, kteří tak skvěle zvládli covidovou pandemii, takže je zbytečné k tomu cokoliv dodávat.

A já marně přemýšlím, jestli ještě vůbec někde nějací experti jsou.

Vždycky jsem si myslel, že expert se od běžného člověka liší především tím, že ví něco navíc. Má přístup k informacím, které průměrný člověk nemá. Například já mám spoustu informací o zemědělství a byznysu s komoditami, protože v daném oboru pracuju. Dovedu si představit složitost celého oboru a mohu si dovolit tu a tam vyslovit nějakou předpověď, která se kupodivu vyplní. Ne, nejsem inteligentnější než druzí, jen vidím, jak tečou peníze, vidím, co se prodává za osiva, koukám běžně na grafy komoditní burzy a vím, kolik čeho mi leží v silech.

Pokud expert neví nic víc, než vědí všichni ostatní, k čemu je dobrý? Každý inteligentní člověk si umí udělat úsudek. Pokud mu to alespoň trochu myslí, dovede si představit souvislosti a umí listovat v encyklopedii , či surfovat na internetu, musí celkem zákonitě dojít ke stejnému hodnocení jako kterýkoliv „expert,“ protože má k dispozici stejnou dávku informací. A nebo se ukáže, že se jejich hodnocení liší, protože informací je tak málo, že se dají vykládat mnoha různými způsoby.

Už jsem tu psal, že takhle to dělá já. Když nemám jistotu, představuji si různé varianty, klidně i protichůdné. Dávám si dohromady různé scénáře, skládám střípky a spekuluji. Jeden den tvrdím, že se věci mají tak… a dokládám to řadou argumentů, druhý den tvrdím, že je to naopak… a mám pro to celou řadu argumentů. Jak pak čas plyne a přibývá informací, postupně vyřazuji chybné a nesmyslné varianty, až se nakonec doberu k cíli.

Ale říkám rovnou, že toto je metoda vysloveně detektivní, která je dána nouzí o informace. Není to žádná výhra, spíš jediná možnost, jak se z dnešního pošahaného světa plného lží a polopravd úplně nezbláznit. Je to cesta Šerloka Holmse, nijak přímočará a její výhodou je jen to, že se člověk na nic neupne a netrvá tvrdošíjně na nějaké kravině.

Expert by měl prostě vědět víc. Běžný čtenář nemůže vědět, že Čína loni skoupila polovinu světových zásob potravin. Běžný čtenář nemá jak sledovat, kudy a kam plují lodě s komoditami. Normální člověk nemusí vědět, kolik kukuřice se používá na výrobu lihu a kolik řepky se zpracuje na MEŘO. To samé platí o výrobě elektrické energie, dodávkách plynu, logistickcých trasách a dalších odbornostech z průmyslu, zemědělství i vojenství. Expert by to vědět měl.

Já se ovšem obávám, že přesně tohle je v České televizi těžký hendikep. Že si tam raději zvou různé Vojáčky, Bartušky a Lipavské, kteří nevědí vůbec nic navíc, jen vědí, co se bude líbit. A podle toho to pak vypadá.

Nejvíc to bylo vidět za covidu. Tenkrát ani doktoři nevěděli, co to doopravdy udělá. Nebyla žádná anticovidní škola, kde by se odborníci mohli s virem seznámit. Prostě vařili z vody stejně jako my všichni a neměli k dispozici nic lepšího, než každý. Většina těch Kubků, Flégrů i Zimů nečetla ty sáhodlouhé tisícistránkové studie, které dělala firma Fajzr, kde se vyvazovala z rizik a naprosto přesně uváděla, že vlastně vůbec neví, jak účinné to očkování bude. Prostě se to jen nějak jevilo a podle publika byli jedni prohlášeni za experty a druzí za šarlatány. U jiného publika to bylo zase naopak.

Ve skutečnosti nevěděl nikdo nic a všechno se teprve mělo ukázat. Rozumný člověk prostě sbíral střípky a zkoušel z nich něco složit. Pokud se musel rozhodnout, rozhodoval se víc podle instinktu než podle pravdy. Jakékoliv machrování o expertnosti nebylo na místě, což se také ukázalo. Jediná správná odpověď na většinu dotazů byla „nevím.“ Matně mi naskakuje, že přesně tohle říkal ten vrchní švédský epidemiolog…

Teď to máme stejné s ekonomickou, energetickou i válečnou krizí. Málo toho víme a všichni ti „experti“ na tom nejsou o nic lépe. Nikdo neví, jaké skutečné cíle si Putin dal a kam až chce dojít. Nikdo neví, jak daleko jsou ochotni zajít Američané. Nejspíš to neví ani Biden. Nikdo neví, jestli Rusové úplně zavřou plyn, nikdo neví, co mají ještě ve skladech a kolik jsou ochotni toho nasadit. Stejně tak žádný ekonom ani vzdáleně netuší, které průmyslové obory půjdou do kytek jako první a jak se promění preference obyvatelstva ve stavu nouze.

Na bojišti je všechno zahaleno propagandistickou mlhou a tuhou válečnou cenzurou. A jen málokdo ví o ruské i ukrajinské taktice něco víc, než co si přečteme na Twitteru a Telegramu. A ještě méně lidí je ochotno připustit, že prostě nevědí a tak mohou budoucnost jen zhruba odhadovat a mohou se fatálně mýlit.

V takové situaci se vůbec nemusíme stydět za naše spekulace a sbírání střípků. Jen musíme být připraveni se občas vzdát našich představ, protože se realita ukáže jiná. Nejsme na tom o nic hůř než všichni ti Vojáčkové a Visingrové. Oni také nevědí nic víc. Nemají žádného kamaráda ukrajinského plukovníka, který by jim popsat realitu. Ale mají kamaráda redaktora, který ví, jaký má být narativ.